Nové spolubydlení: Lucie

31. 1. 2024 · 3 107 zhlédnutí sex2vec

"Hele, je pozitivní!" Podávala mi matfyzačka Pavlína těhotenský test.
"Co to? A s kým?" Řekl jsem zmateně.
"Hádej!" Usmála se.
"Tak jsem myslela, že bychom vybrali jméno!" Řekla.
Docela se asi bavila tím, jak jsem zblednul.
"Ale můžu si to nechat vzít, je mi to jedno. Překáželo by to ve studiu, nemyslíš?"
"No, myslím si to!" Řekl jsem s úlevou.
"Tak na to ale budu potřebovat nějaké love!" Řekla.
"Kolik chceš?" Vyndal jsem peněženku s opravdovou úlevou.
"Jak můžeš být takový sobec?!" Začala na mě řvát.
"Abys věděl, ten těhotenský test je od mé kamarádky!" Řekla.
"A dneska žádný sex ani jako kamarád!" Dodala.
"Fajn!" Řekl jsem.

"Trošku jsme ti to protřídili. Měl jsi tam asi dvacet kusů slipů!" Přivítal mně mladší Lukáš.
Kupodivu zrovna neonanoval v kuchyni, ale stavil se do mého pokoje.
"Slipy jsou strašně out! Teď už jich máš čtyřicet kusů!" Řekl mi vážně.
Chtěl jsem se ho zeptat, proč se mi hrabe ve skříni, ale kašlal jsem na to. Řekl jsem si, že je prostě zase nahážu zpátky do skříně, ale byly rozstříhané!! Ǔplně všechny!
"Ty trenky taky nic moc, ale pořiď si lepší! To bys zase neměl v čem chodit!" Řekl Lukáš poučně s nůžkama v ruce, než se vydal do kuchyně zase onanovat.
No doufal jsem, že alespoň na seznamce se někdo našel.

"Máš rád baculky? Jsem ta pravá volba!" Zněl inzerát, na který jsem reagoval před týdnem. Ozvala se Lucie, která se kupodivu chtěla hned sejít. Což bylo dobré znamení, protože schůzky odkládané na zítřek se obvykle nikdy nekonaly.
Na místě schůzky stála, no, žena...

"Já, vím, prasnice!" Řekla mi, než jsem se stačil otočit. Teď mi to bylo blbé.
"Ahhooj" Vykoktal jsem ze sebe.
"Neutekl jsi, tak je to v pohodě!" Začla se povážlivě smát, jak jí mezery mezi zubama dovolily. Jinak byla v obličeji docela pěkná.
"No, to - ne..." Řekl jsem.
Šli jsme teda na kafe.

"Můžeš k tomu stolu s lavicí? Židle jsou na mně moc malé!" Řekla mi, když jsme vstoupili do nedaleké kavárny.
"Trrr, trrrr, trrrr..." Ozvala se lavice, ale držela.
"Víš, teď mám 180 kilo, jestli se ptáš. 180 kilo a čtyřicet let!" Poznamenala mezi řečí něco, na co bych se sám nezeptal. Já byl ale z rána tak nadržený, že jsem přemýšlel, jak se s ní asi mrdá.

"Víš, můžeme jít ke mně, nebo do parku do křoví!" Odtušila z mého nadrženého pohledu.
Vybral jsem si park, tam teď nikdo nebyl. Aspoň jsem si to myslel.
Lucie mi zrovna kouřila na lavičce v parku. Bylo to docela dobré, ale...
"Ooooo, ooooo, oooooo!!!" Ozvalo se hromadně. S tím i cvakání mobilů. Kde se vzal, tu se vzal, hlouček asi dvaceti japonců, kteří obdivovali zapadlé kouty Prahy...
"Ooooo, ooooo!" Neustávali a fotili si nás. Teda chvíli předtím, než neméně udivená Lucie přestala se svým počínáním. Ozval se potlesk a hlouček šel dál.
"Tak asi ke mně!" Navrhla mi, ale já už byl skoro udělaný, tak jsem jí chtěl nechat mně dokouřit, ale ona vytáhla z padákové podprsenky své obří prsy a honila mně jima. Ani se moc nemusela ke mně sklánět. Mé péro se mezi jejími prsy ztrácelo. Ale byl to docela rajc, tak včas uhla a já se vystříkal někam před sebe.