Lázeňská II. díl

Po chvíli tichého ležení ve vodě, kdy mi prsty přejíždí po stehnu a provokuje jimi můj klín a já jemu po hrudi kreslím svými nehty, se ho ptám co budeme dělat, když není zrovna lázeňský povaleč. „No dneska si tě ještě tak desetkrát ošukám ať víš komu patříš a dobře se ti spí, mrkneme na to tvé online učení ať to máš už kurva hotový a v mezi čase se stihneme ještě x krát pohádat. Zítra samozřejmě spousta sexu a mrkneme co tu máme za procedury když jsme v těch lázních a ven, ať si nestěžuješ že jsi viděla jen hotelový pokoj,“ odhaluje mi své plány.

Přivinu se k němu blíž a veškeré jedovaté poznámky raději polykám. „Nechci se hádat když máme na sebe tak málo času. Unavuje mě to,“ přiznávám mu tiše. „Tak buď poslušná a nebojuj se mnou furt. Koukej mluvit. Nebudu z tebe furt něco páčit a domýšlet si. Máš mě bavit, vyplňovat můj volný čas a doprovázet mě kam řeknu,“ připomíná mi zlomek z naší dohody, co se mu zrovna hodí. Už to zas přiživuju prohlášením, že nejsem kurva a každý má právo na svá tajemství. Atmosféra nám houstne.

Pevně sevře moje stehno zatímco mě políbí. Dá mi pocítit své zuby až to zabolí. Můj ret nezůstane bez poskvrny. „Ne, nejsi kurva. Protože kdybys byla, tak bych s tebou nebyl teď ve vířivce, netrpěl bych ti to kočičí lísání a rozhodně bych tě nelíbal. Klečela bys na zemi a já bych ti narval ptáka až do krku. Až bych tě s ním dusil. Pevně bych ti svíral vlasy a zakláněl hlavu. Slzy by ti z toho tekly a ty bys nemohla nic. Byla bys jen uslintaná čubka. Pak až by mě to omrzelo, tak bych tě za vlasy dotáhl k té posteli, tam bych tě seřezal bičíkem až bys měla rudou prdel za tu tvojí drzost a vzdorovitost. Nechal bych si od tebe lízat a líbat nohy, prdel a u toho tě pálil voskem. No a až bych byl spokojen se svou prací a maximálně vzrušen tak bych z tebe vymrdal duši. Protáhl bych ti obě díry. Řvala bys tak, že by tě slyšel celý penzion. Pak bych po tobě mrskl pár bankovek a nazdar. Vzrušuje tě to?“ zeptá se chlípně. V mých očích je spíše lehké zděšení.

Pevně mě vezme za bradu zatímco mi rukou přejede párkrát přes venušin pahorek. Z úst mi unikne lehké povzdechnutí. „Je mi jedno s kým šukáš když jsem pryč. Ojeď klidně půlku pluku. Ale když jsme spolu, tak patříš jen mě. A tím nemyslím jen tvojí tělesnou schránku, ale všechno. I to tvé srdce obalené v ostnáči. Dneska to od rána porušuješ. Měl bych tě za to ztrestat. Ale budu laskavý a zeptám se tě. Je ještě nějaký objekt kam nechceš vkročit?“ Zeptá se než to definitivně uzavřeme. Jen zavrtím hlavou jak mi jeho sevření mé brady dovolí. „Kurva, zase jsem z tebe celý vzteklý a vzrušený. Budeme to muset před jídlem ještě vyřešit,“ ukončuje rázně naši vířivkovou chvilku a táhne mě sebou ještě mokrou zas do postele.