Další dny se nesly ve znamení deziluze. Emily se snažila potlačit vzpomínky na své touhy i na seznamku, kterou teď považovala za pouhou tragickou absurditu. Ale myšlenka touhy po bolesti a ovládnutí se stále více vkrádala do její hlavy. I přes své pokusy odstrčit tyto temné myšlenky se Emily nedokázala zbavit touhy po něčem, co by jí dalo alespoň trochu pocit kontroly nebo smyslu.
Rozhodla se dát seznamce ještě jednu šanci, ale tentokrát se rozhodla najít si muže sama, bez čekání na někoho, kdo by se jí sám nabídl. Přece jenom, co by mohla ztratit? Možná to bude jen další zklamání, ale alespoň to bude zklamání, které si vybrala sama.
Vědoma si své vlastní touhy a přání se vydala do světa seznamování se s cílem najít si partnera, který by jí mohl nabídnout alespoň trochu toho, po čem toužila. Ale nečekala na záchranu nebo na nějakého prince na bílém koni. Tentokrát si zasloužila vzít svůj osud do vlastních rukou a udělat si svou vlastní šťastnou cestu, ať už to bude jakkoli obtížné.
Po dlouhém listování mezi profily narazila na někoho, kdo by mohl být alespoň trochu zajímavý. Napsala mu zprávu, doufajíc, že tentokrát to bude aspoň trochu lepší než minule. Ale vlastně, co by mohla ztratit? Možná to bude jen další zklamání, ale možná, jen možná, to tentokrát bude něco jiného.
Další dny Emily vyčkávala na odpověď. S každou minutou, která ubíhala bez zprávy, se její naděje rozplývaly. V okamžiku, kdy už své čekání pomalu vzdávala a začínala si uvědomovat, jak je celý ten proces seznamování frustrující a zbytečný, přišla stručná zpráva. Jedna jediná věta, která změnila všechno. "Zítra v 16:00, Zavřená 6."
Bylo to tak nečekané, že se téměř zdálo být nepravděpodobné. Ale zároveň to bylo i trochu povzbuzující. Možná to nakonec nebude tak špatné, jak si myslela. Možná, jen možná, se skrývá něco zajímavého za tímto jednoduchým poselstvím.
Náhle se její mysl naplnila představami, jak bude setkání vypadat, co si obleče, jaké otázky položí, jaké bude mít pocity. Celé její bytí se soustředilo na ten jediný okamžik, na ten čas a místo, které jí bylo nabídnuto. Bylo to jako malá jiskřička naděje v moři temnoty a nejistoty.
Emily se na toto setkání soustředila s nadějí, že se alespoň trochu pobaví při pohledu na to, jak bude setkání nápadné tím, jak bude trapnější, než si dokáže představit. V mysli si přehrávala různé scénáře, ale spíš s nadějí, že to bude alespoň zábavnější než její obvyklé nedělní večery plné sledování nepovedených romantických komedií.
Večer před setkáním se připravovala, ale spíše proto, aby se ujistila, že vypadá alespoň trochu přijatelně, než aby se těšila na jakékoli romantické dobrodružství. Dávala si extra péči na vlasy a make-up, ale zároveň se modlila, aby se nemusela trápit dlouhými a nudnými rozhovory s nějakým zoufalým mužem.
Srdce jí bušilo rychle, ale spíš z nervozity a nepohody při myšlence na to, že za pár hodin stráví čas s někým, koho vlastně nezná a kdo by se mohl ukázat být další zklamání v řadě.
Emily dorazila na místo setkání, což byl další obyčejný řadový dům na předměstí, a zazvonila. Pípák, který jí otevřel dveře, zvýraznil její úžas nad nesmírnou elegancí místa. Venku na zahradě stál muž, který byl opravdu charismatický a dominující.
S jistým překvapením si uvědomila, že ten muž vypadal jinak, než čekala. Byl to klasický obraz toho, jak by mohla vypadat reálná přitažlivost. Jeho charisma bylo tak přesvědčivé, že Emily začala váhat, jestli není celý tento seznamovací podnik nakonec dobrou volbou.
Muž ji pozval dál dovnitř. Zatímco Emily procházela přes zahradu, pozoroval ji s výrazem, který naznačoval, že má plnou kontrolu nad situací.
Když se dostali dovnitř, muž se obrátil k Emily a sebejistě se zeptal: "Jsi připravená?" Byla to otázka, která zněla spíše jako výzva než jako zdvořilé pozvání, a Emily si uvědomovala, že by měla být opatrná. Ale zároveň cítila, že je připravena vzít toto riziko.
Emily přikývla, když muž sebejistě Emily pomalu svlékl a připoutal je k topení v místnosti. Její dech se zrychlil, když se na ni muž podíval s výrazem, který v ní probudil směsici vzrušení a nervozity. Jeho slova "Uvidíme" zněla jako tajemný slib nebo výzva k dobrodružství. Pro Emily to byl okamžik, který změnil běžnou schůzku na něco mnohem intenzivnějšího a nečekaného.
Poté se oblékl do saka a bez dalšího slova odešel. Emily zůstala nahá a připoutaná k topení, její tělo se chvělo vzrušením a nervozitou. Zpočátku se snažila zachovat klid a soustředila se na své dýchání, ale časem začala být plná otázek a obav.
Jak dlouho tam bude sama? Co když se muž nevrátí? Co když se něco stane a nikdo jí nepomůže? Tyto myšlenky kroužily kolem její hlavy, zatímco se snažila odvrátit pozornost od neustávajícího tlukotu svého srdce.
Hodiny ubíhaly a Emily se cítila stále více izolovaná a zranitelná. Její tělo začalo pociťovat stud a nejistotu, zatímco její mysl se potýkala s proudem negativních myšlenek. Bylo to jako nekonečné mučení, ztracená v čase a prostoru, bez naděje na únik.
