Experiment

Konečně jsem obdržela objednané komponenty a mohu začít s přípravou svého projektu. Vysokootáčkový elektromotor, který se nezahřívá a zvládne tak běžet nepřetržitě klidně několik dnů. Druhá věc byla to nejsilnější vibrační tělísko miniaturních rozměrů, které se dalo sehnat a bylo spolehlivé. Jednalo se o speciální vybavení určené čistě pro laboratorní využití, obyčejný smrtelník se k něčemu takovému nemá šanci dostat.

Hned po vybalení jsem se rozhodla otestovat sílu vibrací. Zapojila jsem ten malý přístroj do proudu a nastavila intenzitu na maximum. Byla jsem naprosto v šoku, vibrace mi pronikaly z konečků prstů celým tělem a už po několika vteřinách jsem zařízení nedokázala udržet. Obě věci jsem uschovala do svého trezoru a opustila laboratoř, shánět zbytek materiálů.

Abych se představila, jsem vysokoškolačka v posledním ročníku. Dělám zde v laboratoři stáž, pracuji na vývoji těch nejnovějších technických hraček. Není náhoda, že holka jako já, se dostala až sem. Už od mala jsem byla fascinovaná umělou inteligencí, myšlenka stavby vlastního droida mě provází celý život. Dalo by se říct, že jsem posedlá tímto snem. Teď mám konečně možnost realizovat své nápady, ale kvůli jejich povaze, si je mohu dovolit testovat až pozdě večer, když jsem v laboratoři sama.

Takových dnů je málo, takže je musím využívat pokaždé, kdy takovou možnost mám. Uplynul týden od doby, kdy jsem dostala první objednanou zásilku. Sehnala jsem zbytek potřebných součástí, vše vysoké kvality. Na elektromotor jsem namontovala kovové části a vyrobila tak výkonný „šukací stroj“. Testování dopadlo výborně a přesně podle plánu. Lze nastavit hloubka, rychlost a náklon. Připevněný robertek se pohybuje na milimetr přesně, stále ve stejné pozici. Celé testování mě vzrušilo natolik, že bych nejradši stroj hned použila, ale výroba zabrala moc času a už je pozdě.

Moje posedlost umělou inteligencí je vskutku bizarní. Měla bych asi uvést na pravou míru, že nepotřebuji robota, aby si semnou povídal, uklízel, nebo pracoval. Chtěla jsem být od mala umělou inteligencí ovládána, být v její moci. Celý den jsem nedokázala myslet na nic jiného, než na večer. Ujistila jsem se, že všechny dveře do laboratoře jsou zavřené, pak jsem se svlékla do naha. Lehla jsem si zády na ledový kovový stůl, a svůj vynález nastavila přesně proti své mokré kundičce. Dovnitř vklouzl naprosto bez námahy, a já byla vzrušením bez sebe.

Na ovladači jsem nastavilo tu nejmenší rychlost, a se značnou dávkou nervozity uvedla mého nového kamaráda k životu. Tohle je nejmenší rychlost? Přiráží rychleji, než můj starý stroj na maximum! Překvapením jsem rychle přístroj vypnula. Cítila jsem, jak moje úzká kundička pevně objímá robertka a pulsuje v rytmu mého srdce. Udělala jsem si na tvrdém stole trošku pohodlí a opět zapnula svůj výtvor, teď už snad na delší dobu.

Moje tělo bylo teď připravené na ten rychlý nával intenzivní slasti, takže to nebylo tak nesnesitelné jako napoprvé. Naopak, bylo to úžasné. Pohyby byly tak rychlé, až skoro splývaly dohromady. Pár okamžiků a z mé kundičky se dral ven silný výstřik. Byl to krásný a intenzivní orgasmus. Děsilo mě, jak rychle ta potvora může běžet. Nejpomalejší výkon je asi deset procent z maxima. Teď navíc budu po sobě muset vytírat laborku, měla bych se soustředit na vývoj dalších plánů, zábava musí počkat.

Týden uběhl jako voda a já se musela soustředit na své běžné projekty. Teď ale budu mít snad více času a volnější laboratoř sama pro sebe. Dostala jsem další zařízení, o které jsem žádala. Automatické mechanické držáky. Jedná se vlastně o takové robotické ruce s volitelnou sílou stisku, ale hlavně s laserovým zaměřovačem. Jsou tak plně automatické a stisknou tam, kde mají. Teď už je pro moje použití stačilo jen namontovat na počítačem řízené rameno. Jednoduchý úkon, dnes bych měla mít hotovo. Druhá zásilka, na kterou jsem se těšila snad ještě víc, dnes bohužel nepřišla, testování tedy budu muset odložit.

Zásilka naštěstí s lehkým zpožděním dorazila a nemohlo to být v lepší den. Zítra je svátek a tak si většina výzkumníků vzala dovolenou, ty co ne tak stejně odejdou dnes domů dřív. Nemohla jsem se dočkat, až budu mít opět prostory sama pro sebe. Všichni byli už pryč, až na jednu pitomou stážistku, zabranou do práce až po uši. Trvalo celou hodinu, než dodělala nějaké papírování u svého stolu. Při odchodu mě ještě pozvala na nějakou party, ne samozřejmě nemám zájem, pak konečně odešla. Proběhla jsem celou laborku, pozamykala dveře a vrhla se rozbalovat svoji zásilku.

Bylo to úžasné, nádherné, jen při letmém doteku mi přeběhl mráz po zádech. Z krabice jsem vyndala několik ocelových okovů. Nebyly to jen obyčejné hračky, byly to okovy s dálkově ovládaným magnetickým zámkem. Dokud byl magnet aktivní, bylo nereálné se z takového sevření dostat, i rozříznout je by bylo složité. V krabici ale bylo ještě něco dalšího, úžasného. Mohutné magnetické držáky, které ale nepřitahovaly každý kov v dosahu. Každý držák fungoval po zapnutí pouze na svůj určený okov.

Rozhodla jsem se zařízení okamžitě otestovat. Svlékla jsem se do kalhotek. Ze svého trezoru jsem donesla svůj malý vibrátorek, který jsem po zapojení do proudu schovala do svého spodního dílu prádla. Dále jsem si na ruce a nohy zavřela magnetické okovy. Po zaklapnutí se na nich rozsvítila červená dioda. Bez příkazu počítače k odemčení je už nikdy nesundám. Velké magnetické držáky, jsem připevnila na čtveřici robotických ramen. Ramenům jsem zadala správné pozice a čas spuštění celého experimentu během dvou minut. Stoupla jsem si na své místo a se zatajeným dechem čekala, co se bude dít.

Pozice, ve které budu spoutaná, je vlastně kříž. Měla bych stát na zemi s nohama od sebe a ruce budu mít zvednuté do vzduchu, také od sebe. Byla jsem připravená pár centimetrů od držáků a čekala, až se aktivují. Nervozita stoupala, několikrát jsem ještě zkontrolovala, jestli je správně nastavený čas osvobození. Ano, bylo tam dvacet minut přesně podle plánu. Náhle se ozval vysoký pisklavý zvuk, a moje končetiny vyrazily směrem k držákům. Přejel mi mráz po zádech, to bylo úžasné. Ta rychlost a síla, kterou si můj robot přitáhl mé ruce, byla děsivě vzrušující.

Ramena se začala pomalu pohybovat a tahat za moje končetiny. Chtěla jsem otestovat, jak velkou sílu mají ty magnety. Ramenům jsem nastavila parametry roztahování, dokud nepřekročí váhu padesáti kilogramů. Jelikož to byla zhruba moje váha, znamenalo to, že každá moje končetina bude vystavená stejné síle natahování, jako bych za ní byla pověšená. Ramena se pohybovala opravdu pomalu, a když jsem začínala cítit tlak na rukou, čekala jsem, že magnety povolí. To se však nestalo.

Držely pevně, přesně jak bylo deklarováno výrobcem. Celá poloha začala být docela nepříjemná. Ruce jsem měla vytažené už docela dost bolestivě, když jsem slyšela, jak se ramena zastavila. Byla jsem překvapená a zděšená. Magnety tedy opravdu plní svůj účel. Kolik ještě minut budu muset strávit v této nepříjemné pozici? Moje odhady zřejmě nebyly ty nejlepší, protože končetiny, hlavně ruce, mě bolely daleko víc, než co si pamatuju z pokusů se zavěšením. Ozval se další pisklavý zvuk. Ano, samozřejmě, ještě tu vlastně byla finální část testu.

Ucítila jsem v kalhotkách, přímo naproti své kundičce, jak se k životu probral vibrátorek. Jeho síla mě okamžitě vytrhla ze všeho přemýšlení o tom, jak vydržím tak silné roztahování svého těla. Vibrace se z mého rozkroku rozletěly do celého těla, dokonce i v konečcích prstů jsem je cítila, a jen jsem lapala po dechu. Bylo to rychlé, nečekané a neovladatelné. Udělala jsem se, pak znovu a znovu. Křičela jsem slastí a marně bojovala s pevným spoutáním, i když jsem se nepohnula ani o milimetr. Po chvilce vibrátorek přestal. Uplynulo tedy pět minut, takový byl první interval. Následovalo pět minut klidu, pak další interval a po něm osvobození. Užívala jsme si ty okamžiky bolesti a strachu, když mě náhle polilo horko.

V kancelářském patře se svítilo! Zapomněla jsem tam zhasnout? Vždyť jsem zamykala dveře i tam. To je blbost, toho bych si všimla už předtím. Nebo ne? Byla jsem celkem zaměstnaná testem. Do hajzlu co když tam někdo je? Koukala jsem se do oken, kterými by na mně bylo vidět jak ve výkladní skříni a hledala známky pohybu. Nic jsem nepostřehla. Uslyšela jsem vysoký zvuk, na který jsem reagovala zatnutím zubů. Byl to zlomek okamžiku a já byla na vrcholu, na vrcholu, který byl slast jen na půl. Bylo to tak intenzivní, až to bylo bolestivé a nepříjemné. Tyto dva pocity se v mém mozku míchaly dohromady a vytvářely tak unikátní zážitky. Já jenom křičela a cítila, jak mi z očí tečou drobné kapičky slz.

Když vibrátorek dokončil cyklus, uslyšela jsem robotická ramena v pohybu. Zpět do své původní pozice, vysoký pisklavý zvuk a já bylo volná. Hodila jsem na sebe oblečení a rychle běžela do patra. Všechny dveře zamčené. Uklidnila jsem se, vynadala si za svou nepozornost a zhasla. Zpět v laborce jsem si prohlížela své otlačené končetiny a nateklou kundičku. Byl to krásný pocit, ještě hodiny potom jsem cítila slabé impulzy přímo v poštěváčku. Když jsem vše uklidila, odebrala jsem se domů, kde jsem během minuty usnula.

Druhý den byl v práci klid, kdo by taky chodil do laborky o svátek. Dopoledne sice několik snaživých lidí pracovalo, ale po obědě už se nikdo neukázal. Počkala jsem několik minut, ale když bylo jasné, že už nikdo nedorazí, začala jsem opět intenzivně pracovat na svém osobním experimentu. Zamknout všechny dveře, zhasnout světla v patře, vyndat z trezoru všechny věci. Po včerejších testech jsem neměla na další trápení své kundičky sílu, tak jsem se rozhodla vyzkoušet kleště, které mi už několik dnů leží v krabici.

Byly to pevné a masivní robotické ruce s laserovým zaměřováním. Celý systém jsem propojila s robotickým ramenem, takže mohly stisknout kdekoliv v okruhu zhruba pěti metrů. Na klávesnici jsem vyzkoušela, zda se rameno chová opravdu tak jak má a pak si svlékla halenku s podprsenkou. Moje bradavky byly od včera stále tvrdé a vzrušené, v pozoru směrem dopředu, na pevných menších prsou. Přejela jsem si konečky prstů přes hrudník, byly citlivé na dotek. Na konečky obou bradavek jsem si namalovala červenou fixou tečku, laser by měl tento bod najít a zaměřit se na něj.

Na počítači jsem zadala příkaz najít cíl a stisknout na nejmenší možnou intenzitu. Ramena se okamžitě dala do pohybu, trošku jsem byla zaskočená rychlostí a zběsilosti pohybu, myšlenka že tento surově vypadající stroj mi má drtit bradavky byla hrůzostrašná. Byl to jen okamžik a dva kovové držáky tiskly mé intimní partie. Nebylo to bolestivé, cítila jsem je, ale intenzita byla na úrovni svorek, které mám doma. Stroj měl ovšem dalších devět silnějších programů, to svorky ne. Zkusila jsem skočit rovnou na trojku, byla jsem přece zvyklá na horší bolest. Ihned po potvrzení příkazu jsem zalapala po dechu, ten skok byl vážně znát, robot mi teď už skutečně pevně drtil mé citlivé bradavky.

Začala jsem panikařit a chtěla co nejrychleji stisknout tlačítko zpět, to samozřejmě byla chyba. Při ovládání robota, který vás navíc pevně drží za ty nejcitlivější místa, se nemá panikařit a spěchat. Nevím, co jsem stiskla, ale rameno ožilo vlastním životem a o dobrý metr se pohnulo. Stisk byl samozřejmě tak pevný, že bradavky neměly nejmenší šanci vyklouznout a tak ho moje tělo muselo následovat. Byla jsem vymrštěná ze židle a v jednu chvíli byly bradavky tak daleko od mého těla, až se mi udělalo černo před očima. Když jsem se trochu vzpamatovala, zjistila jsem, že stojím na nohou, prsa bolí čím dál víc, ale hlavně klávesnice je mimo dosah. Jsem v hajzlu, svojí vlastní blbostí. Celou noc tu budu takhle stát a pak mě možná zítra ráno najdou nahou s rozdrcenýma bradavkama. Jsem v hajzlu.

Otevřít robotické ruce vlastní silou bylo nereálné, stejně jako se jakkoliv pohnout. Když jsem se vytočila nejvíc, co to šlo, stěží bylo vidět na klávesnici. Mohla bych zkusit stisknout tlačítko nohou, ale co když se netrefím? Co když pošlu rameno do takové pozice, kterou moje tělo a hlavně bradavky nebudou moc následovat? O co to bude horší, než ta ostuda, vyhazov ze školy a práce, mediální senzace… asi o moc ne. Dostala jsem tedy pravou nohu nad klávesnici a snažila se palcem nahmatat to dlouhé tlačítko, které mě mohlo osvobodit. Myslím, že je to tohle. Se zatajeným dechem jsem ho stiskla.

Rameno opět vystřelilo tentokrát však opačným směrem. Kovová klepeta se mi zabořila do prsou a stroj mě usadil zpět na židli takovou silou, že mi téměř vyrazil dech. V klidu jsem se vydýchala a pak s chladnou hlavou stiskla podruhé tlačítko zpět. Skřipce se rozevřely a já naplnila prázdnou laboratoř hlasitým křikem. Bolest byla na jednu stranu úžasná, ale byla vážně až moc intenzivní. Měla bych si dávat pozor, jak provádím své pokusy a zachovat si příště nadhled nad vzrušením.

Dnes bych chtěla udělat ještě jeden pokus, elektronicky řízenou rákosku. Motorek, který dokáže nastavitelnou silou vystřelit, a rychle se o několik stupňů pootočit jsem si sehnala už dříve. Stačí jen přidělat rákosku a opět napsat jednoduchý program, který bude simulovat výprask. Jako první přišlo na řadu namontovat zařízení na další mechanické rameno. Začínám mít strach, aby někdo nechtěl dělat inventuru a neptal se, kam se tolik ramen podělo, naštěstí tohle je už poslední, které si vypůjčím. Pak jsem nastavila samotné zařízení, aby se chovalo jako rákoska v pevné ruce, byla to hračka.

Svlékla jsem zbytek oblečení, které jsem na sobě měla a předklonila se před opěrku židle. Nejprve vyzkouším pár ran na nejmenší intenzitu. Rameno se dalo do pohybu, optické čidlo okamžitě našlo můj malý pevný zadek a pak jsem uslyšela svist rákosky. Rána dopadla přesně, pocit to byl krásný. Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy jsem si nemusela dávat výprask sama. Intenzita byla opravdu malá, což je fajn, zařízení bude použitelné i na citlivější partie. Po tomto testu jsem ještě nastavila rozdílné algoritmy pro rozpoznání různých částí mého těla a potencionálních cílů rákosky. Bylo hotovo, stroj, droid, můj mechanický trýznitel byl plně funkční a připraven.

Všechny hotové věci jsem dotáhla zpět do svého trezoru, který byl teď plný k prasknutí, a začala přemýšlet, jak vlastně dílo dokončím. Robot mě uměl mučit, spoutat, šukat, neuměl však sám přemýšlet. Stále dělal jen to, co jsem mu přikázala. Naprogramovat nějakou náhodnou posloupnost příkazů, nějakou jednoduchou umělou inteligenci nebylo těžké. Já ale měla přístup k daleko rafinovanějším technologiím, nechtěla jsem se spokojit pouze s takto jednoduchým řešením. Začala jsem tedy pátrat po něčem, co by mi mohlo být velice užitečné.

Několik dnů po posledním experimentu jsem jen studovala, učila se novým věcem a sháněla poslední nejdůležitější komponentu mého vynálezu. Chtěla jsem, aby stroj dokázal poznat, co moje tělo prožívá. Naučila jsem se, jak se projevuje orgasmus, co se v těle děje těsně před ním a po něm, jak dává moje tělo najevo bolest různých intenzit, jaké vydávám zvuky při různých příležitostech, dokonce i co se stane s tělem, pokud člověk omdlí. Tak podrobnou analýzu sama sebe, jsem nikdy pro cokoliv jiného nedělala.

Trvalo to několik týdnů, než byla umělá inteligence hotová. Na stole mi leželo několik průhledných samolepících destiček, které budou nalepené na mé kůži posílat do počítače všechny důležité informace o tom, v jakém stavu se právě nacházím. Můj droid poté všechno vyhodnotí a bude si semnou dělat co chce, co uzná za vhodné. Nebudu mít šanci nic ovlivnit, dopředu naplánovat nebo se na něco připravit. Nemohu ovlivnit ani dobu, kterou si semnou bude hrát. Vysvobození bude provedeno pouze na základě počtu orgasmů, bolesti a celkové vytíženosti mého těla. Dílo bylo hotovo a já se klepu nedočkavostí, kdy ho budu mít příležitost vyzkoušet.

V laborkách bylo teď rušno, bohužel. Den za dnem jsem byla čím dál víc nedočkavá, při pomyšlení co vše mě čeká, jsem se třásla vzrušením. Abych si to čekání ještě víc zpříjemnila, držela jsem sama sebe v absolutním sexuálním půstu. Tedy představovala jsem si různé věci, masturbovala jsem a koukala na porno, ale orgasmus pro mě byl zapovězený. Chtěla jsem být připravena na ten velký den. Mělo to efekt, kalhotky byly neustále promočené a po týdnu takového trápení jsem nemyslela na nic jiného. Nejhorší bylo, že vědci z naší společnosti byli tak zapálení, že ani o víkendu jsem neměla příležitost. Začínala jsem být tak zoufalá, že bych zkusila jenom kratší test přes noc, nebo bych dokázala všechny věci z laborky odvést k sobě domů? To je blbost, je tu moc bezpečnostních opatření, z areálu se nedostanu.

Řešení nakonec přišlo samo, jako blesk z čistého nebe. Za týden v pátek se v celém areálu začne opravovat nějaké potrubí, a jelikož by nemohly být splněny základní lidské potřeby, nemůže se pracovat. Od pátku do neděle bude laboratoř prázdná. To je úžasné, v pátek mohu spustit první test, v sobotu pak udělat nějaké doladění a v neděli pokračovat! Rozbušilo se mi srdce, už jen týden. Tři týdny celkem jsem se denně vzrušovala bez možnosti vyvrcholení, už zbývá jen týden. Ještě nikdy jsem nebyla tak nadržená, celý víkend jsem strávila jak v transu. Nepamatuji si, na čem jsem pracovala, s kým jsem se bavila a ve středu večer jsem nemohla ani usnout. Středa se vlekla jako šnek a když konečně všichni vypadli, mohla jsem začít realizovat svůj plán.

Nemůžu opustit fyzicky budovu, nemohla bych se pak dovnitř vrátit. Oběhla jsem tedy všechny patra, pozamykala dveře a zavřela okna. Kartou jsem ukončila práci a nasimulovala odchod. Vše bylo připravené, vytahat ven moje zařízení, nahodit systém. Udělala jsem si místo uprostřed laboratoře na studené zemi, kde jsem rozmístila čtyři ramena držící velké magnety, rameno s rákoskou, rameno se šukacím strojem a vibrátorkem a moje mechanické skřipce. Svlékla jsem se do naha. Od mé kundičky po stehnech stékaly moje šťávy, poštěváček byl naběhlý a celý rudý. Jak jsem to mohla měsíc vydržet? Měsíc neustálého vzrušování ale bez vyvrcholení? Ze stolu jsem sebrala tajemné pruhlédné senzory, které jsem si začala lepit na tělo. Několik jich přišlo přímo nad kundičku, na krk, na stehna a ruce. Bylo úžasné, jak dokonale splynuly s mojí kůží. Kdybych nevěděla, kde jsou, ani bych si jich nevšimla.

Jako poslední jsem ze stolu vzala svoje okovy, které jsem zajistila na svoje zápěstí a kotníky. Byla jsem připravená. Po zapnutí stroje, budu jen v jeho moci, netuším, co vše mě čeká. Zkontrolovala jsem akorát limity intenzity, polohy spoutání, které jsem nastavila a hlavně podmínky ukončení. Poloh bylo v systému pár, klasické spoutání do kříže, na kolenou, ruce a nohy k sobě, nic složitého, šlo mi hlavně o nucené orgasmy a trochu bolesti. Podmínky k ukončení byly nastavené intenzitou bolesti. Droid by měl být stále intenzivnější ať už co se mučení týče, nebo do počtu orgasmů. Jakmile to na mé tělo bude moc, pokus se ukončí. Úžasné na tom je, že moje tělo vydrží fyzicky daleko víc, než moje psychika, takže ve skutečnosti opravdu nevím, jak dlouho budu v moci umělé inteligence. Ten pocit nejistoty mě vzrušuje do ruda, hluboký nádech a spouštím pokus.

Měla jsem zhruba tři minuty, než se aktivují magnety a vlastně celý experiment. Bosky jsem došla na předem připravené místo a sedla si na zem, byla studená, ale mně to nevadilo. Vzrušená a rozpálená jsem se položila zády na chladnou a lesklou podlahu. Už jenom pár vteřin do toho nejúžasnějšího okamžiku, splněného snu a tak vytoužené slasti po měsíci odpírání. Přemýšlela jsem, co mě asi může čekat, nebude to až moc? Vypne se stroj, jak má? Budou senzory na mém těle fungovat? Z myšlenek mě vytrhl vysoký pisklavý zvuk a chvilku na to silné škubnutí všech končetin. Je to tu, na přemýšlení o takových věcech bylo pozdě.

Byla jsem roztažená do kříže a spoutaná tak pevně, že jsem se nemohla ani pohnout. Slyšela jsem zvuk několika ramen v pohybu, bylo to vzrušující, můj vynález fungoval. Přímo nad hrudníkem se objevilo z každé strany jedno rameno a sevřelo mi surově bradavky mezi kovové svěrače. Nestačila jsem se ani vydýchat z té náhlé bolesti, když jsem ucítila na svém vnitřním stehně dopadnout první ránu rákoskou. Bylo to několik slabých ran po sobě. Když začala být bolest nepříjemná, stroj přestal. Musela jsem se pousmát nad tím, jak dobře funguje, úsměv mi však na rtech dlouho nezůstal. Na stehno mi teď dopadla o poznání silnější rána, celé tělo se napnulo bolestí. Po chvilce dopadla další, snad ještě silnější . Když už jsem bojovala s pouty a stehno měla v jednom ohni, uslyšela jsem další pohyb ramen.

Přímo do kundičky mi zajel robertek připevněný na šukací stroj a na poštěváčku jsem cítila zatím neaktivní vibrátorek, který byl teď také pevnou součástí stroje. Čekala jsem, kdy je můj droid uvede do provozu a zda oba najednou? Nebo jen vibrátor? Náhle mi dopadla na druhé stehno rákoska tak, až jsem vykřikla na celou prázdnou místnost. Ve stejném okamžiku jsem ucítila intenzivnější stisk na bradavkách. Droid mi je pomocí mechanických rukou pomalu vytáhl o několik centimetrů nahoru. Než jsem se stačila zorientovat co se děje, dopadlo na mé stehno několik ran. Při každém mém škubnutí jsem cítila robertka uvnitř mé kundičky, musela jsem být dole naprosto mokrá. Rákoska se zastavila až ve chvíli, kdy jsem myslela, že už vyskočím z kůže. Opět jsem uslyšela pohyb ramen.

Robertek se začal pohybovat a já se během pár vteřin přiblížila k vrcholu. Byla to sice ta nejpomalejší rychlost, ale spolu s měsícem bez orgasmu to bylo jako nebeské vysvobození. Než jsem se ale stačila udělat, robertek zastavil. Místo očekávaného uspokojení mi začala dopadat rákoska na mé pravé chodidlo. Snažila jsem se rákosce uhýbat, ale nebylo to nic platné. Rány dopadaly s děsivou přesností. Po chvilce se opět rozjel robertek, jenom aby před vyvrcholením zase přestal a já si mohla vychutnat rány na druhou nohu. Tohle se opakovalo několikrát a já začínala šílet. Několik minut mě držel na krajíčku orgasmu, pak ze mě robertka vytáhl ven. To si dělá srandu? Tohle jsem ho snad nenaučila.

Mechanické kleště, které mi drtily bradavky, náhle povolily a já musela se zatnutými zuby vstřebat tu náhlou bolest. Jakoby stroj věděl, že tohle pro mě bylo výjimečně bolestivé, stiskl mi bradavky znovu a snad ještě silněji než předtím. Začala jsem křičet a vší silou vzdorovat svému spoutání. Po několika vteřinách však povolil. Ležela jsem zadýchaná a zpocená, netušila jsem, že by mi mohl můj droid způsobit tolik krásné bolesti. Ucítila jsem pohyb ramen, držících mé končetiny. Než jsem se nadála, nohy mi vystoupaly vysoko nad hlavu a ruce se spoutaly pevně za zády. Visela jsem jenom za své kotníky a přemýšlela, kde se mohla stát chyba, tuhle polohu jsem přece nikam nezadávala. Že by droid měl opravdu svojí vlastní inteligenci a dělal si semnou doslova co chtěl? Nebuď naivní! Tohle je nějaká chyba, pravděpodobně špatný úhel jedné z poloh.

Zatímco já přemýšlela, stroj neztrácel čas. Vrátil mi robertka hluboko do mé kundičky a mě dostal zpátky těsně před vrchol a to několikrát za sebou. Ne, takhle opravdu nedokážu přemýšlet. Cítila jsem jak mi přes podbříšek, hrudník a výstřih tečou mé vlastní šťávy, byla jsem tak děsně vzrušená. Na zadku jsem cítila silné rány rákoskou a přestávala se soustředit na cokoliv, jen na slast. Stoj střídal výprask, intenzivní vibraci přímo v poštěváčku a šukání robertkem přesně podle reakcí mého těla. Dokud nechtěl, nebylo možné se udělat, nikdy mě neudělá nechtěně, pracuje s daty. Vnímala jsem přibližující se kovové klepeta, které mi začaly vytahovat bradavky. Chtěla jsem se udělat, strašně moc, celé tělo se třáslo vzrušením a bolestí.

Cítila jsem zrychlující se rány rákoskou a ramena, která mi pomalu vytahují stále víc bradavky. K tomu všemu robertka, který teď už zcela jistě neběžel pouze na pomalý výkon a k němu vibrátorek. Bylo to tolik vjemů, moje tělo nevědělo na který se soustředit dřív. Cítila jsem blížící se orgasmus, který ovšem s každou silnější ránou o něco ustoupil. Moje tělo se začalo pomalu naklánět dopředu, za silným tahem na mé bradavky. Naštěstí tentokrát stroj nepřestal. Přeskočila jsem to místo na kterém mě držel tak dlouho a věděla, že teď už nezastaví. Náběh orgasmu byl tak pomalý, přesto intenzivní, přestala jsem vnímat celý svět. Nevím, zda jsem křičela, měla zavřené oči nebo pusu. Byla jsem naprosto pohlcena tou senzací a slastí. Absolutně všude, v konečcích prstů i ve vlasech jsem cítila ten nejsilnější orgasmus, jaký jsem si nikdy nedokázala ani představit. Svaly jsem měla napnuté tak dlouho, až mě vše začalo bolet a to jen zintenzivnilo ten úžasný zážitek.

Nebylo to více orgasmů, byl jen jeden, dlouhý, nekonečně dlouhý. Užívala jsem si ho stále a znovu, vzrušení neopadalo. Moje kundička vysílala stále další vlny slasti skrz celé mé tělo. Když jsem konečně cítila, že pozvolna ustupuje, všimla jsem si, že rákoska už se nehýbe, ani bradavky nemám sevřené a vibrátorek s robertkem pomalu zpomalovaly. Když jsem se vzpamatovala, rozeznala jsem před sebou postavu, srdce mi spadlo až do krku a já se nezmohla jediného slova. Byla to ta mladá snaživá laborantka, která tu zůstávala tolikrát jako poslední a kvůli které jsem musela odložit několik pokusů. Co teď? Co mám do háje dělat?

„To by jeden nevěřil, co se odehrává v pátek večer v prázdné laboratoři za divadlo“ pronesla.

Já na ni jenom nevěřícně koukala. Chtěla jsem mluvit, začít se vymlouvat, prosit aby to nikomu neříkala, ale z úst mi nevyšla ani hláska.

„Snad sis nemyslela, že si ničeho nevšimnu, bych musela bejt úplně blbá. Občas jsem tě dokonce sledovala při experimentech. Jak si myslíš, že ses vůbec dostala do téhle pozice? Vím, že si tam žádnou takovou nezadávala. Já ti řeknu jak… momentálně se tvůj stroj chová podle mnou upravené umělé inteligence. To co si ho naučila ty, byla jen taková předehra oproti algoritmům, které jsem přidala já. Chtěl jsem se jen zastavit, ať víš, na čem jsi. Támhle v rohu je moje kamera, která mi všechno to mučení přenáší ke mně domů. Tenhle můj experiment by měl skončit během noci z neděle na pondělí, někdy k ránu abych byla přesná. Doufám, že si ho užiješ stejně jako já a než v pondělí přijdou první zaměstnanci, dáš se do pořádku a stihneš vše uklidit. Chceme přece, aby to bylo jen naše malé tajemství, takže pokud budeš schopná alespoň vstát ze země, koukej to nepokazit.“

Po těch slovech přistoupila ke klávesnici, kam v rychlosti něco naťukala a ramena opět ožila.

„Jo a taky po sobě nezapomeň vytřít.“ s těmi slovy zmizela z mého zorného pole.

Zatímco mě stroj začal pokládat na zem do jiné polohy, v celé místnosti zhasly světla. Přemýšlela jsem nad tím, co říkala, nějak mi to stále nedocházelo. Co budu dělat? Mám být ráda a užívat si to, nebo mám být naštvaná? Otočila jsem se na roh, kam ukazovala a opravdu uviděla blikat kameru. Poté jsem ucítila pevný stisk kovových rukou na bradavkách a všechny myšlenky byly pryč, jediné co zůstalo v mé hlavě, byla bolest a vzrušení.