Anežka se pomalu začala probírat, když se ale chtěla pohnout, zjistila že leží na na víku dřevěné truhly, břichem dolu, ruce a nohy přivázané k nohám truhly těsně nad zemí. Kolena a dlaně měla na zemi, takže se mohla trochu narovnat, jinak ale byla v podstatě zafixovaná do pozice na pejska, kompletně nahá. Hýbat mohla pouze nohama v kolenech, protože chodidla měla volná, ale to jí bylo k ničemu, a pak ještě krkem a hlavou, takže se alespoň mohla rozhlédnout po místnosti.
Byl to zvláštní pokoj, měl vysoké stěny a klenutý strop a byl vybaven velice staromódně. Nábytek musel být velmi starý přitom hezky udržovaný. Byl tu psací stůl, na kterém byla rozložená velká kniha, pero a další psací pomůcky. Žádný počítač, ale klasický psací stroj. Dále na něm ležela mísa s ovocem, a starý ciferníkový telefon. Vzpomněla si, že s podobným si hrála jako malá. Kdo dnes vůbec používá takové věci? V nejtemnějším koutě místnosti pak rozpoznala skříňku plnou gramofonových desek, a na ní samotný gramofon. Z předchozí zkušenosti věděla že stále funguje a hraje velmi pěkně. Pak tam ještě stála knihovna plná různých knih a časopisů, gauč, křesla, konferenční stolek a samozřejmě obrovský krb, který svým teplým světlem místnost prosvítil a prohříval. Prozatím byla sama, v místnosti bylo ticho a klid, slyšet bylo pouze hořící dřevo. To náhle přerušil až gramofon, který opět začal sám od sebe hrát. Tentokrát hrála pomalá, tajemná a hypnotická melodie, s elektrickou kytarou a doprovodnými syntetizovanými zvuky. Navodila v místnosti melancholickou a znepokojivou atmosféru, která se Anežce vůbec nelíbila, působila na ní až děsivě.
“Nešlo by pustit něco lepšího?” Pronesla nahlas, ale odpovědi se nedočkala. Po chvilce ale v krbu zapraskalo, a vyvalil se z něj dým. Anežka odvrátila obličej a zavřela oči, před štiplavým kouřem. Když je zase otevřela, zjistila, že před ní stojí Mefisto. Jak se tam vzal? A proč je tak bizarně oblečený, nebo spíš neoblečený? Stál tam v žabkách a tričku, nic jiného na sobě neměl. Než si stihla srovnat myšlenky sehnul se k ní a promluvil: “Ahoj Anežko, zahrajeme si hru” A s těmi slovy jí zavázal oči šátkem.
“Další pitomá hra” pomyslela si Anežka, ale nahlas nic neříkala.
Mefisto začal vysvětlovat: “Pravidla jsou jednoduchá. Budu tě švihat neznámým předmětem a tvůj úkol je uhádnout, jaký předmět to je. pokud tipneš špatně, dostaneš pět trestných ran a musíš hádat znovu dokola, dokud to neuhádneš. Pokud uhádneš třikrát správně, jsi volná.”
Anežka nic neřekla, ale vize svobody pro ní byla lákavá. Bude to asi trochu bolet, ale časem to uhodne a bude volná.
“A opravdu mě pak pustíš?” Zeptala se.
“Já vždycky dodržím své slovo. Musím, jinak si mě peklo vezme zpátky.“ Pronesl autoritativně.
“Připravena?” Dodal. Trochu váhavě přikývla a psychicky se začala připravovat na první ránu. Ta přišla po chvilce. Mefisto do ní dal slušnou sílu, ale překvapivě příliš nebolela. Předmět byl měkký, neforemný materiál, nejspíš z textilu.
“Tričko? Smotaný tričko, nebo něco podobného” Pronesla opatrně.
“Správně” Odpověděl Mefisto a Anežka si oddechla. První kolo bylo stupidně snadné a ani nebolelo. Otázka je s čím přijde dál.
PLESK!
Silná rána plochým předmětem dopadla na Anežky zadeček, až se z toho celý rozvlnil. Anežka vykřikla bolestí a zasažená plocha začala okamžitě rudnout. Materiál byl pevnější, ale pružný, jako guma, plochý povrch, jako podrážka.
“Bota! Žabka!” Vykřikla a opět uhádla. Zasažené místo jí sice hodně pálilo, ale už jí stačí uhodnout jen jediný předmět a bude volná.
Její optimistické myšlenky přerušilo rychlé slyšitelné švihnutí, které hrozivě zaznělo místností. Pak přišel dopad a příšerná ostrá bolest. Anežka vykřikla až jí z očí vyhrkly slzy a prudce sebou škubla, provazy jí ovšem nedovolily téměř žádný pohyb. Chvíli jí trvalo vzpamatovat se z úvodního šoku, srdce jí bušilo a rychle oddechovala. Slyšela hrozivé hvízdnutí vzduchem jak se Mefisto natahoval k další ráně. Chtěla něco říct, ale nestihla to a z úst jí tak jen vyšel křik po další bolestivé ráně. Trochu už ale začala přemýšlet. Předmět musel být dost tenký, a zanechával na jejím zadečku pomalu objevující se zarudlé čáry. Hrozivé hvízdání které ráně předcházelo mohlo znamenat jen jedno.
“Bič!” vykřikla. “Ty sis na mě vzal bič ty parchante!” dodala naštvaně.
Následovala další rána, silnější než ty předchozí.
“To máš za toho parchanta.” Pronesl klidným nezaujatým hlasem. “A bude následovat pět dalších ran, protože to bylo špatně. Rány budeš počítat nahlas a pokud se spleteš bude se série opakovat”
V Anežce se mísil strach se vztekem. Jako by neuměla do pěti počítat, co si o ní vůbec myslí? Více jí ale trápil neznámý předmět. Byla si jistá že to musí být něco podobného biči, bolelo to jak čert. Najednou jí napadlo, že Mefisto na sobě při příchodu nic neměl, jen tričko a žabky které už použil. Nejspíš má v ruce něco co už v místnosti bylo, nebo něco přehlédla? Její myšlenky brzy narušilo další hvízdání. Zatnula svaly a připravila se na přicházející ránu. Moc to nepomohlo, bolelo to pořád stejně. Vykřikla bolestí a škubla sebou stejně jako předtím.
Chvilku to musela rozdýchávat než potichu zakňučela “Jedna.”
Svištění začalo hned jak to dořekla, opět zatnula svaly a připravila se na příchozí ránu, ale Mefisto si dal tentokrát na čas, a chvilku jen švihal vzduchem, než zasadil další zásah na Anežky ubohý zadeček. A takhle to pokračovalo, dva, tři, čtyři. Když předmět zase svištěl vzduchem a schylovalo se k páté ráně, Mefisto švihnul tak, aby jen těsně minul. Anežka sebou ale i tak škubla a vykřikla “Pět” než si uvědomila co se vlastně stalo.
“Skutečně?” Pronesl Mefisto pobaveně. “To budeme muset 5 ran opakovat”.
To bylo už na Anežku moc. Napětí, bolest, a kombinace zvuků předmětu a děsivé hudby už nešlo vydržet.
“Dost, vzdávám se, nechám se podat” vykřikla zoufale.
“To pravidla neumožňují” odvětil stroze a natáhl se k další ráně. Anežka se ze zoufalství pokusila krýt si zadeček svými nohami, protože pořád mohla ohnout kolena, jenže tím odhalila svá chodidla a rána do chodidel bolí zatraceně. Mefisto to věděl. Anežka to zjistila přesně v ten moment. Po chvilce křiku a zmítání se v provazech se pokusila svého trýznitele opět obměkčit.
“Prosím, dost, můžeš si se mnou dělat co chceš”
“Ale já už si s tebou dávno můžu dělat co chci” Odpověděl Mefisto stejným strohým hlasem jako předtím.
“Udělám co budeš chtít, budu tvoje poslušná čubka” Zkoušela to dál, ačkoliv se u toho trochu začervenala. Mefista se jen pousmál, ale k další ráně už se nenatáhl. Místo toho se přemístil přímo před Anežky hlavu, chytil ji za vlasy a nasměroval si jí. Anežce bylo jasné co má před sebou vyplázla jazýček a skutečně narazila na Mefistův tvrdý pyj. Okamžitě si s ním začala hrát jazykem, aby potěšila svého pána, pak dokořán otevřela pusinku a Mefisto vklouzl dovnitř. Druhou rukou stále držel záhadný předmět. Natáhl se tak, aby jí začal tou věcí dráždit na klitorisu. Anežka sebou mírně cukla strachem a vzrušením zároveň, ale jinak se nepřestávala soustředit na penis v jejích ústech a poctivě ho sála, co to šlo. Mefisto jí pomáhal mírným přirážením a v podstatě jí takto opíchal do pusy. Po čase už ale Anežka nestačila s dechem a musela ho pustit a odtrhla se od něj. Mefisto vzal svůj záhadný předmět, ale nenatáhl se k ráně a prostě ho odhodil na křeslo. Potom už na nic nečekal, a dokud Anežka ještě lapala po dechu, obešel jí z druhé strany a bez nějaké další přípravy pronikl do Anežky vlhké kundičky. Šlo to snadno, jen si jí trochu napasoval a pak jí opět chytil za vlasy a začal to do ní nemilosrdně bušit. Anežce to vůbec nevadilo, naopak začala hlasitě vzdychat slastí a užívala si jeho přírazy a hluboký průnik.
“To je krásný”
“Pěkně mě ošukej”
“Nepřestávej”
Dřevěná truhla pod ní divoce poskakovala, ať už kvůli jejímu neustálému škubání a propínání, a nebo jeho přirážení. Nebylo divu, že se brzy udělala.
“Ty jsi ale číslo, tobě se to nakonec i líbí” Pronesl Mefisto pobaveně.
“Uvidíme jak si užiješ análek” dodal, a prsty si začal pohrávat s její menší dírkou.
Anežka se zamračila, moc se jí to nelíbilo, ale byla rozhodnutá mu vyhovět v čemkoliv. Ne že by měla na výběr.
“Jo, ošukej mě do zadku” Pronesla poněkud nejistě po chvíli.
Mefisto byl tentokrát mnohem opatrnější. Když usoudil že příprava prsty je dostatečná, pomalu začal pronikat do jejího zadku svým pérem. Anežce to bylo nepříjemné, trochu to bolelo, ale v porovnání s předchozím mučením to byla furt procházka růžovým sadem. Po chvilce ale nekomfort a bolest přebilo stále zesilující vzrušení. Opět začala hlasitě vzdychat, ačkoliv jejich pohyby už rozhodně nebyly tak divoké. Brzy se udělal i Mefisto. Vytáhl ho a postříkal Anežce celá záda.
Oba pak chvilku jen oddechovali, nic neříkali, ale Mefisto mezitím vyměnil desku v gramofonu a pustil něco lepšího. Když se vrátil k Anežce sundal jí šátek z očí a skrčil se tak aby jeho oči byli na úrovni jejích.
“Užijeme si spolu spoustu zábavy ty moje čubičko” S těmito slovy ji políbil. Polibek mu opětovala. Poté se rozhodl, že jí začne rozvazovat. Anežka nic nedělala jen se pomalu rozkoukávala, když se jí na tváři objevil hořkosladký úsměv. Na křesle spatřila pohozený drát od telefonu.
