Večírek ve vile

29. 3. 2024 · 4 047 zhlédnutí mandragora007

Nevýslovná rozkoš mě nutí dát nohy k sobě, prohnout se a užít si ji. Nemohu. Dva muži mi drží doširoka rozevřená stehna a umožňují tak jejich kamarádovi tu rozkoš prodlužovat a vystupňovat ji až do nesnesitelných výšin. Přes penis, který mi vyklouzl z pusy, když jsem začala křičet, vidím toho krásného mladého kluka, jak zběsile pracuje pánví na mém rozkroku. Koukám nyní na jeho tvář, pod potem vidím blažený úsměv, nemá daleko ke svému vyvrcholení, se mnou, o čtvrt století starší ženou. Ta představa se mísí s pachem mužských těl a chloru z bazenu, vedle kterého zběsile souložíme. Pokud existuje v hlavě centrum rozkoše, právě ho mám vytížené naplno, mozek nemá čas myslet na starosti, co bude zítra, jeho části, kde jsou obavy, nejistota a další nepříjemné věci jsou vypnuté. Je to k z bláznění nesnesitelně nádherné. Sundává si kondom a jeho teplé sperma mi stříká od břicha až za hlavu. Nyní sevření rukou povolí, a já se svíjím na ručnících a doznívá ve mně ten slastný pocit. Klepou se mi nohy, ještě pár vteřin, než neberu dech a začnu zase vnímat. Mluvit nechci a nemohu, odměním je jen pohledem. Soukromé wellness v přízemí této vily je osvětlené měkkými barvami, slyším crčící vodu do mé oblíbené hudby. Je to neřestné, marnivé, vše co tu dělám je v rozporu s tím, co mi vštěpovali, a co mi bránilo podat si dříve s rozkoší ruku. Odříkání je cesta ke štěstí, puritánská výchova, ano, měj ze sebe špatný pocit, když se líbáš s cizím mužem jen proto, že se ti líbí. Udělat něco a mít potom výčitky, ale proč? Protože jsem byla tak vychovaná a nedokázala jsem to potlačit. Nenáviděla jsem se za své poklesky. Už "při tom" jsem myslela, jak mi bude po tom. Nyní už to tak nemám. Oddechuji již skoro normálně, dech se uklidňuje. Naklání se nade mnou muž se strništěm a začínáme se líbat. Nějaké ruce mi hladí prsa a jiné jemně rozevírají nohy. Těch pár filozofických myšlenek mizí a mojí hlavu začíná ovládat opět jen jediné, příval podnětů a vzrušení, další vlna rozkoše je na moři a pomalu postupuje k lehátku, na kterém ležím. Chci se na ní dívat a užívat si ji, než mě opět zavalí.