„Mami, může u nás Vojtíšek o víkendu spát?“ stál u mě syn s prosebným
výrazem
v očích. Jen jsem přikývla na souhlas a rázem jsem si připadala, jak když
jsem
podepsala smlouvu s ďáblem.
Abyste to pochopili. Jsem Lucka, máma dvou dětí ve školním věku a 2
měsíčního
miminka, máma které zdrhnul manžel, když se dozvěděl, že jsem znovu
těhotná.
Ale to je ........jiný příběh.
Na víkend si kluci vše domluvili ve škole a já jsem měla jen v sobotu ráno
Vojtíška vyzvednout u nich doma.
„Počkej, která jsi říkal, že to je ulice?“ ptala jsem se syna v autě.
„Mami, Lipová 222“ plácnul si syn do čela.
Dům jako z katalogu se nám objevil záhy, když jsem cestou lemovanou
vzrostlými
stromy dojela až na konec. Vystoupila jsem, zazvonila na zvonek u brány a
hned
z dveří vyběhl natěšený Vojtíšek za zády se svým tatínkem panem Přibylem.
Došel až ke mně a najednou přede mnou stál hezký ramenatý muž v dokonale
padnoucím obleku s královsky modrou kravatou, která mu ladila dokonale k
jeho
modrým očím. Já se v ten moment zastyděla. Ráno jsem na sebe hodila jen
černé
legíny a černou mikinu, vlasy svázala do copu a s malováním jsem se taky
nezdržovala. Pan Přibyl mi poděkoval, že jsem Vojtíška vyzvedla. Že by to
nestihl, že pospíchá do kanceláře a se slovy „nezlobte se, už musím“ mi
vrazil
do ruky Vojtíškův batoh. Sednul do svého černého BMW a byl pryč.
Poskládala jsem děti do auta a vyrazili jsme směr náš domov.
Sobotní den probíhal v klidu. Děti si hrály a já pendlovala mezi nejmladším
přírůstkem a vařením. Co vám budu povídat. Najednou mít na starost čtyři
děti,
je už celkem záhul. Ale zvládly jsme to bez úhony a večer, když jsem všechny
uložila ke spánku jsem byla vyčerpaná, ale spokojená. Vrhla jsem se ještě do
úklidu kuchyně, narovnala nádobí do myčky, když tón mi oznámil, že mi přišla
zpráva na mobil.
„Dobrý večer. Omlouvám se, že jsem ráno tak pospíchal, bohužel pracovní
povinnosti. Pokud byste měla zítra čas, až přivezete Vojtíška, mohli bychom
dát kávu? S pozdravem, Přibyl.“
Koukala jsem na tu zprávu. Dvakrát jsem si ji přečetla. Sice jsem nechápala
proč mě zve na kávu, ale nakonec jsem vyťukala.
„Dobrý večer. Ano, zítra bych měla mít čas. Manžel si ráno vyzvedává děti,
tak
pokud to bude možné, kávu si dám ráda“ stiskla jsem odeslat a už zpráva
letěla
sítí ke svému majiteli.
„Budu se těšit a přeji hezký večer. Přibyl“ přistála mi od něj vzápětí
odpověď.
Vše jsem uklidila, dala sprchu a padla do postele. I když jsem byla unavená,
pořád jsem tu zprávu od něj nemohla dostat z hlavy a nechápala, proč mě zve
na
kávu, a pak jsem usnula.
Ráno mě probudil hladový řev malého. V posteli jsem ho nakrmila a poté dětem
nachystala snídani a malému zásobu mléka na cestu. Dětem sbalila batohy, aby
byly připravené, až si je vyzvedne tatínek a těšila jsem se, že si pár hodin
odpočinu, než se mi dětičky zase k večeru vrátí.
Manžel si je vyzvedl v domluvený čas s tím, že do 18 hodin je přiveze
zpátky.
„Tak Vojtíšku, běž se převléknout, sbalit si všechny věci a vyrazíme k vám
domů. Tatínek říkal, ať tě přivezu na 10 hodinu. Tak ať jsme u vás včas.“
Vojtíšek přikývl na souhlas.
Běžela jsem se převléknout, abych se nemusela před panem Přibylem opět
stydět. Oblékla jsem se do černého spodního prádla, na nohy natáhla černé
silonky.
Oblékla si černé pletené šaty, přehodila přes ně krátkou koženou bundu.
Nalíčila
se a o pár minut později spokojená se svým vzhledem a s Vojtíškem v autě
jsme
vyrazili.
Dojeli jsme do Lipové ulice, kde jsem si všimla zaparkovaného červeného
auta.
„Maminka už je tady!“ spustil vesele Vojtíšek, když zahlédl červené auto.
„Maminka?“
„Jo jo, maminka“ kýval veselé Vojtíšek. „Já s maminkou jedu dnes do Prahy.
Ona
maminka s námi totiž nebydlí“ objasňoval mi klučina.
Zmohla jsem se jen na „Aha“ a i když mě trochu sžírala zvědavost,
nevyptávala
jsem se, jak to mají Přibylovi doma.
Vzápětí ze dveří domu vyšla hubená blondýnka. Poděkovala mi, převzala si
chlapce i jeho věci, sedli spolu do auta a odjeli.
„To je moje bývalá manželka, víte? My jsme už pár měsíců rozvedeni“ objevil
se
u mě pan Přibyl.
„Dobrý den.“
„Dobrý den“ pozdravil i on mě. „Jak tak koukám, máme teď oba čas. Tak si
pojďte
dát tu kávu.“
Přikývla jsem na souhlas a následovala ho do domu. Byl krásně moderně
zařízený a prim tu hrála studená bílá barva. Usadila jsem se ke stolu a
čekala na kávu.
„Nemáte hlad, že bych vám něco nabídl ke kávě?“ nabízel mi.
„Ne ne, není třeba. Děkuji.“
„Jen neříkejte. Vsadím se, že jste určitě ani nesnídala. S tolika dětmi na
to
člověk ani nemá čas, dát si pořádnou snídani“ pokračoval dál.
„To máte pravdu“ odpověděla jsem mu.
„Počkejte, mám tady pár palačinek. Večer jsem na ně dostal chuť a udělal
jsem
jich trochu víc. Tak si spolu dáme takovou pozdní snídani“ mrknul na mě.
Za chvilku už na stůl servíroval kávu a palačinky.
Sice mě to bylo blbé, se u někoho cpát, ale hlad už jsem měla pořádný. A ty
palačinky vypadaly lákavě. S chutí jsem se do jedné zakousla. Byly výborné.
V
puse se mi rozlila chuť borůvek.
„Ta marmeláda je výborná“ pochválila jsem mu výběr.
„Ano, to je nejlepší marmeláda na světě od mojí maminky“ pyšnil se Přibyl.
„Vždy, když jsou borůvky, tak maminka už na ně několik let vyráží a pak z
nich
dělá každý rok tuhle výbornou marmeládu. Pokud vám chutná, můžu vám věnovat
pár skleniček. Jen pro ně musím zaběhnout do sklepa.“
"To bych moc ráda, je opravdu výborná“ odpověděla jsem mu.
„Tak pojďte se mnou, dojdeme pro ně hned. A mám tam i jiné druhy, tak si
můžete
jako ochutnávku vybrat i jiné. Aspoň se vám nějak revanšuji za to hlídání,
které mi moc pomohlo. Víte, mám za pár dnů jedno stání u soudu a potřeboval
jsem si ještě připravit všechny potřebné dokumenty. A co jsme s manželkou
rozvedeni a nebydlí tady, jsem na Vojtíška sám. Tak se snažím být co nejvíc
doma a moc práce si neberu, nebo se snažím pracovat z domova. Ale někdy k
soudu musím, když je potřeba“ objasňoval mi.
„Když já pořád nevím, co děláte za práci?“ ptala jsem se ho zvědavě.
„Vojtíšek se nepochlubil, že má tatínka právníka? Tak to se divím, většinou
to
každému říká na potkání“ usmál se.
„Ach tak“ nezmohla jsem se na nic jiného. Byly mi už jasné ty padnoucí
obleky, košile, kravata. I dnes ji opět měl.
„Tak pojďte se mnou pro ty marmelády“ pobízel mě.
Odložil si sako na opěradlo židle.
„Abych si ho neumazal. Dnes musím ještě na chvilku do kanceláře něco
dodělat.“
„To jste měl říct, nechci vás zdržovat“ odpovídala jsem mu s provinilým
výrazem.
„Vůbec nezdržujete. Vždyť jsem vás pozval, tak pojďte“ pobídl mě.
Zvedla jsem se ze židle a následovala ho. Otevřel dveře do garáže a pak
další
dveře za nimiž bylo schodiště.
„Tak tady dolů, hlavně opatrně“ stiskl vypínač, světlo se rozsvítilo a
trochu zablikalo. Opatrně jsem šla po schodech do sklepa, kde
byl uklizený zahradní nábytek a regály se zavařeninami.
„Tak tady jsou ty borůvkové“ povídá. Vzal jednu skleničku, otevřel ji, smočil
do ní prst a povídá „ochutnáte?“
Měla jsem před obličejem jeho prst s borůvkovou marmeládou. Na sucho jsem
polkla konsternována tím okamžikem. On taky čekal co udělám. Vzala jsem jeho
prst mezi rty a ochutnala. Přiblížil se ke mně a špičkou jazyka mi olízl rty.
„Takhle chutná ještě lépe“ řekl.
Stálá jsem jak opařená.
Znovu si namočil prst a přejel s ním po mých rtech. Viděla jsem, jak ho to
vzrušuje. Ten jeho výraz plný touhy a očekávání. Přiblížil se ke mně a začal
mě líbat, v puse mezi našimi jazyky byla cítit chuť borůvek. Vášnivě mě
líbal a já jeho. Ruce mu sjely na moje boky, povytáhl mi šaty a začal hladit
přes zadek a boky. Po chvilce jsem ucítila jeho ruku v mém rozkroku.
Zasténala jsem, jak mě hladil přes silonky a kalhotky, ale když přitlačil měla
jsem co dělat, abych se udržela. Odpojili jsme se a koukali na sebe s chtíčem v
očích. Popadla jsem tu jeho kravatu a snažila se jí rozvázat. To se mi
podařilo, rozepínala jsem mu knoflíčky na košili třesoucími se rukama a vůbec
mi to nešlo. Byla jsem tak vzrušená, že jsem prostě silou škubla a zbytek
knoflíčků se rozlétl po sklepě. Konečně jsem se mohla dotýkat jeho kůže. Zuby
jsem mu lehce kousla do bradavky až zasyčel. Potom do druhé a rukou jsem mu
přejížděla přes rozkrok kalhot. Bylo cítit, jak už je vzrušený na doraz.
Chytil mi hlavu, políbil mě a přitiskl k regálu s marmeládami. Vzal kravatu a
než jsem se vzpamatovala, měla jsem ruce svázané a přivážené k regálu.
„Takhle bezmocná jsi krásná.“
„Bojíš se?“
„Trochu ano“ polkla jsem.
Naklonil se ke mně a do ucha mi zašeptal.
„Nemusíš se mě bát.“
Vzrušovala mě celá ta situace, moje bezmocnost a stejně tak on, jako
chlap, který si se mnou teď mohl dělat co chtěl. Pomalu mi vytahoval šaty
nahoru až ke krku. Stála jsem tam přivázaná, vlastně jen ve spodním prádle a
v silonkách, šaty už nic nezakrývaly. Podprsenku mi stáhl z prsou a lehce mi
stisknul prso. Cítila jsem, jak mi z něj vytéká mléko.
„Ty ještě kojíš, viď?“ ptal se mě. Jen jsem kývla na souhlas, a pak se mi přisál
k bradavce. Cítila jsem, jak se napil, jak mě saje.
„Bože, to je úžasné“ říkal mi vzrušeným hlasem.
A totéž udělal i s druhým prsem. Cítila jsem, jak nasává bradavku a rukou mě
hladil po rozkroku. Dodával stále víc na intenzitě a já držela a vzdychala
čím dál víc. Kleknul si, jedním škubnutím mi roztrhl silonky, v rozkroku
posunul kalhotky na stranu a zabořil se mi do ní jazykem.
„Ty jsi tak krásně mokrá.“
Ucítila jsem něco studeného. Podívala jsem se dolů a prsty nabíral marmeládu,
kterou mi roztíral po mokré kundičce a pak to poslušně slízával. Zabořil do
mě prsty a jazykem kmital po borůvkovém poštěváčku.
„Oooo bože“ křičela jsem.
„Já tě chci prosím, udělej mi to“ prosila jsem ho. Stoupnul si, koukal na mě
a pak mě začal šukat prsty. Chvilku to trvalo, ale pak našel to správné místo.
„Achhh… joooooo“ řvala jsem. V té chvíli jsem se uvolnila a začala stříkat.
Cítila jsem, jak to ze mně stříká snad úplně všude. Ten nepopsatelný pocit mi
projel celým tělem.
„Pořád chceš, abych ti to udělal?“
„Ano!“
Odvázal mě od regálu, ale ruce mi stále nechal svázané. Popadl mě za zadek,
zvedl mě a donesl ke stolu, na který mě položil. Ležela jsem tam v rozškubaných
silonkách a vyhrnutých šatech u krku.
„Lež“ přikázal mi a odešel. Za moment byl zpátky.
„Teď to zastudí, nelekni se!“
Za chvilku jsem už cítila, jak tu marmeládu roztírá po prsou a pokračuje níž.
Začala ta stejná hra, jako předtím. Vše mi pomalu slízával z prsou, do toho mi
prsa mačkal a já cítila, jak mi vytéká mléko.
„Bože, ty tvoje nality kozy jsou tak rajcovní, ty moje borůvková čubko.
Když mě očistil, sundal mě ze stolu, obrátil k sobě zády a plácnul po zadku.
„Vystrč má mě tu tvoji krásnou prdel!“
Já ho poslechla. Opřená o stůl, roztažená a připravena na toho jeho ptáka.
Přirazil do mě až jsem hekla, chytil mě za vlasy a začal přirážet víc a víc, než jsem se po chvilce udělala.
Cítila jsem, jak se mi stahuje kundička a jak do mě stále přiráží rychleji a rychleji, až zakřičel a udělal
se i on.
Položil hlavu na moje záda a vydýchával doznívající orgasmus.
„Bylo to úžasné“ ještě udýchaným hlasem povídá.
„Ano, bylo to úžasné“ odpověděla jsem mu.
Rozvázal mi ruce, políbil mě „jsi skvělá, pošeptal mi.“
Stáhla jsem si šaty, upravila jsem se a oba spokojeni jsme se chystali odejít.
„Víš co nesmíme zapomenout?“ otočil se na mě.
„Borůvkovou marmeládu" odpověděla jsem mu s úsměvem.
Ten den jsme si užili jeden druhého ještě několikrát.
Vždy když ukládám boruvkovou marmeládou do polic ve sklepě vzpomenu si na naše poprvé .
