Fuckemon IV

Jack se probudil s bolestí za krkem. Na kanapi se jistě dobře sedělo, ale spát na něm nebyl dobrý nápad. Ztěžka se zvedl na nohy. Nejprve dal koni čerstvou vodu a oves, jak to dělal každý den a pak se pustil do průzkumu domu.
V přízemí byla kromě knihovny i pracovna, dobře vybavená kuchyně, velká jídelna a dvě malé skromně zařízené ložnice zjevně pro personál kuchyně. Z velké vstupní haly vedly dvoje schody. Široké vedoucí do patra zdobené na obou koncích okřídlenými sochami a menší postraní, které klesalo do sklepa.
V prvním patře byly pouze menší pokoje s vlastními koupelnami a jedna velká ložnice, která zjevně patřila vlastníku panství. Dominantou byla velká vyřezávaná postel s nebesy. Truhla v nohách postele, dva noční stolky, psací stůl a židle s ní dokonale ladily. Z místnosti vedly troje dveře. Jedny do velké šatny, druhé do koupelny vybavené vanou i sprchou a třetí, velké francouzské dveře vedly na terasu s krásným výhledem na zadní část pozemku.
Od schodiště z haly vedly po stranách dvě menší schodiště, které se v mezipatře, odkud se dalo vyjít na terasu nad vstupními dveřmi, spojovaly opět v jedno velké, vedoucí do druhého patra. Tady byly spousty malých pokojů, ale až na jednoduché a zjevně ne moc pohodlné palandy byly prázdné.
Chodba pod dlouhými schody se při jeho příchodu sama rozsvítila. Světlo se svoji intenzitou rovnalo slunečnímu svitu za pravého poledne a jako by vycházelo z celého stropu. Jack obezřetně vykročil chodbou. Přes střed jedněch dvoukřídlých dveří byl do dřeva zasazen kovový obrys znázorňující kapku vody uprostřed kruhu. Zatlačil na dveře a ty se lehce a naprosto tiše otevřeli. Celá místnost byla obezděna bílo-modrými kachličkami a i zde byl strop zdrojem světla. To se navíc odráželo od hladiny velkého bazénu. Jack odhadoval, že je široký alespoň patnáct a dlouhý padesát metrů. Jack na něj koukal se značnou nejistotou, kterou v něm dům budil. Zalovil v torně pod pláštěm a povolal obě dívky.
„Co je to?“
„Bazén,“ odpověděla jízlivě Amida.
Jack ji zpražil pohledem. „Proč je tady, ve sklepě?“
„Je to cvičná aréna pro vodní živel,“ odpověděla Amida a dala tak Jackovi požadovanou odpověď.
Jack vyšel zpět na chodbu a zamířil k dalším dveřím. Linda jej s tichým sténáním kvapně následovala, zatímco Amida se jen pomalu šourala za nimi do chodby. Na protějších dveřích byl znázorněn v kruhu obrys stromu. Když dveře otevřel, naskytl se mu ještě překvapivější pohled. Místnost byla vysoká pět metrů. Podlaha byla pokryta trávníkem a na několika místech ji spojovaly se stropem silné kmeny napodobující stromy. Místa na stropě kde se jich kmeny dotýkaly, byla potemnělá, takže celkově budila místnost dojem klidné lesní mýtiny. Linda bez váhání vešla a začala něžně laskat stébla trávy, která jí vklouzla mezi gumové prsty. Sotva se však pozdravila s trávníkem, rychle Jacka zase dohnala.
Dveře se symbolem ohně odhalily opět vysokou místnost napodobující nerovný skalní terén. Po celé podlaze byl štěrk místy narušovaný většími či menšími kamennými útvary. V místnosti bylo velmi horko a suchý vzduch byl cítit po síře.
Čtvrté dveře na protější straně na sobě neměly žádný symbol a ukrývali něco, co se dalo nazvat neutrálním cvičištěm. Byla tu rozestavěna v různých pozicích spousta dřevěných figurín a terčů zjevně sloužících pro nácvik rozličných útoků.
Byly tu však ještě jedny dveře na nejvzdálenějším konci chodby. Když je Jack otevřel, ztuhla mu krev v žilách. Nečekaně se ocitl na prahu nefalšované mučírny. Ze stěn a stropu visely okovy a po celé kamenné místnosti byly rozestavěny pranýře, žebře a další podobné trestné a mučicí nástroje, včetně několika strojů, jejichž funkci a princip mu byly velkou záhadou. Linda zalapala vyděšeně po dechu, zatímco Amida měla na tváři vítězoslavný úsměv, jakoby Jacka právě usvědčila z hrdelního zločinu.
„Tak tohle jsem nečekal,“ přiznal. „Ale s tvým přístupem se s touhle místností brzo oba seznámíme,“ dodal s hranou vážností. Amida zbledla strachy, protože ji však neprohlédla.
Jack stoupal po schodech do haly, když jej konečně napadlo, kde se předchozího večera vzala ve stáji čerstvá voda a oves. Shodou okolností už na něj část odpovědi čekala v jídelně a pilně pracovala.
„Dobré jitro, Pane,“ pozdravila Jacka mladá dívka, která pro něj právě chystala prostírání. „Hned Vám přinesu snídani, a když jste byl ve sklepení, přinesli Vám dopis. Dala jsem Vám jej na stůl v pracovně, Pane.“
„Je tu myslím něco, co bys mi měla vysvětlit,“ zavrčel Jack a ruka pod pláštěm se mu sunula k ukryté dýce.
„Jistě. Omlouvám se Vám, Pane,“ špitla omluvně dívka. „Jmenuji se Zafaerahela, nebo jednoduše Zafi. S bratrem, Hagem, jsme byli najati, abychom se staraly o dům a přilehlé pozemky, než dorazíte a rozhodnete o našem setrvání zde, či prodeji. Jestli dovolíte, donesu Vám teď snídani a vše Vám při ní vypovím,“ navrhla, když Jackovi hlasitě zakručelo v břiše.
Jack se usadil a během okamžiku už před ním ležel talíř s míchanými vejci se šunkou a ošatka s nakrájeným chlebem. Zatím co jedl, Zafi mu vyprávěla, jak se s bratrem ocitli v jeho domě. Celou bobu stála se skloněnou hlavou a rukama složenýma za zády. Jen jednou si rychle, ale se zájmem prohlédla Lindu a v očích ji zablesklo něco, co Jack ohodnotil jako chtíč. Jinak už si však Lindy s Amidou, které postávali opodál, nevšímala, protože jak ochotně přiznala, i ona s bratrem byli Fuckiové. Jacka napadlo, jestli jsou vůbec ve městě nějací skuteční, nebo obyčejní lidé. Z vyprávění se Jack dozvěděl, že oba sourozenci byly chycení už v dětství a od prvního dne byli vychovávání pro práci služebnictva. Pro tento účel v nich byly potlačeny všechny bojové pudy, takže v nich zůstala pouze bezmezná oddanost jejich Pánu a ochota vyplnit jakákoli jeho přání. Po celou dobu mluvila Zafaerahela s naprosto lhostejným klidem, jako by popisovala své každodenní pracovní povinnosti.
Život na farmě nebyl lehký. Nekonečná dřina a plahočení bez zaručené sklizně, která by zajistila živobytí na další rok, ale jak musel Jack sám sobě přiznat, odpovědnost za tolik životu, které měl najednou ve svých rukách, byla mnohonásobně těžší a děsivější.
„S dovolením, Pane, jestli nemáte v plánu používat knihu, ubytuji Vaše fuckemonky v pokojích ve druhém patře,“ nabídla se Zafi, když Jack dojedl a ona začala sklízet ze stolu.
„Jí dej co nejblíž ke mně,“ vyhrkl bezmyšlenkovitě Jack a ukázal na Lindu. „Chci ji mít poblíž, kdyby se něco dělo,“ vysvětlil, aby si nepřipadal tak hloupě, i když měl dojem, že si tím moc nepomohl. Raději se zvedl ze židle a zamířil pryč z jídelny sledován pohledy všech tří dívek.
Celé dopoledne strávil Jack v pracovně. Nejprve si zběžně prohlédl knihovnu, která přetékala knihami všech různých žánrů od beletrie až po ryze technické manuály. Usazený v pohodlném křesle začal pročítat knihy, které si přinesl. Podle nich bylo někde v domě ještě minimálně jedno cvičiště, které Jack zatím nenašel, protože každý ze čtyř přírodních živlů měl vlastní fuckemony, ale ne všichni fuckémoni byli schopni využít síly, které jim jejich živly poskytovaly. V nejzajímavější pasáži se psalo, že fuckémoni nemusí ani jíst ani pít tak jako lidé. Jedí a pijí jen proto, že se to od nich očekává. Všechny nezbytné živiny jejich těla vytvoří pouhým působením přímého slunečního, nebo měsíčního světla na jejich kůži. Jako nejúžasnější však Jackovi přišlo to, že jsou Fuckiové schopni přirozeně vstřebávat kyslík z vody.
„Ehm,“ ozvalo se nesměle od dveří. „Připravila jsem Vám oběd. Budete jíst v jídelně, nebo mám přinést jídlo sem?“ Jack se tak zabral do čtení, že ztratil pojem o čase. Neslyšel ani zaklepání, ale předpokládal, že bez něj by Zafi do pracovny vůbec nevstoupila.
Zafi stála opět se skloněnou hlavou a založenýma rukama. Jack si ji chvíli prohlížel, a i když musela jeho pohled přímo cítit, stála bez hnutí jako socha. Měla nakrátko zastřižené havraní vlasy, souměrný obličej a běžnou tuctovou postavu, ale i tak z ní vyzařoval osobitý půvab.
„Najím se tady,“ odpověděl, když usoudil, že na dívce v dlouhé hnědé sukni, bílé halence a kuchařské zástěře víc neuvidí. Zafi přikývla a rychle zmizela, aby se vzápětí vrátila s talířem v jedné ruce a příborem v druhé.
„Přeji Vám dobrou chuť, Pane,“ popřála mu a naprosto tiše se vypařila.
Po několika soustech se Jackovi začaly honit hlavou znepokojivé myšlenky. Mohlo by v tom jídle něco být? Mohli by mě chtít zabít? Amida se už o to pokusila. Váhal. Pečené brambory mu zhořkly na jazyku. Ne, zavrtěl hlavou. Linda tam byla s nimi. Ta by jim v tom zabránila. Zaplašil svoje obavy a pustil se opět do jídla, i když už mu tolik nechutnalo.
Když dojídal, vyrušilo rázné zaklepání a do pokoje vešel Hagem. Byl sestře tak podobný, že museli být dvojčata. I když si Jack nebyl jistý, jestli je to u Fuckiů vůbec možné. Hagem stroze, ale zdvořile oznámil, že vyhřebelcoval koně a ptal se na další instrukce. Jacka jeho rozhodné autoritativní vystupování překvapilo natolik, že jen zavrtěl hlavou. Hagem přikývl a odešel, ale vzápětí vešla Zafi. Jack nevěděl, jestli jej tajně pozorovala, nebo to byla jen náhoda, ale její dokonalé načasování se jen přidalo na seznam věcí, které jej znervózňovaly.
Zamyšleně sledoval její ruce sklízející nádobí a oči mu sklouzly k dopisu, opřenému o kalamář na stole. Natáhl se pro něj, rozlepil obálku opatřenou pečetí znázorňující nůžky a štůček nití a dal se do čtení písma plného honosných kudrlinek.
Vážený pane Scote,
Využil jsem příležitost, která se mi včera, krátce po vašem odchodu neočekávaně naskytla. Promluvil jsem Vašim jménem se správcem bojové arény, který by Vás dnes večer rád uvítal na zápasech. Zahájení a představení loutkářů se bude konat v šest hodin. Na přiloženém listu najdete mapu, kde je vyobrazena pozice Stínové arény. Je přiložen i průvodní list, který Vám poslouží jako pozvánka. Pevně věřím, že jsem se Vás svým jednáním nedotkl a že přijmete pozvání do mé lóže.
S pozdravem p. Black
Jack instinktivně vyhlédl z okna. Slunce už bylo za svým vrcholem a pomalu začalo klesat k západu. Jack se nemusel dlouho rozmýšlet. Zvědavost už dávno zvítězila. Chtěl porovnat svoje představy s realitou. Měl tak pět hodin na to, aby se připravil a dorazil do arény včas. Chtěl si ještě s mistrem krejčím, panem Blackem, promluvit o tom, co se dočetl, ale především umíral touhou vidět na vlastní oči zápas fuckemonů.
Schody do patra bral po dvou a do ložnice doslova vběhl. V rychlosti se svlékl a vešel do koupelny. Prudce otočil kohoutkem sprchy a málem se opařil. Jack si vynadal za svoji hloupost. Nebyl zvyklí na luxus panského domu a nečekal, že by ve sprše mohla téct teplá voda bez toho, aby se o to nejprve sám přičinil. Rozvážně zatočil kohoutky. Tentokrát už byla voda akorát. Mýdlo s květinovou vůní mu připadalo poněkud zženštilé, ale jestli se chtěl dobře uvést, musel se zapřít.
Z koupelny vyšel ještě mokrý s osuškou kolem pasu. Kalhoty a vesta, které jen tak ledabyle pohodil na postel, byly pryč a stejně tak zmizely i sedlové brašny, ve kterých měl to málo oblečení, co si přinesl ze starého domova. Měl podezření, které se mu potvrdilo sotva otevřel dveře šatníku. Našel všechno svoje šatstvo úhledně pověšené a uložené. Znechuceně si prohlédl obsah šatníku a s politováním si musel přiznat, že nemá nic, co by se hodilo do vyšší společnosti. Nakonec sáhl opět po kožených kalhotách s jezdeckými holínkami, ale místo vesty si oblékl černou hedvábnou košili.
Vyšel z pokoje a málem vrazil do Lindy, která čekala před jeho dveřmi. Koukala na něj očima plnýma lásky a hruď se jí dmula pýchou. V jejím doprovodu sešel do haly, kde čekal Hagem s elegantní brašnou z jemné kůže a pláštěm.
„Pane, Váš kůň je připraven,“ podal mu brašnu.
„Kde je Amida?“ zeptal se Jack přísně.
„Zamčena v pokoji, Pane. Nechovala se vhodně,“ omluvně přiznal Hagen.
Jack neměl důvod o jeho slovech pochybovat a dál se neptal. Linda se nechala zavřít do knihy a Jack vyšel před dům. Satan, Jackův vhodně pojmenovaný hřebec, čekal osedlaný pod schody.