Někdy ji to popadne.
Občas. Hlavně v zimě. Když už ji. Hybi pohledy mužů.
Vezme si jen kabát a boty.
A jde do obchoďáku.
Potom si nabere do kabinky spoustu kousků.
Kalhotky, silonky, podprsenky.
A zkouší si.
A prohlíží se.
A závěs od kabinky nebývá vždy úplně zařazeného a ona to ví.
A většinou, když jí něco sedne, se v tom prochází po obchodě. Občas se vrátí do kabinky. Prohraje si ale ne do konce.
No a potom odejde.
Rajcuje ji představa, že ji odhalí.
Když jde přes rámy, tak jo srdce buší. A potom v autě kabát sundá, a jen v prádle dokončí práci na kundicce.
Jen tentokrát neprošla. Rám pípal.
Popadla ji panika
Sekuritaci jo odvedli do kanceláře.
Prvně kapsy.
Potom prý kabát dolů.
No jo. Ale pod ním nebylo nic.
Tentokrát nic nezaujalo.
Ručním skenerem ji projížděli.
Kabát dolů.
Jejich brady taky.
Stála před nima nahá ženská. Krásná. Oni takoví..... No zadní samci. Tohle ne živo ještě neviděli.
Prohlíželi ji.
Nakonec našli malou samolepku ve vlasech.
Cítila převahu.
S maximální elegancí, pomalu oblékala kabát.
Mokrá jako myš .
Koukali na ni jak na bohyni . Užívala si to.
Ještě něco pánové?
Jejich rudé tváře.
Její bradavky trčely z rozevřeného kabátu, než ho zavřela.
Přišla do auta.
Kabát na zadní sedadlo.
Občas to za to stojí.
Splnit si sen.
