Dva úhly pohledu - Návštěvník

Předem bych ráda své čtenáře upozornila, že se nejedná o můj tradiční příběh z Couřiných memoárů. Jde o malé, lehce futuristické rozptýlení, jež bylo psáno ve spolupráci s uživatelem snowfall. Příjemnou zábavu.

Je pátek večer … "Čas tančit, čas flirtovat, čas žít!!!" - zavelela Klára. Po 10 minutách zírání do přeplněné skříně sahám po osvědčených černých flitrových mini, vyšší kozačky, rychlý culík a černé perly do uší. "Už jdu, už jdu..!" volám z pokoje v odpověď na třetí nedočkavé zazvonění. Klára vypadá taky božsky. Pánové, bojte se. Dlouho jsem s ní nikde nebyla. Je teď hrozně zaneprázdněná, co si našla tu novou práci. Z taxíku vystupujeme u léta oblíbeného baru. Pusy nezavřeme, je toho tolik, co si musíme říct. V baru usedáme k “našemu“ malému stolečku. „Jste nebezpečně krásná dvojka.“ pronese barman. Namyšleně si musím přiznat, že jsme dvojice, ze které si prostě musíte vybrat. Klára je vyšší, hubená blondýna a já? Já jsem menší brunetka s ženskými tvary řekněme písmene Dé.

Chytám za kliku baru, který jsem náhodně vybral. Vraštím čelo a promnu si oči. Bolest hlavy je nepříjemná, ale to je běžný vedlejší účinek tohoto druhu cestování. Kontroluju čas 21:13, 15.12.2023 a beru si prášek. Předvánoční firemní oslavy mi hrají do karet, proto jsem si je taky vybral. Jsem samotář, vyvrhel mé doby, štván svými touhami a chtíčem. Vcházím dovnitř. Je plno a já si sedám přímo k baru. Objednám si japonskou whisky, to se u nás už nesežene. Sundávám si sako, ohrnu rukávy košile na vypracovaných předloktích a odhalím velké hodinky na zápěstí. Barman mi donese skleničku s whisky. Vychutnávám si každičký doušek a vypadám jako z místní reklamy na úspěch. Chvíli pozoruju zdejší cvrkot. Dnes to půjde. Nakonec mě zaujmou dvě ženy sedící na druhém konci baru. Menší z nich ucítila můj pohled. Na zlomek vteřiny zahlédnu její krásné oči. Rychle se otočila zpět a říká něco své kamarádce.

Klára i já tohle loviště známe, takže když se objeví někdo nový nemá šanci uniknout naší pozornosti. Hodinka už pokročila, bar se zaplnil, ale ON byl jednoduše nepřehlédnutelný. Citlivější duše by se jistě odvolávali na zvláštní auru, kterou vyzařoval...ale já viděla dobře padnoucí oblek, pevný zadek a když si vyhrnul rukávy a odhalil svalnaté předloktí zdobené naběhlými žílami musela jsem na něj upozornit Kláru. "Klári, koukej na ten kousek na baru. Znáš ho?" ... "Nikdy jsem ho tady neviděla." odpoví. "Budeme si hrát?" ptám se s nadšením v hlase. "Jasný!"  Usměje se Klára... Vrhám k muži na baru jeden ze svých pohledu raněné laně. Klára už moc dobře ví co dělám. Je to jako hra na hodného a zlého policajta.

Další její nevinný pohled. Vykloním se, abych měl lepší výhled. Pěkná, malá brunetka s prdelkou a plným výstřihem. Jo, to je něco pro mě. "Co pijou ty dvě holky v rohu? To je Aperol?" zeptám se barmana. "Ano, ale jestli jim chcete zaplatit pití, tak jste v pořadí." a ukáže na skupinku mužů u vedlejšího stolu. "jasný" řeknu si spíš pro sebe "Dej mi prosím tě tu flašku suchýho Tramínu, dvě skleničky, otvírák a podnos." Barman na mě chvíli překvapeně kouká, ale pak mi donese vše, o co jsem si řekl. Podávám mu peníze a slušné dýško k tomu. Vše nandám na podnos a odnáším ho ke stolu. Nejdřív si mě všimne blondýna, šťouchne do brunetky a ta ztuhne, ale to už jsem u nich. "Dobrý večer dámy, já jsem Váš osobní barman." Obě se na mě podívaly pobaveně a zároveň nechápavě, když jsem začal otvírat lahev. "Tohle jsme si neobjednaly" zareaguje ostře brunetka. Mezitím už rozlévám víno. "To je pozornost podniku." odpovím, podám ji skleničku. Natáhne se po ní a já stisknu implantát v dlani. Dotyk rukou lehce zajiskří. Brunetce se roztáhnou panenky. "A tady pro vás" podávám sklenici blondýnce. Stejná reakce. Chvíli je ticho. "Jak se jmenuješ, barmane?" zeptá se mě brunetka už znatelně přátelštějším tónem. "Honza" a podávám ji ruku. Zase zajiskření. "Já jsem Terka, chlape ty máš energii" pronese překvapeně "tohle je Klárka". Podávám ruku Kláře. Zase zajiskření. "Těší mě" pronesu a usměju se na Kláru, která na mě už visí očima. Otočím se jdu vrátit podnos.

Sedím jako opařena. Pamatujete si ještě první lásku? Motýlky v břiše, točení hlavy, stažený žaludek a všechny tyhle kraviny? Tak si to vynásobte padesáti. Honza je dokonalý a já ho musím mít. Na nic jiného prakticky nedokážu myslet. Odnáší tác k baru a já mám co dělat abych za ním neběžela jako poslušná čubička po čtyřech. Periferně vnímám Kláru a její podobně konsternovaný pohled. Ale Klára je mi tak nějak jedno. Všechno je mi jedno. Konečně se vrací. "Nechceš ke mně domů?" pronáším vlastně prosebně přestože znám jen jeho jméno. "A vlastně… proč ne. Vezmeme i Kláru ne?" odpovídá Honza. Žárlím. Chci ho pro sebe, ale s úsměvem souhlasím. Spěšně dopíjíme a já už klikám v apce a objednávám Uber.

Je sotva deset a ty dvě kočičky poslušně cupitají v mých patách. Ten nový multi - senzorický implantát funguje lépe než jsem čekal. A to mám ještě eso v rukávu. Zaplatím a jdeme ke dveřím. "Hej, kam jdou? Co to je za chlapa?" ozve se od stolu s objednávkou v pořadí. "Ty vole barmane, ty jsi jim to nedones." To už se za námi zavírají dveře. V autě si ke mně sedá každá z jedné strany. "Chlape ty voníš" procedí Terka mezi zuby a už mi rukou jede po stehně do klína. Klára ji hned následuje na druhé noze. Nakonec je musím krotit, když mi začnou rozepínat poklopec. Řidič se jen pobaveně culí do zpětného zrcátka.

Taxíkem je to ke mně domů sotva patnáct minut, ale tentokrát mi přijdou nekonečně dlouhé. Zarývám mu nehty do stehna, chci z něj ty hadry strhat. Jako by mé chování degradovalo na základní živočišnou úroveň. Konečně jsme u dveří, rychle najít klíče... zámek… ruce se mi třesou. Jako jedno tělo překračujeme práh... dveře hlasitě zaklapnou. Honza se rozhlíží od předsíně dále do bytu. "Tudy..." řeknu koketně a už ho táhnu za ruku do ložnice. Klára zkopává lodičky a hopká za námi. Na rozdíl od něj je tady jako doma, ohne se k nočnímu stolku, otevře šuplík a na malém plastovém ovladači mění barvu stropního světla.  "Dáme tomu trošku atmosféry ne?" Směje se Klára. Neznámý už sedí na posteli a já obkročmo na něm, šaty vyhrnuté až nad zadek... rozepínám mu košili, když se zpoza jeho zad vynořuje Klára a dlaněmi zajíždí pod ni. Mezi stehny už cítím, jak tvrdne a tak se hravě zavlním v bocích.

Posadily si mě na postel. Obě nádherně voní a chtíč žene jejich ruce po mém těle. Terku chytnu za krásný kulatý zadek, ale to už mi sundávají košili. Něčí ruka mi zajede do poklopce. "Teda" vyhrkne Terka "Klári on je naostro a…" chvíli ztichne a chytá mě za ocas. "a…"  pokračuje "to musíš vidět." Klára mě pokládá na postel. Terka rozepíná pásek a stahuje mi kalhoty. Obě u mě klečí, kývnu na ně, ať si poslouží. "Sametový a ani ho rukou neobejmu." říká Terka Kláře a už ho má v puse. Péro mi pulzuje a cítím Terčin jemný jazýček, jak mi jezdí po spodní straně žaludu. Klára mi něžně líže koule. Pozoruju je, jak se obě snaží. Teď ho má prozměnu v puse Klára. Cpe si ho hluboko, až do krku. Trochu ji tečou slzy, tak jí je palce setřu, ale hlavu ji přitlačím do klína. "eghrrr" ozve se Klára. "Teď zas já." odstrčila ji Terka. Pokusila si mě osedlat. Cítím, jak je mokrá, ale dál než na žalud se nedostala. "Počkej" řekne Klára, trochu mi ho ještě pokouří a nasliní. Pak ho chytne a nasměruje Terčinu kundičku na můj ocas. Terka protočí oči v sloup. Je uzounká, ale postupně se její pička roztahuje a přijímá mou šířku. Zatne mi nehty do hrudi. Trochu se chvěje, ale už začíná přirážet. Místností se rozléhají mlaskavé zvuky a Terčino ahhhh. Přes Terku kouknu na Kláru. Ta nejdřív sleduje, jak můj ocas zaplouvá a znovu se objevuje, pak se naše oči střetnou. Chytnu ji za ruku a přitáhnu ji k sobě. Dám ji ruku na tvář a políbím ji. V dlani opětovně stlačím implantát. V Klářiných očích se objeví plamínky. Vyhrne si sukni, stáhne kalhotky a sedá mi na obličej čelem k Terce.

PANE BOŽE!!! Něco takového jsem v životě nezažila a že jsem teda nežila zrovna cudně, pomyslela jsem si. Když jsem ho konečně naplno cítila v sobě, bylo to nepopsatelné. Naplňoval každý milimetr mojí chtivé kundičky. Všechen ten chtíč ještě násobila Klára, když mu sedla na obličej a začala dychtivě vzdychat semnou. Chvíli jsme se líbaly, pak se Klářin jazýček přesunul k mým bradavkám. Kovová kulička piercingu v jazyku byla zajímavým zpestřením. Z jejího pohledu jsem vyčetla, že pocitová velikost zajímá i ji a tak jsem kolegiálně sesedla. Hned si ji vzal zezadu (ach ta moje závist)… Chvíli je sleduju a užívám si pohled na Kláru, která stejně jako já před chvílí krčí čelo a snaží se pojmou jeho chloubu. Už je vevnitř a místností se rozlehne hlasité Klářino "AHHHHH ANOOO..." obličej se ji uvolní a pusu má doširoka otevřenou. Ucítím, jak mi rozkrok zavibruje, když mě Honza plácne po zadku. Najednou mám hroznou chuť...

I Klářina kundička měla co dělat, abych se do ní vešel, ale teď už se na čtyřech přede mnou chvěje blahem. Položila se na lokty a prohýbá se v zádech. Sama přiráží a nahlas vzdychá. Vtom si všimnu Terky, jak se zájmem kouká na naše šukání. Plácnu ji po zadku i se stisknutým implantátem. Reaguje okamžitě. Lehne si před Kláru. Nohy má doširoka roztažené. Chytne Kláru za zátylek a přitlačí si její pusu do klína. Klára s chutí líže. Vzdychá do jejích roztoužených záhybů. Obě si to náramně užívají a já s nimi. Terka má zahnutou hlavu a jednou rukou si hraje s bradavkami. Nádherný pohled, ale nejhezčí je mlaskavý zvuk mých přírazů doplněný jejich neustávajícím vzdycháním. Vidím, jak Terka pevně sevřela prostěradlo. Dlouhé tlumené hmmmm spolu s pohyby jejího klína, mě ještě více vzrušily. Do toho ještě kňučící Klára. Paráda. Poslední tvrdé přírazy. Klára poslušně drží. "Už budu" zahučím. Do Terky jako když střelí. Položí si hlavu na Klářin zadeček. Otevře pusu a vyplázne jazyk. Tělem mi už probíhají vlny orgasmu. Vytáhnu ho z Klářiny šťavnaté štěrbinky a stříkám Terce do pusy a přes Klářin zadek. Terka líže zbytky mojí šťávičky. To mě znovu nastartuje. Stisknu implantát v dlani. V mžiku zase stojí jako by byl z mramoru. Obě ještě jednou pořádně opíchám, aby si mě pamatovaly. O hodinu později už jdeme všichni spát.

Otevřu oči. Už je čas, pomyslím si. Venku už svítá. Opatrně vstanu, obleču se a naposled se ohlédnu. Holky leží na posteli a tvrdě spí. Spokojeně a uspokojeně, pomyslím si, když mi pohled sjede přes Terčino prso ke Klářiným bokům a k její vyšukané kundičce. Nejraději bych je ještě jednou protáhl, ale moje hodinky vyšlou jemný elektrický pulz – už není prostor. Jdu do koupelny, tady nebude kvantový třesk tolik slyšet. Pokusím si stoupnou co nejvíce doprostřed, abych po sobě nenadělal bordel. Nastavím čas a místo. Zmáčknu odpočet. A teď zpět do světa bez reálného fyzického kontaktu. Vše je digitální a dimenzované, prý krásně sterilní a bezpečné. Z „No sex, drugs and Rock´n´Roll“ společnosti je mi blbě. Raději bych tu zůstal. Na hodinkách sleduju 3... 2... 1... 0... Prásk. Jsem zpět -  v roce 2325.

Moje tělo sebou trhne. Zdálo se mi to, nebo někde něco dutě spadlo? Otevřu oči. Musím chvíli přemýšlet, kde jsem. Vedle mě leží Klára. Vtom ve mně hrkne. Kde je Honza? Vzpomínka na úžasný sex znovu rozvibruje můj klín. Hned ji ale zaplaším. "Klári vstávej." pokusím se Kláru vzbudit a šťouchnu do ní. "Co je?" zeptá se Klára rozespale. "Kde je Honza?" zeptám se ji. "Honza?" zaváhá Klára "Já nevím"... "Bylo to divoký co?" usměje se na mě šibalsky Klára. "Počkej, něco jsem slyšela." Vylezeme společně z postele. "Honzo?" zavolám, ale nic se neozývá. V bytě nikdo není. Beru za kliku vchodových dveří, klíče jsou zevnitř v zámku a je zamčeno. Po Honzovi ani stopy. "Kde je?" ptám se a Klára krčí rameny. Balkonovky zavřený. "Jak se dostal ven?" Nezdálo se nám to? Zeptám se Kláry. "Asi to byl kouzelník" řekne Klara. "Musím si odskočit pokračuje a jde do koupelny". "Rézi, pojď sem" zařve Klára po několika vteřinách v koupelně. Hned vtrhnu za ní. "Koukej je to ještě teplý". Ukáže na dlažbu pod sebou. Vidím lehký zakouřený kruh a dlažba je opravdu teplá. "A tady" pokračuje Klára a ukáže na hranu umyvadla. Někdo jako by kus umyvadla přesně do půlkruhu odřízl laserem. Malá část ho prostě chyběla…