Dostala jsem úkol

Po dlouhé době jsem si řekla, kouknu se na amáče. Kafíčko, pohodička a listuji inzeráty. Docela bych brala dva chlapy, ale to je na dámu v letech asi už odvážná myšlenka. Do oka mi padl inzerát, kde jak zvonek zazvonilo v mé hlavě slovo tantra. Bylo to jako by mi někdo nažhavil smysly. Některé zážitky se nedají zapomenout.

Byla to tehdy asi moje třetí tantrická masáž. Maličko jsem byla zklamaná, že nemohla být čtyřruční, žena neměla čas. Ale ten chlap měl úžasné ruce. Tělo se oddalo dotekům, naprostému uvolnění a začínala jsem mít pocit levitace. Celou dobu se vyhýbal intimním místům. Doteky ustávaly, pomalu se vzdaloval. Beze slov, nechával mé tělo a mysl jít svou cestou. Pak to přišlo. Jedna jediná kapka teplého oleje na můj klitoris. Naprostý výbuch orgasmů. Ne jeden, ale spíš jak obrovská vlna, na které jsem jela jak vášnivý surfař. Nebylo to k zastavení. Měla jsem zavřené oči, mé tělo se chvělo a svíjelo v rytmu orgasmů a odeznívání přicházelo pomalu a velmi neochotně. Tiše, bez hlesnutí mne pozoroval. Cítila jsem jen jeho oči jak pronikají mým tělem. Lehounce položil ruku do mého klína. Jaká laskavost k utišení té bouře. Byl to ale začátek. Nechápala jsem, s jakou samozřejmostí, pomalu, ale naprosto jasně mi svůj pevný úd sunul do kundičky. Až nakonec. A jen zůstal. Bouře dalších orgasmů přišla úplně sama. Ovládal mne s takovou samozřejmostí. Moje mysl sjížděla všechny hormony slasti. Přiváděl mne k vrcholu znovu a znovu. Pro potěšení své i mé. A to se nezapomíná.......
Je jasné, že slovo tantra ve mě zažehlo jiskru.
Odepsala jsem na ten inzerát, vědoma si, že uspět a sejít se je tu skoro v rovině sci-fi.

Odepsal.
Vyměnili jsme si jména a pár slov a rychle se přesunuli na whatsapp. Je to snad svižnější nebo se to na komunikaci tak alespoň někdy zdá. Slovo dalo slovo a zjistili jsme, že je nám oběma blízké i ovládání. Dominance chlapa. A že na první setkání nebudeme dlouho čekat, není proč. Jenže jsem dostala úkol. To jsem tedy nečekala, ale dobře. Budiž. Mohu si vybrat formu a kde to napíšu, podmínkou je písemně.
Četla jsem jen pár jednoduchých slov:
napíšeš mi nějaký svůj sen, krátký odstavec….....co bys chtěla v sexu zažít........a co jsi nikdy nezažila.
Zní to jednoduše? Skoro. Ale přece, to mám doopravdy psát neznámému chlapovi něco, co je velmi důvěrné, jen tak? Jsem švihlá nebo cvok? Ale zkusím to.

Ve vteřině mi totiž blesklo hlavou něco, co jsem opravdu nezažila.
Byly jsme s kamarádkou ve vířivce, občas se tam sejdeme a vedeme své holčičí řeči. Většinou se nesvěřovala o sexu nebo jen letmo, v náznacích, jakoby se bála, že část toho jí zmizí. A tak to bylo i teď. Jsou s manželem 25 let a chtěl ji k výročí překvapit. Domluvili se na rande, dali si lehkou večeři a dobré víno a čekala, že se budou pomalu vracet domů, někde se loudat a hezky se doma potkají v ložnici. Ale šli dál ulicí a zastavili se k lehkému polibku. Z kapsy vyndal jemný šátek, ovázal jí oči a zašeptal nech se vést.......a mé představy se v těch bublinkách, za šumění jejích slov, rozeběhly a letěly si po svém.........

Pomalu a opatrně bys mne vedl, asi někam po schodech, teplo a zvláštní vůně místa by mi nedávala ani tušit, kde jsem. Oči stále pevně zakryté. Odložili bychom své kabáty a tvoje ruce by mne naprosto klidně začaly svlékat, oblečení padá k zemi skoro neslyšně. Ale ty máš na sobě stále kalhoty i košili, jak je to možné? Stála jsem tam nahá. Sama ve své tmě, plná napětí, touhy a očekávání i chvění a malého strachu. Vnímám tvou vůni. Proč jen si dáváš na čas, víš, že jsem jak struna. Snažím se ovládnout, co se to ve mě děje? Kladeš mi prst na ústa, abych byla pěkně potichu. Ale to není vše. Ty mi nasazuješ roubík!!!
Chvěji se po celém těle. Ty se mne nedotýkáš na mých bradavkách, tvá ruka nesjíždí do mého klína.

Co se to děje?

Pevně a jasně, abych neměla pochyb, že to myslíš vážně a musím poslechnout, mne pozadu někam vedeš, couvám opatrně. Krok za krokem a jen letmo se dotkneš mých bradavek.
Je to jen pár kroků. Opíráš mne o hranu stolu? Nevím. Sklápíš mne na záda na nějakou desku. Je chladivá, nic pohodlného. Šeptáš mi stále, nech se vést, nech se vést. Snad aby mne nenapadlo se vzepřít tvé vůli? Nevím, ale netrápí mne ta otázka ani trochu.
Moje vzrušení roste a vzrůstá neobyčejně rychle. Ty mi přivazuješ ruce!!! No to snad neeeee.
Jsi tak rychlý a hbitý až žasnu. Ale ty mi přivazuješ i nohy!!! V hlavě se plaším jak týdenní hříbě. Foukáš mi na slabiny a je jasné, že víš, že jsem vzrušením bez sebe. V mžiku bych tě chtěla mít v sobě.
Nic se neděje, dáváš si na čas? Jsem v napětí, ale už dýchám klidněji. Všude ticho, žádný známý ani povědomý zvuk. Nic, podle čeho bych mohla zjistit kde jsem a co se bude dít.
Blíží se tiché kroky. Bez očí mám pocit, že všechny zvuky jsou mnohem silnější, moje srdce jde do do startovního tempa, mám pocit, že ti musí v uších jako zvony znít.. Úplně zapomínám, že mi ten roubík dost vadí. A je mi to najednou fuk.
Skoro nevnímám, že pouta mám utažená tak, že nedovolují žádný velký pohyb.

Lehké doteky prstů na čele, na mých tepajících skráních. Tvoje prsty jemně kloužou po mých ramenou a čekám, kdy už, kdy se dotknou mých bradavek?
Dáváš si zatraceně na čas.
Prsty se skutečně zastaví u bradavek. Ve stejné chvíli cítím první pohlazení v klíně. Dlaň, která zkoumá jak moc jsem připravená. Teprve teď mi to dochází......to nejsou dvě, ale čtyři ruce, které se mne dotýkají!
Wauuuuuuu
To jsem tu vystavená, bezbranná dvěma chlapům? Dva chlapi! Kolikrát jen jsem o tom snila.......
Jaký je ten druhý, kterého neznám? Proč vybral právě jeho? Cítím závan jeho vůně. Jak jen mám ráda tu mužskou vůni. Tu směs lehkého potu a kůže a najednou se tak blízko mne mísí vůně dvou. Dvou chlapů, kteří mi voní!!!!
Jak věděl, že mi ten jeho kámoš bude vonět?
Nemám čas na myšlení, žádné. Vše se přelívá do jakéhosi stavu polovědomí.
Dobře vědí, co dělají.......
Jsem skutečně v jejich moci. Oni si se mnou hrají. Je to vzrušení pro potěšení, pro mne. A já se propadám, můj mozek je odpojen, vše se spojuje v obrovskou slast. Chvěji se a toužím už je ochutnat. Nevím nevím, slova mi dochází. Není na mě, co je a bude. Jsou skutečně dva. Oba si vychutnávají tu moc, to, že jsou ti, kdo mi dovolí a nedovolí. Nestarám se, oddávám se. Nezanedbávají ani kousek mého těla, kde objeví sebemenší záchvěv vzrušení. A mluví jen mezi sebou.
Jsou tu pro mne. Moje duše odlétá v těžkém opojení do jiných světů.

Mám snad pokračovat? Nemůžu, myslím na to a chtěla bych to.

Těžko říct, jestli je můj úkol splněn.......

Budou sympatie?
Neznáme se přece.
Splnila jsem úkol nebo budu na první schůzce potrestána?
Jaký by ten trest byl?
V hlavě mi víří, chuť je neodbytná......
Dozvím se to vůbec?

Ano, nakonec jsem si vybrala napsat tady, protože co kdyby mi selhala ruka při klouzání pera po papíře.
Tady si to snad přečte, můj neznámý.......