Občas panu K v rámci našeho otevřeného vztahu musím taky něco provést. Z nás dvou jsem ta věrnější já. Vyburcovat mě introverta a asociála k něčemu intimnímu mimo vztah dá docela práci. Typicky se raději spokojím s písmenky, což pana K moc nepobuřuje. On se tedy pravidelně baví při představách jak skvěle to mé maličkosti a novým známostem (ne)jde. Babočku admirála alias Kazisvěta, jak mého stálého milence trefně nazývá, tak nějak uznává. Musí. Má totiž nejen v mém životě výsadní postavení. Je sice nejostřejší tužkou v mém penále, ale zásadně nám vztah s panem K neohrozí. Ba naopak z toho můj drahý ještě svým zvráceným způsobem těží.
Pan K je celý naježený vzteky, zatímco já se raduju z pohledu na sněhové vločky za oknem a těším se až půjdeme do zimního lesa. Ale soudím, že to není zase tak strašné když to mohlo počkat až po prošukané noci. Nevěra pro nás není tabu. Já se o ty jeho kurvičky a subinky zajímám méně než on o mojí zábavu. I když má to se mnou těžké. Většinou příliš sdílná se svými zážitky nebývám. Akorát že tentokrát ona zábava byla v informování rychlejší než já. „Když ti říkám ojeď klidně půlku pluku, tak jsem netušil, že si to vezmeš k srdci a začneš to systematicky kosit od vrchu. Co hůř, že už ti naše země bude maličká,“ konfrontuje mě při snídani. Málem se zadusím čajem. Mluví o mém báječném setkání s borcem jednoho ze sousedních států. Občas ale zavítá i k nám, protože české kořeny, vazby...No a nám to setkání konečně vyšlo. Jen jsem netušila že se s K zná tak dobře, že si pustí hubu na špacír. Vymlouvat se na procvičování češtiny a bourání jazykových bariér se asi nebudu. Stejně tak nebudu slovíčkařit o hodnostech a svém výkonu, který mi tu přičítá jak nějaké echt nymfomance. „Já se ho na hodnost neptala,“ zkouším dělat blbou a na oko se urážím, protože nejsem až tak vybíravá a pyšná. Chtěl, abych si užívala. Tak když už můžu tak ať to má jednou za čas trošku úroveň ne? Ta vzpomínka na něj mi rozhodně nenechává suchý klín.
A já už vím, že s tím můžu pana K provokovat když si o to takhle koleduje. „Víš jak to bylo úžasné, drahý? Po dlouhé době někdo s gentlemanským vychováním a takovej mazlíček. Nezkřivil mi ni vlas. Nic si neporoučel. Bože a ten jeho jazyk. Lízal by mě celé hodiny, kdybych ho nezastavila. No a kdybys viděl to jeho péro. Jako tvoje samozřejmě není , ale víš že já raději menší, abych vydržela víc kol...“ vyprávím mu. Nadrženost a vztek dosáhl na nejvyšší možnou úroveň. Stůl není moc dlouhý a já nemám šanci mu utéct ani se schovat. Nezareaguji úprkem dostatečně rychle, tak mě chytí sotva opustím kuchyň. Na tvrdo mě popadne a přirazí ke zdi. Au, to si budou moje záda pamatovat. Snažím se mu vymanit. „Vzdej to, ty Napoleonku. Nebo ti dám ještě kyslíkovou dietu,“ varuje mě než mi sevře hrdlo. Vím, že nežertuje. Škrcení je jednou z jeho dalších oblíbených her. Já to ale odsuzuji. To si musí realizovat jinde. Přestávám se tedy bránit. Trochu mi odlehčí, povolí sevření mého krku, ale svobodu mi rozhodně nedopřeje. Já věděla proč se ještě nepřevlékat z nočního.
Stále se tiskne na mé tělo. Chlad ze zdi vytváří skvělý kontrast. Ruka z mého krku doputuje až k mým rtům. V očích má oheň, ale hněv tam již není. Jen ten jeho spalující chtíč. Nevydržím se do nich dívat. Zavírám oči a vychutnám si to sevření mých tváří v jeho dlaních. Prsty mi krouží po rtech. Trošku je pootevřu a cvaknu ho do ukazováčku svými zoubky. „Ty mrcho. Budu si tě zase muset zkrotit,“ zamručí mi do ucha než mi skousne lalůček. Nohou mu pomalu putuji až k rozkroku. Moje ruce se zaměstnají snahou vysvobodit jeho klacek z kalhot a boxerek. Musí to být tady a teď. Mojí košilku netřeba sundávat. To nejdůležitější je skrz ní stejně vidět a dobře hmatatelné. Pan K momentálně nemá příliš chuť se zaobírat dekoltem. Víc ho zajímá stav podvozku. Přeci jenom v noci mi dával zabrat. Zas mě víc namáčkne na zeď, když se snažím jeho prstům vyjít co nejvíc vstříc. Mučí mě jen lehkými doteky prstů, jen jeden článek prstu mizí ve skulince. Dlouho to nesnesu.
Prosím a škemrám o víc. „Jen já rozhoduju o tom kdy a jak si tě vezmu. A umím to sakra dobře. Víš to, že ano?“ připomene mi ve chvíli, kdy mi dá okusit milostivě svůj žalud. „Nebudeš s ním už nikdy víc šukat,“ nakáže mi a já se na něj nesouhlasně podívám. V té chvíli tvrdě přirazí a popadne mě za obě půlky, aby si mě odnesl zpátky do kuchyně a usadil na okraj stolu. Má ideální výšku pro naše dovádění. Moje otázka proč bych si nemohla svého milence nechat na sebe nenechá dlouho čekat. Nemusí mi v tom svém šukacím rauši nic moc vysvětlovat, abych pochopila, že je v tom holá žárlivost a strach, že by mě ten čerstvě rozvedený borec mohl chtít jen a jen pro sebe. Bláhová představa. Ujišťovat pan K o mých citech a ctění pravidel je jako házet hrách na zeď. Rozhodnu se tedy nedráždit draka a podvolit se jeho vůli. Tuhle malou oběť snesu a nebo o tom příště taktně pomlčím. Co už ale nesnesu je ta jeho zběsilé šukací tempo.
Mám dost, tak se raději svezu k zemi na kolena, abych to dokončila ústy. Abych ho k šílenství zas chvíli mohla přivádět i já svými rty a mrštným jazykem. „Pro ten tvůj jazyk bych vraždil, když dělá co má,“ skučí nahlas když po něm kloužu. Vím že ho udělám a nebude to dlouho trvat. Jsem už takový kousek. Ale ne, utne mi to. Jen jedno slovo a sice „Vstaň!“. Nemusí to opakovat dvakrát. Nedostanu čas nad tím přemýšlet. Popadne mě za předloktí a vytáhne zpět na nohy. Jeden dlouhý polibek během nějž si ho honí než mě prudce otočí ke stolu a máme tu zas naši, teda jeho oblíbenou pozici na pejska. Chci už vzdorovat ať mi ho tam nestrká. Naštěstí dřív přistane teplá sprška na mém zadečku. Nařídí mi nehýbat se, aby se tím svým mistrovským dílem mohl ještě řádně pokochat. Jo, jsem dokonale přeznačkovaná. "Bože, miluju když takhle zlobíš," ukončí tuhle naší ranní roztržku poněkud překvapivě.
