Svázaný anděl

Pendlovky v pracovně oznámily její příjezd. Osmá večer. Jejich čas. Druhé úterý v měsíci. Pokolikáté se již viděli? Přemýšlel a došel k číslu 16. Ten neklid, který v něm vzbuzovala, v něm zůstával ale pořád. Byla mu vzácná ve své zjevné obyčejnosti a o to unikátnější svým myšlením. Byla racionální . . a přesto uměla být šílená.

Dnes se rozhodl pro pracovnu. Ošuká ji zde na jeho pracovním stole. Starožitný, dřevěný stůl se zásuvkami. Robustní, těžký . . . dával jistotu, že to, co chce dnes udělat, ustojí.

Cvakl zámek. Vždy ji nechával klíč pod rohožkou. Miloval totiž pohled na její zadek, když se pro něj sklonila . . . v lodičkách. Sukni nebo šatech. Odemkla jím dveře, vešla a zamkla za sebou nechávajíc klíč v zámku. Byl to jejich rituál. On k ní došel, svlékl jí šál, který měla přehozený přes ramena, nahodile se jí dotkl a ucítil zase tu drobnou jiskru jako poprvé, když se spolu potkali. Jiskra, která podnítila jeho touhu se dotknout znovu.

Měla jednoduché černé šaty ke kolenům, pod nimi ve stejné barvě průsvitné punčochy a decentní kožené lodičky na tenkém, jehlovém podpatku. Vlasy měla vyčesané nahoru, jen pár pramenů spadlých na šíji. Místo pozdravu ji jen políbil na kůži pod vlasy. Voněla lehkou, květinovou vůní s dotekem pepře. Dvěma prsty přejel od ušního lalůčku k podklíčku. Přivřela u toho oči. Bože jak moc ji chtěl.

Vzal ji za ruku a vedl ji do pracovny. Byla překvapená. A ještě víc, když uviděla jeho stůl obvykle zavalený spisy, prázdný. Jen na něm byla láhev jejího oblíbeného Rémy Martin a . . . jedna sklenička. Nalil jí. Přivřela oči čekajíc, co přijde. Chtěla se posadit do pohodlného křesla s područkami, ale zastavil ji drobným pohybem prstu ukazujícím na desku stolu. Poslechla. Decentně se o něj napůl opřela a z části nasedla na okraj. Stoupl si před ní, chytil za boky a posadil ji tak, že hrana stolu sahala do půli stehen.

Opět ta její vůně. Opájela jeho sebekontrolu. Konečky prstů sjel od boků po vnější linii stehen až ke kolenům. . . uchopil je do dlaní. Nadechl se. Zase ta vůně. Jeho dlaně se vyřítily pod její šaty. Vyhrnul jí je. Ucítil lem samodržících punčoch, pak krajku kalhotek, oblinu podbřišku, pas. . . látka šatů klouzala po jeho předloktí . . . žebra, podpaží. . . zvedla paže a on odkryl její tělo. Seděla před ním téměř nahá, krásná a dokonalá ve své chladné odměřenosti a přesto . . . její přivírající oči ji prozradily. Její touha pulsovala pod kůží. Nejen šaty . . . chtěl jí svléknout tak, aby obnažil její duši. Chtěl ji šukat tak, aby brečela slastí, aby v ní cítil, jak její duše roztáhla křídla a vzlétla osvobozena od předsudků. Chtěl to pro ni. Ne pro sebe. Chtěl ji to dát, protože věděl, že může. Doufal, že ona mu bude věřit, že mu dovolí ji vést a pak ji hodit do té propasti, která dává křídla.

Napila se koňaku. Ta kapka uvízlá na jejím spodním rtu iritovala jeho koncentraci. Přiblížil se k jejím rtům. Další nádech, ovšem v blízkosti, kdy parfém byl prosycen jejím pyžmem. Snad se v tu vteřinu zastavilo i jeho srdce. Nedokázal vydechnout. Chtěl ji do toho rtu kousnout. Mezi zuby stisknout ten kousíček jemné kůže s kapkou koňaku. S výdechem našel svou kontrolu a poodtáhl se od ní. Chytil jí za kolena. Zvedl ji a otočil na desce stolu o devadesát stupňů. Mlčky sledovala jeho počínání.
Otevřel zásuvku. Vyndal elegantní masku přes oči, ozdobenou vkusnou krajkou. Chtěl, aby její oči vynikly. Chtěl vidět jen jejich výraz. Panenky explodující v orgasmu. Všiml si už dřív, že při orgasmu jako by pohltila její duhovky zelená barva ukrytá v okraji, co přecházela do šedohnědé barvy a většinou v té šedé jako by zanikala. Byl to jen drobný detail, ale když to uviděl poprvé, slyšel v hlavě ohňostroj.

Nasadil ji na její tvář, přitom ji pohladil po lícní kosti hřbetem prstů. Vyndal asi půl centimetru v průměru široké, rudé provazy. Položil je před ni. A opět sotva dýchající očekával její reakci. Jen před sebe natáhla ruce zápěstími k sobě. Dlaněmi se lehce opřel do jejích ramen, aby se položila na desku stolu. Udělala to. Vzal její předloktí a rozpažujíc její paže, začal pomalu obmotávat . . . Červená linka kreslila do bělostné kůže drobnou linku obtáčející ji jako výhonky révy. Neodvážil se pohlédnout dál, než po její lokty. Jen periferně viděl ztvrdlé bradavky kralující nad chtíčem ukrytým v každém nádechu. Zase to uslyšel, jak mlčky říká „Jsi tak krásná.“.

Když ruce přivázal k nohám stolu, přesunul se na druhou stranu. Pokračoval obtáčením okolo kotníků. Znehybnil ji. Až se sám zalekl, jak jeho dominanci nad ní přijala bez výhrad. Podřepl mezi její roztažené nohy zlomené v kolenou a padající kolmo k podlaze. Díval se na její klín. Jeho dlaně se vtíraly do potu kůže v jejích slabinách. Opíjel se tím pohledem. Nozdry nosu se rozšiřovaly vzrušením z vůně jejího chtíče.
Přes hlavu svlékl bílé triko a rozepl poklopec na džínách. Byl pod nimi nahý a sundávat je ještě nechtěl, jen potřeboval víc místa. Vzal do ruky láhev s koňakem. Drobně ji naklonil, až jantarová tekutina drobným proudem začala padat do chloupků jejího klína a z něj stékat mezi nohy. Odložil láhev a přisál se na ni svými rty. Pil z ní, jako by byl vyprahlý z pouště. Alkohol ji očividně pálil na nejcitlivějších místech a kam nestekl sám, on mu pomohl jazykem. Připadal si jako smrtelník na Olympu po boku bohyně sytící se ambrozií. Dávala mu nesmrtelnost.
Vnímal, jak se její podbřišek napíná do jeho dlaně. Její bedra zakulacovala ještě víc její siluetu oproti rovné linii desky stolu. Chtěla to. Věděl, že ano. Ale přesto se snažil ještě ovládnout. Svými přisátými rty a občasným dotekem zubů uvnitř jejího klínu jí doháněl k šílenství. Nevydržela to. Zasténala víc, než čekala sama. A pak to přišlo.
„Nenechávej mě už čekat.“
„Popros!“
Otevřela oči. Viděl to tam. Chtíč v jejím výrazu.
„Prosím!“ zašeptala sotva slyšitelně.
Jen povolil jednu otočku na každém z provazů přivazujících její ruce. Pak odvázal její nohy. Hruběji, než původně chtěl, ji přitáhl blíž k hraně stolu. Díval se na její klín. Ještě několik kapek koňaku spočívajících v chloupcích se rozkutálelo do stran, když ji chytil v podkolení a zvedl její nohy tak, že chodidla byla u hrany stolu. A pak pomalu začal tlačit její kolena dolů na desku stolu. Každé na jednu stranu. Čím níž šla kolena, tím víc se nabízel její mokrý klín. Vzal provazy. Lýtka přivázal ke stehnům a poté ještě provaz uvázal opět k nohám stolu. Věděl, že ji tak může nechat jen chviličku, že dlouho takto svázaná nevydrží.

Shrnul si džíny do půl stehen. Byl na ni připravený už dávno.
„Popros, děvko! Popros, ať tě ošukám! A když poprosíš moc hezky, možná to udělám!“

„Prosím, potřebuji Vás v sobě cítit můj Pane.“ Znělo nepatrně přeskakujícím hlasem z jejího hrdla.

Sbíral odvahu. Nádech. Tepající spánky. Výdech. Stoupl si k ní a ponořil se do slasti jejího těla. Věděl, že to je ten moment, kdy explodovala. Ucítil její mokrý orgasmus zalévající jeho penis. A věděl, že přesně to je ten moment, kdy se nesmí udělat. Přirážel. Sténala. Kroutila se jako by před ním mohla utéct. Měl ji ve své moci a přirážel tvrdě a rytmicky. Nepřestával. Uvnitř se chvěla snad ještě víc jako na povrchu. Stahovala se s každým nadechnutím. Její tělem zarezonoval hluboký výkřik až z duše. Nový orgasmus protínající ten první. Její oči se otevřely a on z nich uviděl vyletět anděla.