Když to chlapi spolu zkusí VIII.

Po té, co mě chlapi tak důkladně protáhli svými krásnými péry, začalo pozvolna přicházet přesně to, co jsem již dlouho očekával. Marcel a Ota si spolu dál intenzivně užívali, což probíhalo asi tak, že Ota tak jednou do týdne vletěl odpoledne do naší kanceláře a jen zavelel: „Jedem?“ Marcel v mžiku opouštěl kancelář a já se ani nemusel příliš domýšlet, kam jedou a co tam budou spolu dělat. Před očima se mi míhaly živé obrazy, kterak si to spolu pěkně rozdávají a navzájem si prohánějí péra i zadnice a mě, nebo spíš mou nadrženou zadnici pro svou potěchu už nepotřebují. Takto to už šlo nějaký ten týden, a když jednou opět Ota přispěchal pro Marcela, dovolil jsem se jich otázat: „A co já chlapi?“ „Nemáš být ženatý, my nemůžeme čekat, až se doma dovolíš,“ řekne mi na rovinu Ota a já v tu chvíli věděl, že se intimních hrátek s nimi asi dlouho nezúčastním a jejich péra se o mou zadnici jen tak neotřou. Bylo mi náhle hodně smutno, ale odpoledne jsem tento stav zdárně překonal. Žena zamířila ke kamarádce a to je vždycky na dlouho. Naskytl se mi tak dostatek času na hrátky s mým umělým pérem, což jsem samozřejmě využil. Jen opustil můj umělý přítel svou skrýš a ocitl se v mých rukou, zadnice mě hned intenzivně svrběla, tep se mi zvýšil a já se nemohl dočkat, až ho budu mít hluboko v sobě. Vše pozdržela trocha nutných příprav mojí zadnice zakončená vpravením patřičné dávky lubrikačního gelu do jejího nitra. Pak už se do ní dere ten skvostný umělý nástroj, který mě snad dokáže uspokojit. Má zadnice se s každým jeho průnikem uvolňuje víc a víc, až v ní to umělé péro krásně klouže a proniká do mne pěkně hluboko. Představa, že mě právě protahují Marcel a Ota, vše ještě umocňuje a já sténám blahem jako ta největší děvka. Pot ze mě valí proudem a má zadnice stále nemá dost. Ani nevnímám, jak dlouho jsem se tentokrát protahoval, když vše uťala nesnesitelná křeč v ruce. Dech nemohu skoro popadnout, jsem celý schvácený, ležím skoro bezvládně na zemi v koupelně, ale jsem krásně udělaný. Když umělé péro opustí mou zadnici a já si ji jen tak projedu rukou, je stále otevřená, jako by holka ještě chtěla. Zbytek mého těla je však proti, a já se tak akorát převalím do vany, abych si dopřál chladnou sprchu a vzpamatoval se z toho velmi příjemného prožitku. Druhý den jdu do práce patřičně uspokojený a uvolněný. Ostatně Marcel je také v dobré náladě, jak by také nebyl, když si včera užíval s Otou. Hodím do placu: „Tak co včera, dobrý?“ „Včera výborný,“ pochvaluje si Marcel. „A kdy zase protáhnete mě?“ vyzvídám. „To nevím, od prvního jdu za Otou na obchodní,“ vpálí mi do očí Marcel. Bylo to jako blesk z čistého nebe, polil mě smrtelný pot a já se zmohl jen na strohé: „A co já?“ Marcel jen klidně řekne: „Však oni ti sem někoho šoupnou.“ To mě ani trochu neuklidnilo a v hlavě se mi okamžitě míhaly myšlenky, kterak na tu všechnu práci zůstanu sám a vím, že se z toho všeho akorát tak poseru.

Horké léto pomalu pomíjelo, pozvolna přicházely příjemné dny blížícího se podzimu a já už skoro měsíc seděl ve své kanceláři sám. Pohledy na prázdný stůl po Marcelovi, který tu stál naproti mně, mi co chvíli navozoval živé vzpomínky, kterak se v mojí zadnici prohánělo jeho krásné péro, o tom Otově ani nemluvě. Marcel nebo Ota mi i teď občas vlítnou do kanceláře, ale vždycky vyřídí jen nutné pracovní záležitosti a hned zase mizí pryč. Jak by také ne, když si spolu užívají, skoro spolu žijí a svá krásná péra si navzájem patřičně prohánějí. Ale co já? Nesplněné úkoly se mi kupí na stole, jednou do týdne si protáhnu umělým pérem svou nadrženou zadnici, méně časté je pak hraní s mým nevyužitým pérem, ke kterému mě většinou přinutí nesnesitelný tlak v koulích. Tak to teď vedu a jen si přeji, aby mi do kanceláře konečně někoho strčili, jinak asi nebudu s tou svou samotou schopen dál existovat. Ale pak to konečně přišlo. Kterýsi den, zrovna když jsem šel do práce s docela veselou náladou, po té, co se včera odpoledne v mojí nadržené zadnici zase pěkně prohánělo to moje sladké velké umělé péro a já byl tak krásně uspokojený a uvolněný, hned takhle po ránu někdo ťuká na dveře. Do kanceláře vstoupí paní Eva z osobního a za ní takový vysoký, velmi štíhlý chlap kolem třicítky, svaly žádné a paní Eva praví: „To je Emil a přišel vás zachránit.“ Představíme se, já si ho prohlédnu od hlavy až k patě, ale neopomenu si dopřát důkladný pohled na jeho rozkrok a v tu chvíli mě zajímá jediné, jaké asi má Emil péro a jestli ho někdy v sobě okusí moje zadnice. Paní Eva zmizí z kanceláře a s Emilem na sebe koukáme a nic neříkáme. Jsem očividně starší a tak mu nabízím tykání. On ho přijme a atmosféra v kanceláři se trochu uvolňuje. „Tady budu sedět?“ zeptá se a ukáže na Marcelův stůl. „No jiný tady není,“ řeknu a on se u něj usadí a rozhlíží se po kanceláři. „Vyznáš se alespoň trochu v tom, co tady budeš dělat?“ vyzvídám, abych věděl, nakolik ho budu muset zaučovat. A on s klidem na to řekne: „Já jsem dělal u konkurence podobnou práci, tak snad mi to tady půjde.“ To mě trochu uklidnilo, ale můj zájem o Emila byl také o něčem úplně jiném. Čím déle jsem se na něj koukal, tím více mě něčím přitahoval, ale musím kluka nechat, co na sebe časem prozradí sám.

Emil se pomalu zabydloval v nyní „naší“ kanceláři, práce se mu docela dařila, pozvolna na sebe prozradil, že přežívá v garsonce po dědovi a s ženami to zrovna moc super nemá. Když si začal dělat generální úklid ve stole po Marcelovi, vyštrachal někde v jeho koutě gumy a lubrikační gel. Položí svůj nález na stůl a ptá se: „Proč to tady je?“ Marcel při svém úprku za Otou asi vyklidil svůj stůl hodně ledabyle a takové důležité věci si tady v tom spěchu zapomněl. Mě se ale naskytla první příležitost vzít Emila útokem a zkusit vyzvědět, jestli by si to třeba rozdal s chlapem. A tak mu celkem napřímo nanesu, jak to tu s Marcelem poslední dobou fungovalo: „To víš, bývalý kolega byl pořád nadržený, a když se občas se neovládl, prostě mě sprostě ojel.“ Rozvádět to do detailů se mi příliš nechtělo a říct mu natvrdo, že se mi mít péro v hluboko v zadnici moc líbilo a byl to vlastně já, kdo se nakonec dožadoval sexu s kolegou. Emil na mě dlouze divně civí a pak se zeptá: „To jste tady jako spolu píchali?“ „Ne jako, opravdu,“ uvádím ho do reality. Znovu na mě civí, než následuje jeho další otázka: „A ty ses nebránil a držel mu?“ „Ne nebránil, bylo to moc hezké, když byl hluboko ve mně…,“ zasnil jsem se. V kanceláři zavládlo dlouhé ticho. Abych ho přerušil, prohodím: „Jestli chceš, podržím i tobě.“ Emil sebou škubne leknutím, červená se jako malý kluk a vysouká ze sebe: „To jako že bych měl strkat chlapovi péro do zadku, to ne, to bych asi nedal.“ „Když to nevyzkoušíš, nezjistíš jaké to je,“ útočím na něj dál. On si jen povzdechne: „Kam jsem se to zase dostal.“ „No zase tak zlé to tady nebude,“ povídám a pak ještě dodám: „Jak tak na tebe koukám, ani se moc nedivím, že to s ženami moc slavné nemáš.“ „To víš, zatím opravdu nic moc,“ řekne a krčí rameny. „Tak vidíš,“ povím a naše debata je u konce. Čas nám spolu při práci ubíhal docela hezky, Emil byl velice učenlivý a já jen doufal, že stejně učenlivý bude i po jiných stránkách. Sevřen touhou vidět jeho péro v pozoru, jsem se stále častěji přistihl, kterak nemyslím na práci, ale jen na intimní hrátky s Emilem. Asi po dvou týdnech Emil pravil: „Potřeboval bych podržet…“ Než stačil něco doříct, skočím mu do řeči: „A to já ti podržím rád.“ On se hned čertí: „Ach ty jeden, myslíš někdy taky na něco jiného? Koupil jsem si novou postel, potřeboval bych, aby mi někdo občas něco podržel, když ji budu montovat.“ Já rázem ožil a vyhrknu na něj: „Já ti rád podržím, co bude třeba a pak tu postel hned můžeme vyzkoušet.“ To už moc nedával, ale nakonec jsme se domluvili, že mu pomůžu.

Doma ženě nadnesu: „Ten nový, co se mnou sedí v kanceláři, potřebuje pomoct něco smontovat, tak jsme se domluvili na sobotu.“ žena si sice jako vždy povzdechne, ale začne vyzvídat: „A jaký je ten nový?“ „Ale jo, celkem ujde, je mladý a k práci se staví docela dobře,“ povídám. „To bys mi ho mohl někdy přivést ukázat,“ ona na to. Netušíc, co by mohla obnášet taková Emilova návštěva u nás, nevěnuji jejímu přání přílišnou pozornost. V sobotu ráno si preventivně dopřávám důkladnou vnější i vnitřní očistu, beru si na sebe tanga, do tašky patřičný gel a vyrážím k Emilovi. Netrvá dlouho a ocitám se v Emilově garsonce. Nevypadá příliš útulně a Emil v ní přežívá skutečně jako poustevník. Hned mi ukazuje, kde bude místo pro postel, připraveno má takové omšelé, hodně opotřebované nářadí a za dveřmi je spousta desek, ze kterých by měla vniknout postel. Tlesknu rukama a řeknu: „Já se převléknu a jdeme na věc.“ Při mém převlékání si Emil nemůže nevšimnout, že mám na sobě tanga a hned se ptá: „Ty nosíš tanga?“ „No nosím, víš jak je to pohodlný,“ povídám. Jak mě tak okukuje, poznamená: „Ale na chlapa v letech máš docela pěkný zadek.“ Bral jsem to jako lichotku a moc si v duchu přál, abychom tu Emilovu novou postel spolu řádně vyzkoušeli. Teď jsme se ale vrhli do práce a docela se nám dařilo, postel byla brzy v kupě a já Emilovi navrhnu: „Jdeme se umýt a vyzkoušíme ji.“ On se asi trochu lekl a oponuje mi: „Společně se snad umývat nemusíme.“ Nakonec se ale spolu ocitáme v koupelně, která je dosti omšelá a já jen poznamenám: „Tady by to taky chtělo trochu vylepšit.“ „Časem určitě,“ řekne na to Emil. Já se svléknu, vlezu si do léty notně poznamenané vany a začínám se umývat. Emil stojí v koupelně v trenkách a triku a civí na mě, jakoby nikdy neviděl nahého chlapa. „Nestyď se a předveď mi to tvoje nářadí,“ pobídnu ho. On, ač možná nerad se svlékne a předvádí mi své pokleslé péro, které bude ve ztopořeném stavu určitě moc hezké. Vyměníme se ve vaně, a když je Emil se svou očistou hotov a začne se utírat osuškou, vezmu ho útokem. Přitisknu se na něj zezadu a má ruka mu začne mnout koule a péro. To mu okamžitě tvrdne a on jen sténá a zmůže se jen na strohé: „Ty krávo, to ne, to ne…“ Zlehka honím jeho pěkně tvrdé péro a šeptnu do ucha: „Ale ano, já tě vykouřím…“ On je najednou tak bezbranný a poddajný, ke všemu svolný, že jen řekne: „Ale jenom s gumou, to víš, jistota je jistota.“ Respektoval jsem jeho přání a souhlasil. On si na své pěkně žilnaté péro natáhl gumu, stoupl si přede mne a já si ho vsunul do pusy. Poprvé jsem kouřil péro, na kterém byla nasazena guma, a musím říct, že to byl hodně divný pocit, vychutnávat si gumu namísto holého péra. Ale dával jsem to a Emil také. Určitě byl pěkně nadržený, nevyskákaný a jeho péro mi zajíždělo až do krku. Krásně u toho sténal a já brzy vnímal, jak mu v péru krásně škube a jeho semenem se plní guma, nikoliv má pusa, jak bych si já přál. Emilovo péro opustí mou pusu, on si z něj stáhne gumu plnou semene a povzdechne si: „Ty krávo, to bylo hustý.“

Opouštíme koupelnu a nazí míříme k nové posteli a já jen řeknu: „A teď ji vyzkoušíme.“ Právě vysemeněný Emil pozvolna ztrácí zábrany a zeptá se: „A jak by sis to představoval?“ Já k němu přistoupím, rukou mu mnu jeho neklesající péro a povzdechnu si: „Pěkně ho do mě šoupneš a ojedeš mě. Já ho v sobě moc chci.“ „To asi nedám,“ oponuje Emil. „Ale dáš, až budeš hluboko ve mně, bude se ti to moc líbit,“ ujišťuji ho. Pokládám na stolek lubrikační gel, klekám si na čtyři na onu novou postel, a pobízím jej: „Pořádně mi ji promázni a roztáhni.“ Emil se napřed trochu zdráhá, ale pak začínám cítit jeho prsty, kterak si pohrávají s otvorem do mojí zadnice a posléze i chlad velké dávky gelu. On si jen povzdechne: „Fuj, strkám chlapovi prsty do prdele jako to největší prase!“ Já však cítím, že mě hezky rozdělává a pobídnu ho: „Pojď už do mě.“ Nenápadně se ohlédnu a pozoruji, jak si Emil nasazuje gumu a záhy se jeho péro otírá o mou zadnici. Nesměle a pomalu do mě vniká, příliš hluboko si ale netroufne. Začínám zlehka sténat, a aby se Emil víc rozvášnil, dopřeji si i nějaký ten nářek: „Och, moc pěkně mi to děláš, och, hlouběji, och, hlouběji…“ Po pár chvílích už mě Emil docela svižně ojíždí a já mohu z jeho úst zaslechnout: „Ty krávo, já jsem takové prase, vrážím chlapovi péro do prdele, uf, ty krávo, já to dělám s chlapem.“ Očividně se mu to se mnou zalíbilo a já si také pochvaluji, jak krásně mi projíždí zadnici. Netrvá příliš dlouho a Emil se za velkého sténání a nářku dočkává svého orgasmu, který velmi intenzivně prožívá. Já jen lituji, že se jeho semenem naplnila jen guma a nikoliv má zadnice, zvláště po té, co spatřím, jaké množství je ho v gumě. Lehnu si na záda a rukou si zlehka projedu svou zadnici, která je stéle hezky uvolněná, připravená znovu do svého nitra přijmout Emilovo péro. Ani se nemusím Emila příliš doprošovat, protože on sám se mě ptá: „Ty krávo, já chci ještě, uf, podržíš mi ještě?“ Já se ani chvilku nezdráhal a pobídnu ho: „Tak pojď na mě a do mě chlape.“ On neváhá, nasadí si na péro novou gumu a už se na mě pokládá. Péro nasměruje do mé zadnice, já zvedám a roztahuji nohy, aby se mu do ní lépe trefovalo. Vniklo do mě skoro samo a pěkně hluboko. A Emil se činí a pěkně si to užívá, je vidět, že se mu to s chlapem zalíbilo. Neúnavně mi zasouvá péro do zadnice až po koule a pochvaluje si: „Ty kávo, já chci, chci být prase, co dovádí s chlapem, uf, ty krávo, chci dovádět s chlapem…“ Já si jen přisadím: „Och, ty prase, ty mě protahuješ jako nějaký divoký kanec…“ Má zadnice i jeho péro si spolu náramně užívají a já vím, že Emil je schopen plně nahradit Marcela a Otu a určitě si to se mnou brzy bude chtít rozdat v posteli znovu. Trvá dost dlouho, než se dočkává opět výronu semene a odvalí se ze mne. Spokojeně si ze svého klesajícího péra stáhne gumu a jak tak ležíme vedle sebe, povzdechne si: „To jsem netušil, že si na chlapovi můžu tak skvěle zadivočit.“ „No vidíš, chlape, napřed že ne a pak se ti to líbilo možná ještě víc než mě,“ řeknu, abych ho utvrdil v tom, že rozdat si to v posteli s chlapem není nic těžkého. Hodina pokročila a já se od Emila vracím domů moc spokojený. Žena mi připravila takový pozdní oběd a hned se ptá: „Zvládli jste všechno, s čím chtěl pomoct?“ V euforii z příjemně prožitého dopoledne s patřičnou radostí vyřknu: „Holka, my jsme toho zvládli mnohem víc, než jsme původně chtěli.“