Jako každá "lepší" kancelářská krysa i já chodím běžně na obědy do restaurace. Ne, nenosím si jídlo z domova v krabičce jako ostatní existence (nic proti nim, je to jiný životní styl - styl těch co obědvají zdravě a určitě se dožijí vyššího věku než já). Bohužel to nekrabičkování je i ten můj začátek všeho snění a příběhu: "Co kdyby?". Pohodlně se usaďte začínáme.
Chodíme pravidelně s kolegy do jedné restaurace. Příjemné prostředí, dobré jídlo a milá obsluha. Jen ta obsluha je nějaká "divná". Pokaždé když odcházím, strašně krásně se na mě usměje. Je to ze slušnosti, nebo je v tom jejím šibalském úsměvu i něco víc? Starší černovláska se strašně milým úsměvem... Mohla by být možná moje máma, jen trochu mladší, hezčí s moc krásným zadkem, pořádnýma prsama a testováním téměř všude.
Když se na ní člověk podívá hned přemýšlí, jaké by to asi bylo jí přes ten její hezký zadek při odchodu plesknout a hezky jí za něj chytit. Co by se asi tak stalo? Dostal by člověk přes hubu? Určitě. A co když ne ...
Co kdyby přijala pozvání na schůzku a potom na drink ke mě domů? Povalit jí do postele, líbat a začít jí pomalu svlékat. Hladit jí po celém jejím krásném těle.
Podívat se na její krásná prsa co skrývá celý den pod tričkem. Pořádná krásná prsa, co vypadají stále tak pevně. Jak asi vypadají její bradavky? Velké nebo malé? Má ráda když jí za ně někdo chytne? Postupně prozkoumat její tetování od hlavy až k patě. Kde všude je má a jaké ještě skrývá? Kouknout se na její pipinku. Má jí snad úplně holou, proužek a nebo strniště? Co skrývá v kalhotkách? Popleskat jí přes ní penisem a šoupnout jí ho tam. Slyšet jak u toho hezky vzdýchá. Líbilo by se jí to?
Člověk se tak hezky zasní a "prásk" realita je zpět. Rozostřený pohled znovu zaostří na ní. Vstávat je čas platit. Člověk vytáhne peněženku, zaplatí, rozloučí se, opětuje jí její krásný úsměv a jde zase pracovat.
Nic se nestane... člověk zase přijde další den pro další "Co kdyby?"
