Přehrada

„Dobře, tak zítra v 10″, rozloučila jsem se s Pavlem (mým novým objevem) a těšila se na následující den. Domluvili jsme se, že si uděláme výlet za Prahu a pojedeme na nějakou větší vodní plochu na paddleboard. Už když jsem to viděla poprvé loni na dovolené v Řecku, mě to docela zaujalo a teď jsem dostala možnost si to vyzkoušet. Musím přiznat, že originalita se Pavlovi nedala upřít, než jí typicky na procházku/na skleničku/do kina,… tato varianta na rande pro mě velice zajímavá.

Na místo srazu jsem dorazila naprosto přesně, ale Pavel už na mě čekal. Nasedli jsme hned do auta a vyjeli. Cesta ubíhala poklidně, Pavel je příjemný společník a nenuceně jsme si povídali celou cestu, než jsme dojeli do cíle – k přehradě. Vybalili jsme věci, vzali prkna a šli k vodě. Měla jsem strach, že budu padat a akorát se ztrapním, ale uklidňovala jsem se, že určitě jenom plaším a bude to dobré. A také, že bylo. Pája mi vysvětlil základy a já to ustála vcelku obstojně. Ze začátku byla sice stabilita horší, ale postupem času jsem si oblíbila i menší vlnky, které vznikaly od projíždějících lodiček. Užívala jsem si ten pocit zažívat něco nového a touhu zlepšovat svou koordinaci, protože pádlování mi ještě moc nešlo. Po chvíli aktivního pohybu na vodě jsme zamířili na protější břeh, kde byla taková malá lesní mýtina. Pavel vyndal z batohu osušku a sedli jsme si na ni. Moc pohodlné to úplně nebylo, protože co kus byl kořen stromu, ale na druhou stranu jsme měli krásný výhled na vodu, aniž my bychom byli úplně na očích. Pokračovali jsme v povídání a kochali se přitom výhledem a všudypřítomnou pohodou. Po chvíli se Pavel osmělil, přisedl si blíž a objal mě kolem boků. Po další chvíli mě na boku začal hladit a přešel i na záda, to vše bez přerušení povídání. Najednou se zeptal „tedy já stále nevím, na čem jsem…jestli se ti vůbec líbím, nebo jestli ne, nemám od tebe žádné signály, Claudie“ a nervózně se pousmál. Jeho věta mě vcelku překvapila, že se zeptal tak otevřeně, ale nebudu popírat, že mě nepotěšila. Líbilo se mi vědět, že moje chování není lehce k přečtení a on musí namáhat svou hlavinku. Místo odpovědi jsem ho pohladila po noze na důkaz toho, že ani on mi není lhostejný a Pavel pravil „tak pokud je to takhle, chtěl bych tě políbit…“, potutelně jsem se usmála a pootočila se k němu a začali jsme se zlehka líbat. Byl tak něžný! Přesunul se na můj krk a laskal ho svými rty, až jsem samým vzrušením měla „husí kůži“. Všimnul si toho a líbilo se mu, že tak citlivě reaguji („kdybys jen věděl, jak moc jsem ještě citlivá“, pomyslela jsem si, ale nechala ho, ať na to přijde postupně sám). Lehla jsem si (jehličí a úlomky větviček vyndávám z vlasů ještě teď, když to píšu – to jen tak pro úplnou představu:) ) a Pavel mě začal hladit po ramenou, bříšku a prsou. Bylo to tak příjemné! Už během povídání mi Pavel prozradil, že je velký mazel a teď jen svým slovům dodával váhu. Začínala jsem být čím dál víc vzrušenější, ale pod dolní díl plavek jsem ho pustit nechtěla. Jenže když se svým jazýčkem dotknul poprvé mé bradavky, projela mnou obrovská vlna vzrušení a skončila na mojí kundičce. Úplně jsem cítila, jak vlhnu. Pavel mě úžasně laskal a já si to maximálně užívala. Občas přestal, aby mě mohl líbat znovu na rtech (skoro už jsem byla!), aby potom znovu pokračoval v laskání mých kopečků, dokud jsem se neprohnula ve slastném orgasmu. Objala jsem Pavla, přitiskla se k němu a povídá mi „tedy, ty ses teď prohnula jako luk“. „To jsem měla orgasmus“, zněla moje odpověď a on z toho byl velice příjemně překvapen (až rozčarován ☺), že jsem TAK vzrušivá. Pokračovali jsme v líbání a mazlení, cítila jsem přes látku jeho kraťasů, jak je tvrdý a vzhledem k mému obrovskému vzrušení jsem Pavlovi dovolila, aby mi sáhnul pod plavky a objevil tu tekoucí lagunu, která tam byla. Chvíli mi jen dráždil poštěváček, ale pak dovnitř strčil dva prsty a já měla co dělat, abych nesténala nahlas. „Máš to ráda jazýčkem?“, zeptal se mě Pavel. „Mám, ale teď pokračuj jen prstama“…byla jsem tak nadržená, že jsem chtěla výtahem rovnou na vrchol. A můžu říci, že ten přišel hodně rychle a byl hodně silný. Celá jsem se roztřásla a přitiskla se k němu, aby si to mohl užívat se mnou. Po chvíli jsem se vydýchala a chtěla jsem začít dráždit já jeho. Jenže než jsem mu ho stihla vyndat z kalhot, najednou za námi prošli nějací lidé. Rychle jsme se zahalili a dělali, jako že se vlastně nic neděje a je krásný den. K našemu nemilému překvapení se nezvaní vetřelci posadili nedaleko od nás a my museli chtě nechtě opustit naše stanoviště. Skočila jsem si ještě za keřík na malou a zjistila jsem, že oni vetřelci přišli po žluté turistické stezce, která vedla jen kousek za naší „ložnicí“.

Vydali jsme se zpátky na vodu a pádlovali jsme směrem ke skalám, kde se chtěl Pavel podívat, jestli neobjeví ještěrky. Nakonec jsme dvě objevili a já byla velice statečná, že jsem neječela (jo, jsem dobrá!). Chvíli jsme jezdili podél skal, až Pavel zajel k méně příkré stráni a vytáhl tam prkno. Zajela jsem kousek vedle a společně jsme se usadili na jeho prknu. „Já se tě nemůžu vůbec nabažit“, říkal mi Pavel omluvně, když mě zase hladil, masíroval prsa a laskal. „Ale vždyť je to hezké, já si to užívám“ odpověděla jsem a rukou jsem mu zašátrala v rozkroku. Rozepnula jsem mu kraťasy a konečně vzala do ruky jeho tvrdý penis. „Pomalu“, musel mě krotit, aby se brzy neudělal, protože už byl moc vzrušený. Jenže co čert nechtěl, skála nebyla jako mýtina a okolo projíždějící čluny a loďky nás mohli mít jako na stříbrném podnose, takže jsme se museli střídavě znovu zahalovat a odhalovat, až jsme vtipkovali, že je tu lidí jako na Václaváku v poledne. Ne, že bych byla puritán, určitý adrenalin si ráda dopřeju, ale zase všeho s mírou… Nakonec se ale přeci jen zadařilo mít chvíli soukromí a já se Pavlovi mohla konečně věnovat pusinkou. Jak ten sténal blahem! Byla jsem opravdu něžná, chtěla jsem, aby si to užil co nejdéle a nejintenzivněji. Postupně to ale gradovalo, až se mi nakonec vystříkal do pusinky. Pak mě pevně objal a oba jsme se dívali na vodu.

Vzhledem k tomu, že sluníčko celkem pálilo (a já neměla opalovací krém), rozhodli jsme se, že se už vydáme zpátky k autu. Ještě jsme si zapádlovali cestou k pláži, kde jsme naši projížďku započali a Pavel byl natolik gentleman, že prkna odnesl k autu sám. Já už stejně byla tak zmožená, že bych ho asi zpátky k autu ani nedonesla. Složili jsme věci zpátky do auta, v blízkém kiosku si koupili studenou limonádu a pomalu se vydali zpět do Prahy. Pavel mě dovezl až domů a já se s ním na rozloučenou políbila. Hlasitě si povzdechl a povídá „ještě, že už mám na večer domluvený program, protože bych s tebou jinak chtěl být celý den“ a posléze se zeptal, jak jsem na tom příští týden. A jak to tak vypadá, zítra se asi zase uvidíme…