Ležela na dřevěném molu a jen šplouchání vlnek hladiny rybníka rušilo klid včera.
Zapadající slunce hýčkalo její odpočívající tělo, které se jeho dotekům nebránilo ani milimetříkem látky.
Zavřela oči.
Teplé sluníčko večera ještě prozařovalo víčka v rudé písni a já neslyšný pozorovatel té chvíle zdráhal jsem se rozrušit ten sen.
Pak ale přeci jen poklekl jsem a políbil její rty.
„Přinesl jsem ti pití.“
Šeptl jsem a ona odpověděla.
„Tequila sunrise.“
Usmála se a já jí úsměv oplatil.
„Ano. Chceš?“
„Chci.“
Řekla objala mě a milovali jsme se tam na těch deštěm, větrem ošlehaných prknech mola.
Milovali jsme se i když slunce už dávno vzdalo svou dnešní pouť.
Milovali jsme se a kdo by nás v té chvíli viděl, neměl by odvahu rušit.
Byla už tma, když skočila do vody a já za ní. Vášeň předešlých okamžiků jsme smývali v chladivé vodě rybníka ale láska ta zůstávala hluboko v nás.
V bušících srdcích.
Často se stane, že to tu někdo smaže … beastie... bavilo mě psát, když ty jsi fotila… Děkuji !!!
