Gábinu jsem poprvé uviděl v prváku na gymplu, kdy se úspěšní absolventi přijímacích zkoušek vtěsnali do dvou tříd po třiceti studentech a my zobáci jsme chodili do béčka. Bylo to v raných devadesátkách a doba byla taková, jak si ji dodnes pamatuju z pohledu mladého dospívajícího muže, prostě úžasná. A stejně úžasná byla i spolužačka Gábina. Měla vytáhlou postavu, něco ke sto osmdesáti centimetrům a zpočátku byla samá ruka samá noha. Měla přirozeně tmavší odstín pleti, velké hnědé oči tmavé jak tabulka hořké čokolády, protáhlou špičatou bradu, velká ústa a husté vlasy, dlouhé sotva do půli její útlé šíje. Ofina jí obvykle padala šikmo přes čelo a zakrývala téměř polovinu obličeje. Oblíkala se dost nekonvenčně, poslouchala Nirvanu a Perl Jam a U2 a byla nespoutaná a bláznivá. A nádherná.
Od druháku se začala výrazně měnit. Vždycky měla velký prsa, ale s nástupem antikoncepce se výrazně zakulatila v bocích, vyrostl jí krásný velký zadek a já jsem od té doby trpěl nespavostí. Asi každej chlap zná ten pocit, kdy se mu nějaká žena líbí a neumí se na ni dostat a Gábina byla přesně ten případ. Stačilo ji chvíli pozorovat na hodině tělocviku v upnutém tílku a titěrných šortkách a mně bylo najednou hrozně těžko z toho, že pravděpodobně už nikdy neuvidím, co se pod nimi skrývá. Měli jsme k sobě vždycky blízko, ale míjeli jsme se ve vlastních vztazích, byla to doba objevování a zkoušení, kde se často bolestně obrušovaly hrany. I tak jsme spolu trávili hodně času. Toulali se nočním městem ruku v ruce, bavili se o nesmrtelnosti brouka, ale vždycky tam chybělo to málo, co by nás převážilo do plnohodnotného vztahu. Z její strany to tam prostě nebylo a víc než kamarádství - i když jsme si ho u láhve levného vína slíbili až za hrob - ke mně necítila. Přešly brigády, školní výlety a jednou v polních podmínkách prostorné šatny paintballového přírodního areálu, kam jsme s ročníkem zavítali v rámci sportovního týdne, se Gábina nesobecky podělila o svá nahá prsa, když se převlékala do přidělené uniformy. Bylo nás tam tenkrát asi dvacet a pamatuju si, jak všichni ostatní spolužáci ztichli, jako když utne. Byli jsme nuceni se převlékat všichni dohromady a přestože ostatní spolužačky zvládly převlékání bravurně a bez toho, abychom z nich zahlédli víc než samy chtěly, Gábina to jako jediná neřešila a navrch vyprskla smíchy, když zachytila naše překvapené výrazy. "Copak jste ještě nikdy neviděli ženskou?" houkla na nás a spolužáci ze sebe začali téměř okamžitě sypat silácké řeči. Já jsem mlčel, nedokázal jsem ten pohled dostat z hlavy.
Pak přišla maturita a svaťák a bylo čím dál tím míň času se vidět. Naposledy jsme se potkali na posledním zvonění, kde jí to neskutečně slušelo v kostýmu cikánské vykladačky karet. Vyrazili jsme na tradiční tažení městem a ona přitom věštila kolemjdoucím z ruky, takže večer ve studentské pivnici vysypala na stůl objemný měšec drobných, za které jsme celý ročník pohodlně slavili do pozdních hodin.
Po maturitě se nejtvrdší jádro ročníku, kam jsme patřili i já s Gábinou, rozhodlo, že uděláme ještě poslední mejdan, než se všichni definitivně rozprchneme do všech koutů republiky za dalším studiem. Byl konec května a venku už panovalo pořádné horko. Vybrali jsme místo uprostřed lesů v blízkosti hradní zříceniny, kde během dopoledne prvního dne vzniklo slušné stanové městečko. V blízkosti byl i rybník a zatopený lom, takže o zábavu bylo předem postaráno. Každý přivezl, co doma našel a sešlo se nám docela slušné množství vína, slivovice a chlebů s řízkem. No jasně, poctivej chleba s řízkem! Spolužačka Martina dokonce přivezla i kastrůlek hovězího guláše, takže výprava do zatracení mohla rovnou začít. Gábina byla ten den nebývale zamlklá, utahoval jsem si z ní a snažil se jí rozptýlit porcí pitomostí, které ji obvykle spolehlivě rozehřály na provozní teplotu, ale Bůh ví proč, ten den to na ní prostě nefungovalo. V podvečer mi navrhla, jestli bych se s ní nechtěl projít, souhlasil jsem. Vzala s sebou foťák a často jsme se zastavovali a ona pořád dělala nějaké fotky krajiny, sebe, nás dvou, pak jenom mě. Netušil jsem proč, ale neptal jsem se. Užíval jsem si, že jsme spolu chvíli o samotě, daleko od spolužáků, kteří už byli taky slušně na maděru a podle toho to i v základním táboře vypadalo. Jejich hlasitý křik a smích byl v lesním porostu slyšet na kilometry daleko. Došli jsme pomalu až na břeh rybníka a pak dál kolem něj až do míst, kde nebylo nic, jen měkká tráva a ostrůvky rákosí. Šli jsme pomalu vedle sebe, oba bosí s botami v ruce a tráva nás příjemně chladila do chodidel. Byl jsem do ní zamilovanej jak malej kluk. Odpustil bych jí snad i utlučení tuleního mláděte pádlem. Náhle se zastavila a stáhla mě na zem do trávy. Pohladila mě po vlasech a pak mě zlehka políbila. "Gábino, nechceš mi říct, co se..?" hlesl jsem, ale přiložila si prst na ústa.
Asi už nikdy nezapomenu na to, jak moc kontrastoval bílý krajkový komplet s Gábininou snědou pletí, zvláště pak hladké saténové kalhotky obepínající její velký zadek. Ve svých necelých dvaceti letech voněla jako dospělá žena. Nahý klín měla pokrytý jemnými tmavými chloupky, slepenými šťávou. Byla hrozně mokrá a objímala mi ramena hebkými stehny, když jsem do něj zabořil obličej a rukama sevřel v dlaních její měkounké půlky. Jemně sténala a tiskla mi hlavu ke své nádherné štěrbině. Neprotestoval jsem a ochotně se vydal jazykem na cestu mezi její tmavé pysky. Po chvíli přeze mě přehodila nohy a svlékla mi tričko i kraťasy. Trčel jsem do prostoru a byl připravenej na všechno. Vtáhla mýho čuráka do úst, klečel jsem na trávě a rukama bloudil po jejím těle, až jsem nahmatal její poprsí a jemně ho zmáčkl v dlaních. Ležela pode mnou na loktech na všech čtyřech a jediné, co jsem byl schopen vnímat, byla její ústa. Vlhká a horká. Chtěl jsem zezadu, ale měla svou hlavu. Položila mě na trávu, sedla si na mě a uvázala si vlasy do jednoduchého drdolu. Pak se opřela rukama o moji hruď a pomalu začala přirážet. Byla uzounká a každým pohybem své pánve zrychlovala, až jsem nedokázal jejímu tempu vzdorovat a napumpoval do ní celou dávku. Políbila mě tak opravdově, až jsem nevěděl, co si o tom myslet. Pak se svezla vedle mě a chtěla abych jí pevně obejmul. Leželi jsme v objetí a několik dlouhých minut bylo ticho. Rychle se stmívalo. "Odjíždím," hlesla najednou. "Odjíždíš..a kam?" zvedl jsem hlavu a nasál vůni jejích vlasů. "Do Holandska, s Honzou, má to všechno vymyšlený," přiznala. Honza byl její přítel, trošku bohém, hodně kretén. Ale byla to její volba. "Ty nebudeš dál studovat?" vzmohl jsem se na jedinou pitomou otázku. Zavrtěla hlavou. "Ne, naši to ještě neví, řeknu jim to až..někdy." Ještě chvíli jsme leželi mlčky, pak jsme se oblékli a vrátili se do tábora. Stačilo jít za hlasem spolužáků.
O patnáct let později jsem Gábinu znovu potkal na srazu spolužáků. Vypadala úžasně. Vlasy měla obarvené na blond, krvavě rudou rtěnku a ty oči..ty velké hnědé oči. Říkala, že se jí daří dobře, s Honzou se vzali, v Holandsku si otevřeli malou rodinnou restauraci, měli dvě děti a vypadala spokojeně. Když jsem jí doprovázel domů, na schodech před domem jejích rodičů se na mě otočila a ve tváři měla znovu ten úsměv, který jsem tak dobře znal.
"Tenkrát, tam u rybníka, to bylo moje poprvé," zašeptala a dlouze mě políbila. "Copak ty jsi s Honzou..?" zatvářil jsem se nechápavě. Zavrtěla hlavou, mávla mi na pozdrav a zmizela definitivně za dveřmi. Ještě chvíli jsem na ně mlčky civěl, než jsem se pomalu odebral na cestu zpátky. Za poslední dobu jsem nic tak intenzivního necítil.
