Ahoj, tady zase Jana. No zase, je to už rok, kdy jsem něco napsala. Je mi 44 a mám stále krizi středního doletu. Zdraví vás moje čivava Sindy, Halina a Rosamunda, dále morče Pepa, králík Karlík, a konečně i vietnamské prasátko Fíla.
Možná si řeknete, jak můžu stíhat venčit tolik zvířat. Nestíhám no. Lidi divně civí na Fílu, zapřáhnutého do kočárku se třema čivavama, zatímco Karlík a Pepa pobíhají někde okolo. Hlavně sousedi k tomu mají divné kecy. Že si mám najít normálně partnera. Ale jako bych to nezkoušela.
Ǔplně je vidím dívat se na chudinku, která si nemůže najít nikoho, a děsně mě tím serou. Nemám ráda stereotypy. Zmrzlinou se cpu, protože mi chutná, ne, proto, že nikoho nemám. Ale nemám na ni závislost, můžu kdykoliv přestat.
Teda Janičko, ty přibíráš den za dnem! Říkal mi šéf Franta v práci. Kdyby alespoň řekl nějakou prasárnu, co říká kolegyním. Třeba "Já bych tě na tomhle stole tak dojebal, že by sis týden nesedla!" nebo "Na tvoje kozy bych slintal celý den!". Prostě cokoliv, jen bez narážky na váhu. Protože to je hned po dotazů na věk něco nepřípustného.
Aspoň mi zavykal v den, kdy mě vyhazoval. "Janičko, vy jste pro tuto práci přibrala věku a váhy natolik, že se vaše místo stalo přímo nadměrně nadbytečným, že se propadlo do přízemí." Řekl ten sotva třicetiletý hulvát! "Měla by sis někoho najít!" Řekla pobaveně kolegyně, které připadly moje zásluhy a plat navíc. ALe to bylo jen kvůli tomu, že Frantovi byla po vůli, jak chtěl. Ale to je drobný detail.
"Slečno ty si samyca, mrdal mrdal bych tě mezy kozy! Mezy kozy!" Oslovil mě hned ve dveřích ǓP milý pán. Já se moc seznamovat nechtěla, byť mi zalichotil tou slečnou. Ale asi moc nevěděl, jak se dvořit ženám. Což mi pak vyčetl pár nadávkama. "Mám dvacet let, stejně starý mercedes a dole dvacet čísel. Ses mohla mít jak královna ty p... (nerozuměla jsem, řekl mi asi číčo, nebo tak)!"
"Zkuste si někoho najít!" Poradila mi ta úřednice s nehraným povzbuzujícím úsměvem, když jsem se jí neprozřetelně svěřila s čerstvým zážitkem. Její další rada byla "K nám určitě nechcete!". Domluvily jsme si další termín, kdy se mám dostavit, že je všechno ok. Asi jsem se neměla oblékat vyzývavě, protože se z fronty před dveřma ozval uznalý hvízdot. Radši jsem přidala do kroku, protože lidé tam začali být příliš družní.
Ale to asi není moc zajímavé. Asi vás zajímá, že jsem si někoho našla. Nejdříve řeknu jak. Kamarádka mi poradila jedno fórum, odkud se jí podařilo s trochou lsti někoho vytáhnout ven. Moc jsem tomu nevěřila, ale zkusila jsem se tam registrovat, přestože o IT a Linuxu nic nevím. Pro mě je ajťák vlasaté a tlusté individuum a potkat to někde večer... "Ale jsou to stejné předsudky, jako s tou zmrzlinou." Řekla mi kamarádka. Ale zpátky k rande.
"Ty používáš Windows?" Zeptal se mě místo pozdravu tlustý a vlasatý chlap.
Donedávna jsem měla jablko, tak jak mi ho vnutili v práci, protože se líp hodí do kavárny ke kávě. Ale kamarádka mě varovala a řekla mi dopředu jak a na co mám odpovídat.
"Ne, Linux" Zalhala jsem.
"No výtečně! A jaký?"
"Ten s tučňákem!" Řekla jsem pohotově.
"Aha, aha!" Řekl jen trochu nedůvěřivým tónem. A začal mi vyjmenovávat různé linuxy, až mu stydlo kafe.
"A Lubuntu prosím není lubrikovaný Ubuntu" Řekl a čemusi se chrchlavě zasmál. Asi to měl být vtip, nebo co. Ale vhodně jsem se zasmála taky...
"K lubrikantu se určitě dostaneme!" Řekl jen. Pak si moc nepamatuju s tím, jak jsem do sebe lila víno. Nevím jestli jsem s ním šla proto, že měl hezkou káru, nebo bral z USA neuvěřitelné peníze, co by u české firmy neměl. Nevím, ale šla jsem s ním k němu do ohromného bytu, kde byl asi sám.
S lubrikantem asi nekecal, protože první co chtěl bylo, ať mu strčím ruku do prdele. Nevím proč to chtěl, ale je k tomu třeba spousta lubrikantu a já byla přiopilá. Nevěřili byste, jak u toho stříkal a sotva se vystříkal, tak usnul.
Jednu drobnou vadu ten velký a krásný byt měl. Netekla tam zrovna voda. Ale měl tam zásoby coca coly, jenže už spal, abych se zeptala jestli se můžu polít. Nevěřili byste kolik coca coly je třeba na omytí po fistingu.
Přes tohle jsme spolu chodili a tohle dělali dva měsíce, než jsem se nastěhovala k němu.
"Ach ty moje veterinářko!" Oslovil mě v ten den tak nejmileji, jak to uměl. No co, zdálo by se to jako idylka.
Prakticky nic nechybělo. Dokonce jsem přešla na Linux a zbavila se poloviny zvířat. A dokonce potomka sliboval.
"Víš, já byl moc dlouho sám!" Řekl mi jednoho dne o týden později. Byl tak pozorný, sbalil mi kufry, doslova.
