Nadržený doktor

Míša byla nervózní. Už několik dní ji trápil bolestivý tlak v břiše, a tak se rozhodla navštívit lékaře. Vybrala si ordinaci v nedaleké klinice, kde pracoval doktor Novotný. Byl to zkušený lékař, o kterém slyšela jen samé pozitivní věci. Doufala, že se jí podaří najít příčinu problému a konečně se uleví.

Když vstoupila do ordinace, doktor ji přivítal s úsměvem. „Dobré odpoledne, slečno Míšo,“ řekl s příjemným tónem. „Co vás k nám přivádí?“

Míša mu vysvětlila své symptomy a doktor ji požádal, aby se posadila na vyšetřovací lehátko. Cítila se trochu nervózní, ale doktorova profesionální atmosféra ji uklidňovala. Během vyšetření se doktor choval velmi důkladně a zpočátku nic nenaznačovalo, že by se mělo stát něco neobvyklého.

Po ukončení vyšetření se doktor posadil zpět za svůj stůl a podíval se na Míšu. „Zdá se, že máte lehký zánět,“ začal vysvětlovat. „Nic vážného, ale je potřeba to léčit. Předepsal bych vám nějaké léky.“

Míša přikývla a cítila se o něco klidnější. „Děkuji, pane doktore.“

Doktor Novotný se na ni podíval a lehce se pousmál. „Mimochodem, máte velmi pěknou postavu, slečno Míšo. Musíte hodně sportovat, že?“

Míša se zaskočeně podívala. „Ano, trochu cvičím,“ odpověděla váhavě. Tato poznámka jí přišla nepatřičná, ale rozhodla se na to nereagovat.

Doktor pokračoval s ještě osobnějším tónem. „Musím přiznat, že je vzácné vidět tak atraktivní pacientku,“ řekl s úsměvem, který už jí nepřišel profesionální. „Kdybyste někdy chtěla, můžeme se setkat mimo ordinaci. Rád bych vás poznal blíže.“

Míša ztuhla. Její instinkt jí říkal, že něco není v pořádku. „Ehm, to asi nebude nutné,“ odpověděla rychle a snažila se zachovat klid.

Doktor se mírně naklonil vpřed. „Ale no tak, slečno. Jen neformální setkání. Nechci, abyste se cítila nepříjemně,“ dodal, ale jeho tón a pohled byly vše, jen ne nevinné.

Míša se rozhodla, že tohle už bylo přes čáru. Rychle se zvedla z křesla. „Děkuji, ale budu to muset odmítnout. Raději se zaměřím na uzdravení,“ řekla pevně, snažíc se udržet odstup.

Doktor Novotný si povzdechl a pokrčil rameny. „Samozřejmě, rozumím. Tady máte recept,“ podal jí papírek. „Přeji vám brzké uzdravení.“

Míša si vzala recept a rychle opustila ordinaci. Jakmile vyšla ven, cítila se nesvá a zmatená. Bylo to poprvé, co se ocitla v takové situaci, a nevěděla, jak přesně by měla reagovat. Rozhodla se, že se s nikým o tom neporadí a bude hledat jiného lékaře.