Když jsem otevřel oči, uviděl jsem nad sebou klenutý kamenný strop, jako v nějakém středověkém sklepení. Kde to sakra jsem? Jak jsem se sem dostal? Zachvátila mě panika.
Vzpamatuj se! Ozval se vnitřní hlásek někde z hlubin mého nitra. Poslechl jsem. Chvíli to trvalo, ale podařilo se mi zklidnit svou mysl a uvažovat racionálně i přes to, že jsem byl naprosto zmatený. Začal jsem prozkoumávat své okolí.
Ležel jsem v malé cele, asi někde v podzemí. Pod sebou jsem měl tvrdou konopnou matraci. Z části jsem byl přikrytý hnědou vlněnou dekou, která mě začínala kousat do mého nahého těla.
Cela byla malá, zhruba dva na tři metry. Osvětlovalo ji poměrně jasné omřížované elektrické světlo, které vypadalo jako takové to nerozbitné světlo, co mají ve vězení. Odkopal jsem deku a pokusil se vstát. Nebylo to snadné, protože se mi pořádně točila hlava a viděl jsem rozmazaně. Pomalu jsem vstával, opíraje se o chladnou kamennou stěnu.
Zaostřil jsem na rozmlžený prostor okolo sebe. Zjistil jsem, že do cely bez oken vedou jediné plechové dveře, v jejichž spodní části byla menší dvířka. Zřejmě sloužila na podání jídla do cely. Tudy bych se ale neprotáhl.
Kromě matrace byla cela vybavená malým ale čistým záchodem, menším umyvadlem se zdrojem vody a nad ním byla malá skříňka se zrcátkem. Povšiml jsem si i ventilace, která vyúsťovala v zamřížovaný otvor nade dveřmi. Tudy do cely proudil čerstvý vzduch.
Na jedné stěně bylo rovněž namontováno topení, ze kterého vedly trubky do zdi. Celou podlahu pak pokrýval tlustý zelený koberec. Na stropě jsem málem přehlédl malou černou kopuli. Po bližším průzkumu mi došlo, že jde o kameru. Někdo mě tady sleduje? Znejistěl jsem.
Moc jsem se soustředil na okolí, a proto mi až teď došlo, že jsem celý nahý a něco zvláštního mi obepíná penis. Rukou jsem nahmatal ocelovou klícku. Byl to pás cudnosti uzamčený malým kovovým zámečkem. Někdo mi jej musel nasadit, zatímco jsem byl v bezvědomí.
Po bližším průzkumu pásu cudnosti jsem zjistil, že se jedná o variantu s katetrem (trubičkou) zavedenou do močové trubice a ústící na špičce pásu cudnosti, aby se dalo přes pás dobře močit a zároveň také pro to, aby pás nebylo možné lehce sundat bez klíčku.
Polil mě stud, když jsem si uvědomil, že mě takhle někdo pozoruje přes na stropě nainstalovanou kameru. Sebral jsem hned deku z matrace a omotal ji rychle kolem sebe. Alespoň ať nemají tak dobrou show.
V tu chvíli se mi v hlavě trochu vyjasnilo a rozpomněl jsem si, jak jsem se sem dostal.
Došlo mi, že jsem tady vlastně zcela dobrovolně! Vzpomněl jsem si na pohovor, který jsem před několika týdny absolvoval v BDSM Sdružení pro rozvoj submisivních mužů, na jehož základě jsem se mohl zapsat do BDSM Kurzu pro submisivní muže.
V tomto legendárním Kurzu, o kterém se v BDSM komunitě jen šeptalo, jsem se měl naučit, jak se stát pravým submisivním mužem. Přijetím do kurzu se mi tak splnil dlouholetý sen.
Dalším důvodem pro zápis do Kurzu pro mě byla i skutečnost, že zasvěcená skupinka dominantních dam preferovala submisivní muže, kteří absolvovali tento Kurz a získali z něj pověstný certifikát.
Říkalo se, že muži, který Kurz absolvují, dokážou objevit nejhlubší potenciál své submisivní stránky. Díky tomu pak dovedou velmi dobře a oddaně sloužit své dominantní dámě v krásném, harmonickém a plně konsensuálním BDSM vztahu.
Postupně jsem si vybavoval, jak mě uprostřed noci v lese na předem daných souřadnicích, a po udělení mého výslovného souhlasu, naložila krásná a přísná instruktorka spolu s nemluvným hromotlukem (řidičem) do jejich auta. Podmínkou bylo, že budu uspán a následně převezen na utajované místo, kde se měl konat onen BDSM Kurz. Nakonec jsem byl zcela bezpečně uspán injekcí a ztratil přehled o světě kolem sebe.
A teď jsem se, kdovíjak dlouho po tomto uspání, probudil na neznámém místě.
Bylo mi jasné, že jsem na místě, kde se má konat Kurz. Teda pokud se něco šeredně nezvrhlo…
Svědčila o tom ale také právě klec na mém ocasu. Ta byla znakem submisivního muže v tréninku a já si dost dobře dovedl představit, že její nošení by v Kurzu mohlo být povinné.
Ve smlouvě, kterou jsem před nástupem do Kurzu podepsal, jsem souhlasil, že na mě budou aplikována omezující opatření a praktiky za účelem mé převýchovy ve správného submisivního muže. Souhlas mohu podle smlouvy také kdykoliv odvolat a Kurz opustit, vše je tedy dobrovolné.
I přes situaci, v níž jsem se ocitl, jsem teď ale na odvolání souhlasu vůbec nemyslel.
S tím, že se tu podobné praktiky budou dít, jsem byl dopředu srozuměn a dokonce jsem se na to velmi těšil.
Po pravdě mě tato situace, ve které jsem se ocitl docela vzrušovala. Přeci jen jsem byl přirozeně submisivní a lehce masochistický vyznavač BDSM.
A to vzrušení, že jsem někým sledován skrze malou kamerku na stropě, to začínalo být opravdu silné.
Můj penis, zcela proti mé vůli, zareagoval erekcí. Nicméně ve snaze ztopořit se narazil na ocelovou klícku. Věděl jsem, že po zdravotní stránce se mi nic nestane, ale ta bolest tlačícího přirození vzrůstala až se stala velmi nepříjemnou.
Schoulil jsem se zpět na matraci a v hlavě jsem počítal příklady, abych zaplašil bolestné vzrušení ze situace, ve které jsem se ocitnul. Naštěstí jsem díky samotnému bolavému pnutí na své vzrušení rychle zapomněl. Erekce brzy přestala a já mohl opět bezstarostně zkoumat svou celu.
Došel jsem ke dveřím, které však neměly z této strany kliku a byly zamčené. Nebyl v nich žádný otvor, kterým by šlo zjistit, co je za nimi. U dveří však bylo nainstalováno tlačítko zvonku s interkomem. U tlačítka byla cedulka, na které stálo: „pro urgentní případy.“
Uvědomil jsem si, že pokud nechci své nové dominantní paní instruktorky hned naštvat, bylo by dobré na tlačítko zbytečně nemačkat. Rozhodl jsem se tedy trpělivě počkat až někdo přijde a vrátil se zpět na matraci.
V místnosti bylo příjemně teplo a sucho. Nebylo to tu tedy tak hrozné a chycení nějaké nemoci tu snad nehrozilo. Nakonec to nebylo nějaké středověké vězení, jak jsem se obával v amoku hned po probuzení.
Nevím, jak dlouho jsem čekal, ale myslím, že to nebylo ani hodinu. Se zaskřípěním se dveře otevřely a v nich se objevila žena.
Byla to krásná žena s vysokou a štíhlou postavou, jejíž ženské křivky (menší ale ne moc malá pevná prsa a krásný zadek) byly zdůrazněny černým celotělovým latexovým catsuitem. Na rukou měla dáma dlouhé latexové rukavice ve stejné barvě jako byl catsuit.
Dáma byla obuta do velmi extravagantních černých (lakovaných) latexových kozaček se šněrováním, které byly postaveny na vyšší platformě. Boty byly neskutečně dlouhé, neboť dosahovaly až do půli jejích stehen a stehna velmi těsně obepínaly.
Delší tmavě hnědé vlasy jí přikrývala černá saténová plachetka (skoro podobná té, jakou nosí některé jeptišky) s výraznou bílou čelenkou, která rámovala krásný obličej. Kolem krku měla žena hedvábný bílý látkový límec. Na krku dámě visel dlouhý stříbrný řetízek s trojnou monádou, symbolem BDSM.
Jejímu obličeji pak dominovaly velké šedé oči, ještě zvýrazněné černým stínováním a obličej zdobil také větší ale estetický nos. Rty měla užší, ale zvýrazněné černou rtěnkou. Rtěnka ve spojení s černými očními stíny působila lehce emo.
Kdybych měl vzhled této dámy popsat pár slovy, tak řeknu, že vypadala jako krásná a přísná latexová emo jeptiška.
Nemohlo mi ujít, že dáma v jedné ruce držela široký černý kožený obojek a v druhé ruce kožená pouta a přeměřovala mě hodnotícím pohledem, před kterým mě mohla ochránit jedině tak deka, v níž jsem byl stále zabalen. Vstal jsem z matrace, ale nebyl jsem si jistý, co říct. Nastalo mezi námi proto trapné ticho.
Rychle mi ale došlo, že muž se dámě představuje první, takže jsem ze sebe nejistě vysoukal: „Hezký den madam, rád bych se Vám představil, mé jméno je Martin Šmíd.“ A abych dal najevo úctu k dámě, lehce jsem se poklonil. Zároveň jsem cítil, jak mě polévá horko.
Po jejích rtech se mihl pobavený úsměv a oči půvabně zamrkaly. Netušil jsem, zda na ženu mé představení nějak zapůsobilo, alespoň to vypadalo, že jsem nic nepokazil.
„Těší mě, Martine. Mé jméno je Jedenáctá.“ pronesla krásným melodickým altem a dodala, už poněkud strozeji: „Deku hoď dolů. Zde budeš všude chodit nahý, takže je čas začít si zvykat.“
Okamžitě jsem ji poslechl, i když to ve mně budilo velké rozpaky. Obzvlášť jsem se styděl za to, že mi byl vidět můj penis zamčený v kleci.
Říkal jsem si, zda se mi ta zvláštní dáma, která si říkala Jedenáctá, v duchu směje, když mě tu vidí celého nahého a nejistého, zbaveného mé mužnosti. Druhou věcí byl ale pocit divokého vzrušení, který ve mně bublal jak žhavá láva a vycházel z mého submisivního já, konkrétně touhy se podřídit a oddat, zcela odhalit mé slabiny před svou paní.
Byl to velmi zvláštní koktejl pocitů, které jsem prožíval.
Žena se ke mně přiblížila několika krůčky tak, že byla skoro na dosah ruky. Chvilku svým zrakem přeměřovala moje atletické tělo. Pak se mě dotkla hřbetem ruky v latexové rukavici a lehce přejela po mém vypracovaném břichu.
Nakonec upřela své krásné šedé oči přímo do mých očí: „Budu po celou dobu Kurzu tvá osobní instruktorka, novici. Sice tě budou cvičit i ostatní instruktorky, ale náš vztah bude trošku bližší. Jako osobní instruktorka jsem zodpovědná za tvůj rozvoj a budu hodnotit veškerý tvůj pokrok. Jsem tu od toho, abych tě vedla na nelehké cestě k hlubinám tvé submisivní duše,“ pronesla lehce dramaticky a usmála se.
Pak ukázala na obojek, který nesla v ruce: „Náš vztah instruktorky a novice bude zpečetěn nasazením tohoto obojku. Je to důležitý symbol oddanosti submisivního muže vůči dominantní ženě. Teď si klekni,“ poručila Jedenáctá.
Klekl jsem si před ni na tlustý zelený koberec, který pokrýval podlahu. Můj dech i tep se zrychlil. Byl to zvláštní pocit.
Cítil jsem ponížení, ale zároveň i štěstí, že se někomu mohu odevzdat. Celá ta chvíle s nasazením obojku mi přišla jaksi slavnostní. Cítil jsem radost a taky zodpovědnost za to, abych svou novou paní nezklamal. Pak jsem také cítil, že ve fyzické rovině nastupuje vzrušení, jak se krev hrnula do mého údu, který se tlačil v těsných útrobách ocelové klícky. Znemožněná erekce začala bolet. Snažil jsem se, abych na sobě nic nedal zdát a nepokazil tak zajímavý moment.
Jedenáctá ke mně přišla velmi blízko, až jsem ucítil vůni jejího opečovávaného, krásně se lesknoucího, latexu. Ukázala mi masivní černý kožený obojek, který byl zevnitř vypolstrován tenkou měkčí vrstvou. Na obojku svítilo stříbrné číslo jedenáct. Dále na obojku bylo několik kovových poutek. Domyslel jsem si, že jde o poutka na fixaci řetězů a na přidání zámečku, jímž se obojek uzamykal.
Pak mi obojek něžně zapnula kolem mého krku a ujistila se, že mě nijak neškrtí či netáhne. Nakonec na obojek zacvakla malý zámeček, jenž měl zabránit jeho sundání.
„Teď jsi můj, novici,“ pronesla se zlověstným zalíbením. „Budeš mě poslouchat na slovo a oslovovat mě paní instruktorko… V prostorách Kurzu ale musíš poslouchat všechny instruktorky i asistenty. Pokud se ke mně donese, že jsi někde zlobil, přijde trest. A ne příjemný,“ varovala mě Jedenáctá a z jejího tónu hlasu jsem pochopil, že bych problémy vážně dělat neměl.
„Děkuji za to, že jste se mě ujala, paní instruktorko a že mi budete věnovat svůj čas,“ vyhrkl jsem první, co mě napadlo. Následně jsem toho litoval, protože to v mých uších znělo docela trapně.
Jedenáctá překvapeně mrkla a k mému údivu prohlásila: „Hmm… jsi celkem dobře vychovaný. To ti v Kurzu dost pomůže.“ Pak ale dodala trošku temnějším hlasem: „Ale neber to tak, že bys to měl už v kapse. Ono není lehké Kurz absolvovat. I když jsou všichni novicové pečlivě vybíráni, ne každý na to nakonec má.“
Proběhla mnou hřejivá vlna radosti. Byl jsem pyšný, že jsem byl pochválen. Zároveň ve mně budila obavu její další slova. Ale věděl jsem, že do studia chci dát úplně všechno. Snil jsem o tom, že Kurz absolvuji a stanu se submisivním mužem na úrovni, který bude schopen dokonale plnit přání a potřeby své dominantní paní. Tu mi měl pomoci najít právě certifikát z Kurzu, jelikož o submisivní muže, kteří prošli Kurzem, měly zasvěcené dominantní dámy údajně velký zájem.
Jedenáctá mě ale nenechala utápět se ve vlastních myšlenkách a pokračovala energicky: „Dnešní den je tvým prvním dnem v Kurzu. Musíme toho hodně stihnout! Čeká nás vysvětlení základních pravidel, výuka hygieny, vstupní lékařská prohlídka a slavnostní zahájení Kurzu,“ vypočítala a s přimhouřenýma očima důrazně dodala: „Doufám, že mi nikde neuděláš ostudu.“
„Neudělám, paní instruktorko, spolehněte se,“ ujistil jsem ji.
Musel jsem si hned zkousnout rty, jak mě můj penis zamčený v kleci víc a víc bolestivě tlačil. Bezděky jsem rukou zašmátral ke klícce ve snaze si nějak pomoct.
Instruktorka si toho tentokrát všimla. Zeptala se, zda je vše v pořádku a zda mě klec na mém ptáku moc nezlobí. Poté, co jsem jí celý rudý řekl o svém problému, se chápavě pousmála a pohladila mě po hlavě.
„To je naprosto normální. Měl by sis na to během několika dní zvyknout a pak by tě to nemělo tak trápit. Kdyby se ale bolest zhoršovala hned mi to řekni a najdeme ti lepší klícku, novici,“ pronesla Jedenáctá za mými zády, zatímco mi zrovna fixovala ruce do kožených pout.
Pak na obojek na mém krku přicvakla tenký, lehký a dlouhý řetěz s koženým úchytem na její straně.
Za řetěz mě pak už beze slov vyvedla ven na chodbu. U východu z mé cely jsem si na pokyn instruktorky na chodidla nakopl připravené gumové papuče, ve kterých jsem pak pokračoval chodbou dál.
Dlouhá kamenná chodba se táhla na obě strany a spatřil jsem několik zavřených dveří do cel, podobných jako měla moje cela. To mě zaujalo.
„Je tady hodně dalších noviců?“ Zeptal jsem se instruktorky.
Jedenáctá se otočila na podpatku a věnovala mi rozhněvaný pohled. Nechápal jsem, co jsem udělal. Pak mě pomalu, ale silou, přitáhla za obojek blíže k sobě tak, že jsem se ocitl tváří tvář její nenadále zlobě. Moje srdce se rozbušilo.
„Novic mlčí, dokud není tázán!“ ucedila štiplavě. „Pokud novic chce promluvit, tak poprosí: Mohu mít dotaz, paní?... To je základní pravidlo nejen tady, ale i v běžných vztazích mezi subem a jeho paní. Kazíš si dobrý první dojem, Martine!“ řekla už ne naštvaně, ale poněkud zklamaně.
„Moc se omlouvám, paní instruktorko,“ vyhrkl jsem a dál ji následoval se svěšenou hlavou a rukama spoutanýma za zády. Bylo mi moc líto, že jsem svojí neuváženou otázkou pokazil dobrý dojem, který ze mě v úvodu měla. V tu chvíli jsem si předsevzal, že se musím více snažit a více používat mozek.
***
Instruktorka a za ní já, připoután na řetězu, jsme vystoupali ze sklepení do přízemí budovy, která budila dojem, že se jedná o interiér nějakého zámečku.
Procházeli jsme vysoké a prázdné chodby, které občas zdobila velká historická okna. V oknech byla zamlžená skla, takže nebylo jasně vidět, co je venku. Jen bylo poznat, že je den, nikoliv noc. Byly tu všelijaké ozdobné prvky na zdech, ozdobné staré kachle na podlaze a koberce. Vše bylo v dobrém stavu, evidentně zámeček nedávno prošel rekonstrukcí. Na chodbách jsme míjeli několik květináčů s exotickými pokojovými rostlinami a soch v lidské velikosti, ale jinak tu bylo liduprázdno.
Instruktorka mě zavedla do jedné z mnoha místností, kde už na nás čekala další žena.
„Ředitelko,“ začala Jedenáctá. „Ráda bych Vám představila nový přírůstek do našeho stádečka, novice Martina Šmída, který k nám dorazil dneska v noci,“ s tím mě s jemným škubnutím za řetěz přitáhla před ředitelku.
„Těší mě, paní Ředitelko,“ hluboce jsem se poklonil a zůstal stát se sklopeným pohledem a zároveň s ostychem, jelikož jsem si uvědomoval, že tu stojím zcela nahý s klíckou na ptáku.
Ředitelka vstala od svého stolu a odhalila menší plnoštíhlou postavu oblečenou v tmavě šedém (antracitovém) kostýmku. Věk bych jí hádal něco přes čtyřicet let, možná padesát. Vypadala velmi dobře. Měla hezky střižené hnědočervené vlnité vlasy, které jí spadaly po ramena.
Ředitelka mě beze slova obešla, aby si mě důkladně prohlédla. „Jak se vám tady zatím líbí?“ zeptala se mě vyšším, skoro až nepříjemně pisklavým hlasem.
„Nedovedu ani slovy popsat jak moc. Je to pro mě splněný sen,“ odpověděl jsem po pravdě a letmo jí pohlédl do přísných očí.
„Oči ne,“ řekla skoro laskavě ředitelka a já ucítil jemné trhnutí obojkem, který stále držela Jedenáctá.
„A právě k tomu se zde dostaneme,“ pronesla ředitelka a vytáhla odněkud složku s dokumenty, ve které chvilku listovala. „Hmm… Martin Šmíd, věk 31 let, výborné předpoklady pro základní Kurz,“ mumlala si, jak četla nějakou kartu, ve které byly nejspíše moje údaje.
„Novici Martine Šmíde, dobře poslouchejte. Vysvětlím Vám základní pravidla Vašeho pobytu a výcviku v našem Kurzu,“ prohlásila ředitelka a začala vysvětlovat.
„Máte kdykoliv možnost Kurz opustit s tím, že vám bude vrácena polovina složené zálohy na kurzovné. Nic se tady neděje proti Vaší vůli. Souhlas se všemi výchovnými praktikami a postupy jste už podepsal. Ale musíte pochopit, že jej můžete kdykoliv odvolat a Kurz ukončit. Existuje i mírnější varianta, kdy pokud nějaký výchovný postup nezvládáte, vyžádáte si stopku. Všichni zde používáme slovo „ALARM“. Při použití tohoto slova bude aktivita hned přerušena a další postup konzultován s Vaší osobní instruktorkou. Toto slovo ale nezneužívejte, pokud k tomu není nějaký závažný důvod. Jeho použití více jak třikrát povede k ukončení Kurzu. Ano, Kurz není procházkou růžovou zahradou. Nicméně, veškeré metody, které používáme, mají své opodstatnění, jelikož mají za cíl Vás přetavit v mnohem lepšího muže, než kterým teď jste. Je Vám tohle vše jasné?“ zeptala se mě ředitelka a já cítil její pronikavý pohled.
„Ano, paní ředitelko. Vše je mi jasné,“ odpověděl jsem zřetelně.
„Výborně, teď přejdeme k druhé části, kterou jsou základní pravidla Domu, dávejte dobrý pozor, protože jejich porušení se přísně trestá a časté porušování povede k Vašemu vyloučení z Kurzu,“ upozornila mě ředitelka a jala se přednášet pravidla.
„Za prvé, novic musí vždy poslechnout nadřízené, tedy ředitelku, osobní instruktorku i ostatní instruktorky a asistenty Kurzu a být jim nápomocný. Pokud si jejich příkazy odporují, platí příkaz výše postavené osoby v uvedeném pořadí.
Za druhé, novic nikdy nelže.
Za třetí, novic je vždy slušný, uctivý a zdvořilý, bez ohledu na situaci, ve které se nachází.
Za čtvrté, novic není oprávněn opustit Dům bez výslovného souhlasu instruktorky. K opuštění pozemků Domu novic potřebuje výslovný souhlas Ředitelky. To neplatí, pokud nastane krizová situace, která si vyžaduje opuštění Domu.
Za páté, novic své nadřízené neosloví, pokud není tázán. Pokud chce promluvit, požádá o dovolení. To neplatí, pokud jde o přirozenou reakci. Novic nikdy svým nadřízeným netyká a oslovuje paní, pane a titulem, který mají tady v Kurzu.
Za šesté, novic sám nevyhledává oční kontakt se svými nadřízenými, zdraví je úklonem a míjí je se sklopenou hlavou.“
„To by bylo zatím všechno,“ řekla paní ředitelka. „Teď mi prosím zopakujte všechna pravidla.“
Jelikož jsem měl dobrou paměť, skoro vše jsem zopakoval dobře. Zapomněl jsem jen tu část, že novic musí být nápomocen svým nadřízeným.
To jsem si uvědomil, až mi to ředitelka připomněla: „Velmi dobré. Zapomněl jste pouze na maličkost. Jelikož se tu z vás snažíme udělat dokonalého muže, musíte být připraven na to, že budete trestán i za maličkosti. Teď se tady ohněte přes stůl!“ přikázala nekompromisně ředitelka a ukázala na větší bytelný stůl, který stál při stěně místnosti a byl pravděpodobně určen přesně pro to, co mělo přijít.
Polil mě strach, ale rychle jsem udělal, co si přála. Nechtěl jsem být z Kurzu vyhozen hned na jeho začátku. Naklonil jsem se břichem nad stůl, ruce za zády pořád spoutané. Můj zadek se tak pěkně vyšpulil směrem do místnosti. Docházelo mi, co mě čeká.
Ředitelka otevřela skříň a vyndala tlustou rákosku. Tu podala instruktorce Jedenácté a poručila: „Dvacet ran.“
Neviděl jsem, jak se dámy tváří nebo co dělají. Instruktorka jedenáctá mě vyzvala, abych si rány počítal. Ucítil jsem dopad rákosky na moje pozadí a začal nahlas počítat. Prvních deset ran bylo štiplavých a hezky mi rozehřály pozadí. Zbylých deset ran ale instruktorka pravděpodobně sázela svou plnou silou, jelikož to docela dost bolelo. Při osmnácté ráně jsem myslel, že už další nesnesu a do očí mi vyhrkly slzy. Zatnul jsem zuby. Musíš vydržet, musíš vydržet. Nakonec jsem to vydržel, ale bylo mi jasné, že na zadku budou jelita. Pozadí mě nepřestávalo bolet a pálit.
„Výborně,“ pronesla ředitelka spokojeně. „Vidím tu potenciál.“
Pak přišla blíž a bílým hedvábným kapesníčkem mi otřela slzy. „Nebojte, novici Šmíde. Za slzy se tu stydět nemusíte. Ještě se napláčete dost,“ pravila šibalsky a ve mně hrklo.
„Teď mi zopakujte pravidla,“ dodala ještě přísným hlasem.
Na druhý pokus jsem naštěstí na žádné pravidlo nezapomněl. Poté jsme byli propuštěni z kanceláře ředitelky.
Venku ke mně instruktorka Jedenáctá přišla a pohladila mě skoro něžně po tváři. Spokojeným medovým hlasem mi zašeptala do ucha: „Jsem na tebe pyšná, novici. Snášel jsi ten výprask statečně. Jsem moc ráda, žes nekřičel.“
V tu chvíli jsem ucítil, jak mi z jejího lahodného šepotu naskočila taková ta příjemná husí kůže. Zároveň se ve mně vzedmula vlna pýchy a radosti, kterou jsem si nedokázal vysvětlit.
Se sklopenou hlavou jsem jen odpověděl: „Děkuji, paní instruktorko. Rád jsem Vás potěšil.“ Tváře mi žhnuly rudou barvou, kombinací radosti a studu.
Výprasky už jsem před nástupem do Kurzu zažil, ale šlo jen o hrátky. Tento výprask měl skutečný smysl a já to vnímal celou svou myslí a celým svým srdcem.
***
Instruktorka si mě spoutaného vedla po chodbě zase někam dolů do sklepení. Vyšlo najevo, že jdeme do umýváren pro novice.
„Musíš se naučit, jak v domě provádět hygienu,“ řekla mi Jedenáctá. „Novicové se pod dohledem asistenta čistí po budíčku v šest ráno a před večerkou v deset večer. Samozřejmě je pod mou úroveň ti něco takového ukazovat, takže ti to vysvětlí asistent Radvan. Bude se tě při tom i dotýkat, ale neboj, je to jen jeho práce, není v tom něco sexuálního. Chápeš?“
Samozřejmě, že bych byl raději, kdyby mi to vše vysvětlila ona. Ale na druhou stranu mi bylo jasné, že jsou věci, ke kterým se jako dominantní žena nesníží. Dotyky muže mi sice byly nepříjemné, ale vždy mi bylo jasné, že můj pobyt v Kurzu nebude dovolená a že bude spousta věcí, co budu muset prostě přetrpět. Odpověděl jsem proto, že to chápu.
To už po chodbě přicházel středně vysoký muž štíhlé postavy oblečený v šedých montérkách. Byl hladce oholen a na hlavě měl krátké hnědé vlasy. Věk jsem mu hádal tak kolem padesáti let.
Pamatoval jsem na pravidla Domu, proto jsem nechal sklopenou hlavu a pozdravil ho jemným úklonem. Stejný pozdrav učinil i on vůči instruktorce.
„Ředitelka mi volala, že tu budete, paní instruktorko,“ prohlásil klidným hlasem muž, který už věděl, co má dělat.
Jedenáctá mě zbavila pout a odepla řetěz z mého krku. Byl to úžasný pocit mít zase volné ruce. Všiml jsem si otlačenin, která pouta zanechala. Nebylo to ale nic hrozného. Instruktorka pak odešla a nechala mě v péči asistenta.
Asistent Radvan mě vzal do umýváren, které byly určeny pro novice a vysvětlil mi, kde jsou čistící prostředky, kartáček na zuby a vše potřebné. Celá čistící procedura se skládala ze sprchy, čištění zubů a dalších několika hygienických úkonů. To vše jsem znal, zde nebylo v podstatě co vysvětlovat. Po každé sprše bylo rovněž třeba natřít své tělo speciálním tělovým mlékem.
Holení vousů i chlupů na celém těle bylo součástí hygieny pouze ráno. Na výběr tu bylo mnoho strojků a žiletek, které práci značně urychlily.
Dále jsme se dostali k čištění penisu v pásu cudnosti a samotného uzamčeného pásu, což byl pro mě neznámý a poměrně složitý proces, který probíhal každý den ráno. Asistent mi vše vysvětlil a ukázal prakticky na mé klícce. Samozřejmě mi to nebylo moc příjemné, ale fakticky nebyl lepší způsob, jak se to naučit. Radvan navíc postupoval velmi profesionálně a doteky omezil na nutné minimum. Jako druhý krok jsem si to pak, za jeho dohledu, zkusil vyčistit a dezinfikovat sám, což se mi i dařilo.
Dozvěděl jsem se, že pás cudnosti mi asistent jednou týdně odemkne pro lepší údržbu, kterou provedu za jeho dohledu. Dohlížet na mě měl z toho důvodu, abych si penis nestimuloval.
U čištění klece a ptáka to ale neskončilo. Spolu s hygienou jsem měl pomocí speciální hadice vždy provést i výplach konečníku a bude-li to ve zvláštních případech vyžádáno, tak i střeva, takzvaný klystýr. Asistent Radvan mě opět do všeho zasvětil a vše jsem si vyzkoušel. Toto bylo potřeba provádět ráno i večer.
Následně přišel i můj první praktický test v Kurzu. Musel jsem všechny procedury stihnout provést do 30 minut. Radvan mi odemknul svým klíčem kožený obojek.
Pustil jsem se tedy do celého procesu hygieny, a to co nejrychleji, ale zároveň pečlivě.
Úkol se mi podařilo splnit v limitu a Radvan řekl, že je rád, že může instruktorce nahlásit, že jsem vše zvládl. Následně mi zase na mém, teď už suchém, krku zamkl obojek.
Asistent mě pak doprovodil ke kanceláři instruktorky Jedenácté a popsal jí, že se mi podařilo vše zvládnout a nyní bych měl být schopný se o sebe při hygieně postarat sám.
„Velmi dobře,“ prohlásila Jedenáctá trochu panovačně svým medovým altem a propustila Radvana, který měl jistě ještě spoustu další práce.
Hned nato kolem mě začala kroužit, jak jsem stál uprostřed její pracovny se sklopenou hlavou. Byla jako lvice kroužící kolem své kořisti, v očích lesk predátora. Očichala mě, což mi přišlo docela legrační, ale zachoval jsem si neutrální výraz.
Najednou něco cvaklo a já byl zase na řetěze a instruktorka mi vzápětí nasazovala už dobře známá kožená pouta, jimiž mi spoutala ruce za zády. „Mám své novice ráda bezbranné,“ zašeptala mi do ucha. Takovou provokaci jsem od ní nečekal a zrudnul jsem v obličeji jak rak. Ona se jen pobaveně uchichtla. Hned se ozvaly i bolestivé tlaky v pásu cudnosti. Nevím proč, ale celá situace mě velmi, ale velmi rozpálila.
„Teď, když jsi čisťounký Martine, nás čeká vstupní zdravotní prohlídka,“ zašveholila Jedenáctá poněkud pobaveně. „Není se čeho bát,“ pronesla škádlivým hlasem. Nevěděl jsem, jestli jí mohu věřit, když mluví takovým tónem. Každopádně jsem si nemohl nevšimnout, že má celou dobu nějak lepší náladu.
Zase jsme spolu zamířili do labyrintu chodeb zámečku. Ona vepředu a já na vodítku se spoutanýma rukama za ní. Nějak jsem si na to začínal zvykat. Bylo to až děsivé, když jsem si uvědomil, jak rychle se začínám měnit a přizpůsobovat této nové rutině.
Cestu mi zpříjemňoval pohled na její zadeček v latexu, který se přede mnou rytmicky pohupoval s každým jejím krokem. Napadlo mě, že nejhorší trest by pro mě byly klapky na oči.
***
Vstoupili jsme do prostorné ordinace, která byla umístěna v přízemí Domu. Vše bylo zařízeno mnohem lépe než u běžného doktora. Bylo zde mnoho různých přístrojů, jejichž účel jsem nedokázal odhadnout.
Paní doktorka už na nás čekala. Byla oblečená v latexovém bílo zeleném úboru s vysokými bílými kozačkami a dlouhými rovnými blonďatými vlasy, které jí splývaly až po pás. Vypadala mladě, řekl bych podle pohledu tak mezi dvaceti až třiceti lety. Pod latexovým úborem neměla skoro žádná prsa, ale naopak vynikal pěkný velký zadek.
Poklonil jsem se a čekal až nás paní Jedenáctá představí. Doktorka se jmenovala Čtvrtá a byla to rovněž instruktorka v Kurzu, která byla zároveň lékařkou z povolání.
„Poprosím o odepnutí pacienta,“ usmála se Čtvrtá na Jedenáctou. Jedenáctá mi vzápětí odepnula řetěz z obojku a zároveň mi odstranila i kožená pouta, kterými jsem měl zafixované ruce za zády.
„Buď poslušný a neudělej mi ostudu,“ zašeptala mi Jedenáctá do ucha a postrčila mě k doktorce.
Čtvrtá mi následně provedla klasickou lékařskou prohlídku. Ptala se mě na můj zdravotní stav, alergie, měřila tlak, tep, poslouchala srdce a další klasické úkony. Neustále si také něco zapisovala laptopu.
„Výborně,“ prohlásila Čtvrtá. „Vše vypadá v pořádku. Takže nemusí být žádná omezení,“ mrkla Čtvrtá významně na Jedenáctou. Nechápal jsem, jaká omezení má na mysli, ale vzhledem k pravidlům Domu jsem se raději neodvážil zeptat.
„Teď přistoupíme ke speciální prohlídce,“ prohlásila šibalsky Čtvrtá. „Musím prověřit zdravotní stav a elasticitu rekta. Prosím lehni si na tuto lavici,“ ukázala na speciální vyvýšenou lavici s masivními černými nohami a zvláštními lištami s řemeny.
Pohled na lavici ve mně vzbudil poněkud neklid, ale neodvážil jsem se neposlechnout. Lehl jsem si. Lavice byla nachýlená trochu našikmo, takže jsem měl hlavu o něco níže než zadek. Ergonomicky mi lavice tlačila nohy od sebe a zadek zůstal vyšpulen vysoko ve vzduchu s naprosto nechráněnou a přístupnou řitní dírou.
Dámy okamžitě přiskočily a připoutaly mé ruce a nohy řemeny k lavici. Několika řemeny zafixovaly rovněž můj trup. Můj zadek byl ve vhodné výšce, aby u něj doktorka mohla pracovat. Ta už odněkud vytáhla lubrikant a dlouhé gumové rukavice.
Nemohl jsem dobře sledovat, co se vzadu děje a začal jsem být docela nervózní. Jedenáctá to asi vycítila a přistoupila k mé hlavě. Pohladila mě jemně přes vlasy a začala mě utěšovat: „To nic nebude. To vydržíš, Martině. Vím, jaký jsi silný a poslušný. Výprask jsi přetrpěl jako chlap. Šťourání v zadečku oproti tomu nic není. Hlavně se kolem dírky uvolni, pak to nebude tolik bolet.“
Kupodivu mě její slova docela uklidnila a místo nervozity mě zalilo teplo a vzrušení. Rozhodl jsem se, že to přetrpím ať se stane cokoliv. Ať je na mě má instruktorka pyšná.
Vzápětí jsem ucítil prstík v rukavici namočený v lubrikantu, jak mi krouží kolem mé dírky a pak se pomalu zasouvá dovnitř. Uvnitř jsem byl ukázkově čistý díky předtím provedeným klystýrům.
Musel jsem zatnout zuby, když prstík klouzal hlouběji a hlouběji a pak se přidal druhý prstík a pomalu se pohybovaly sem a tam. Snažil jsem se uvolnit, jak mi bylo řečeno. To se mi ovšem dařilo jen částečně. Zároveň se však i ozýval i příjemný pocit, jak mi doktorka přejížděla prostatu a já začínal být neuvěřitelně vzrušený a bolavý v kleci.
Náhle Čtvrtá pobaveně zavolala na moji instruktorku: „Jedenáctá, tvůj novic mi tu sviní podlahu.“
Jedenáctá k ní přišla a z nedalekého stolu vzala papírovou utěrku, kterou mi utřela špičku klícky na penisu, ze které kapalo dost preejakulátu.
„A já blbka měla obavy, aby to zvládal. Ono ho to nakonec docela baví,“ prohlásila vesele Jedenáctá a spolu se Čtvrtou se začaly chichotat.
V tu chvíli jsem musel být v obličeji rudý jako rak. Takové ponížení a zároveň vzrušení jsem ještě nikdy nezažil.
Nicméně Čtvrtá nehodlala přestat a přidala třetí prst. Všemi třemi prsty teď rajtovala v mé řiti. Začalo to příjemně bolet a mě unikl vzdech.
Jakmile Čtvrtá uslyšela můj vzdech, povzdychla si a prohlásila: „Novici, ráda bych měla u práce klid.“
Hned jsem se, ze strachu z trestu, bolavým hlasem poníženě omluvil a slíbil, že už nevydám ani hlásku.
Jedenáctá už ale stála u mě a poručila mi otevřít pusu. Vzápětí do ní jemně vtlačila velkou červenou plastovou kuličku roubíku, který mi zapnula vzadu na temeni hlavy.
„Vyřešeno!“ hlásila Jedenáctá šibalsky.
„Tak to můžeme přidat!“ vesele nadhodila doktorka a znenadání mi strčila celou dlaň do mé díry a začala v ní masivně drandit. Bolest už nebyla příjemná a já se neubránil vzdechům, které se tlumeně linuly i přes můj do úst vložený roubík. Sliny mi stékaly po kuličce roubíku a kapaly na zem, jelikož mi roubík znemožňoval polknout.
Pak Čtvrtá konečně prohlásila, že je rozcvičování novicova análu hotovo. Následně mi ale do pořádně promazaného konečníku zasunula rozporky a anál roztáhla na maximum, aby se mohla podívat dovnitř. Já byl v tu chvíli už docela mimo a jen těžce jsem oddychoval skrze díru v kuličce roubíku, která v něm byla právě kvůli tomu, abych se neudusil.
„Rektum tvého novice vypadá v pořádku. Nevidím tu žádné poškození. Nic, co by bránilo vložení análního kolíku ani dalšímu roztahování,“ konstatovala Čtvrtá.
Poté Doktorka rozporky vytáhla. Na chvilku odešla a vzápětí se vrátila a něco vložila do mého konečníku. To něco tam lehce zapadlo, jelikož byl můj anál už hodně vytahaný.
„Novici poslouchej,“ řekla Čtvrtá. „Pro zlepšení elasticity tvého rekta ti naordinuji nosit pravidelně anální dildo, které jsem ti právě vložila. Uvnitř dildo budou držet pásková tanga, která budeš nosit. Ta tanga nic nezakrývají, takže nemusíš mít strach, že by ti nebyla vidět tvá krásná klícka,“ pronesla doktorka jízlivě.
Pak k tomu ještě dodala: „Při ranní i večerní hygieně anální dildo vždy vyjmeš, očistíš, nalubrikuješ speciálním lubrikantem, který máte dostupný v umývárnách noviců. Pak dildo vždy zase vložíš. Kromě hygieny máš zakázáno si je sám vyjmout. Pokud budeš mít nějaké zdravotní problémy, hned dildo vyjmi, to je jediná výjimka. Kdyby ti dildo nedělalo dobře, konzultuj to vždy se svou osobní instruktorkou nebo její zástupkyní a kdyžtak vymyslíme nějaké jiné řešení.“
Tím vstupní prohlídka skončila.
Ocitli jsme se zase na chodbách. Já klasicky na řetězu a s rukama spoutanýma za zády. Na ptáku klícka a v řiti anální dildo s páskovými tanga kalhotkami, které zajišťovaly, že dildo nevypadne ven. Ke všemu se přidal pocit, jak mě dildo v zadečku tlačí. Svaly konečníku se totiž kolem kolíku začaly nepohodlně stahovat.
V tu chvíli jsem se děsil, co přijde dál.
***
Jelikož jsme měli ještě nějaký čas před společným setkáním s ostatními, tak mě Paní Jedenáctá zavedla do své pracovny, kde si něco vyřizovala na svém laptopu. Poručila mi klečet trpělivě v koutě. Nesměl jsem se ani pohnout.
Přibližně po půlhodině klečení mě už docela bolely nohy, ale neopovážil jsem se nic říct. Naštěstí se Jedenáctá brzy zvedla a já dostal čokoládovou pralinku jako odměnu za to, že jsem to vydržel.
Společně jsme zamířili na setkání s ostatními. Samozřejmě, jak jinak, já nahý na řetězu a spoután a instruktorka kráčela elegantně vepředu.
Jelikož jsem byl introvert, začínal jsem mít se setkání s ostatními trochu strach. Myšlenka, že mě všichni uvidí nahého a spoutaného, zároveň se zatuhlým análním kolíkem v zadku, byla dost děsivá. Věděl jsem ale, že to musím překonat a zvyknout si, pokud jsem chtěl tento Kurz absolvovat. Zároveň jsem ale byl zvědavý, kolik dalších noviců tu vlastně je a zda pro mě budou velkou konkurencí.
***
Dorazili jsme do velké místnosti, která vypadala jako slavnostní zámecká síň. V síni bylo pět ozdobných křesel postavených v řadě. Ve čtyřech křeslech již seděly dámy v latexových černých catsuitech a s pláštíky ve vlasech, které připomínaly pláštíky, které nosily jeptišky. Všechny měly tedy podobný oděv jako Jedenáctá, i když v detailech se lišily. Každá dáma měla škrabošku. Škrabošku si pro toto setkání vzala i Jedenáctá.
Před každou dámou klečel nahý muž na řetězu, který vedl od jeho obojku do rukou příslušné dámy-instruktorky. Tři muži měli hezké sportovní postavy, ale čtvrtý měl výraznou nadváhu. Jejich věk mohl být v rozmezí od 25 do 55 let, přičemž jako nejstarší vypadal muž s nadváhou. Neměl jsem více času si je prohlédnout podrobněji.
Když jsme vešli do místnosti, paní Jedenáctá mi zašeptala, ať se ukloním. Uklonil jsem se tedy směrem k dámám. Pak mě Jedenáctá vedla k prázdnému křeslu, před kterým mi poručila si kleknout. Zůstal jsem nehybně klečet, jako ostatní muži, se sklopeným pohledem.
Poslouchal jsem, jak si dámy ve škraboškách vyměňují s Jedenáctou pozdravy a zdvořilostní fráze.
Vzápětí zazvonil zvoneček a všechny dámy se ztišily. Na pódium před námi vystoupila ředitelka, kterou jsem již dnes měl možnost potkat při lekci pravidel.
Odkašlala si a začala svůj proslov.
„Vítám Vás tu drahé dámy instruktorky, stejně tak i vás novicové. Začíná nám další ročník našeho milovaného BDSM Kurzu pro submisivní muže a já i pro tento ročník mám zejména přání, ať ho co nejvíce zde přítomných noviců absolvuje. To znamená, ať najdou cestu k tomu, stát se pravými submisivy, kteří jediní dovedou přinést dominantní ženě pravou radost, pozornost a lásku, kterou si taková žena zasluhuje.
Nebudu vám lhát, absolvovat Kurz je těžké a ne každému se to podaří. Nicméně, apeluji na vás pánové, vydržet se vyplatí. Vaše osobní instruktorky tu budou pro vás a budou vám stejně tak nemilosrdnými trýznitelkami, jako pevnou oporou. Neváhejte se na ně obrátit s jakýmkoliv svým problémem, jakoukoliv krizí. A věřte mi, že krize přijdou.
První měsíc je vždy lehčí a má vás připravit na měsíc druhý, ve kterém zakusíte, jaké je postavení a povinnosti ryzího submisivního muže – otroka. Ve druhém měsíci se historicky mnozí zlomí, ale já věřím, že vy zde přítomní vydržíte. Jste výběrem nejlepších z nejlepších. Každý z vás je neopracovaný diamant, který my tu vybrousíme a zaleštíme, aby mohl zářit jako pravý klenot.
Dost už slov, prohlašuji další ročník Kurzu za zahájený!“
Jakmile ředitelka domluvila, maskované dámy začaly tleskat. Tleskat začal i tlustý submisivní muž, ale po jemném ale všeříkajícím trhnutí řetězem od své instruktorky toho hned nechal.
Jakmile se potlesk utišil, ředitelka pronesla: „Pánové obslužte své dámy,“ a zmizela z pódia.
„Pojď sem,“ zašeptala za mými zády Jedenáctá. Doplazil jsem se k ní rychle po čtyřech.
„Výborně,“ pochválila mě překvapeným hlasem, když to viděla. Dal jsem hlavu mezi její nohy a ona mi odepnula mi řetěz a pak sundala pouta. Poručila, ať přesunu její křeslo do kruhu, který z ostatních křesel již skládali další novicové.
Jakmile byl kruh z křesel hotový, dámy si sedly a my byli posláni ke stolu u zdi, kde už čekalo pět stříbrných podnosů se sklenicemi na šampaňské a v kbelíku s ledem se chladilo pět láhví šampaňského značky Moët.
Ostatní novicové i já jsme pochopili, co máme dělat a každý otevřel jednu láhev šampaňského a zamířil ke své dámě. Zatímco si dámy povídaly, novicové jim dolévaly sklenky se šampaňským a v kleče se stříbrným tácem sloužili jako stoleček na skleničku, když se jí dáma zrovna rozhodla odložit.
Ženy se oslovovaly svými čísly a bavily se před námi o tom, jaký zažily den. Tedy hlavně o svých novicích. Většinou pěly chválu, ale zmiňovaly i různé přešlapy svých noviců a ostatní dámy se tomu smály. Nikomu z noviců to nebylo moc příjemné, co jsem tak pozoroval po očku ostatní.
Z řeči jsem pochopil, že nejproblematičtější byl onen obtloustlý novic, který měl problémy zapamatovat si pravidla u ředitelky, za což vyfasoval skoro 60 ran rákoskou a poté celý den naříkal, jak ho bolí zadek. Je pravda, že u stolu se šampaňským jsem si všiml, že zadky nás všech jsou v různě špatném stavu. Nevěděl jsem, jak vypadá ten můj, ale ostatní vypadali hrozně, měli na půlkách podlitá fialová jelita.
Ani mně se nevyhnulo zesměšnění, když Jedenáctá ostatním podrobně vyprávěla, jak jsem vzdychal při lékařské prohlídce, když mi doktorka dělala prohlídku konečníku. Nevynechala ani jak mi z ptáka na zem kapaly „kaluže“ preejakulátu. Ostatní dámy byly touto příhodou velmi pobaveny a chtěly znát další podrobnosti. Já jsem byl celý rudý, což vyvolalo novou vlnu pobavení u přítomných dam. Větší ponížení jsem snad ještě nezažil a v duchu jsem se hněval na Jedenáctku, proč jim to všechno vypráví. V tu chvíli mi bylo po psychické stránce doopravdy velmi zle, ale vydržel jsem to.
Zhruba po půl hodince se k mé velké úlevě objevila ředitelka s tím, že je čas odvést novice na ubikace a zakončit den.
***
Všichni jsme vyrazili v jedné skupině. Novice si dámy samozřejmě vedly s sebou na řetězech a s rukama spoutanýma za zády, každý pár zamířil do příslušné cely.
V soukromí cely mě Jedenáctka pochválila, jak jsem zvládal den a odepnula mě z řetězu a sundala pouta. Jelikož jsem nereagoval na podněty tak jako obvykle, všimla si, že je něco špatně. Pak jí to došlo.
„Je to tou debatou s ostatními instruktorkami, kterou jsme vedli o Vás novicích?“ zeptala se mě důrazně a zvedla mi bradu, aby mohla pronikavě pohlédnout do mých očí.
Hned jsem neodpověděl. Jelikož však paní milosrdně čekala, řekl jsem váhavě s mírným podtónem nepřátelství, které jsem v tu chvíli cítil (a nedovedl je potlačit): „Ano… paní instruktorko.“
Polil mě strach z toho, co bude dál. Stalo se však něco, co jsem nečekal.
Jedenáctka si jemně přitáhla můj obličej ke svému a povzbudivě se na mě usmála. Pak mi vřelým hlasem pošeptala do ucha: „Nebylo v tom nic osobního, nechtěla jsem Tě ranit ani před ostatními zesměšnit. Naopak jsem Ti chtěla pomoct. Chápej mě, Martine. Tvoje ego je překážkou, která Ti brání stát se doopravdy skvělým submisivním mužem. A já vím, že to v tobě je. Vím, že Ty budeš ten nejlepší. Ale nejdřív musíš nechat své Ego jít…“
V tu chvíli jsem už nezvládl své city a po tváři mi stekla slza, pak druhá a pak se slzy začaly valit jak vodopád a já se rozplakal. Nevěděl jsem proč, ale její slova mě zasáhla v tom nejzranitelnějším místě.
Jedenáctka vzala něžně mou hlavu do dlaní a přitiskla ji na svou hruď, kde ji jemně objala. Její ruka jemně hladila moje vlasy. Postupně jsem se uklidňoval. V tu chvíli jsem věděl, že bych v jejím náručí vydržel i věčnost.
Náhle se roztřásla, pustila mě a spěšně vyklopýtala ven z mojí cely. Nechápal jsem, co se stalo, ale stihl jsem si všimnout záblesku slzy stékající po její tváři.
***
Ležel jsem jen tak na matraci ve své cele, paralyzován tím, co se stalo. Nevěděl jsem nic. Nechápal jsem sebe a nechápal jsem ani ji. Ale nejhorší byl ten šílený strach, který mě svíral jak hydraulické kleště. Strach, že se Jedenáctka už nevrátí.
Náhle klapla malá dvířka ve spodku plechových dveří do mé cely. Někdo dovnitř strčil tác s jídlem a pitím. Až v ten okamžik jsem si uvědomil, že jsem celý den nic nejedl.
KONEC
Varování: Praktiky popsané v této povídce nemusí být reálné a často vycházejí z fantazie autora pro účely vyprávění. V žádném případě neberte nic, co je v textu uvedeno jako návod! Hrozí poškození zdraví.
