Nikomu to neříkej a nikdo se to nedozví

On a ona
Poradce prezidenta Martin a zachovalá letuška Zuzka. On byl dominantní, ona si ráda hrála. Utajovaný vztah. On ji zbožňoval pro její upřímnou oddanost. Ona ho obdivovala a vzhlížela k němu pro jeho cokoli.
Byli spolu a dělali to spolu jen pár hodin. Pár hodin v měsíci. Duben, všechno pučí, všechno kvete a pan prezident dostal alergii. Teklo mu z očí, špatně se mu dýchalo a proto si ho nechali v nemocnici přes víkend na pozorování. Martin měl nečekané volno. Zuzka předstírala v práci náhlou nevolnost.
"Co mám říct, že mi je ?" šeptala Martinovi do mobilu.
"Nikomu nic neříkej a nikdo se to nedozví."

Oba měli v autě zabalené pohotovostní tašky, pro každou příležitost. Zuzka hodila tu svou k Martinovi a vyrazili směr Sázava. Ten vymyslel, pokud tam bude ještě stát, strávit dva dny v opuštěném srubu uprostřed lesů. Bylo to uzavřené závorami a teď se dřevo netěžilo, jak zjistil pouhým jedním telefonátem, nikdo by tam neměl být. Zastavili u benzínky. Martin si vypnul služební telefon a uložil do přihrádky palubní desky. Zuzka, kterou veřejnost neznala, zaběhla dovnitř a koupila velké balení vody na opláchnutí, dva Kozly v plechovce a dva sendviče se slaninou. Zitra si dojdou na jídlo do města. Měla to dobře vymyšlené, aby Martina nikdo nepoznal a nebyli v bulváru. Oblékne si volnočasové oblečení, nasadí sluneční brýle a Zuzka ho povede za ruku jako že je slepý.

Martin zastavil na lesní cestě před závorou a z kutilského kufříku vytáhl šťípací kleště. Přestřihl řetěz a když popojeli, zase to zakamufloval skoro jak to bylo. Ujeli ještě pár kilometrů a měli štěstí, že tam starý srub nejen stál, ale nebyli tam ani trampové. Taky tam nebyl signál.

Martin
Martin si otevřel plechovku piva a napil se. Na spodní palandu položil prostěradlo a tenkou deku nechal ještě smotanou v tašce. Tou se přikryjí až na noc. Teď si pohrají a zašukají. Nejdřív ji pěkně vymrdá a pak nežně pomiluje a jéje, už je mu těsný poklopec.

Zuzka ho pomalu svlékala a když byl nahý, položil se a ruce připažil k tělu. Trčící penis mu láskyplně pohladila.
"Budeš nemocný pacient." oznámila mu a prostěradlem ho ze stran ovinula.
"Vypadám jak mrtvola a ne nemocný." namítl.
"Neboj, to přežiješ." odpověděla, vzala si druhé pivo a se svou taškou vyšla ven.
Kdyby jen oba věděli ...

Zuzana se převlékala před srubem, aby ji Martin neviděl. Tentokrát do kostýmu zdravotní sestřičky. Ale té echt socialistické. Pěkný bílý čepeček, modrá košilka a k tomu bílá zástěrka s laclem, kterou zkrátila pod prdelku. K tomu absence spodního prádla a bílé nadkolenky. Nasadila skutečnou jehlu na stříkačku a naplnila ji červeným potravinářským barvivem, smíchaným s vodou a s rukou za zády šla sestřička k pacientovi.

Martin se na ni se zalíbením díval. Blonďaté husté vlasy obepínaly čepec jako oceán opuštěný ostrov. Její zelené oči zářily vzrušením jako smaragdy z pirátské kořisti.
"Co vám schází, pane Kadlček ?" začala hrát.
"Nechce mi stát, sestři. Úplnej ležák." skuhral prezidentův poradce a čůrák mu stál i pod prostěradlem.
"Tak se na to podíváme." odpověděla sestřička, přistoupila blíž a jednou rukou odmotala prostěradlo a druhou ukázala injekční stříkačku.
Martin zařval a rozhodil ruce. Vyrazil Zuzce stříkačku a ta spadla někam na zem. Ve snaze rychle vstát, se mu nohy zamotaly a nebyl toho schopný. Jen se klepal a byl v obličeji celý popelavý.

Zuzana si k němu sedla, objala ho a držela a objímala ho, dokud se nepřestal třást a zcela se neuklidnil. Málo se vídali, málo si psali a povídali. Držela je u sebe jen vzájemná sexuální přitažlivost, perverzní praktiky, chtíč a vášeň. Zuzka nemohla vědět, že má Martin panický strach z jehel. Trypanofobii.

Dopili si pivo, snědli sendviče a rozsvítili svíčky. Ve srubu i venku se udělalo šero. Zuzka se svlékla, aby nic nepřipomínalo nemocnici. Trochu ho pokouřila a pak si na něj, na Martina na židli nasedla. Nejdříve zajel prsty do hustých vlasů a líbal, poté dráždil kozičky, ale jak začala Zuzana zrychlovat tempo, nevydržel to, chytl ji za zadek a stoupl si. Teď určoval tempo on a narážel si ji tak rychle a zběsile až jindy distingovaná letuška řvala rozkoší a nehty mu zarývala do ramen. Netrvalo dlouho a srubem se rozlehl i jeho výkřik a vystříkal pořádně vymrdanou kundu.

Zuzana
Zuzka se ráda cítila bezmocná a měla ráda bolest. Přiměřenou. Žádné BDSM to ani pořádně nebylo. Nebo D/S vztah. Na zadávání úkolů a psaní deníku neměl ani jeden čas. Teď když měli dva dny, chtěla mít Zuzana řetěz kolem krku, svázané ruce a být polévaná rozteklým voskem ze svíček. Martin by potom vosk sloupal, červené místo pofoukal, opusinkoval a přešel by na další. Nakonec by Zuzanu udělal jazykem jak to měla ráda, trhala by přivázanýma rukama, pohazovala hlavou ve slastné křeči a vlasy by jí padaly do obličeje.
Až by se uklidnila a chtěla odvázat, něžně by ji pomiloval. Tohle se jim ješte nikdy nepovedlo. Tak se Zuzka těšila. Takový byl plán.

Nahá a přivázaná Zuzana s řetězem na krku, dávala Martinovi poslední instrukce. Ještě mobil připevnit a blízko její ruky, aby zmáčkla ukazováčkem nahrávání. Záběr bude vidět od prsou dolů. Hlavně práce Martinových rukou s voskem a zavěrečné lízání. Ráda se dívala, když ji líže, dělala si to u toho sama každý večer a nemohla se dočkat, až se aspoň na chvíli zase uvidí. Tuhle prvotinu s voskem si dá i do galerky na Amatérech.

Play. Nahý Martin se skloněnou hlavou, aby mu nebylo vidět do obličeje, drží v každé ruce svíčku. Kolem knotu je už důlek s roztátým voskem. Dává si záležet, aby to kapal pomalu a až si bradavka zvykne. Zuzana slastí přivírá oči a občas tiše sykne. Když zalije celé prso, Zuzky tělo se zachvěje malým předorgasmovým poslíčkem a vydá ze sebe táhlé "Ááách" a pak vykřikne: "Pokračuj ! Rychle !"

Martin se její nedočkavosti zasměje a těší ho, že to dělá dobře. Poodstoupí, aby postavil svíčku a vytvořil se další tekutý vosk. Druhou se chystá na druhé prso. Bohužel šlápne bosou nohou na neškodnou injekční stříkačku na kterou oba v tom šoku zapomněli a která ležela celou dobu spadlá na zemi a bohužel ji ve světle svíčky spatřil.

Ucítil silnou bolest na hrudníku a v levé paži a hořící svíčķu upustil. Ta dopadla Zuzaně mezi nohy a prostěradlo začalo hořet. Zuzka duchapřítomně přirazila roztažené nohy k sobě, popálila si přirození, ale oheň uhasila a neshořela zaživa.

Martin se mezitím skácel k zemi. Vytřeštěnýma očima se díval na Zuzanu a natahoval k ní ruce. Zuzka škubala svázanýma rukama a volala mezi vzlyky jeho jméno. O pár minut později viděla jak v jeho hnědých očích vyhasíná život. Její milenec, jeji tajná známost a poradce pana prezidenta, zemřel na smrt z vyděšení. Srdce to nevydrželo a dotlouklo.

Zuzana se otočila a prstem vypnula nahrávání. Ze svíčky, kterou Martin položil bylo trochu světla a viděla, ze je baterka skoro vybitá, ale signál žádný. Horečně přemýšlela, co si pamatovala z práce z kurzu Prvni pomoci. ???
Na tísňovou linku se dovoláme zdarma, nepřetržitě a je možné na ni volat bez SIMkarty, bez signálu operátora nebo bez kreditu.

Zuzka se třikrát zhluboka nadechla a uvědomila si kde je a pro sebe si řekla jak se jmenuje a kde byla ta benzínka. Dotkla se na klávesnici volání 1. Mobil se rozkýval. Počkala a pak znovu 1. Nesmí byť nervózní, v klidu. Nadechla se a dotkla se 2. Když se chtěla dotknout ikonky zeleného telefonku pro vytočení hovoru, nešlo to. Nervózně přitlačila prstem na display, mobil se uvolnil a spadnul vedle ní na postel. Zuzana nervovým vypětím omdlela.

Uprostřed noci probudil Zuzanu vydatný déšt. Co bude dělat ? Byla jí zima a chtělo se jí čůrat. Dvacet minut odolávala a pak se pomočila. Déšť ustal. Ozvala se třeskutá rána a srub se zachvěl. Uslyšela praskání a na verandu a začátek střechy dřevěného srubu padl hořící strom.

Zuzany oči jako smaragdy změnily barvu na červenou. To jak se v nich odrážely plameny. Marně v panice dávala nohy k sobě. Podruhé to už nevyjde.

******
"The time has come, to say fair's fair, to pay the rent, to pay our share.
The time has come a tact's to them.
How do we sleep while our beds are burning ?"
******