Pitomá Katka! Vyhodila mě z bytu. Abyste rozuměli, vadily jí moje bujaré večírky s kamarádkama. Poté, co jsem se musela vrátit z Anglie, kde mě vyhodili z práce, tak jsem u ní hlavu složila. Teď mě vyhodila, ať se prý lesbím jinde. V Anglii jsem bydlela v showroomu inteligentního domu. Za tu dobu se tam nebyl podívat vůbec nikdo, pouze opravář japonských toalet, když se mi doma jedna splašila v celebračním módu (nějak věděla, že mám narozeniny a oslavovala to vodotryskem a dokola se opakujícíma fanfárama). Všem stačil katalog. Po návratu do ČR testuju software. Kancelář firmy jsem ještě neviděla. A místo software jsem testovala Katčiny nervy, hlavně tím, že jsem si tam vodila kamarádky z jednoho podniku nedaleko (nejspíš byste řekli, že je to pajzl, kterému svítí jenom písmena SCO). Ale nevěřili byste, kolik je tam bisexuálek pro sexy hrátky. Řeknu vám, co se teda stalo...
"Tak si to pojď zkusit ty chytrá!" Křičela na mě vynervovaná Katka, když jsem řekla, že její práce v realitce musí být snadná, když jenom ukazuje byty a podepisuje smlouvy. A hlavně přijímá odměny za zprostředkovaný obchod. Poslechla jsem jí a mohla jít na pohovor do firmy, kde pracovala. "Tak tu tužku si zadarmo strčte někam!" Odpověděla Nikol, když byla dotázána, jak by prodala tužku. Nikol byla zvyklá z Anglie, že podobné otázky tam dávno vyšly z módy, a patří jen do rozvojových ekonomik. "Jste tady snad všichni za opicema?" Řekla Nikol, když se jí něco zase nelíbilo.
"Za pět let nevím, kde budu, ale vím, že za sto let mrtvá, stejně jako vy!" Odpověděla Nikol s její nehranou arogancí. Nakonec se za ni Katka musela přimluvit a Nikol se mohla vrhnout do prvního úkolu. "To mám jako jet do Chánova?" Zarazila se, že už ji hodinu po přijetí už někdo musí bossingovat. "Jistě, zákazník je přece zákazník." Řekl šéf. Nikol tedy poslechla. Kupodivu to nebylo tak špatné, jak by se mohlo zdát. Vyzdvihla třikrát měněnou podlahu a ústřední topení, trochu se usmála. Jen zaznělo: "Ukaž kozy! Plácneme si, když holka ukážeš kozy!", a její první zprostředkovaný pronájem byl uzavřen, ani se moc nemusela snažit. "Vždyť jsem říkala, že to půjde jako po másle!" Mávla rukou. "To je úplně snadný!" Řekla Nikol naštvané Katce. Katka měla rozpracované větší ryby.
"Vlastně tento dům je rarita. Jen tu prý straší duch německého obchodního cestujícího. Ale prý stačí ignorovat ty jeho náckovský kecy a jste v pohodě! Je to takový skoro roztomilý domácí Hitler." Řekla Nikol pobožné rodině, která si chtěla dům koupit. Ale zarazilo jí, že se v něm dějí divné věci kvůli toho, jakou má pohnutou historii. "Jeden tu občas přemisťuje nábytek, ale dělá to jen malinko, na to se dá zvyknout. Jo a pije vodu z akvárií! Po kulovém blesku je tu vybudován praktický druhý vchod. Co se tu dělo ve sklepě asi nechcete vědět, není to podstatné a nemám vám to ani říkat, ale bylo to kdysi dávno!" Řekla Nikol. "Hlavně je to ideální pro vinný sklípek!" Dodala.
"Teda jak jsi tu nemovitost prodala?" Vydechla Katka. "Snadno!" Řekla Nikol se samolibým výrazem. No a Katka mě pak vyhodila z jejího bytu. Následně to zaonačila, abych jí v realitce nedělala konkurenci, a tak si mě šéf pozval na kobereček. Vlastně mi nic nemohl vytknout, a tak spustil o vyhazovu ve zkušební době.
"Abych to řekla upřímně, máte tu dezorganizovaný chaos. Třeba váš systém je zastaralý a nepružný! A obsahuje chyby! Procesy stojí za starou bačkoru!" Spustila Nikol jako první.
"Víte co, já vám ho vyhoním a pak to nějak spolu nějak dáme do kupy. Co vy na to?" Řekla Nikol, která si sahala na prsa. Její šéf se nezmohl na odpor, když mu Nikol vlezla pod stůl, aby mu snadněji mohla rozepnout kalhoty. Její šéf držel statečně, když mu ho honila. Pak postříkal stůl před sebou. Nikol kousek nabrala na prst a ochutnala to. "Docela dobrý, jen by to chtělo jíst víc banánů!" Řekla překvapenému šéfovi.
