O Haničce V: Léto budiž pochváleno

Jako trénink vytrvalosti dávám běh. A baví mne to. Nemám na něj moc
času, ale 10-20km jedenkrát týdně v lese mi vyčistí hlavu i od marastu všedních dnů a stresu v práci. Užívám si tu svobodu pohybu, kochám se krajinou, v zimně jinovatkou na stromech, v létě odstíny zelený stromů. Jsou to jenom chvíle pro mne, a snažím se vyhýbat cestám s lidmi.
Od té doby co jsme spolu s Haničkou, užíváme si někdy těchto cest společně. Na 20 km nemá a asi dlouho mít nebude. Proto někdy pokračuji sám, někdy vyrážíme společně- ona na kole a já
běžím.
Podle toho jakou máme náladu, cestu, počasí.
Teď
jsem v tréninku na zkoušky. Kondička na maximu. Přes týden jsme se s Haničkou neviděli a již jsme se těšili na společné
chvíle. První letošní tropy nám naplánovaly společně strávené
odpoledne- jak jinak než u vody. Nechtělo se mi do bazénu, ani do mého cachtáčku na dvě tempa. A přece nepůjdeme k bahňáku u města. Rozhodli jsme se, že si společně zaběhneme asi 10 km do lesů, mimo hlavní cyklostezky, k malému rybníčku v pískovně, o kterém ví málokdo, kam se nikomu nechce, zejména v tomhle vedru. Alespoň v to doufáme.
Potkali jsme se těsně za městem u lesa. Hanička seděla na odpočívadle. Měla na sobě kraťoučké šortky, pod kterými při pohledu zezadu vykukovaly obloučky jejího zadečku. Tílko na běhání bylo také
vzdušné a ukazovalo víc, než skrývalo, běžecká podprsenka vykukovala při každém pohybu, a její tvary byly jako vždy dokonale vzrušující.
Hned jak jsme k sobě přišli, místo pozdravu jsme se začali líbat a objímat. Zkontroloval jsem její
zadeček a zjistil, že pod šortkami nemá kalhotky. Dala na mé
doporučení, mně se také běhá lépe bez trenýrek. Objetí a doteky byly opětovány se stejnou vášní a na podobných místech.
Už v tu chvíli mi bylo jasné, že se mi nepoběží lehce.
Naštěstí i kvůli vedru jsme vyrazili v lehčím tempu.
Cestou lesem jsme si víc povídali, než usilovně trénovali. Již
při doběhu z kopce jsme oba viděli, že tůňka je tu jenom pro nás, ale i tak jsme si našli písčitou pláž dál od cesty.

Uleháme společně pod strom na deku, abychom vychladli od běhu,
a naše rty se hned spojují.
Pokládám ji na záda a hladím po její mladičké tvářičce, obdivně hladím její pevná kůzlátka,
stehnem začínám třít její toužebně horkou lasturku. Po chvilce mazlení jsme oba již nazí a jdeme se zchladit do rybníka.

Horko na padnutí je umocněno stylovým cvrkáním cvrčků. Ona už
je ve vodě, otáčí se ke mně a stříká na mně vodu, smějeme se a blbneme po kolena ve vodě jak malí. Její kůzlátka s malými tmavými dvorci se ladně pohupují v rytmu, bradavky napružené
studenou vodou na mne zlověstně trčí. Vrhám se po chvilce na ní
a povalím jí do vody a začínám sát ty bradavky pod vodou.
Zakousnu se do nich a vím, že to Haničku vzruší.
Chytám ji za pevný zadeček a jsme spolu v objetí pod vodou. Sedám si na písčité dno, posadím si Haničku na sebe a hraju si s jejíma bradavkama, líbám je, kousám je. Po týdnu půstu nemůžeme od sebe odtrhnout ústa. Touha je přeměněna ve vášeň,
a vášeň v nerozdělitelné spojení. Týden bez objetí dělá
s našimi těly divy. Líbám jí na kůzlátkách, saju její
dudlíčky, hladím oblé křivky zadečku. Hladí mne po vlasech a tiskne si mne k sobě. Po chvilce vášně plaveme do větší
hloubky, kde stačím už jenom já. Postavím se a vodu mám k bradě. Hanička plave ke mně. Znovu a znovu se objímáme,
pak mne sevře nohama i rukama. Držím ji za zadeček a povídáme si o týdnu, jak bylo. Kopí mi neohroženě trčí vzhůru. Ona jej vycítí na svých stehnech a ladně na něj nasedne. Je po týdnu půstu vzrušená, ale ve vodě to nejde tak lehce. Musím udělat pár kroků blíž ke břehu, aby se mi při tom neutopila, ale jakoby nic si povídáme dál. Ladnými pohyby zadečku a klesající
vodou, jak jdu více ke břehu, klesá i Hanička stále níž ke kořeni. Začíná se vrtět svými boky a začíná mi sténat v objetí do ucha.
Otáčíme se a zjišťujeme, že tu nejsme sami- po cestě přichází někdo se psem, ale my jim nevěnujeme pozornost. Hanička mi stále neochvějně sedí
nabodnutá na mém kopí a užívá si to.
Zakloní hlavu, aby si namočila vlasy, a přitom na mne vykouknou z vody její pevná
kůzlátka s trčícíma bradavkama. Držím jí jednou rukou v pase a druhou hladím její hebounkou opálenou tvářičku,
drobná prsa, bříško. Potápím se pod hladinu a Hanička v objetí
se mnou. Líbáme se pod vodou. Vynoříme se nad hladinu a povídáme si něžná slova touhy, která nám celý týden chyběla.
Vetřelec již přichází k rybníku a psa vyhání do vody. Nic proti tomu nemám, je mi to jedno a stále se věnuju mé kočičce.
Hanička je stydlivější, nechává tedy odplout své vzrušení,
odpoutává se z mého klína a plave napříč rybníkem k naší
dece na břehu. S protisměrnou brzdou se mi plave hůř a nejsem dobrý plavec, ale i tak doháním ladně plující labuť
přede mnou- asi na mne čekala.
Vynoříme se u svých věcí
mimo dohled vetřelců a sluníme se. Lehám si k Haničce na deku a pokračujeme tam, kde jsme před chvílí skončili. Zasouvám nohu do jejího klína a cítím na svém stehně její horkou mušličku, její šťávičky se mi rozlévají po stehnu a ona již
lehce klouže. Přitom mi chytá můj klacek a začíná ho hladit a honit. Přetočím se na záda, cítím pevné sevření jejích nohou. Nasedá na mé stehno, a já saju její pevné kozičky,
které teď mám přímo u tváře nade mnou. Je vzrušená chladem z vody i mojí nohou ve svém lůnu. Prohlížím si její husí
kůži na prsou. Laskám její bradavky a slyším její čím dál výraznější dech. Najednou se začne chvět a hlasitě vzdychat,
tvrdě se šuká o mou nastavenou nohu, svíjí se a sténá.
Nádherně se mi o nohu udělala, nadechuje se a propíná v zádech.
Šlo to po tom týdnu velmi rychle. Seskočí z mé nohy,
sklouzne mezi mé nohy, klečí na čtyřech s vyšpuleným zadečkem k rybníku. Bere si mého hulána do pusy a nádherně
kouří. Po pár šlucích, po týdnu půstu ženského dotyku,
nevydržím ani já. Všechno jí stříkám do pusinky a ona polyká
a líže vše až do poslední kapičky. Zvedám se na lokty a skrz své nohy a její záda vidím přes rybník, jak nás pozoruje mladej klučina, majitel psa. Evidentně má oči zabořený do
Haniččina zadečku, na její vyšpulenou pičku. Na vzdálenost 40-50m má dobrej výhled a je jím hypnotizován. Dnes večer bude mít chlapec o čem přemýšlet, snad mu s tím jeho slečna pomůže. Hanička vstává od mého údu, usmívá se na mně a jde se ke mně přitulit. Vím jak je stydlivá, radši jí to říkat nebudu, nemuselo by se jí chtít ten krásnej zážitek příště
opakovat. Uleháme oba k sobě, odpočíváme, užíváme si vzájemné touhy a lásky a raději nás přikryju.
Tento způsob léta zdá se mi být- nádherným.