Naše první milování - 1. část

Tenhle ten příběh začíná tak jak už to pomalu v dnešní době bývá.
Bylo pondělí den jako každej jinej. Bylo chladno a začal padat sníh, Pavel 25 letý mladík sledoval jak dopadá na zem a jak vločky pomaličku tají. Přemýšlel co vlastně bude dnes dělat.
Věděl že má nějakou práci, že jí musí dokončit a dohnat to co neudělal minulý týden. Řekl si že stejně je ještě dost brzo ráno a to 7hodin, zapnul notebook a udělal si kafčo. Přišel ke stolu, sedl si a podíval se na E-maily. Nic zajimavého tam nebylo, zase jen nějaké reklamy. Pak ho napadlo proč nezajít na nějaký ten chat a jen tak si tam prohodit pár písmenek s nějakým fajn človíčkem. Vešel tedy do první místnosti, která mu padla do oka kde skoro nikdo nebyl a tak si říkal, že si moc nepopovídá.
Napsal, že hledá nějakou příjemnou holku na pár písmenek,
odeslal to a čekal. Čekal 5 minut, 10minut a už chtěl pomaličku odejít, protože si myslel, že tak brzy tu zřejmě nikdo nebude.
Ve chvíli kdy už chtěl odejít mu najednou napsala nějaká dívka.
Hned se mu se rozsvítila očka a měl na rtech usměv. Fotku tam neměla, vždyť on sám také ne, ale to mu nevadilo v první řadě
si chtěl jen popovídat a z obyčejného dne udělat den něčím zvláštní. Psal si s tou neznámou dívkou, která jej svými písmenky učarovala tak moc, že zapomněl na práci kterou měl udělat. Není divu, když jim bylo spolu velice hezky díky písmenkům jenž si vzájemně vyměňovali. Probírali koníčky,
to co mají rádi a mnoho dalšího. Po té mu dívka prozradila své
jméno a to Petra. Pro něj to bylo nádherné jméno a ze psaní
které je v tu chvíli spojovalo, bylo patrné že jsou oba romantici. On jí psal jak by bylo krásné jít na procházku,
proplést prstíky v jedny. Jít ruku v ruce a přitom se dívat do očiček jeden druhému a vidět jak září. Ačkoli se zdálo, že si píší terpve pár minut, čas neúprosně běžel a místo 7 hodin ráno už bylo poledne. Pavel se zhrozil, že je tolik hodin neboť dnes neudělal ještě ani kousek práce, přesto se díval do notebooku a rozplýval se nad krásnými písmenky od té dívky.
Aniž by si to sám uvědomoval, usmíval se, bylo mu krásně neb její slova jej hřála. I když nechtěl, musel se vrátit do reality.Napsal Petrušce aby se nezlobila, ale že musí jít na oběd. Dal jí na sebe kontakt a to svuj skype, rozloučil se a doufal že si ho tam přidá. Den střídal den, čas plynul a on se stále smutně koukal na skype, zda si ho Petra nepřidala. Když už
přestal doufat, přišla záhy žádost o kontakt. Nevěřícně se na žádost chvíli díval. Stálo tam: Petra si vás chce přidat a protože věděl o koho jde, na nic nečekal, hned si jí přidal a napsal jí.V její odpovědi bylo napsáno, že se velice omlouvá a
že nechce na nic spěchat. Již byla několikrát zklamaná a nechce takovou bolest pocítit znovu. Jen chce aby věděl, že jí je sním moc hezky. Pavel odepsal, že to chápe a určitě jí nemá v úmyslu do ničeho tlačit, že vše je její volba a jak se věci budou vyvíjet nechá čistě na ní. Tak plynuly dny a týdny plné
krásných konverzací, něžných slovíček i vzájemného pochopení. Jednoho dne Petra Pavlovi sama od sebe napsala, zda by se sní nechtěl setkat. On to četl několikrát po sobě, nevěřil že tato slova čte, protože po jejich setkání tajně toužil, jen se neodvažoval setkání navrhnout. Nečekal, hned jí odepsal, že se setkat chce a ani netuší jak moc. Posléze napsal, že udělá vše proto aby jí bylo sním dobře, aby se cítila jako princezna a že se bude snažit vykouzlit usměv na jejích rtíkách. Tohle Petra milovala, milovala Pavlova slůvka plná něhy, hřejivých pocitů a zároveň nabité vzrušením. Vždy si vše představovala a její
představy jí pokaždé přenesly do říše kouzel, kde prožívala něco neskutečně překrásného. Nastal den kdy měla dojet za
Pavlem, který byl strašně nervozní jen co otevřel oči. Jeho nervozita ho nabádala, aby Petře zavolal, že mu není dobře a že nejspíš jejich setkání budou muset odložit. Jenomže pak došla sms, byla od Petry, kde psala, že už je na cestě. Když četl slova: velice se těším a nemužu se tě dočkat, naprázdno polk,
položil telefon a nevěděl co má dělat. Na jednu stranu se moc těšil, že bude stou nej holkou a bude jim krásně, ale na druhou stranu se zase bál, že něco pokazí. Zvedl se z postele a šel na balkon, koukal se ven kde viděl ženu a muže. drželi se za ruce,
po té zastavili a muž dal té ženě sladkou pusinku. To ho asi zlomilo, odešel z balkonu rovnou k telefonu, vyťukal číslo Petry.
Za pár okamžiků to zvedla. Pavel v rychlosti ze sebe vychrlil:
Petruško moc se na tebe těším a i když to asi nebude tak dokonalé jak si to představuješ, udělám vše aby jsi si to užila. V telefonu se ozval příjemný smích načež řekla:
Dokonalé to bude už jen tím, že budeme spolu takže se vůbec netrap a nestresuj tím co by se mohlo pokazit. Potom už jen vlídným hláskem řekla: těším se na tebe, budu tam v 19.08 a položila telefon. Pavel se podíval na hodiny, které ukazovali půl jedné
odpoledne. Rychle se oblékl a šel zařizovat co jen mohl. Koupil krásné růže i vše ostatní jenž věděl, že má ráda. Čas rychle ubíhal až nastala tak dlouho očekávaná chvíle jejího příjezdu.Příjezdu milované osoby, která pro Pavla tolik znamenala. V tu dobu již stál na nádraží a horlivě očekával její příjezd. Bylo takové sychravé počasí k tomu padal sníh a do toho byl ještě nervozní.Bylo to vidět i na tom, jak nervozně
chodil stále dokola, aby se aspon maličko uklidnil. Po pár minutách už viděl jak vlak přijíždí, srdce mu bušilo jako splašené, poléval jej horký pot a cítil jak mu rudnou tváře.
Bylo slyšet ohlušující pískání brzd dokud vlak úplně
nezastavil.Pomalu se otevírali dveře vagonů a začali vystupovat cestující. Pavel očima pátral po osůbce jenž tak netrpělivě
očekával. V tom ji zahlédl, holku, menší štíhlé postavy s kratšími rezavými vlásky. Hned si ho také všimla a zamířili si naproti. Věnovali si vzájemný upřímný úsměv a on si pomyslel jak má krásné rtíky. Ten úsměv to byla dokonalost sama a ty očička, byli jako dvě třpytivé perly. Když do nich pohlédl, podlomila se mu kolena ale nemohl znich spustit zrak. Celý
ohromený jejím půvabem řekl: Petruš jsem tak rád, že tě vidím jsi neskutečně krásná daleko krásnější než na fotkách které
jsi mi posílala. Ona se zaculila a maličko se začervenala. Pavel jí dával růžičky a k tomu dodal: Když tě ted vidím ve skutečnosti, tak ty růžičky se ti nemohou rovnat jsi tak kouzelná
a já doufám, žě tě alespoň trochu potěší. Usmála se a bylo vidět, že jí to dojalo. V jejích očkách totiž Pavel zahléd leskonoucí se slzy, slzy dojetí. Objala ho a pošeptala mu do ouška: děkuji ti i když jsme spolu jen pár minut věř, že jsi pro mne už udělal tolik, co ještě nikdo a co jsem za celý život ještě nezažila. Pavel byl štěstím bez sebe, naplňovalo a hřálo jej, že Petrušce udělal radost. Dojetím se k ní přiblížil natolik, že se nosem dotkl jejích vlásků, které tak úžasně
voněly. Pohladil jí po zádíčkách a řekl: nemáš za co, to především já děkuji tobě, že jsi dojela a jsi tu semnou. Byly v blaženém objetí ponořeni do něžných doteků toho druhého,
že si ani nevšimli, že vlak zahoukal a již odjel na další cestu a oni zůstali na nástupišti zcela sami. Po nějaké chvíli se vrátili zpět na zem. Petra zvedla hlavičku, pohlédla Pavlovi do očí a dala mu pusinku na tvář. Pavel se začervenal, vzal do jedné ruky tašky a druhou volnou ručkou chytl tu její ručičku aby společně propletli své prstíky. Pocítil to užasné teplo,
které ho krásně hřálo a ten pocit vněm vzbuzoval něco co nikdy neprožil. Cestou domů ukazoval Petře co kde je a jí se to moc líbilo. Šli společně se vzájemně spojenými prsty, když palcem ruky jí trošku začal přejíždět po ruce a ona mu to oplácela.
To byl signál, že je jim spolu krásně. Cesta utíkala velice rychle i když si Pavel nepamatoval skoro nic, protože jen vnímal její slovíčka a vůni jejích vlasů. Jako smyslu zbavený cítil každé zabušení srdíčka, maličko procitl až před domem, když
si uvědomil, že musí otevřít. Požádal Petrušku jestli by mohla zavřít svoje očka a důvěřovat mu. Tázavě na něj pohlédla a řekla: Věřím ti a vím, že by jsi mi neublížil tak to udělám. Zavřela očka a čekala co se nastane. Slyšela otevírání dveří přičemž jí z ničeho nic když to nejméně
čeká, Pavel bere do náruče. Vykřikla překvapením, ale oči měla stále zavřené. Požádala aby jí Pavel pustil zase na nohy,
že tam dojde sama a nechce aby se sní tahal. Na to se Pavel jen usmál a řekl: Prosím tě, vždyt jsi jako pírko a nemáš se čeho bát. Láskyplně jí držel v náruči jako nejcenější a nejkřehčejší poklad a nesl ji dál do domu. Nevěděla co to je ale najednou ucítila takovou velice příjemnou vůni. Pavel jí
šeptal přitom co sní opatrně šel, krásné sluvka do ouška a ona se cítila jako na obláčku. S Petrou v náručí vešel do místnosti, kde ta vůně kterou cítila předtím byla ještě
intenzivnější. Posadil jí opatrně na židli se slovy at ještě
počká. Tedy čekala i když stále nevěděla co ale byla moc zvědavá. Pavel si přisedl a pověděl: Petruš otevři očka.
Potom, to co spatřila po otevření očí, nemohla popadnout dech.
Ocitla se v kuchyni u velikého stolu. Na něm stály dvě veliké
krásně rudé svíčky které hořely. U toho hrála příjemná
romantická hudba jenž zbožňovala už od dětství a před ní se objevila malá krabička, skvostně zabalená. Nevěřícně zvedla hlavu a podívala se na Pavla. Řekni, že to je jen sen, zašeptala.
Ten se na ní usmál a řekl: to sen skutečně není a pokud to chceš dokázat, klidně tě něžně štípnu. Podalala mu tedy svou ruku a čekala. Pavel opatrně a jemně štípl a ona ucítila maličkou bolest. Přesto na svých rtech vykouzila úsměv jen pro něj a řekla: Opravdu si připadám jako ve snu jako bych byla princezna a jestli tohle je sen tak už se nikdy nechci probudit. Po chvilce se ještě zeptala: copak je v té krabičce? Pavel se na ní
opět zamilovaně usmál a požádal ji aby se do ní podívala a dodal: je to sice drobnost, ale je to od srdíčka a je to jen a jen pro tebe. Na nic tedy nečekala a začala pomaličku sundavat z krabičky mašličku, která byla tmavě modrá jako nebe v noci.
Petra dojetím i zvědavostí skoro ani nedýchala. Už zbývá
krabičku jen otevřít, povzbuzuje jí Pavel. Petra zvedne hlavu,
podívá se na něj a zpozoruje v jeho očích, svůj obraz obličeje neboť je má vlhké dojetím. Věnovala mu další ze svých kouzelných úsměvů a Pavel jen vnímal jak je krásná, její
dokonalé rtíky, její hebké a voňavé vlásky, upřímné očka,
hřejivý pohled, zkrátka vnímal ji celou, jen ji jako by nikdo jiný na světě nebyl, byla jeho vysněný a vytoužený anděl,
kterého si vždy přál. Petra pomaličku otevírá krabičku kde byl ukrytý a jen pro ni krásný řetízek, na něm srdíčko v jehož středu se vyjímalo velké písmeno P, které značilo počáteční písmeno jejich jmen. Odvrátila oči zpět na Pavla a neubránila se slzám. Pavel k ní přistoupil, lehce ji pohladil a nechal její krásné vlásky jen tak proplouvat mezi prstíky. Pak se k ní maličko naklonil zezadu a pošeptal do ouška: to je jen a jen pro tebe, Petruš jsi ta nej holka pod sluníčkem a věř, že chci aby jsi si naše první setkání pamatovala do konce života.
Přitom povídání vzal řetízek do ruky a začal jí dávat vlásky na stranu aby jí ho mohl připnout na krček. Nějak ti to nejde,
špitla na něj. On jí odpověděl: nediv se, když jsem tu s tou nej holkou a cítím tu tvojí překrásnou vůni. Jen se tak sladce uchichtla a asi po 3 minutách se mu konečně podařilo jí ho připnout na krk. Koukal se na ni jako by před ním stál sedmý div světa a řekl: Víš nikdy jsem neviděl krásnější stvoření na světě než jsi ty, natáhl ruku, něžně chytl její do své a začal prstíky hladit její dlan. Přitom se jí upřeně koukal do očí. Téměř ani nedýchala a čekala co bude dál. V tu chvíli jí řekl něco, co opravdu nečekala. Nikdy jsem holku neměl a ty jsi má první. Petra zvedla oči a začervenala se při slovech,
které mu naoplátku říkala: Také jsem nikdy kluka neměla když
pominu virtuální vztahy po internetu. Nastalo chvilkové ticho,
jejich oči se bez mrknutí na sebe dívali, jejich srdíčka se rozezvoněla jako zvony v kostele. Beze slov si očima řekli, že je mnohé spojuje i přitahuje. Netrvalo dlouho a jejich horké rty se setkali v nepopsatelně ohromující, vášnivé a dlouhé líbání.