Když vstoupila do místnosti, v tom sytě fialovo-růžovém kabátci, málem se mi zastavil dech. Ze všech barů na celém světě, musela přijít zrovna do tohohle. Nečekal jsem jí zrovna v Kostarice, v hlavním městě San José, kam jsem utekl před rozbouřenou politickou situací v Evropě. Svět je však malý a o náhody v něm není nouze. „Ahoj lady M,“ řekl jsem, když šla kolem mého stolu. Měla stále ladný pohyb, stále chodila jako bohyně na vysokých černých botách s podpatkem. Byla hned královnou celého baru.
S lehkou dávkou překvapení na mě koukla a usmála se. Vypadalo jako kdysi, nezestárla ani o vteřinu. Měla nádherné růžovou rtěnkou potažené rty, které uměla roztáhnout do božského úsměvu. Při každém úsměvu ukázala krásné zuby, které jejímu úsměvu dodávaly na divokosti a lehké nebezpečnosti. Jinak byla pořád přenádherná. Černé uhelně zbarvené vlasy ji splývaly podél hlavy na úzká ramena. Mezi vlasy se občas objevily zvláštní modré náušnice připomínající kostky.
Ostře řezané rysy ve tváři dodávaly v kombinaci s něžnými rtíky a pronikavýma očima dojem krásné symetrie mezi smyslností a divokostí. „Co tady děláš. Neříkej, že jsi taky exulant. To je ale překvapení. Můžu si přisednout?“ vyhrkla překvapeně. Ještě z Prahy jsem si ji pamatoval jako bohyni. Párkrát jsme se sešli, ale nikdy k ničemu nedošlo. Nastavovala mi hranice a možná i si se mnou trochu hrála. Směl jsem se jen dívat a fantazírovat.
Já ale její kráse nedokázal odolat. Vždy si mě podmanila jedním pohledem. A zase se jí to povedlo. Jen na mě promluvila, už jsem začal být lehce nervózní a připadal jsem si lehce nejistý. Ale to jsem ještě nevěděl co měla schované pod tím kabátem. Pod ním měla další, sytě modrý a mnohem menší kabátek. O něm by se dalo však říct spíše, že toho tolik nezakrýval. Měl jen jeden knoflík, který se zapínal někde v oblasti pupíku. Vytvářel velmi smyslné křivky jejího výstřihu.
Pod modrým kabátkem měla něco jako rolák. Teda rolák. Byl to obleček až po krk, kde jí zakrýval černým pruhem obepínajícím celý krk. Což byla taky jediná část oblečku, co něco zakrývala, zbytek byl průsvitný. Za tím průsvitným “rolákem“ se skvěly její nádherné drobné a symetrické ňadra, které chovala v krásné černé podprsence se světlými sponami. Dole pak měla krásnou černou upnutou sukni, ze které vystupovaly dvě dlouhé nohy v černých punčochách. Nohy, o kterých jsem říkával, že jsou nejkrásnější ve střední Evropě. Nyní byly nejkrásnější ve střední Americe.
Když si sedla a její kabát visící na jednom knoflíku vytvořil krásnou uličku jejího výstřihu, zahoupalo se mi srdce. Nevěděl jsem co se sebou, protože byla oblečená přesně na hraně. Ani ne moc odvážně, aby to bylo pro okolí pohoršující, ale ani ne moc cudně, aby ve člověku neprobouzela fantazii. Byla oblečená přesně na hraně, na takové té, která probouzí fantazii. A je pravda, že ta ve mně začala pracovat od první chvíle co jsem jí viděl. Povídali jsme si a já se s ní celou dobu snažil udržovat oční kontakt.
Ale i ten byl náročný, protože její oči ve mně probouzely šílenou touhu také. Umím se celý život dobře ovládat, ale tady to bylo velmi náročné. Povídala o tom co zrovna čte, jaké trápení má s domácími mazlíčky, jakou má radost z nastupujícího jara. A každé její slovo a pohyb ve mně rozpoutalo hurikán dráždivosti. Musela si mé touhy všimnout, protože občas při očním kontaktu se usmála a vrhla na mě pohled velké spokojenosti a dravosti, který si oblékají lačné samice na lovu. Když se nedívala, sklouzával jsem pohledem do jejího výstřihu, krytého černou průsvitnou látkou. Každým pohledem na ní jsem se propadal do říše touhy a po chvíli jsem měl problém sledovat její slova, která se mi v uších proměňovala v sladký med a jen dál umocňovala mou touhu.
Myslel jsem na ten jeden jediný knoflík, který zakrýval tu její božskou krásu. Trůnil tam jako hrdina, který strážil hranici mezi cudností a hříchem. Přemýšlel jsem na to, co by se stalo kdyby tu hranici překročil. Směrem ke hříchu. Jako kdyby mi četla myšlenky si ten knoflík rozepnula. Jenom tak mimoděk, jako kdyby stříhala živý plot. V tu chvíli jsem lehce ztratil kontrolu, když se na mě celá ta krása vyvalila. Přemýšlel jsem, jestli to udělala schválně nebo ne. Na jejím výrazu to nešlo poznat. Každopádně ta tortura touhy, kterou jsem zažíval netrvala dlouho a po dvou minutách se zase zapnula. Nicméně ten obraz jsem nemohl už dostat z hlavy. Hodně dlouho.
Ještě chvíli jsme si povídali než řekla, že už musí jít, že jí jede vlak, jelikož bydlí ve vesnici kousek od San José. Nabídl jsem se, že jí doprovodím na stanici. Venku z baru jsem se jí přiznal, že mi její dnešní úbor pocuchal fantazii. Zjevně potěšená se usmála svým dokonalým úsměvem a pravila: „Snažím se oblékat decentně, tak abych moc nepohoršovala, ale probouzela fantazii. Navíc je jaro.“ Kdyby jen věděla, jak moc probudila fantazii mou. „Občas mě štvou lidi, tak chodívám na procházky sama do zdejších lesů. V tomhle období v nich bývá hodně vlhko,“ řekla a usmála se.
Na mapě mi ukázala, kudy chodí a do ucha pošeptala, že v sobotu po obědě tamní pěšinou určitě půjde. Doma jsem byl z toho setkání natolik vzrušený, že jsem musel ihned začít masturbovat. Myslel jsem na ní, její oči, její úbor a tiše při tom šeptal její jméno. Nemohl jsem se dočkat soboty a už v pravé poledne jsem chodil po vyznačené cestě tam a zpátky. Pořád jsem doufal, že jí zahlédnu, ale kostarický les byl liduprázdný. Není divu, když je skoro nepřístupný a nebezpečný. Po dvou hodinách chození jsem roztáhl deku spočinul na malém vysekaném paloučku, kam jako na jedno z mála míst svítilo slunce. Chvíli jsem se opaloval a užíval si sluníčka a horka, když v tom jsem za sebou uslyšel její hlas: „No snad nejsi už unavený.“
Rozbušilo se mi srdce, protože tam stála v tom stejném úboru jako předtím v baru. Akorát na nic nečekala, a tentokrát si ten modrý kabátek ihned rozepla a sundala. Sálalo z ní slunce a jižanská divokost. Když se ke mně blížila, tak si postupně sundala i sukni, pod kterou neměla kalhotky, a vyzula boty, takže když byla u mě, tak jsem už věděl, že jsem narazil na nejnebezpečnější šelmu z celého lesa. „Smím k tobě na deku,“ řekla se svým divokým úsměvem. „A-a-ano,“ pokusil jsem se ze sebe dostat a přitom jsem nemohl spustit oči z té krásy, kterou jsem před sebou viděl. „No co tak koukáš,“ smála se. „Probouzíš ve mně démonickou chtivost,“ řekl jsem. Nahnula se mi k uchu a pošeptala: „Ale nepovídej. Já v mužích ráda probouzím chtivost. Ale na chtivého nadrženého chlapce máš na sobě zbytečně moc oblečení.“
Sundala mi tričko a když uchopila poklopec, tak pochopila, že fantazie jí probuzené mají i své fyzické vyústění. Nebyl jsem schopen slova ani pohybu, jak jsem byl paralyzovaný její krásou. Ani jsem si nestačil všimnout jak mě svlékla, ale najednou jsem před ní byl nahý a se stojícím penisem. Ten moment, kdy se její jazyk protnul s mou uzdičkou nikdy nezapomenu. Olizovala ho ze všech stran a nabírala do pusy a já byl v sedmém nebi. Ten nápor fantazie a slasti byl natolik silný, že jsem pořádně nahlas sténal. Asi aby mě utišila, tak si sedla obkročmo na můj obličej.
Cítil jsem její sladkou a voňavou lasturku, kterou jsem si do té doby jenom představoval. Cítil jsem její vlnící tělo, jak se vrtí jako had z deštného pralesa na mém těle. Lízal jsem jí co mi síly stačily a co mi dovolila slast, kterou mi způsobovala svým jazykem na mých nejcitlivějších místech. Její šťávy po mě stékaly a v mém penisu pumpovala ohromná síla, kterou ve mně probudila. Po chvíli hraní ze mě slezla a paralyzovaného si mě osedlala. Zjistil jsem, že Lady M je z těch žen, které souloží jako kdyby to bylo naposledy. Dávala do toho celé tělo, vrtěla se na něm a jezdila nahoru a dolů jak smyslu zbavená. A to její sténání, každé se do mě zabodávalo jako šíp rozkoše od boha Amora.
Taky jsem byl pořádně nahlas. Ale nic se nevyrovnalo jejím komentářům. „Jen si sténej, tady uprostřed pralesa tě nikdo přede mnou nezachrání.“ „Líbí se ti, jak jezdím na tom čurákovi?“ „Povím ti, ten tvůj čurák by šel. Ano joo takhle pojď přirážej.“ Střídali jsme jednu polohu za druhou. Opřel jsem jí o strom a dělal jí to ve stoje. Klečela na dece a já ji nabíral zezadu. A dělali jsme to dlouho, protože byla k neutahání. Když jsem nemohl, dala mi chvíli klid, ale po pár minutách si mě zase hned osedlala a probudila ve mně i sobě to skryté zvíře. Když jsem jí postříkal, tak se ke mně přitulila, sáhla na moje koule a řekla: „ještě v tom krásném čurákovi něco je, viď.“ A jemně mě začala na citlivých místech šimrat. Její slova ve mně okamžitě zase probudila tu divokost, která se do kulis tropického lesa hodila.
Už se stmívalo, když jsme extrémně unavení padli na deku. Totálně vysílení. Několik minut jsme se dívali jen navzájem do očí a oddychovali. Já viděl její krásně spokojené oči plné sexuální energie a bylo mi jasné, že už za hodinu na ní budu zase myslet a ucítím silné vzrušení. Když si zapínala jediný knoflík na svém modrém kabátku tak se usmívala celou tváří. „Příští týden v sobotu půjdu zase na procházku zdejším lesem. Kdybys náhodou zase šel kolem,“ řekla a zmizela v houští.
