Setkání spolužáků

Setkání spolužáků – jedna z akcí které jsem se léta uspěšně vyhýbal,nějak mne to netáhlo do zábavy spojené se určitými vzpomínkami na rozkoukávání se v dospělosti,později chlubením co se počtu dětí a jejich geniality týče a u některých taky pracovním postavením a počtem titulů…
Dokud ještě fungoval server „Spolužáci“tak člověk přehled jakž takž měl i když se stejně jako já z města odstěhoval,s několika jsme si občas poslali SMS nebo maily,ale všechno to časem vadlo,jak jsme se do života zakusovali hlouběji…
Pozvánka na setkání po 45 letech překvapila už jen tou číslicí,jako většina vrstevníků jsem byl tak trochu mimo vnímání času,současně tyto půlkulatiny evokovaly u většiny z nás kulatiny s číslem šest na počátku,přemýšlel jsem,nakonec rozhodnutí prolomit tu dobu mi přišlo nejrozumnější,už jen kvůli určité zvědavosti…
Honza,který to poslal byl jakýmsi kápem třídy,říkali jsme mu Honza Pohoda,ač v devítce patřil mezi nejsilnější málokdy se pral a měl velký respekt,dokázal spousty věcí řešit z nadhledem a vždy s úsměvem, holky z něj byly hotový …..
Už telefonát mne přesvědčil že se nic moc nezměnilo,studoval jsem ubytování na celý víkend,jeho věta:“To neřeš,můžeš spát u mne,gauč je v pohodě a kdybys byl rozmazlenej tak po rozvodu je volná půlka manželský postele,kdyby ti nevadilo spát vedle chlapa“ a smál se do telefonu,pomyslel jsem:“Ne,Honzo,to by mi asi nevadilo“,s několika chlapy jsem v posteli byl a vůbec,ale vůbec mi to nevadilo až na to že to bylo dávno…
Domluvili jsme se že dorazím v pátek,zajdeme do hospody a projdem město pro obnovení vzpomínek,v sobotu pak byla vlastní akce a v neděli odpoledne nebo navečer pak návrat domů …
II.
V tomto je příroda geniální,že i když nám dát věk někdy až dost tvrdě najevo,vždy uchová něco co usnadní se lidem po letech poznávat,mluví se o očích ale je toho víc,v každém případě jsme na nádraží mezi tou spoustou lidí k sobě hned zamířili jako bychom se potkali ve škole o velké přestávce…
Hodili jsme moje věci k němu domů a šli se projít,určitě jsem nebyl jediný kdo po letech některé věci nepoznával,nakonec jsme skončili v hospůdce do které občas zašel,bylo si co říct a aby veselosti nebylo málo tak se u stolu objevil jeho spolupracovník oslavující příchod syna,z pár piv se náhle stala panáková bitva a já potom zažil to co ve škole ne – Honza Pohoda nebyl v pohodě,byl zbouranej skoro do stavu imobility,ještě že to nebylo daleko ale cesta zpátky trvala déle…
Posadil jsem ho v předsíni a skočil si na záchod,když jsem otevřel dveře už tam nebyl,našel jsem ho v posteli,obutého a s bundou,asi znáte jak je těžké člověku v tomto stavu něco vysvětlovat,pomalu jsem ho zul,sundal bundu,pak i košili,když jsem začal rozepínat kalhoty začal se bránit,že není teplej,ať toho nechám,byl jsem nekompromisní,kalhoty rozepnul a jako bych pod zipem zaznamenal erekci,pořád se bránil a v tom všem boji se podařilo víc než bylo myšleno a s kalhotami šly i boxerky,ležel přede mnou nahý a stál mu, naše oči se potkaly na stejném bodě,znovu opakoval obhajobu své orientace – bylo to vzrušující a nebyl čas na přemýšlení:“No dobrá,nejsi teplej,ale já trochu jo“,řekl jsem a začal mu ho pomalu honit,zavřel oči a podle cukání v dlani mu to dělalo dobře,rozhodl jsem se jít o level výš,maximálně jsem teď riskoval že budu v noci hledat hotel,ale měl jsem tu dlouho odpíranou chuť zase ochutnat chlapa…
Posunul jsem se trochu nahoru a pomalu jsem si ho vzal do úst,trochu sykl když se jazyk dotkl žaludu ,ale možná si vzpomněl na něco z manželství a začal spolupracovat,dostávat se do mých úst hlouběji a divočeji,blasklo mi hlavou jestli se v tomhle stavu udělá,netrvalo dlouho a přesvědčil,měl jsem pocit že je to vše za ty dva roky co byl rozvedenej,kolik toho bylo…vytěžil jsem poslední kapky a uvolnil ho,a v rámci jakéhosi citového pnutí a čekaje co bude dál jsem ho políbil,ale jen lehce na rty,alkohol a zátěž fyzická a možná i psychická tu byla,prohodil jen že opravdu teplej není,otočil se a skoro hned usnul…
III.
Probudil mne v noci,že prý máme malér,dost jsem nechápal dokud mi do dlaně nestrčil svýho ptáka,že zase stojí abych s tím něco dělal, to mne pobavilo ale současně jsem to klamně pochopil že si chce hrát tak jsem vzal jeho ruku a položil si jí do rozkroku,odtáhl jí,ale že není…po několikáté,že si dáme panáka,já ho udělám a spíme dál,snad panák dodal odvahy a já se rozhodl vy vydírat s tím že s té jeho rozkoše chci taky něco mít a aby mi ho aspoň honil,zkusil jsem to obhájit slovy:“Mysli si,že honíš svýho a ani ti to nepřijde“,jeho argument:“jak si to můžu myslet když svýho u toho budu mít u tebe v puse“mi přišel logický a zase v tom byl Honza Pohoda,otočil jsem aby dosáhl a začal ho kouřit,on honil zpočátku jen lehce,pak ale přidával a bylo znát že se mu to líbí,komentoval to jak je pěkné když ti dílo roste před očima a máš ruce plné práce,to mne rozptýlilo tak že když jsem cítil že bych stříkl byl on díky mně rychlejší a moje fontánka zůstala na ocet…zase jsme usnuli…
IV.
Dopoledne jsme v rámci bezerotična prováleli,z jeho strany náznaky byly,dokonce přiznal že si je vědom toho že mne o výstřik okradl a že mi to večer vynahradí,pokud mu zase povím pohádku s bílým koncem ale přes den to bylo takové plácání,lehký oběd,odpoledne chvíli do města a kolem šesté jsme zamířili do divadla,kde v jednom salonku bylo naše setkání,aneb jak Honza poznamenal „výstava fosilií“…
Není učelem této povídky popisovat detaily,ale nevím jestli to byl můj dojem nebo je to všeobecné,ale ti spolužáci mi stále připadali jako kluci,spolužačky spíše tetky nebo vyšší kategorie…v jednu chvíli mi zatrnulo,když na Honzu přišla otázka,jestli je po rozvodu stále sám – možná by se některá z přítomných chtěla vetřít a já bych musel na gauč – on to však odrazil tak že jsem na chvíli přestal dýchat,že prý:“My jsme s Péťou rozhodli že to spolu zkusíme a dáme babám na chvíli pokoj“ – a aby to dorazil tak se sehnul a políbil mne na čelo,to chvíli trvalo než kolektiv vybuchl smíchem a vzali to jako super fór,ostatně jako důkaz se dalo považovat že všechny spolužačky vzal na taneček jen já falešná nevěsta jsem byl na ocet…
V.
Vrátili jsme se kolem půl jedné a protože zábava byla decentní tak jsme rozhodli doplnit hladinu alkoholické nerozvážnosti pomocí jisté irské whisky,to se vcelku dařilo,postupně jsme se svlékli,požádal jsem jestli by u toho občas neprohodil že není teplej,že mne to vzrušuje a jak hladina v láhvi klesala tak odvaha a nejen ta stoupala,už jsem cítil ve vzduchu správnou chvíli pro mistrovská sóla jeho ruky a mých úst když mi položil otázku která mne docela zaskočila …
„Jaký to je,když máš v puse cizí péro“?
Co na to říct,známe to všichni co to milujeme a ctíme, užasný, vzrušují a napínavý v čekání výsledku a vědomí toho jakou tím někomu dáváme rozkoš,ale určitě to nelze nějak asociovat – to jsem mu řekl,dali jsme dalšího panáka a najednou řekl že než mi ho vyhoní tak by to na chvíli zkusil,měl jsem pocit že na chvíli mi srdce šlo pozpátku,a když se to vše upravilo ťukli jsme si,natáhl jsem se a ukázal se slovy „Je tvůj“,dolů,trval ale že bude pod dekou,že ucítím že nepodvádí ale přes projenou odvahu se trochu stydí,souhlasil jsem a to víc mne to vzrušovalo – zvláštní pocit ta jeho iniciativa,začal mi ho honit,ale představa toho co bude mi tam nahnala skoro všechnu krev z těla,už když se jeho rty dotkly žaludu jsem se cítil jako druhý Gagarin,kouřil jako většina bab formou hydraulického pístu,to není úplně to pravé,na chvíli přerušil z dotazem jestli to je OK,situace mne začínala bavit:“hele na to že je to zřejmě tvoje první penisojízda tak dobrý,ale zkus se taky trochu věnovat koulím,ptáka prohmatávej, používej jazyk a když se žalud zvětšuje tak trochu saj“,tohle vše si vzal k srdci a já najednou cítil že jsem poradil dobře,že je moc příjemné a že už brzy to bude příjemné určitě pro mne,a čím víc jsem se snažil ten pocit negovat tím víc jsem cítil že to nemohu ukočírovat …
Dilema říci – neříci bylo někde v mlze,jen jsem položil ruku na jeho hlavu ne aby neměl možnost uniknout ale nějak podvědomně a začal stříkat,to byla ta včerejší nevyčerpaná fontánka – bylo ticho,chvíli by se dalo krájet,několik takových chvilek jsem v životě zažil a ty různé někdy až hrůzné reakce – dávení,odbliknutí,plivání,kašlání,nadávky – tady ale klid,kdybych v tu chvíli chtěl žertovat tak se začnu bát jestli jsem ho neutopil…prostě klid..
Z pod deky vykoukla usměvavá tvář:“ty vole,docela zajímavá chuť“,opět to byl Honza Pohoda a další hláškou mne dorazil úplně : „tohle až zítra povím klukům v práci“,smál se a díval se mi do očí,všechna trapnost která mohla nastat byla pryč,znovu jsem ho lehce políbil na rty,zasmál se:“tohle klukům v práci nepovím“…
Natáhl se a já si ho vzal do úst,když jsem ho sál tak jsem cítil že se chvěje jinak,zvedl jsem hlavu a on se smál,že prý ho napadlo se mne zeptat jestli nechci poradit jak na to,naštěstí se uklidnil a za chvilku už stříkal,chvíli jsme se ještě mazlili.ale pak s vědomím že navečer ten den odjíždím se rozhodli pro trochu odpočinku.
VI.
Probudili jsme se skoro v jednu,víkend byl náročný,chvíle hledání osobnosti,alkoholu už jsme se vyhýbali,zítra začátek pracovního týdne a starostí,tak vychutnat klid bez bolesti hlavy a vypadalo to,že i kluci tam dole mají vybráno ale zhruba tři hodiny před odjezdem mne napadlo si dát sprchu…nebyla to provokace,ale Honza s tím že mi umeje záda začal dělat návrhy že aspoň rychlíku,chvíli jsem se bránil,ale když žádost několikrát opakoval dole do mikrofonu vzdal jsem se,osprchoval se se mnou,v ložnici jsem navrhl 69,pochopil a souhlasil,hráli jsme si s těly jako puberťáci,veselí šedesátiletí a štastní, čekal jsem jako zkušenější až otevře dveře do skladu semene a pak i já přidal a udělali jsme se skoro současně…
Leželi jsme vedle sebe a tentokrát on mne lehce políbil na rty, napadlo tu jeho pohodu trchu nabourat a řekl jsem:“co kdybychom se zasnoubili,už tam jsi mne představil jako snoubence?“,vida zmatek v jeho tváři jsem to trochu poopravil :Oba máme v puse semeno toho druhého,co to promíchat jazyky jako zasnoubení společného tajemství ?“,nemusel jsem ho přesvědčovat…a erekce zase trochu začínala …ale už bohužel nebyl čas …
Vracel jsem se domů s tím že co nejdříve pojedu znovu na setkání se spolužákem a i s vědomím že i v tomhle věku je hloupost házet flintu do žita…a taky že stále může přijít něco co nás vyvede z míry a co už ani nečekáme ukolébáni časem…