Hroch se zase válel na plastové židli. Dvousetkilový padesátník, zrovna před garážema (na neproslule známé Dělnické ulici) někoho buzeroval. Vypadalo to na jeho nebohou manželku, která se tahala s nákupem. "Ostravar si kůpila?"
Tintítko pokývla hlavou.
"Sádlo si kúpila?"
Opět pokývala hlavou.
"Val to sem!" Sádlo bylo pro Hrocha dokonalou laskominou pro každou příležitost, zvlášť, když to mohl zapíjet Ostravarem.
"Si zlatka ty píčo moje stará!" Pochválil svoji drobnou ženu a křídlovou dýkou ukrojil kus chleba z místní dobré porubské pekárny a namazal si ho sádlem.
"Ty pičo, sádlo to je prostě to nejlepší!" Řekl svojí ženě a ta mohla konečně tři plné tašky odtáhnout nahoru do jejich příbytku, o který se starala jako vzorná hospodyně. Ne tak Hroch, který nechával bordel i tam kde to nešlo.
"Vždyť já ho mám ráda!" Odpovídala jeho drobná žena na dotazy vypasených sousedek, proč je s takovým hovadem. Ale pravda byla, že jim samotným takové chování imponovalo.
"Lakatoš pičo, to je kluk!" Poslouchal zrovna dění ze starého rádia, položeného na plastovém stolku venku před barákem. Povzbuzoval přitom svůj oblíbený fotbalový klub, zatímco se cpal druhou sklenicí sádla. Ke stolku si mezitím posedali jeho kamarádi, kteří se s ním dohadovali, kolik je ve fotbalových klubech cigánů.
Narozdíl od jeho kamaráda Tondy, Hroch tehdy učňák nedokončil. Ne, že by mu to nějak vadilo. Oženil se tenkrát s Marcelou, se kterou měli kupu potomků, ale vychovával je někdo jiný v jiné části města. Pro něj byli jen cosi jako zaručený příjem. Sám měl otevřeno něco na způsob vetešnictví a zastavárny, kterou měl v polorozpadlé garáži, před níž sedával.
Prodával i merch triček, ručníků a věcí se staroněmeckou symbolikou. Měl tam taky výstavku předmětů jedné rázné hudební skupiny. A pak ty ostatní věci, které mu nosili jeho známí, které se někde "našly". Měl detektor kovů, se kterým občas vyrážel hledat poklady do darkoviček. Garáž byla natolik přecpaná krámy, že jeho Mercedes musel parkovat venku, ale nikdo si v okolí nedovolil Hrochově Mercedesu se zlatou metalízou zkřivit ani anténu. Což neplatilo o autech o dvě ulice dál, které měly běžně uražená zrcátka.
"Nic, jdu si zašukat!" Řekl Hroch po odpolední siestě na plastové židli. Měl na mysli svojí milou ženu. Ona se hezky uvolnila na matraci a on na ní jemně nalehl.
"Miluju tu tvou píču!" Pošeptal jí Hroch do ucha, což ji muselo rozpálit. Ačkoli vedla nepěstěný rozkrok, Hroch se na matraci válel jako hroch.
"Taky bys už mohl koupit postel!" Řekla mu je ho žena, když z ní vytékalo jeho semeno. S tím se Hroch nespokojil a vystřídal díry. "Ešče do huby pičo moje!" Řekl jí, když ji péro narval do pusy. Ona mu s láskou držela, a tak ji to ani nechutné nepřišlo.
