Nikola zavřela oči. I přes pevně semknutá víčka jí po tvářích skanuly slzy, jejichž slanou chuť ucítila vzápětí na rtech. Do útlých boků jí monotónně naráželo velké otylé břicho pokryté tmavými chlupy, které jí nepříjemně škrábaly na nahých půlkách. Tohle už Robert vážně přehnal. Třásla se jako osika, odporem a zároveň vztekem a rychle sklonila hlavu. V pěstích svírala chladivé saténové povlečení v odstínu safírové barvy, klouby na rukou jí úplně zbělely. Ach, málem by zapomněla. Tohle přece není satén, ale italské hedvábí. Až z Milána, ty blbko. Najednou nárazy do jejích boků ustaly a ona si prsty načechrala svou tmavou vlnitou hřívu, kterou si v příštím okamžiku nechala schválně přepadnout přes obličej, aby skryla své slzy. Štiplavý kouř z tlustého kubánského doutníku odloženého v popelníku z broušeného skla na prostorném okenním parapetu vedle lůžka se nepříjemně šířil ložnicí a v hustém mlžném oparu se povaloval u nízkého stropu. V příštím okamžiku Nikola pronikavě vykřikla. Ostrá bolest na nahé kůži ji doslova paralyzovala. Nezapomeň, že Robert tě miluje. Ty blbko.
Nikola pocházela z malebné vesničky z Podkrkonoší, odkud těsně po dovršení plnoletosti přijela rychlíkem do Prahy a nastoupila k prezenčnímu studiu ekonomie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Prahu si od počátku zamilovala a při studiu se příležitostně živila jako modelka u renomované agentury. Měla dlouhé tmavé vlasy, hnědé oči, souměrnou tvář s jemnými ženskými rysy a špičatou bradou. Byla vysoká, měla štíhlý pas, oblé boky a nekonečně dlouhé nohy, prostě klasický modelkovský typ. A hned po ukončení magisterského studia se na ni usmálo štěstí. Ve svých šestadvaceti začala pracovat pro jednu z největších společností v České republice a jednu z předních evropských energetických skupin, působící na trzích v západní a střední Evropě a byla členkou analytického týmu s hlubokou orientací na výsledek, na jehož prognózách záviselo strategické plánování společnosti na příští fiskální rok. Nikdy nepatřila mezi předpisově dravé kariérní typy, věřila, že jen tvrdou prací a dosaženými výsledky vede cesta na pomyslný Olymp. Lépe řečeno, do vysokého managementu firmy a v současné době měla svůj profesní sen skutečně na dosah ruky. Její analýza optimalizace finančních toků se stala velkou událostí a Nikola byla poprvé za svou kariéru pozvána do prostorné kanceláře v sedmém patře, kam se moc lidí z nižších pater často nepodívá a někteří vůbec nikdy. Dostala nabídku na vedoucí pozici a tým, kterého byla doteď nedílnou součástí, měla už od Nového roku vést. Bývalý vedoucí byl před týdnem v tichosti odejit, protože za úplatu vynášel důležité informace konkurenci. K úspěšnému přesunu na vysněnou pozici tak Nikole zbýval poslední krok. Zaučit novou kolegyni.
To ráno pečlivě studovala navrženou optimalizaci, kterou jí doručili až na stůl ze sekretariátu managementu, měla ji zkontrolovat, tištěnou formu podepsat a vrátit zpět jako oficiálně schválenou pro zapracování do směrnic a příslušných firemních memorand. Výroční schůze managementu se konala už za měsíc a s Nikolou se předem počítalo jako s novou tváří. Svůj přelomový návrh tam měla prezentovat za přítomnosti klíčových členů dozorčí rady a moc dobře si uvědomovala, že taková šance přichází jednou za život a ona ji musí popadnout za pačesy. Už byla téměř hotová s prací, když si najednou uvědomila, že něco není v pořádku. Přes den jí místnost sdílené kanceláře s velkými prosklenými tabulemi a měkkým zátěžovým kobercem připadala většinou jako včelí úl. Ale teď se v ní rozhostilo hrobové ticho. Vzhlédla od papírů na stole před sebou a uviděla své kolegy, jak tiše zírají na vstupní dveře. Nikola k nim seděla zády a rychle otočila hlavu jejich směrem.
Do místnosti vstoupila mladá žena v úhledném pastelovém kostýmku v doprovodu pracovnice z osobního oddělení. Kráčela vznešeně se vztyčenou hlavou a vypadala jako z reklamy na přípravky známé kosmetické firmy. Společně došly až k jejímu stolu, pracovnice z osobního se na Nikolu mile usmála a řekla: "Představuji Vám slečnu Lindu Hájkovou, Vaši nástupkyni." Nikola se představila, podala jí ruku a mile se na novou kolegyni usmála. Měla pevný stisk, perfektní make-up, vyžehlené platinové vlasy a ve tváři chladný výraz, pevně semknuté rty a zkoumavě si ji prohlížela. Přestože zpočátku působila nepřístupně, po pár dnech si padly do oka a začaly se scházet i mimo kancelář. Zelenooká blondýnka Linda byla jen o dva roky mladší než Nikola, aktivně sportovala, vedla své vlastní lekce jógy a před prací chodila plavat. O jejím dokonalém zadku si šeptali snad všichni muži včetně ostrahy a Nikola ji se smíchem titulovala jako superženu. Jaké však pro ni bylo zklamání, když o měsíc později místo ní pozvali na výroční radu její novou kolegyni Lindu. Měla pocit, že se zadusí, několik nocí nespala a trpěla nechutenstvím. Z osobního jí bylo písemně sděleno, že Linda navrhla ještě propracovanější optimalizaci než ona a tak místo vedoucí týmu připadne jí. A že pokud s tím nesouhlasí, má se u nich zastavit. Nikola si dobře uvědomovala, že kdyby to skutečně udělala, obdržela by jednosměrnou jízdenku rovnou na dlažbu a stále tomu nemohla uvěřit. Vždyť Linda byla ve společnosti sotva měsíc a dostane manažerský post na který se Nikola načekala dlouhých pět let? Přirozeně si to s ní chtěla vyjasnit, ale Lindino chování se diametrálně proměnilo a přes noc se z ní stal úplně jiný člověk. A zanedlouho Nikola konečně zjistila proč. Ing. Robert Kučera, 47 let, titul MBA, dlouholetý člen dozorčí rady a Lindin nový přítel. Tak prosté to bylo.
Začátkem ledna byla Linda Hájková oficiálně pověřena vedením analytického týmu a Nikola si ponechala svou současnou pozici. Jejich vztah mezitím výrazně ochladl a zcvrkl se na nutné pracovní minimum. Po čase se náhodně potkaly na dámských toaletách a Nikola si neodpustila se své novopečené vedoucí na situaci před koncem minulého roku zeptat. Linda si s chladným výrazem utřela ruce do papírového ručníku z automatického bubnu umístěného na stěně vedle vstupních dveří a poté na ni upřela oči do prostorného zrcadla nad umyvadly. "Snad sis nemyslela, že jsem se sem přišla s někým kamarádit?" ušklíbla se. Nikola se nadechovala k odpovědi, ale Linda ji nedala prostor. "Půlroční vyhodnocení chci mít na stole zítra ráno," zasyčela a udělala několik kroků ke dveřím na chodbu. Prudce je otevřela, ale pak se zarazila a otočila k Nikole hlavu. "Rozumíme si, ty blbko?" A odešla. Nikola ještě chvíli nevěřícně civěla na zavřené dveře od dámských toalet a pak si nabrala vodu do dlaně a hltavě se napila. Tohle bude muset vydýchat.
Od toho nepříjemného dopoledne se už nikdy víc nesetkaly beze svědků a pracovní rok ubíhal stejně překotným tempem jako vždy. Po pár měsících si Nikola začala všímat, že s Lindou není něco v pořádku. Na týmové schůzky chodila pozdě a zpravidla v černých brýlích, byla pohublá, nervózní a podrážděná. Její dokonalý vzhled byl ten tam a bez velkého kelímku s kávou ji nikdo nepotkal už týdny. A pak najednou zmizela úplně. Z osobního oddělení přišla strohá zpráva, že Lindě Hájkové děkují za vynikající práci pro společnost, ale že se rozhodla uplatnit své schopnosti jinde a tímto jí přejí mnoho štěstí a pracovních úspěchů v dalším profesním životě. Bla, bla bla. Nikola si tu zprávu přečetla se zvláštní pachutí v ústech. Mohla to být ona? Psalo by se teď stejně o ní? Druhý den ráno ležela na jejím pracovním stole bílá obálka a když ji zvedla proti oknu, zjistila, že se v ní ukrývá tvrdá papírová čtvrtka. Nikola ji rychle otevřela a vzápětí se její oči rozšířily úžasem. Byla to pozvánka na večírek dozorčí rady pro jednu osobu plus doprovod a něčí ruka naškrábala na zadní stranu krátký vzkaz.
"Doufám, že pozvání přijmete. R.K."
Večírek v prostorách prestižního hotelu v centru Prahy se samozřejmě konal jen pro uzavřenou společnost. Nikola, jejíž konfekční velikost se od dob kdy pracovala jako modelka nezměnila, využila svých starých kontaktů na bývalou agenturu a zajistila si šaty a vizážistku. Na večírku se jí hned ujal ing. Robert Kučera, expřítel Lindy Hájkové a od začátku byl přímo okouzlující. A ačkoliv nevypadal jako prototyp typického šviháka v letech, měl omračující charizma a dokonalý přehled o finančních analýzách. Nikola byla nervózní a vypila víc než původně plánovala. Ráno po večírku se vzbudila u něj doma, v pronajaté dvoupatrové vile v luxusní pražské čtvrti. Bez kalhotek a s obří kocovinou. A začali spolu chodit. Zpočátku se k ní choval jako dokonalý gentleman, zahrnoval ji pozorností, dary i květinami, pomáhal jí s analýzami a ona se cítila jako Popelka, která konečně našla svého vysněného prince. Do práce ji vozil jeho řidič. Limuzínou. A ve firmě se opět šuškalo, že povede svůj tým z pozice manažerky. Všechno se to událo tak rychle, že Nikola ani neměla čas se zastavit a pořádně si vše promyslet. Robertovo tempo pro ni bylo chvílemi až vyčerpávající. Jediné, co ji zarazilo, bylo, když jí po jedné společně strávené noci řekl své obligátní: "S žádnou ženou jsem se ještě nikdy necítil tak jako s Tebou" a jedním dechem dodal: "Ty malá roztomilá blbko." Řekl to s takovým jemným patosem, že mu to protentokrát odpustila, ale hned si v duchu vzpomněla na nepříjemné setkání na dámských toaletách.
Od té doby to označení používal pokaždé, když něco nevěděla nebo si nebyla něčím stoprocentně jistá. A jeho chování k ní se den ode dne měnilo. Najednou už to nebyl ten pozorný a milý muž, který se jí dvořil a bral jí na drahé večeře, do divadel a na vernisáže do luxusních galerií v centru. Začal jí dávat najevo svou nadřazenost a jejich milostné předehry nabývaly stále sadističtějšího charakteru. Nutil ji chodit po domě nahou jen v lodičkách a přitom schválně stahoval termostat na minimum, takže jí byla zima a často prochladla. Jindy musela chlemtat snídani z psí misky nebo ležet na studené dlažbě před lůžkem, aby na ni nešlápl bosýma nohama. A přesně v tom období, kdy se měla konat každoroční schůze managementu ji požádal, aby přijela k němu domů a udělala se pro něj hezkou, že pro ni posílá svého řidiče. Jak že to přesně řekl? Přímo nebesky neodolatelnou.
Celou cestu v autě Nikola přemítala, Robertovo chování ji odpuzovalo, nechtěla ztratit svou hrdost kvůli nejisté manažerské pozici a v hlavě jí pořád vrtal osud Lindy Hájkové. Když vstoupila do jeho vily, ucítila zápach silného doutníku a uslyšela hlasitý rozhovor dvou mužů z nichž jeden byl určitě její přítel Robert. Pověsila si kabát na věšák v chodbě, vešla do prostorného obývacího pokoje a spatřila ho ve společnosti podsaditého plešatého muže v drahém obleku, s velkými zlatými prsteny na rukou a drahými hodinkami. Poznala ho téměř okamžitě. Byl to vedoucí dozorčí rady Hermann Wagner, tvrdý německý byznysman žijící v Čechách. Prošedivělý šedesátník s nevzhledným podbradkem, knírkem a silnými brýlemi. Jakmile si ji Robert všiml, rychle k ní přešel, vzal ji za nahou paži a předvedl ji před Wagnera. Zvedl ruku do výše a poté otočil Nikolu kolem dokola, jako by mu ji chtěl ukázat ze všech stran. Vysoká tmavovláska v přiléhavých koktejlkách bez ramínek, s dlouhými vlnitými loknami a útlou šíjí na něj očividně zapůsobila. Něco si pro sebe zamumlal, pak přešel k nízkému stolku před prostornou pohovkou a napil se z panáka a potáhl z doutníku. Pak pomalu odcházel směrem k ložnici a přitom pokynul hlavou Robertovi, aby ho následovali. Nikola se zuřivě bránila, snažila se mu vysmeknout a s ustrašenýma očima se ho ptala, co to má znamenat. Robert ji přitiskl zády na masivní dřevěnou knihovnu s několika policemi a zasyčel jí do tváře. "Tohle je moje šance, jak si další rok udržet teplé místo ve firmě. A ty mi to neposereš, rozumíš, ty malá blbko?" Nikola se roztřásla a rychle zamrkala očima. "Tak rozumíš?!?" zasýpal jí Robert vztekle do tváře a ruce jí bolestivě přitlačil na polici s knihami za jejími zády. Sotva znatelně pokývala hlavou. "Hodná," uchechtl se a poplácal jí po tváři. Pak z ní jedním škubnutím strhl lehké šaty, chvíli se sytil pohledem na její pevná prsa s kulatými dvorci a měkounkými bradavkami a dychtivě nasál pach její nahé kůže. O vteřinu později ji surově strčil do ložnice, kde už si nahý Wagner odkládal spodky a přitom jí naznačil rukou, aby šla k němu. Nikola si stáhla krajkové kalhotky a poslušně si lehla na prostorné lůžko. Robert se rychle vzdálil z ložnice a při odchodu za sebou zavřel dveře.
Pachuť Wagnerova tlustého, zakřiveného čuráka Nikolu dráždila v ústech a přemlouvala se, aby to ještě chvíli vydržela, pronikavý odér jeho kolínské ji dusil. Surově ji škubal za vlasy a vrážel jí svůj nechutně slizký klacek až do hrdla. S vykulenýma očima a vyplazeným jazykem přitom mumlal nějaké oplzlosti ve svém rodném jazyce. O ni mu vůbec nešlo, byla tam pro jeho potěšení, to jí dal od začátku jasně najevo. Čelem se nedobrovolně třela o jeho odulé, chlupaté břicho a v dlani svírala jeho zakrslý poloprázdný šourek. Kontrast jejich dvou nahých těl musel být pro případného pozorovatele opravdu do očí bijící. Kráska a zvíře v té nejzvrhlejší formě jakou si lze vůbec představit. Tlustými prsty vnikal do obou Nikoliných otvorů a jeho prsteny ji přitom uvnitř nepříjemně drásaly. Monotónně pohybovala hlavou proti jeho klacku a chtěla to mít co nejdříve za sebou. Ale mýlila se. Wagner neměl v úmyslu si to s ní rychle odbít. Nejdříve si ji vzal na zádech na lůžku, Nikola na něm rajtovala a on jí přitom štípal do bradavek, až bolestivě skučela a prosila ho, aby přestal. Ale na Wagnera to mělo zcela opačný účinek a ještě přidal na intenzitě. Dostával se do úplného tranzu. Surově s ní mrštil o lůžko a přitáhl si ji za boky. Nikola klečela na všech čtyřech a zatímco jí Wagner zuřivě přirážel do kundy, kousal jí do kůže na ramenou a na zádech a surově ji tloukl dlaní přes nahé půlky. S tváří zkřivenou bolestí se mu podvolila a po chvíli ucítila jeho prsty ve svém řitním otvoru. Když jí po chvíli natlačil čuráka mezi dovnitř, všimla si, že se natáhl pro doutník odložený v popelníku na parapetu okna a sklonila hlavu k posteli. Polykala slzy, třásla se pod jeho přírazy a dusila se zadržovanými vzlyky. Náhle začal Wagner hlasitě oddechovat a o vteřinu později se rozeřval na celou ložnici a pak náhle zmlkl jako když utne. Nikola cítila, jak jí po útlých stehnech teče jeho semeno, dlouze vydechla nosem a otřela si hřbetem ruky mokré tváře. Konečně to měla za sebou a mohla odejít. Když jí pronikavá bolest na rameni přinutila vykřiknout a ložnici naplnil zápach spálené kůže.
Otočila se za sebe na Wagnera, v prstech svíral svůj doutník a něco jí s blaženým úsměvem řekl ve své mateřštině. Zřejmě to byl jeho zvrácený způsob, jak si označkovat trofej. Nikola se s výkřikem vymrštila na nohy, kopla ho do hrudníku, až padl naznak na lůžko a pak dupla celou svou vahou do jeho rozkroku. A znova a znova..až Wagner jen přidušeně chrčel s očima v sloup. Pak vyrazila ven z ložnice, Robert seděl na pohovce ve svém prostorném obýváku a když ji uviděl, zazubil se na ni: "Tak už je po všem?" A postavil se vedle pohovky. "Hodná, malá blbka," zavrněl. Nikola k němu přiskočila a zuřivě ho nakopla kolenem do rozkroku. Skácel se k zemi s rukama přitisknutýma mezi nohy a řval bolestí. Nikola stála nad ním a chvíli ho pozorovala, její nahé tělo se třáslo zuřivým vztekem. Pak rychle odešla do chodby, vzala si kabát a venku nasedla do přistavené limuzíny. Druhý den ráno objevila v zrcadle v koupelně na kůži na zádech četné podlitiny a stopy Wagnerových zubů a učinila okamžité rozhodnutí. Ještě předtím, než začala běžná pracovní doba si v kanceláři sbalila své osobní věci a obrýlené recepční předala bílou obálku se svou okamžitou výpovědí.
O několik dní později navštívila vánoční trhy na Staroměstském náměstí a když procházela davem návštěvníků, někdo jí nesměle zaklepal na rameno. Otočila, stála tam její bývalá kolegyně Linda Hájková. Chvíli se procházely s horkým punčem v dlaních a povídaly si jako za starých časů. Linda už měla nové místo, kde byla spokojená a vypadala mnohem lépe, než když se viděly naposledy. Mezi stánky zněly koledy a vzduch voněl medovníky a předvánočním shonem. Nakonec společně usedly na sklenku bílého v zapadlé kavárně mimo centrum. Nikola zcela chápala, co se jí Linda snažila s plačtivým tónem vysvětlit a s výmluvným úsměvem jí stiskla obě ruce přes stůl. Pak se pomalu napřímila, stáhla si lehký svetřík přes rameno a Linda překvapením oněměla. Nikola měla na rameni stejnou spáleninu jako ona.
