Sex č. 10 - Nelča

Po rozchodu s Markétou jsem byl dlouho v háji. Neměl jsem vůbec chuť na seznamování, přemýšlel jsem o nás dvou horem dolem, jestli to byla chyba a měli jsme být spolu, nebo jestli bysme se časem stejně rozešli. Pořád byla dlouho po rozchodu v mým srdci...

Někdy v březnu 2017 se mi ozvala má dávná známost, Nelča. Začli jsme si psát a domluvili si pokec v čajovně. Kdysi, když nám bylo oboum 19, jsme se seznámili na jednom plese a měli jsme pár rande, potom jsem to ale do budoucna neviděl, přišlo mi, že si moc nerozumíme, a tak jsem to uťal. Proto jsem to bral tak, že si teď jdeme opravdu jen pokecat.

Sešli jsme se na zastávce a zamířili do jakési malé, neznámé čajovny, kde se mně to ani nijak extra nelíbilo. Byla ještě venku zima a v čajovně nebylo moc zatopeno, asi zrovna otevřeli. Nelča byla ale spokojená, libovala si v čajích a pochvalovala si, že se pán vyzná, a že nám dává vždycky přivonět, zeptá se nás, jestli je to v pořádku, atd - prý to je podle nějakého rituálu. V čajovně jsme si dobře pokecali a nejen to, oba máme rádi dotyky, a tak jsme se vzájemně hladili a škrabkali na rukách a na zádech, a bylo nám to oboum moc příjemný. Užívali jsme si to nerušeně v příjemné atmosféře čajovny, možná už tam bylo i o něco tepleji :) Bral jsem to jako něco hodně příjemnýho, ale jako něco, co je pořád na kamarádské úrovni. Z toho mě ale vyvedlo to, když jsme se začali líbat. Nelča líbala krásně, měla takovej něžnej jazýček, líbala celkem rychle, ale pěkně. Po rozloučení jsem moc nevěděl, co si mám o tom všem myslet. Když nám to nevyšlo tenkrát, proč by to mělo vyjít teď? Lidi se ve své podstatě těžko změní a i za 5 let budou mít přeci stejnej humor a založení, čímž jsme si s Nelčou tenkrát zkrátka nesedli...

Z Nelči vyplynulo, že by o mně měla zájem. Už tenkrát před lety jsem se jí hodně líbil a měla pro mě slabost. Já jsem si ale naším vztahem nebyl jistej. Asi na 3. rande jsme šli ke mně a došlo k našemu prvnímu sexu. Nějak jsem na to ani netlačil, spíš Nelča v tom měla jasno, a postel byla její cílová stanice. Dělali jsme to na koníčka a já jsem se pořád zdržoval, abych se hnedka neudělal. Občas jsem Nelču zastavil a pak jsem jí ze srandy řekl, že mně vždycky o téhle pauze může říct nějakej vtip, abych nebyl hnedka hotovej. Byla celkem sranda, když to Nelča moc nepochopila a opravdu mně začala vyprávět vtip :-D Bylo u nás vidět, že zkrátka nejsme na stejné vlně. Humor a komunikace byli u nás kámen úrazu.

Domluvili jsme se, že spolu budeme spíš jen jako kamarádi s výhodama. Scházeli jsme se ale i mimo postel. Jezdili jsme často na výlety, nebo mě Nelča někam vytáhla. Třeba ráda ochutnávala nový jídla a celkově zkoušela nový věci. Často jsme tak třeba ochutnali novou kuchyni, nebo navštívili nějakou čajovnu. Taky byla Nelča dost společenská, a tak jsem poznal několik jejích známých. A tak jsme si k sobě pomalu budovali vztah.

Mimochodem jsem zapomněl zmínit, jak vlastně Nelča vypadala. Byla asi 168 cm vysoká, tmavé, dlouhé vlasy skoro až po zadek, s nádechem fialové. Měla trochu silnější postavu, hlavně stehna, trochu tuku i na bříšku, prsa měla ovšem menší, zato pěkně pevný. Bylo nám oběma tenkrát 24 let. Byla světlejší typ (myslím kůži), modrý oči, úzký rty, Celkově měla jemný rysy v obličeji. Jo a taky měla dost velkej nos, po kterým jsem ji rád hladil :-D Taky si díky němu vysloužila přezdívku "Nosánek".

V sexu jsme si hodně rozumněli, dokonce jsem se mimo jiný i dozvěděl, že jsem s ní tenkrát před lety mohl přijít o panictví. Ale co už, myslím, že teď jsme to dohnali dostatečně. Bylo to s Nelčou v posteli tak dobrý, že když jsme měli vyrážet na výlet, dali jsme si sraz až v ten den ráno. Věděli jsme totiž, že kdybych byl u ní den předem a přespával, na žádnej výlet by se nejelo a klidně až do 15h bysme nevylezli z postele. Potom bysme se šli maximálně projít po sídlišti a pravděpodobně zamířili opět zase do peřin. Já to měl s Nelčou nejradši na misionáře a ona zase zezadu, což se líbilo i mně. Na Nelčin parádní, větší zadek, byla radost pohledět, natož ho i pěkně poplácat. Nelča mně to ráda dělala i pusou, a to hezky dokonce. Jen pak hned sáhla po připravené sklince s vodou, že to bez zapití prý nedá :))

Když jsem dal v práci výpověď a plánoval nějakou chvíli cestovat, bylo vidět, že Nelča trochu znervózněla. Zeptala se mě, jak to teď mezi náma je, jak to beru. Jestli jsme pořád ještě kamarádi s výhodama, nebo už je to vztah. Já jsem jí řekl, že už to je tak napolo a ona se mnou souhlasila, že to má taky tak. Plánoval jsem se vydat na cestu třeba na měsíc i dýl, byl jsem ale nezkušenej cestovatel, a tak to zase tak žhavý nebylo.

Koupil jsem si krosnu od Vietnamců za 650 Kč, sbalil stan, spacák, hadry a něco málo k jídlu, a valilo se. Byla to moje první cesta do zahraničí, byl jsem zvyklej jezdit po výletech sám, a tak jsem se na tuhle sólo cestu těšil. Moc jsem ani nepřemýšlel, kam bych mohl jet a na nádraží jsem se hned po mým posledním dnu v práci zeptal, kolik by stála jízdenka třeba do Curychu, a když jsem zjistil, že je jen za 700 Kč, okamžitě jsem ji koupil. Za asi 3 dny na to jsem jel.

V Curychu bylo krásně, sice v květnu ještě celkem kosa, ale počasí vyšlo, a tak jsem si prošel město, vyšlápl kopec přes vyhlídku Albisgutli a přespal ve stanu někde v lese. Druhý den jsem ušel asi 25 km do města Zug, kde bylo i krsáné jezero. Liboval jsem si v tom, že všude jezdily krásný auta, Porsche, Bavoráky a Mercedesy, často natuněný od profesionálních firem a brblání výfuků se tu rozlíhalo mezi ulicema. Navečer jsem stopoval a dojel o pár vesnic dál, druhý stop mě zavedl až k benzínce u dálnice, kam mě vzala jedna příjemná slečna, co taky ráda stopuje. Po přespání v blízkém lese jsem se s dalšími lidmi dostal až k hranicím do městečka Chiasso, které navazovalo na už italské Como. Tam jsem zažil i fajn setkání s jedním pouličním kytaristou, který cestoval po Evropě a živil se jen hraním. Shodou náhod jsme se potkali na stejným pokoji v hostelu, kde jsem se ubytoval! Byla to fakt haluz, tak jsme si zašli i na pivo a dobře jsme si pokecali. Dále jsem navštívil Miláno, kde bylo nádherné centrum, kterému dominovala katedrála Duomo di Miláno, jedna z nejkrásnějších památek, co jsem kdy viděl. Poté jsem se vydal do Trieste, což byl v překladu Terst - to jsem ale zjistil až doma. V té době jsem s sebou neměl ani mapu, tu jsem měl jen ve Švýcarsku - papírovou, tady v Itálii už jsem byl úplně naslepo, a v tomhle to bylo suprově dobrodružný. Rád na to vzpomínám, byla v tom taková volnost. I ve stopování. V Terstu jsem každopádně přespal někde v zapadlým parku, kde navzdory tomu, že bylo hned u vstupu na zemi od člověka nasráno, což mě trošku znejistilo, byl nakonec až neuvěřitelný klid. Další den jsem jel vlakem do Udine a po zdlouhavém a úmorném přestupu dále do Vídně a nakonec zpátky dom, do Brna. Cesta trvala jen týden, ale i tak jsem něco skvělýho zažil a i přes moje začátečnický chyby, jsem posbíral cenný cestovatelský zkušenosti a celkově byl nadšenej.

Vztah s Nelčou pokračoval a začali jsme to oba brát už vážněji. Poznal jsem se s její mamkou a babičkou, a trávili jsme spolu dost času. Hlavně u ní, která už bydlela samostatně a kromě pár spolubydlích bylo u ní na bytě soukromí. Pořád jsme se ale nemohli sladit v komunikaci a humoru, a náš vztah mi připadal víc utrápený, než harmonický. Do toho ještě asi půlka vztahu byla ovlivněná tím, že jsem měl pořád v hlavě Markétu. Nakonec vše vyústilo v rozchod a mě se popravdě dost ulevilo. Nelča byla moc hodná, citlivá a vnímavá, ale hodně věcí mi u ní chybělo. Po rozchodu ze mě opadlo dost velký napětí a tíha, a cítil jsem se zase volnej a svěží. Zároveň mě ale i mrzelo, jak těžce to nese Nelča. Měla mě opravdu hodně ráda. Vím, že kdyby jsem chtěl já, Nelča by se mnou klidně byla. Možná i napořád.

Byli jsme spolu asi půl roku a rozešli se někdy v říjnu či listopadu. Ještě jsme dokonce na podzim stihli společnou dovolenou ve Velké Fatře a Tatrách, kterou jsme si užili i přes to, že jsme oba věděli, kam náš vztah směřuje. Nově nabytou volnost jsem si užíval a na další vztah ani nemyslel. Jednou jsme se ale s Nelčou sešli na cestovatelské přednášce o Peru, kde mně Nelča předala dáreček k narozeninám a u něho lístek. Věděla totiž, že na přednášce budu, zjistila si to podle události na facebooku. Na lístku bylo napsaný, že mě má pořád ráda. Z těch slov jsem cítil lásku, jako kdybych cítil, co ona prožívala, když mi ten lístek psala. Bral jsem to ale spíš kamarádsky, já jsem ji měl taky pořád rád, ale hlavně jako člověka, ne jako holku. Vážil jsem si toho, co pro mě udělala a jak se ke mně vždycky chovala pěkně, a musím uznat, že v tomhle období jsem to potřeboval.

Díky našemu setkání jsme se spolu dali znovu dohromady. Já už neměl v hlavě Markétu a dokonce jsem se do Nelči až teď poprvý zamiloval. V jeden okamžil nechybělo mnoho, abych jí dokonce řekl, že ji miluju. Ona mi tenkrát dala lentilky, kde byl nápis "Lentilkuju Tě". Náš vztah byl mnohem lepší, než předtím. Trvalo to takhle ale jen 2 měsíce a zase to začalo jít z kopce. Stejný problémy, který se znovu objevili, a vše se završilo dalším rozchodem. Ten mě mrzel už víc, Nelča už to asi trochu čekala.

Po nějakým čase jsme se začali ale opět vídat, a to vždy se stejným scénářem. Oba nás spojoval sex a společný výlety do přírody. Jednou za měsíc jsme se vždy sešli a vydali se hned z rána někam do přírody a vrátili se z túry až někdy odpoledne či k večeru. Přijeli jsme ke mně (já už se mezitím osamostatnil) a tam jsme se na sebe vrhli. Hodně jsme si to užívali a napínali se, těšili se, až ze sebe konečně servem svršky a spontánně a živočišně se do sebe pustíme. Tím, že jsme se vídali jen jednou za měsíc, mělo vše ještě větší šmrnc a v našem sexu bylo mnohem víc vášně. Divoce jsme se líbali, šeptali si do ouška nemravnosti a postupně se vysvlíkali. Nelča vždycky úplně vzdychala, když jsem jí sundával další část svršků. Byla vždy úplně vlhká a až přišlo na věc, já do ní zajel až nadoraz. Pěkně jsem si to užíval, byla dost ohebná a já si s ní mohl dělat, co jsem chtěl. Ráda se poddala a já si to užíval. Zjistil jsem, že hodně lidí se nedokáže v sexu uvolnit. Já jsem s tímhle nikdy problém neměl a dělal to vždy tak, jak se to líbilo mně. Člověk by mohl říct, že to je sobeckej přístup, ale paradoxně tím, jak jsem si to užíval já, tak se to líbilo i partnerce a užila si to tím pádem i ona. Možná jsem i k tomuhle přístupu některou inspiroval. Ale na uspokojení partnerky samozřejmě myslím taky :)) Večer jsme se takhle pomilovali třeba 3x a potom v objetí usnuli. Bylo nám spolu vlastně krásně, ale zároveň jsme věděli, že to u nás dlouhodobě nemůže fungovat, a že by to zase skončilo tak, jako vždycky. Po měsíci, kdy jsme se neviděli, jsme si navíc měli hodně co říct a jelikož jsme byli oba dobří vypravěči (ale i posluchači), naše debaty byli vždy příjemný a obohacující, rádi jsme se oba vždycky po měsíci ze všeho vypovídali.

Všechno krásný ale jednou skončí, a tak jsme i my po asi dalším půl roce začali zjišťovat, že je to sice vždycky krásný, se vidět a prožít spolu příjemnej den v přírodě i noc se vším všudy, ale zároveň nás to i tak trochu trápí, a to čím dál víc. Myšlenky, jak to bude dál, a kdy to skončí, nás vlastně už víc zraňovali, než aby nás naše setkání naplňovalo. Oba jsme cítili, že to stejně nikam nevede a že jen a jen ztrácíme čas od toho, abysme mohli poznat někoho dalšího. Rozešli jsme se tedy definitivně a už spolu víc nespali. Každý z nás si už šel vlastní cestou a ty naše už se nesetkaly.

Do teď si ale občas brnknem, dokonce se i jednou za uherskej rok vidíme. A víte, že to je dobře, že jsme se rozešli? Nelča už je totiž šťastně vdaná a má dokonce roční miminko. A jelikož jsem jejího manžela poznal, můžu říct, že ti dva se opravdu našli.