Pred nedavnem jsem si prosel katarzi.
Jak zacit? Ja ten pribeh pojmout? Je toho hodne. Vezmu to tedy od konce…
Zjistil jsem, pomerne nedavno, ze zene nadbiha jeden klucina. Poznali se na jednom kurzu s tematem pece o potrebne. Byl to babinec az na jednoho, vtipneho, fajn chlapa. Dle ni. Byla z kurzu nadsena. Ze me to nenapadlo uz tenkrat? No, casto ty signaly chytame, az kdyz uz je docela pozde.
Pote co spolu byli parkrat ma koncerte, chodili ven mezitim co jsem byl v praci, objevoval se vsude ide byla ona, kilometrech textu pres whatsapp, basni atd. me to zacalo jaksi stvat.
Posledni dobou to mezi nami nebylo ruzove, priznavam. Ale pouto byt spolu mezi nami bylo stale silne. Nicmene. Bylo tedy logicke, ze potrebu komunikace, obdiv a v podstate vse co ji chybelo doma ji zlaka nekde jinde.
Ani my, ale ani rodina dotycneho to nema jednoduche. Pomahame nemocnym a tak meli na svete spolecne tema. Navic ma draha je pritazliva, koketni a tak bylo jen otazkou casu, kdy se opet zbalzni dalsi obet. Ale o dalsich az pozdeji. Doted o nich jakoze nevim.
Zacalo to jiste nevinne. Rozumeli si. Spolecna temata. Podobna rodinna situace. Pro vysvetleni. Tezce se dostaneme ven spolecne. Takze kdyz sel ven jeden z nas, bylo to postaveno ja duvere. Jak jsem psal vyse. Kdyz sla ven. Byl tam on.
Otevrel jsem doma tema.
Pry o nic nejde. Je to kamarad a nema s kym chodit ven. Resi bezne denni veci. Sdileji. Doma to ma na hovno, my taky, takze si povidame atd. Rikam. Je mezi vami cit? Ona ze ne. Ja rikam, jestli Ty ne tak on pak ano. Ne. To neni pravda. Ja opet. Prijde Ti normalni, ze Ti nekdo pise basne? Objektivne s citovym podkladem? Pry, ze nic a nic a nic.
Ne. Nepresvedcila me. Brouk v hlave zustal. A zral. A hlodal. A nervozita rostla.
Doslo to tak daleko, ze v case, kdy byla s pacientem v nemocnici, ja sam dome se synkem, jsem udelal kurvarnu, jakou jsem nikdy predtim neudelal. Vlezl jsem do stareho mobilu, emailu a disku. Nejsem za to na sebe pysny. A pozdeji jsem se omluvil. Nicmene nelituji toho. Jsem totiz clovek, co potrebuje vedet, aby si tim mohl projit a pochopit souvislosti. Jinak bych asi zesilel.
V kazdem pripade. Zjistil jsem skutecnosti, ze nase manzelstvi a vztah byl v urcitych svych etapach jaksi ve lzi. Mela milence v prubehu nasi vzahove krize, nekdy v prubehu Covidu, ne nijak dlouho, ale byl tam. Mela vztah se svym sefem v dobe, kdy jsme zakladali rodinu a nekokik dalsich drobnych pribehu, o kterych se muzu rozepsat, pokud budete chtit. Jsou to zajimave storky.
Zhroutil jsem se. Totalne. Jeden vecer, co kluk spal, ona ve spitale a ja totalne v nervovem rozkladu projizdel jeji osobni veci a hrnulo se to na me ze vsech stran, cely v tresu, plac, emoce, alkohol, huleni a dalsi dobroty jsem se proste sesypal. Tohle jsem v zivote nezazil. Ten navoz emoci a prposte vseho, lasky, nenavisti, bolesti, energie. Byl to jeden z nejintenzivnejsich zivotnich zazitku. To, kdyz se najednou zastavite a prozrete. Uvedomite si co jste do ted delali. Ne jen ja mysleno, ale oba. Jak jste to mohli nechat dojit tak daleko. Skoro k odcizeni. Byl jsem kokot a Ty pica jsem ji rekl pozdeji, kdyz jsme vse probirali. No. Natocil jsem par videovylevu co jsem ji v prubehu noci poslal. Do ted jsem je nevidel a je to uz nejaky patek. Plakal jsem. Mluvil jsem a jakoze bomby vylev to byl. Stopro le museli slyset spusedi. Byl jsem moc…
Kazdopadne, toho vecera jsem si uvedomil, jak moc ji miluji. Co vse pro le znamena a nikdy jsem tak hluboky pocit citu nezazil. Nikdy. Proste. Bylo to tak hluboke, ze jsem po te serii videi. Od vyznani lasky az po nadavky za vsechna ta zjisteni, cekal cokoliv. Ze me proste rano, az se tam nekde ve spitale vzbudi, posle do prdele. Ja jsem ji totiz rekl, zcela vazne, ze asi nikdy nepochopi hloubku me lasky k ni, a prave proto ji davam volnost a moznost jit za stestim jinam, ze ja ji ho ocividne nabidnout nemohu. Tak moc jsem ji pral stesti a lasku, tak moc k ni citim, ze jsem pripraven pro jeji blaho, spokojenost a hezci zivot ji nechat jit. Za nim. Za hochem co psal basne.
Rano jsem se dozvedel, ze s nim nic nema. Ze chce byt pouze se mnou. No. A ver tomu, kdyz mas v sobe dalsi otazky o nasi spolecne historii. Nebyly to pro me hezke dny. Emoce jako na houpacce. Prochazel jsem si smirenim. Rozborem sebe. Ji. Minulosti. A premyslenim nad budoucnosti.
Po jejim navratu domu jsme stravili nekolik noci blizko u sebe. Hladili jsme se. A povidali si. Zcela otevrene. Nebylo co tajit. Vedel jsem. No. Ne vse. Ale jiste hodne… A hladili jsme se a rozebirali. Povidali si. Poslouchali se. A byly to jedny z nejhezcich okamziku naseho vztahu. Take jsem zjistil, ze i presto, ze jsme spolu temer 11 let, se vubec nezname.
Bavte se spolu. Udelejte si na sebe obcas cas. Zeptejte se, ale se zajmem, druheh, jak se mas? Chces s necim pomoci? Povidejte si. Jedine tak udelate vas vztah lepsim. Jedine tak vyplnite tu prazdnou diru, kterou tam hodne z nas citi.
Dodnes mam spoustu otazek, na ktere se ji chci zeptat. A proste, kdyz je chvile a prilezotost tak s tim jdu ven. Bez vycitek. Bez tlaku. Proste se zajmem. A je mi jedno jakeho tematu se to tyka. Ptam se na vse. Nekdy to sokuje, nekdy odpoved dostanu. Nekdy ne. Ale nemam strach. Protoze k ni citim a soucasti toho je i uprimnost.
Mam psat dal? :)
Zijte dobre. Snad to vse dava smysl. A diky za precteni. :)
Ps. Omlouvam se za hrubky. Pro nenaruseni toku myslenek jsem to po sobe necetl. A ta klavesnice na telefonu je fakt mala. :)
