Dvacetiletý Adam studoval prvním rokem na vysoké škole s technickým zaměřením a protože sehnat místo na přeplněných studentských kolejích bylo už od počátku prakticky nemožné, přihlásil se na inzerát volného pokoje v dosahu fakultní budovy, který visel na informační nástěnce na hlavní chodbě. Jednalo se o čtyřpokojový byt ve druhém patře revitalizovaného cihlového domu v tiché ulici s malou komunitou starousedlíků a rozlehlými zahradami, kde to vonělo rozkvetlými stromy a všichni se tu dobře znali. Při první návštěvě a prohlídce inzerovaného pokoje se seznámil s usměvavou paní Martou. Od první chvíle si padli do oka a domluvili se, že se k ní Adam může nastěhovat. A při té příležitosti mu majitelka bytu nabídla, aby jí oslovoval "paní Martičko", což mu od ní přišlo velmi sympatické a když později telefonoval domů své matce, aby jí dle jasně stanovené předchozí domluvy informoval o tom jak pořídil, s typicky chladným tónem mu odvětila, že je ráda, připomněla mu, aby nosil čisté prádlo a knoflíčky u košile měl vždy zapnuté až ke krku. Pak zavěsila. Jen stěží přetrpěla, že nebude mít syna stále na očích, na což dosud nebyla zvyklá.
Světlovlasý Adam byl obyčejný mladý muž z malého okresního města a když přijel vlakem na hlavní nádraží do Prahy, v ruce svíral starý omšelý kufr a z bot mu koukala příslovečná sláma. Ale když později procházel rozlehlou nádražní halou, zhluboka se nadechl a na tváři se mu objevil spokojený úsměv, který hovořil za vše. Konečně byl volný. Adam byl plachý a zamlklý typ. Po rozvodu rodičů vyrůstal jen s matkou a babičkou a jejich vznětlivá nátura a přehnaný důraz na detaily se na něm bezvýhradně podepsaly. Ženy bral jako nejvyšší autoritu a nebyl zvyklý jim odmlouvat, z čehož také do značné míry pramenily těžkosti, které ho provázely v soukromém životě. Ačkoliv byl jako student hodnocen nadprůměrně a výrazně vyčníval proti zbytku ročníku, u opačného pohlaví to s jeho úspěchy ani zdaleka tak slavné nebylo. Na střední škole byl Adam jediný ve třídě, který neměl stálou partnerku a často se kvůli tomu trápil, protože spolužačky v ročníku ho dlouhodobě přehlížely. Bylo to dáno převážně tím, že s nimi nedokázal navázat smysluplnou komunikaci a často se kvůli tomu stával terčem vtipů nejen jejich, ale i jeho zkušenějších spolužáků. Přestože byl pohledný a nadstandardně vybavený, zjistila to pouze jedna z nich, když se na maturitním večírku vsadila s kamarádkami, že ho připraví o panictví. Ten zážitek by Adam ale raději nadobro vymazal z paměti, protože jeho udýchaná a nervózní chvilka na dámských toaletách v místním kulturním domě skončila tím, že mu opilá spolužačka pozvracela nový oblek a poté se odpotácela zpět směrem k přeplněnému tanečnímu sálu. A od té doby Adam na další pokusy trvale zanevřel a rozhodl se všechen svůj volný čas věnovat raději studiu. Na fakultu ho vzali bez přijímaček a navrch získal prospěchové stipendium a těšil se, že konečně vypadne ze svého rodného města a bude se moct osamostatnit. Bez stálého dohledu své matky a babičky, kterého měl už právem po krk.
Jeho bytná paní Marta byla distingovaná dáma na prahu padesátky, udržovaná blondýna s modrýma očima, laskavou tváří a žensky svůdnými tvary a vypadala jako bývalá herečka nebo moderátorka televizního zpravodajství. Oblékala se vkusně a elegantně, své krátce střižené vlasy měla vždy dokonale upravené a nosila decentní make-up. Byla perfektní, i když ráno vyšla z ložnice. A Adamovi připomínala jeho třídní učitelku, do které byl bezhlavě zamilovaný na prvním stupni základní školy. Před pěti lety paní Marta náhle ovdověla a od té doby žila v bytě sama. Po smrti manžela, se kterým měla dvě dcery, se už znovu nevdala, ale vzápětí se stala dvojnásobnou babičkou, a tak si aspoň v klidu užívala vnoučat. Její byt byl prosluněný a vkusně zařízený, bývalý manžel paní Marty byl truhlář a jeho řemeslná práce tu byla cítit na každém kroku. Prvních pár měsíců probíhalo téměř v harmonickém duchu, paní Marta se chovala jako Adamova hodná teta a někdy si spolu vypili i pár skleniček vína a když měla dobrou náladu, mohl jí dokonce namasírovat záda. A to byl pro něj svátek. Většinou spolu mluvili dlouho do noci a paní Marta mu vždy důrazně připomněla, že nebude tolerovat, aby si k ní vodil dámské návštěvy, protože by se pak musel okamžitě odstěhovat. Adam ji s úsměvem ujišťoval, že přítelkyni ani nemá. Kvůli jeho náročnému studiu by na ni stejně neměl čas, což paní Marta ráda slyšela a požádala ho, aby v oblasti její krční páteře přitlačil, protože tam bývala obvykle nejvíc zatuhlá. Předtím si však pokaždé rozepnula podprsenku, vytáhla ji krátkým rukávem lehkého saténového župánku a položila ji vedle sebe na pohovku z italského hedvábí. Adam to na sobě nedal znát, ale vždycky ten kousek spodního prádla s květovanými krajkovými košíčky vzrušeně pozoroval a představa, že se v něm ještě před chvílí ukrývaly prsy paní Marty, ho nebývale vzrušovala. Jednou se její úhledně složené podprsenky nepozorovaně dotkl prsty. Byla stále horká, stejně jako kůže pod lehkým župánkem jeho atraktivní bytné, která k němu seděla zády a tlumeně sténala v reakci na jeho hbité prsty klouzající po jejím ztuhlém krku dlouhými, soustředěnými tahy.
A po každém dalším společně stráveném večeru ve spoře osvětleném obýváku po ní Adam víc a víc toužil. V noci se neklidně převaloval na lůžku a představoval si, jak paní Marta v krátké noční košilce spokojeně oddechuje ve své ložnici a on ji tam mohl kdykoliv navštívit, ale na to neměl dostatek odvahy a obával se její reakce.
Adam potichu vklouzl za dveře bytu. V chodbě panovalo přítmí a uvnitř to vonělo čerstvě vypraným prádlem. Dnes večer byla paní Marta na svém obvyklém dýchánku se sousedkami, ze kterého se pravidelně vracela až po půlnoci, takže měl dostatek času na uskutečnění svého předem promyšleného plánu. Pokradmu prošel celým bytem, aby se ujistil, že kromě něj se v něm skutečně nikdo jiný nenachází, a pak vzrušeně vydechl a pomalu stiskl kliku na dveřích do ložnice paní Marty. Prostorné okno se dvěma plastovými okenicemi bylo otevřené na ventilačku, v místnosti byl cítit čerstvý vzduch přicházející sem zvenčí a Adam ji letmo prozkoumal očima. Pak se protáhl kolem úhledně zastlané manželské postele uprostřed a zamířil k dvoudveřové šatní skříni ze světlého dřeva v rohu u zdi. Dveře byly pootevřené a přes jedno křídlo visely přehozené dlouhé, pastelově zelené šaty. A přestože je vzal do ruky a letmo k nim přivoněl, kvůli nim sem nepřišel. Uchopil obě křídla dveří, prudce je otevřel a za okamžik konečně uviděl to, co hledal. V postranních šuplících proti vnitřnímu zrcadlu bylo uloženo spodní prádlo paní Marty. Roztřesenými prsty uchopil bílé krajkové kalhotky spočívající na vrcholu úhledně složené hromádky, zmuchlal je v pěsti a přitiskl si je na obličej. Z té vůně se roztřásl po celém těle, žádostivě ji vdechoval a přitom si rychle zajel rukou do rozkroku. Klacek se mu dral strmě vzhůru, uvolnil si kalhoty a nechal je sklouznout ke kotníkům. Letmo upřel oči do zrcadla na vnitřní straně dveří a chvíli se pozoroval. Jeho tlustý, žilnatý čurák se leskl šťávou, přitiskl si na něj kalhotky paní Marty a začal si ho divoce masírovat v ruce. A po několika málo tazích cítil, že už dlouho nevydrží, přerývaně dýchal a snažil se uklidnit. A vzápětí sebou trhl a vytřeštil polekané oči do chodby. Ten zvuk dobře znal. Takhle odemykala dveře bytu paní Marta. Adam se chtěl v panice rychle rozběhnout na chodbu a do svého pokoje, ale zamotal se do spuštěných kalhot, zavrávoral a upadl. A tak zvolil jediné zoufalé řešení, které ho v tu chvíli napadlo a rychle se po loktech nasoukal pod postel.
Paní Marta si odložila kabelku na věšák, před zrcadlem si upravila vlasy a pak zamířila do obývacího pokoje, ve kterém se svítilo, což nebylo obvyklé. Pohlédla zpět do chodby, dveře od Adamova pokoje byly zavřené a když vešla do obýváku, s překvapením zjistila, že dveře do její ložnice byly naopak otevřené a otevřená byla i šatní skříň s jejími věcmi. "Adame?" zavolala, ale nikdo jí neodpověděl. "Adame, jsi doma?" Přešla přes obývák k ložnici a rozsvítila v ní. Ihned jí upoutaly dlouhé a souvislé rýhy na nízkém vlasu měkkého zátěžového koberce, které vedly pod postel, jakoby se pod ní chtěl někdo ukrýt. Pomalu se sklonila, nakoukla pod ni a uviděla svého mladého podnájemníka ležet na břiše s kalhotami u kotníků. "Vylez ven, hned!" vyštěkla na něj přísně a on ji bez odmlouvání poslechl. Postavil se vedle postele a ona užasle pohlédla do jeho rozkroku, kde se mu klátil napůl ztopořený klacek. Jednu ruku měl s rozpačitým výrazem schovanou za zády. "Co máš v té ruce?" vydechla o poznání přívětivěji a hlas se jí mírně roztřásl. Adam pomalu natáhl paži před sebe, uvolnil sevřené prsty a ona v jeho dlani poznala své krajkové kalhotky. Chvíli mlčela a pozorovala ho, upíral oči do koberce a neodvažoval se na ni podívat. A vzápětí udělala něco, co nečekal. "Nechceš raději tyhle?" řekla a rychle si svlékla kalhotky, které měla na sobě. Adam na ni vytřeštil oči a nevzmohl se na slovo, když k němu přistoupila, přitiskla mu je na obličej a v ruce sevřela jeho čuráka. Byl horký a sotva se jí do malé dlaně vlezl. Strčila mu prstík za předkožku a pomalu s ním obkroužila jeho slizký žalud, pak si ho vsunula do úst a hlasitě mlaskla. "Hmmm," zamručela a slastně přivřela oči, její pohled byl zastřený a plný touhy. Adam mezitím nasával vůni jejích vlhkých kalhotek a klacek se mu začal okamžitě bouřit.
"Lehni si," hlesla a přitlačila ho zády na postel. Pak si ze světle šedé sukně nad kolena vykasala bílou košili, svlékla ji a Adam se dychtivě vpíjel očima do černé krajkové podprsenky, která předtím prosvítala pod její tenkou látkou. Sukně jí ladně sklouzla z boků a chvíli ho mlčky pozorovala. Měla vyšší postavu se souměrnými křivkami, nic nepřebývalo ani nechybělo a v klíně neměla ani chloupek. Jen v podprsence a samodržících tmavých punčoškách s širokým krajkovým lemem na stehnech k němu přešla po kolenou po lůžku a dlouze ho políbila. Chutnala po víně a zatímco mu strčila jazyk do pusy, pevně sevřela jeho napnutého čuráka v ruce. Byla natolik vnímavá a zkušená, aby věděla, že svého mladého milence nesmí vyplašit a dát mu nějaký čas, aby se uklidnil. Jemně ho líbala a olizovala po celé délce klacku a když cítila, že může, přehodila mu nohu přes obličej a vystrčila mu zadek přímo do tváře. Měla krásný a velký zadek s macatými půlkami, Adam zaúpěl a přitiskl jí svou hlavu do klína. Horká a hladce vyholená kunda paní Marty voněla stejně božsky jako její kalhotky, lačně jí lízal a sál a přitom upřeně pozoroval její těsnou řiťku. To místo ho zajímalo ze všeho nejvíc, ale neodvažoval se strčit prst dovnitř. Ústa paní Marty cítil na svém čurákovi a mechanicky pohyboval pánví proti nim. Jeho bytná nevydala ani hlásku, a tak se osmělil a začal pořádně přirážet. Zakrátko se rychle svezla na postel a nasedla na Adama čelem k němu. Svlékla si podprsenku a poté ji ležérně odhodila na zem vedle postele. Adam překvapeně otevřel ústa a v dlaních sevřel její obrovská, plná prsa s narůžovělými bradavkami. Paní Marta zůstala chvíli nehnutě a nechala ho, aby si je pořádně prohmatal, pažemi se přitom opírala o jeho hrudník, po chvíli jemně zakroužila pánví a začala mu nesmlouvavě zasedávat rozkrok. Nejdřív pomalu, ale postupně přidávala na intenzitě, sklonila se a spustila mu svá prsa do tváře. Adam se k nim dychtivě přisál ústy a tlumeně sténal, to ho spolehlivě zbavilo posledních sil. Jeho tělo se napnulo v krátké křeči a paní Marta se hlasitě rozesmála. Ještě chvíli si ho užívala, dokud nezačal ztrácet na objemu a pak se vedle mladého podnájemníka natáhla na posteli. Skvrna na prostěradle mezi jejími stehny se neustále zvětšovala a ona si unaveně prohrábla vlasy. Konečně mu to mohla říct.
Paní Marta trávila každou sobotu na dýchánku se svými sousedkami, který se konal vždy v bytě každé z účastnic a příští sobota vycházela na ni. S potutelným úsměvem Adama požádala, aby tentokrát nejezdil domů a zdržel se u ní přes víkend. Budou mít návštěvu.
