Nekoukej!!!!! - soutěžní

„Leo, v kolik dorazíš?“ přečtu si smsku od Kláry. Než stačím vyťukat SMS s
odpovědí, přiřítí se na nádraží stará karosa, co snad pamatuje i krále Klacka.
No super, to bude cesta pomyslím si. Popadnu bágl chystám se nastoupit.
Stoupnu na první schod „aaaaa no fuj,“ z autobusu se line smrad, jak z lihovaru.

„Ta dnešní mládež, to je hrozný, že jo paní!" vykřikuje paní sedící kousek za
řidičem.

„To víte, že jo. Nevědí co by dělali roupama, takhle se zřídit za bílého dne," přitakává ji druhá sudička. Přes lidi, co stojí přede mnou, nevidím kdo je aktérem onoho veselí. Zaplatím řidiči jízdenku a pomalu se nořím do útrob
autobusu, když v prostoru u dalších dveří uvidím tu mládež, co způsobila
takový povyk. Dva týpci, kteří už mládež nepřipomínají ani zdaleka a mají
parádně nakoupeno. Sednu na sedadlo hodím batoh pod nohy a s výhledem na ty dva exempláře doufám, že tahle cesta alespoň rychle uteče. Autobus se rozjede. Nemůžu si pomoct, zrak mi stále bloudí k těm dvěma vyvrhelům :))

Jsou to celkem sympaťáci. I přes zimní bundy jde vidět, že asi párkrát posilovnu
viděli. Obličej jim zdobí několikadenní strniště a ten vyšší má brutálně
mrdavý oči, až mě píchne v podbřišku. Když mě z přestav, jak mě mrdavý oči
ojíždí na všechny možné způsoby a ve všech polohách vytrhne.

„Tome, mě začíná bejt fakt blbě," dloubne ten oživlý lihovar do kolegy. „To dáš
kámo," uklidňuje ho kolega.

To-To-To-me asi nedám," snaží se ze sebe vykoktat týpek alá mrdavý oči.
Barva jeho obličeje se mění z bílé na brčálově zelenou a začíná čím dál víc
škytat.

„Pane řidiči zastavte!" začne vřískat babča, která pozoruje ty dva stejně, jak
já. „Zastavte, jemu je špatně!" přidává babča na hlasitosti a já si říkám, jak
tohle asi dopadne. Pan řidič se nenechá dlouho pobízet, dupne na brzdu, až
si dám frňákem o sedačku přede mnou. Než se vzpamatuji, hází týpek šavle na
krajnici.

„Vy dva vožralové! Dál už n e j e d e t e !" křičí na ně řidič. Vyhodí jim krosny z
autobusu do sněhu a odjíždí.

Tom se tedy snaží ještě něco namítat, jako že je tam přece nenechá, ale to
už je řidiči fuk a z místa vyletí s tou popelnici rychlostí blesku. Po zbytek jízdy už žádnou kulturní vložku nezažijeme, babky mají o čem drbat.
Dám si do uší sluchátka a v představách, že ten jeden byl fakt pěkný, přežiju zbytek cesty. Autobus mě vyklopí na zastávce v Harrachově. Hodím
bágl na záda. Bundu si zapnu až ke krku, protože i když si sluneční paprsky
pohrávají se sněhem, je celkem slušná zima. Do uší dám sluchátka a za tónů
písničky Plamen, vyrážím směr naše chata. Cesta mi celkem utíká. Kochám se
zasněženou krajinou, napadlý sníh se třpytí a je to tady prostě kouzelné.
Ráda sem jezdím s mojí partou. Vždy, když jsou dobré podmínky, sbalíme se a
jede se.

„Ahooooj Leoooo!“ křičí na mě Klára od chaty.

„Ahoj,“ vítám se s ní.

„Už jsou tady všichni?“ ptám se.

„Jo, skoro. Je tady Lucka s Petrem, Monča, Týna, Honza a ještě přijedou od
Honzy nějací kámoši z práce."

„Nové tváře, jo?" mrknu na ni.

„Jo, nové tváře. Prý fajn kluci, tak uvidíme. Pojď si dát čaj a vybalit,“
břinkne mi do zad. Pokecáme u čaje a s bágly se vyšplhám do prvního patra.
Plácnu sebou na postel aaaaaa vidím ty jeho mrdavý krásný oči, jak se
přibližují k mému obličeji. Pomalu otvírám rty a čekám na ty jeho .....

„Leooooooo slyšíš? Leooooooo?“ vytrhne mě ze snu Klára. „Nespi Leonooooo!“ řve na mě.

„No jo furt ,vždyť nespím.“ mžourám na ni rozespalýma očima.

„Holky oblíkat a jede se lyžovat. Za 15 minut sraz u auta,“ vlítne do pokoje
Honza. „Jo, a jinak čau Leooo. Holky pohněte, nebudeme na vás čekat!“



„Bum,“ třískne dveřmi Honza a už slyším jeho kroky, jak duní po dřevěném schodišti.

Vyhrabu se na nohy a s myšlenkou, že bych raději zůstala v posteli, čumím na
bágl.

„Ježíš dělej. Převlíkni se Leono, spát budeš večer!“ nedá mi pokoj to
individuum, co si říká kámoška.

Přesně za 20 minut jsem oháklá a řítím se k autu. Honza něco zahudruje o tom,
že jdu pozdě. Naskládáme se do auta a razíme směr sjezdovka. Nakonec jsem
ráda, že jsem spaní nedala přednost, jelikož je čtvrtek a sjezdovka není tolik
narvaná. Takže prostě paráda. A abych byla IN, zastavím se na místě trochu
stranou a chci si udělat fotku. Nikde nikdo, vytahuji mobil z kapsy když ...
........ mě někdo parádně sejme. V první chvíli vůbec nevím co se děje. Válím
se ve sněhu, mobil kousek ode mě. Rozhlédnu se okolo a vidím mužskou postavu, jak se pomalu sbírá ze země.

„Ty kreténe, co děláš?“ řvu na něj.

„Ty slepice, co tady stojíš a čumíš!“ spustí on na mě.

„Já? Tvl, děláš si prdel? Stojím stranou abych nepřekážela a ty to do mě
napálíš!“ můj bod nasranosti se zvyšuje na maximum.

„Sorry no. Jsem tě viděl až na poslední chvíli. Dlouho jsem na tom nestál a
nějak to neodhadl.“

„Hmmm," přecedím nasraně mezi zuby.

„Jsi v pohodě?“ ptá se mě.

„Jo, v pohodě,“ ohnu se abych ze sněhu sebrala mobil. Očistím ho od sněhu a s
nadějí, že bude fungovat, ho zkusím. Díky bohu, taky v pohodě.

„Mobil taky dobrý?“ ptá se dál.

„Jo, taky,“ odpovídám mu už klidnějším tónem.

„Hele fakt promiň, já fakt nechtěl.“ omlouvá se mi a pomalu se přibližuje.

„V pohodě,“ odpovídám.

„Jinak, já jsem Vojta.“ sundá si lyžařské brýle a já na něj zůstanu s otevřenou
pusou koukat. Ty jeho mrdavý oči na mě koukají a já v té chvíli ztrácím
hlavu.

„Halooo… říkám, že mě těší. Slyšíš mě?“

„Jo ehm jo jo, slyším,“ koktám ze sebe odpověď a jsem úplně konsternovaná.

„A Tobě rodiče dali při narození také nějaké jméno?“ kouká na mě.

„Ehm ehm jo, já jsem, já jsem Leona.“ dostanu ze sebe.

„Těší mě,“ podává mi ruku.

„Já s Tebou dnes už jednou tu čest měla,“ oklepu se z mrákot.

„Jo?“ ptá se trochu vyvedený z míry teď zase on.

„Jo, cesta autobusem byla prima.“

Ve chvíli kdy mu to docvakne je vidět, že se stydí a fakt mu to není
příjemné.

„Joo, Ty myslíš tohle?“ prohrábne si vlasy a já přikývnu.

„No to byla blbost, no.“

„Koukám, že už ses z té opice celkem dostal?“

„Jo. Těch pár km, co jsme museli dojít pěšky, mě celkem probralo.“ povídá.

„To věřím,“ odpovím mu. „Tak se měj Vojto,“ řeknu mu a vyrážím po sjezdovce
dolů. Ještě si to párkrát sjedu, u stánku se občas zastavím na čaj a pokaždé
tam z party někoho potkám. A jasně, občas kouknu kolem sebe, ale Vojtu už
nikde nezahlédnu.

A znáte to, čas tady tak strašné rychle utíká. Stmívalo se, a tak jsme sbalili
lyže a vydali se zpátky na chatu. Druhá část naší party čekala na zbytek, že dorazí na chatu chvilku po nás. Takže paráda. Vyběhla jsem z auta do
chaty jak blesk s vidinou toho, že než dorazí zbytek, tak dám v klidu horkou
sprchu. Honza s Klárou zatím uklízeli lyže do lyžárny. Servala jsem ze sebe
kalhoty a bundu, popadla ručník a mazala do koupelny. Roztávala jsem pod
proudem teplé vody a užívala si dotek každé kapky. Zavřela jsem oči a nechala
svoje tělo bičovat proudem vody. Zavřela jsem oči a představovala si ten
sen, co se mi zdál odpoledne. Viděla jsem ty jeho krásné oči, jak se přibližují
k mojí tváří, jeho ústa k mým a ty představy mě vzrušovaly. Přejela jsem si
prsty po kůži na krku a pokračovala až na prso. Přejela po něm, stiskla ho
až mi z úst vyrazilo zasténání. Druhou rukou jsem sjela mezi nohy a promnula
poštěváček. Projížděla jsem prsty po celé délce té mé nadržené kundy a byla
vzrušená čím dál tím více. Občas jsem dvěma prsty zajela dovnitř a začala se
šukat. Mírně jsem se ohnula, jednou rukou se opřela o dlaždičky, které lemovaly jednu část sprchového koutu. Roztáhla mírně nohy a v předklonu jsem si ji projížděla. Přírazy prstů byly rychlejší a rychlejší, až jsem pomalu nic nevnímala. Krotila jsem sténání a vzdechy, které se draly z úst tak nějak sami, když mě něčí ruce chytly za boky. Strašně jsem se lekla, jenže v tom malém sprchovém koutě se nešlo téměř hnout. On mě držel pevně a trochu se na mě naklonil.

„Co děláš?“ křičela jsem na něj, ale dal mi ruku na ústa. „Nekřič!“ zaslechla jsem.
Trochu víc se nahnul a do ucha mi zašeptal.

„Myslím, že by se Ti hodila moje pomoc, Leo.“

„Když se ti to nebude líbit, přestanu. Jen se neotáčej, věř mi a užívej si to.“

Vlastně mě to vzrušovalo. Netušila jsem kdo za mnou stojí, jen jsem věděla, že
ten hlas není žádného kamaráda z party. Přesto jsem ten hlas znala, jen jsem
nevěděla ke komu ho přiřadit. Stál nalepený svým tělem na mém, cítila jsem
jeho vzrušení jak mě tlačí do zadku. Rukama mě chytil za prsa a začal je mačkat. Přidával na intenzitě stisku, až to zároveň bolelo i vzrušovalo čím dál víc.
Poté mi začal přejíždět bříšky prstů jemně po zádech, jak kdyby se mě bál
dotknout. Do hry se zapojil i rty. Každou půlku mého vyšpuleného zadku jemně okusoval a já myslela, že si zlámu nehty, jak jsem je zarývala do dlaždic.

„Trochu se narovnej a posuň dopředu, ať se sem vejdu“ a já jak ovce
poslouchala. Pak už jsem jen cítila, jak mi roztahuje půlky. Projela mnou
vlna vzrušení až do konečku prstů, když mi mezi půlky zabořil svůj obličej.
Jeho jazyk prozkoumával každý milimetr mé mokré kundy a nevynechal ani
anál. Kmitavými pohyby mě doháněl k šílenství.

„O bože, ty tak krásně tečeš. Chutnáš mi, tak strašně mi chutnáš.“

Byla jsem na pokraji svých sil a věděla, že za chvilku přijde exploze.

„Ještě nechci, aby ses udělala" a přestal.

„Udělej mi to prosím,“ žadonila jsem. „Chci to, potřebuju to!“ prosila jsem.

„Chceš to? Fakt to chceš ?“ ptal se mě.

„Anooo.“

Popadl mě za boky, víc předklonil, chytil mě za mokré vlasy. „Aaaaa“ cítila jsem,
jak jeho pták pomalu zajíždí do mojí nadržené mokré kundy. Držel mě za vlasy
a mrdal mě. Zpočátku pomalu, ale pak zrychloval tempo. Kousala jsem se to rtů abych neřvala na celou chatu a po chvilce vášnivých přírazu jsme oba naráz dosáhli orgasmu. Klepala jsem se jak osika a sotva popadala dech. Bylo to tak silné.
Tak silné a vášnivé a další vzrušení tomu dodávalo i to, že jsem nevěděla kdo
je ON.

„Bože, to bylo úžasný“ šeptal mi roztřesenými rty.

„Teď mi něco slíbíš, ano? Já teď odejdu a ty se neotočíš, ano?“

„Slibuješ?“

I když mě ta zvědavost ničila, přikývla jsem. Pak už jsem jen slyšela
šoupání sprchové zástěny a bouchnutí dveří. V té chvíli jsem se otočila,
vylezla ze sprchy, ale koupelna už zase zela prázdnotou. A mě v hlavě zněl
ten povědomý hlas. Přistoupila jsem k zrcadlu a rukou setřela zamlženost skla.
Koukala jsem na svůj odraz a sama sobě povídám „tak to nám Leo ta
lyžovačka pěkně začala ...............“