⛪ Kostel ⛪👻 1.část

Určitě si říkáte, že se to nestalo nebo že jsem někde okopíroval.©️
Ale opak je pravdou. To co jsem zažil je neskutečné a při každé byť jen vzpomínce se mi ježí i chlupy, ne že si jenom stoupne.
To už je ohrané a docela standartní.🤔
Kdy se tohle sehrálo a vše stalo vám zde psát asi nebudu,ale můžete si být jisti, že čas zde nehraje žádnou roli.⌛
Venku bylo trochu pod mrakem, sem tam ukázalo vykouklo sluníčko.Za nějakou chvilku zase zalezlo za nějaký ten mrak.A takhle se to střídalo celý den.🌤️
Pocitově bylo fajn,ani horko ani zima a tak jsem se vydal se svou nejmilejší a nejhezčí mou milou 🖤 Prostě ven,kam ?
Nezáleželo na místě,hlavně že jsme šli spolu.😍🤗
Vešli jsme do obchodu, jelikož naše hrdla už byla vcelku vyprahlá a my sebou nic nebrali.Jen prachy,doklady a dobrou náladu.🫣
Já: ,,Mohli by jsme koupit jen něco na pití ne zlato??A pak se třeba projít do parku ne? Udělat si prostě takový ChillDay venku." 🏞️
Ona souhlasila pokývnutím asi myšlenkami někde jinde.
Tak jsme se vydali k nápojům co tam na nás čeká pěkného nebo tam prostě bude nějaká akcička.🤣
Zatímco já stál v uličce s nealkem a přemýšlel nad plechovkama Spritu nebo Coca-Coly 🫗
Ona si to štrádovala k vínům.🍷
Po chvilce jen slyším: ,,Brouku,pojď jsem prosím."
Přijdu za ní a vidím v jejich očích malé jiskřičky.✨S toužebným pohledem prosící aby jsme koupili nějakou dobrou lahvinku.
Požadavek byl prostý a jednoduchý.💯
Ona: ,, Koupíme si nějaké dobré červené?A projdeme se v tom parku a pak se uvidí? "
Odsouhlasil jsem to a po cestě ke kase jsem přibral kofolu,kdyby náhodou bylo třeba míchat.
Zaplatili jsme vyšli jsme před obchod a pomalu zjišťovali skutečnost takovou,že se začalo připozdívat.🌄
Dodal jsem na faktu,že není možné aby jsme v tom obchodě strávili mladí a vydali již stokrát zmíněnému parku.
Šli jsme po chodníku starém s vysokými obrubníky.
Takové které nechcete potkat na kole, natožtak pěšky.🤔
Víno už jsme cestou otevřeli i tu kofolu.🥂
Vzpomínali jsme na různé chvíle,až jsme došli k tématu o duchařině.👻
Slunce už pomalu zapadalo za obzor a pomalu nastávalo to toužebné šero.
Když jsme zrovinka procházeli okolo kostela.⛪
Ona se začala smát zase mému blbému vtipů,ale jak jsme šli chodník změnil směr,já však ne. Noha mi sjela tak blbě po tom pitomým patníku,že jsem si myslel že jsem si ji narazil.😖
Vedle kostela byla lavička a tak jsem k ní doskákal s nohou rudou a docela začínala i natékat.❤️‍🩹
Já: ,,Nevadí , však můžeme posedět tady a Dopít to víno zde."
Její oči se však neupínaly na mně nebo kotník.Upínali se na kostel, který měl věžičku tak vysoko,že jste museli zaklonit hlavu až za krk aby jste viděli až skoro na vršek.
Ona : ,,Když se teď bavíme o těch duchách,nebude otevřen ten kostel?" 😋
Já: ,,No jestli to chceš zkusit tak proč ne."
Zvedla se ode mně a zkusila u velikých dřevěných vrat vzít za tu menší ocelovou klíčku.
A ono přeci jen Ejhle. Je otevřeno.......⛪

Konec 1.části