Představte si dívku kráčející z vesnice k nedalekým močálům. Jde klidně, i když se v jejím nitru mísí zvědavost se strachem. Je vysoká, s tmavými vlnitými vlasy, mírně sešikmenýma očima a na tyto chladné kraje nezvyklou pletí s nádechem do olivova. Její inteligence, zvědavost a zdravá průbojnost dráždí obyvatele vesnice natolik, že kamkoliv mezi ně přijde, odvrací tvář a mumlají si pod nosy či vousy neuctivé poznámky o děvce, čarodějnici a nečisté bytosti. Ženy se jí bojí, muže vzrušuje a všichni ví, že nikdo z nich nemá ani pramalou šanci si s ní něco začít. Za to ji nenávidí svorně všichni. Vědí, že na ni nemá nikdo z nich. Jí to ale dává nesmírnou svobodu si chodit kam chce a kdy chce. Zřejmě by je hodně překvapilo, že ve skutečnosti je stále panna, i když dotýkat se sebe a přivádět se k rozkoši jí působí radost. Ale je to pořád... Jaksi polovičaté.
Ví, co si místní o tomto koutu kraje vypráví. Na blatech straší. Mizí tu děti, dospělí i starci. Něco žije pod vodou, něco věčně hladového a krutého, staré jako svět sám. Dívka těmto zkazkám nevěří a její věčná zvědavost vítězí nad drobným střípkem strachu, který tam přeci jen někde vězí. Je přesvědčená, že tam najde jen mokro, bláto, žáby a možná nějakou zdechlou rybu, ale nic zajímavého.
Půda pod nohama jí postupně měkne a vlhne. Dívka jde ještě pomaleji a rozhodne se dojít k poslednímu pevnému bodu na severní straně močálu, kterým je plochý balvan, na kterém se usadí. Chvíli vydechuje, vnímá sytý vzduch, poslouchá kuňkání žabek a občasné zakejhání kačky. Zvědavost na chvíli poodstoupí strachu, to když se z kalné vody nedaleko dívčiných nohou ozve zabublání... ale pak se hladina zklidní.
Teprve po chvíli si dívka uvědomí, že všechny zvuky kolem ní ztichly... a svět jako kdyby se bál jenom nadýchnout. Teď už ji ovládá strach přeci jen víc a zvědavost vystřídalo, světe div se, vzrušení. Cítí, jak jí v podbřišku roste příjemné napětí. Zavře oči a rozechvěle vydechne.
Okamžitě je ale zase otevře, protože uslyší silné zašplouchnutí. Oči se jí rozšíří úžasem, protože k ní zpod hladiny bleskovou rychlostí vystřelí chapadlo a ovine se jí nad levým kotníkem. Teď už její tělo kompletně ovládají strach a rostoucí vzrušení. Na holé kůži cítí měkký, teplý povrch chapadla, které, byť je mokré, v ní nevyvolává pocit odporu. Po chvíli se vymrští druhé a ovine se dívce kolem pravé nohy. Třetí a čtvrté se postará o ruce na zápěstích, páté dívce skrz pootevřené rty vnikne do úst. Snaží se dýchat nosem a cítí, jak se jí do očí derou slzy. Ne však strachu nebo lítosti, spíš překvapení a vzrušení, které ji plně zavalilo. Chapadla ji svou silou postaví do pozoru.
Cítí jak dole teče a nemůže to ovládnout. Je zajatá, vnímá pramínek stékající po pravém stehně a dýchá nosem. Uvnitř úst svádí zajímavý souboj o místo mezi špičkou chapadla a jejím vlastním jazykem. Mohla by skousnout, ale nechce. I když je v moci někoho zatím neviděného, protože z vody stále trčí jen chapadla, vnímá, že ta bytost je k ní mnohem jemnější, než by mohla být. Předpokládala, že její dobrovolný příchod vyvolá zvědavost i na druhé straně.
Z vody se konečně vynořuje majitelka chapadel. Dívku překvapí, když nejdřív uvidí trny korunky z mušlí, kamínků a říčních perel. Chapadlo v jejích ústech ustrne v jediné poloze a pak konečně opustí její ústa. Dívka se rozkašle a lape po dechu. Přitom se ale snaží nespustit oči z obyvatelky zdejších močálů, protože už je jasně vidět, že se jedná o ženu. Nemůže ji popsat jiným slovem než krásná. Pohybuje se ladně a stejně jako dívka nespouští oči z ní, žena se vpíjí svýma modrýma, jiskřivýma očima do dívky. Pod korunkou se jí vlní černé vlasy s lehkým zeleným nádechem, jemně rýsovaná bledá tvář vypadá spíš jako dívčí, než ženská, jenže postava je naopak velmi dospělá, s lehce povislými, velkými prsy a širokými boky.
Když se ženiny nohy dotknou souše, dívku zaplaví podivný klid. Je si jistá, že kdyby ji královna místních blat chtěla zabít, už se tak stane. Místo toho si notnou chvíli jedna druhou prohlíží, zaujatě a teď už beze strachu. Dívka si všimne, že chapadla ženě vyrůstají ze zad, po třech na každé straně.
“Příliš oblečená,” řekne najednou žena a chapadla bleskově z dívky servou blůzku i sukni. A tak stojí v unaveném odpoledni najednou nahé děvče, obuté jen ve střevíčcích. Nic ji teď nedrží a mohla by klidně utéct. Přesto stále stojí na místě a dívá se na ženu s klidem a zpříma. Ta k dívce přistoupí blíž a velmi pozorně si ji prohlíží. “Co tě sem přivádí?” zeptá se.
“Zvědavost,” odvětí dívka a v duchu si blahopřeje, že se jí ani netřese hlas. A stojí pevně dál, i když se žena nakloní, vyplázne dlouhý, rozeklaný jazyk a olízne jí tvář. Dívka jen polkne a cítí dole slastný záškub.
“Jenom?” ušklíbne se žena a prstem přejede dívce po vnitřní straně stehna, tam kde je stále cítit mokro. Ta si dovolí rozechvělé vzdychnutí. Žena si vstrčí prst do úst a oči se jí rozzáří ještě víc. Pak se zasměje a její smích zní šťastně a lidsky. “Ty jsi mi ale nestoudné maso...” zavrká. “Vzrušené a chtivé. Ale evidentně ne lidské pozornosti,” dodá zamyšleně. Hebké bledé dlaně položí dívce na prsa. Ta už se nestydí vůbec a nahlas zavzdychá, když se ženiny prsty začnou věnovat jejím bradavkám. Pak si jednu z nich žena vezme mezi zuby a jemně skousne, dívka zakňourá. “Chutné masíčko jsi,” zamumlá spokojeně a jedním z chapadel začne dívce šmátrat mezi nohama. Ta zrychleně dýchá a drobně pohybuje boky, aby se poštěváčkem třela o hebkou kůži chapadla.
Pak žena přestane, stáhne chapadlo a přitlačí ruce dívce na ramena. Ta si znovu sedne na chladný kámen a trochu rozšíří oči, protože má ženin obnažený rozkrok přímo před tváří. Je připravena hrdinně vypláznout jazyk a zavřít oči, ale když prsty rozhrne bledé pysky a poprvé se dotkne ženiny kundičky prsty, zjistí, že je teplá, vlhká a přívětivá. Dívka do ní zaboří rty, jazyk a svou upřímnou snahu. Propátrává ženiny záhyby, slízává a vděčně polyká. Potahuje mezi rty masité pysky a žena nad ní vzdychá, sténá, přivírá slastně oči a nakonec začne přirážet boky k dívčině jazyku a rtům. Ta pohybuje jazykem nejrychleji, jak dokáže a když žena vyvrcholí, vykřikne tak silně, že zdvihne z hladiny blat do vzduchu veškeré ptactvo.
Dívka znovu vstane. Její ruka vklouzne mezi ženina stehna, hladí a laská ženinu kundičku, prsty jí kloužou po krásně mokré, hebké kůži. Pak vklouzne dvěma dovnitř a začne rytmicky pohybovat rukou. Dívají se vzájemně jedna druhé do očí, ženě září oči jako dvě modré svítilny a pootevřenými ústy těžce vzdychá. Dívka si dává načas, šuká ženu prsty pomalu a hluboko. Postupně zrychluje, užívá si, že karty moci se obrátily a teď má tohle krásné bledé tělo v moci ona. Žena ji chapadly hladí po zádech, jemně a pozorně. Evidentně ji baví, že se jí děvče už vůbec nebojí a tuhle hru si užívají obě strany. V jednu chvíli žena obemkne prsty dívčino zápěstí a určí si tempo sama, dívčiny prsty v ní kloužou dovnitř a ven zběsilou rychlostí a těsně, než žena znovu vyvrcholí, přisaje se rty k dívčině krku. Ta vykřikne ve stejnou chvíli, kdy ženu zachvátí slastné křeče a když se od sebe odtáhnou, dívka cítí na krku ostrou bolest a všimne si, že má žena zakrvácené rty. Žena ji kousla a ne málo.
“Ty sis mě označila?” zeptá se a její hlas je podivně klidný.
“Přišla ses mi dobrovolně dát, maso,” odvětí žena a zatváří se překvapivě provinile. “Nechci o takový dar přijít.”
Dívka zjišťuje, že se nezlobí. Kdo jiný by měl chápat osamělost a odtržení se od ostatních, než zrovna ona? A ženiny sympatie jí lichotí. Přikročí proto k ní a políbí ji, dlouze a vřele. “Jistě, má Paní.”
Žena překvapeně zamrká a usměje se. Pak se ušklíbne a její chapadlo si přivine dívku blíž. “Myslím, že tu mám ještě nějakou práci,” a znovu začne dívku laskat mezi nohama, ale tentokrát rukou. Ta zavzdychá a natlačí se na ženinu dlaň s hladovou žádostivostí. Ženiny prsty jsou delší než její, štíhlé a velmi šikovné. Dívka zakňourá, když jí jeden prstík obkrouží dírku a jen na kraj vklouzne dovnitř. “Víc...” broukne a slastně přivírá oči.
“Dobrá tedy,” zavrká jí žena do ucha. “Dostaneš víc, než sis dokázala představit, maso.” A s těmito slovy jí no kundičky vklouzne jedno chapadlo, zatímco druhé jí obmotá krk. Dívka vytřeští oči a vyvřískne překvapením a bolestí, ale zároveň ji zalije horko. Ženiny ruce, rty a jazyk se věnují horní části jejího těla, zatímco chapadlo uvnitř ní se rytmicky pohybuje, klouže jí v mokré kundě a ona slyší hlasité, pravidelné mlaskání. To na jejím krku se ve stejném tempu stahuje a povoluje. Dívčiny myšlenky jsou rozlétané jako holoubci, protože cítí ženu na vícero místech těla, uvnitř i zvenčí a její hlasité vzdychání je všechno možné, jenom ne falešné. Žena je přisátá k dívčině bradavce, usmívá se a pak položí ucho mezi její prsy, aby slyšela, jak zběsile jí tluče srdce, mladé a zatěžované rozkoší. Dívka pohybuje boky, zuřivě a hladově přiráží k chapadlu, které ji plní vzrušením a slastí až k prasknutí. Ve chvíli, kdy je dívka blízko orgasmu, chapadlo na krku ji jemně přiškrtí a to uvnitř přirazí naposledy. V ten okamžik má pocit, že vylétla z vlastního těla a už se tam nemá šanci vrátit, podá ruku malé smrti a ten tanec trvá vteřinu nebo věky, protože čas ztratil svůj smysl.
Pomalu otevírá oči, vrací se do reality, vysílená vyčerpáním. Krk ji bolí a podbřišek jí pulzuje doznívající bolestnou slastí. Na stehnech jí usychá směs šťávy a panenské krve. Slyší tlumené kuňkání žabek a pod sebou vnímá chladný kámen. Je sama. Až bude mít dostatek sil, zvedne roztrhané oblečení ze země a oblékne si ho. Sukni i blůzku si bude muset přidržovat rukama, ale to nevadí. Je jak po bitvě, ale přesto se usmívá. Nebude trvat dlouho a znovu se sem vrátí. Dobrovolně a ráda. Konečně někomu a někam patří.
