Ono se řekne „antikoncepce“

Chci se svěřit se svými pocity z první návštěvy gynekologické ordinace. Končila jsem první ročník pedagogické vysoké školy a na prázdniny jsem se chystala s mým přítelem cestovat po Evropě. Chodíme spolu už 2 roky a tak je pro mne stále těžší odolávat jeho prosbám o opravdový sex. Kolikrát je pro nás velice těžké uchovat mé panenství! Strašně se však bojím, že bych mohla otěhotnět a zkomplikovat si studium a plány do života. Po víkendu na horách jsem se odhodlala, že tak už to dál nemohu nechat a také se nechci pořád odříkat sexu se vším všudy. Naznačila jsem Jirkovi, že bych si zašla pro antikoncepci do poradny a pak bychom se mohli milovat bez obav z neplánovaného těhotenství. Byl v první chvíli nadšený, ale po čase se mu to rozleželo v hlavě. Poznala jsem na něm, že se mu honí v hlavě chmury. Uhodila jsem na něho, aby se mi svěřil. Šokoval mě přiznáním, že žárlí na doktora, který mě bude vyšetřovat. Myslel to vážně! Sama jsem si neuměla představit, jak to zvládnu, ale musela jsem ho utěšovat a vysvětlovat mu, že půjdu k doktorce a na tu by nemusel žárlit. Tak místo, aby mně utěšoval on a byl mi vděčný za tak odvážné rozhodnutí, jsem uklidňovala já ho! Raději jsme pak už o tom nějaký ten týden nemluvili, ale jaro se už hlásilo a mně bylo jasné, že bych už něco měla podniknout. Dokonce jsem se odhodlala jednou zajít na polikliniku a najít tam ženské oddělení. Na poprvé jsem však nenašla odvahu tam zůstat. Zjistila jsem však ordinační dobu antikoncepční poradny. Trochu jsem se uklidnila, když jsem zjistila podle tabulek, že je tam lékařka. Bojovala jsem sama se sebou ještě 2 týdny než jsem se rozhodla k návštěvě. Jirkovi jsem nic neřekla, abych si ušetřila jeho žárlivé scény. Sama jsem se cítila hrozně a šíleně se styděla! Pořád jsem si sugerovala, že jdu k lékařce, která to dělá celý život a nevidí v tom nic jiného než povinnost a práci. Ráno jsem se probudila už brzy, jako bych se nemohla dočkat. Naložila jsem se do vany a hlavou se mi honily zaječí úmysly. Přece se nic nestane, když tam dnes nepůjdu! Myšlenky to byly lákavé, ale představa blížícího se léta dala sílu mému lepšímu já. Vylezla jsem z vany a řešila velmi dlouho, co si obleču. Jako blázen jsem si oblékla několik variant spodního prádla, než jsem byla jakž takž spokojená. Navoněla jsem se a použila snad litr deodorantu. Další dlouhé přehrabování v šatníku než jsem našla ten správný oděv. Snad ze strachu z nadcházejících okamžiků jsem dostala průjem. Znovu jsem vlezla do vany a důkladně se vymydlila a navoněla. Na třesoucích se nohách a se žaludkem „na vodě“ jsem konečně dorazila na ženské oddělení. Mělo mě varovat, že čekárna poradny byla úplně prázdná. Klidně (v mezích situace) jsem se posadila. Snad jsem ani neměla čas vymyslet, že bych mohla ještě odejít, když se otevřely dveře a v nich zdravotní sestra. Protože jsem byla jediná, tak mě pozvala hned dál. Málem jsem se nedokázala postavit, jak jsem najednou měla olověná kolena a nohy odmítaly poslušnost. Snad to sestřička poznala a trochu mi dodala odvahu vlídným slovem. Kupodivu jsem nemusela do svlékací kabiny, ale vzala mě hned do ordinace. Bláhově jsem získala trochu sebevědomí a spadl ze mne ten největší strach. Bázlivě jsem se rozhlížela po ordinaci. Uprostřed dominovalo v mých očích obrovské vyšetřovací křeslo. V jednom rohu měla své pracoviště milá sestřička, ale v druhém jsem uviděla něco strašného. Za stolem seděl snad o pár let starší doktor než já. Žádná doktorka, ale mladý krasavec se sportovním tělem. Div jsem neomdlela, ale to už si mě sestra zapisovala a vyzvídala informace do nové karty. Než jsem se vzpamatovala s pohledu na mladého doktora, už jsem měla za sebou odběr krve a do ruky mi sestra cpala šampusku na moč a posílala mě se vymočit. Už jen představa, že budu čurat a „on“ na mě čeká za dveřmi kabinky, stačila, abych ze sebe nevytlačila ani kapku. Bláhově se mi snažila sestra pomoci zvukem proudu vody z kohoutku. Marně. Bylo mi jasné, že to nedokáži. Snažila jsem využít poslední šanci a navrhla, že přijdu příště a donesu si moč sebou. Sestřička se najednou objevila v otevřených dveřích mé kabinky a zcela bez emocí mi řekla, abych se svlékla na vyšetření. Zmohla jsem se na dotaz, jestli si mohu nechat šaty. Moje poslední berlička byla zakázána. „Pan doktor si bude chtít vyšetřit i prsy, když jste zde poprvé. Sundejte si všechno, aby jste si oblečení nepomačkala.“ Zrudla jsem až po kořínky vlasů, ale nezmohla se na odpor. Celkem klidně jsem si sundala propínací šaty a zůstala jen v pradélku. V hlavě mi projelo, jak jsem se těžce rozhodovala, které si vezmu a nyní ho stejně nikdo neuvidí. Snad bych tam stála ještě teď, kdyby mě sestra nevyzvala, abych vyšla do ordinace. S obrovskými rozpaky a sebezapřením jsem se svlékla úplně. Marně si skrývajíc rukou klín a druhou částečně prsa, jsem se jako v mrákotách položila s pomocí sestry do křesla. Naštěstí si doktor zatím cosi psal do počítače a na mě se ani nepodíval. Trošku jsem měla problém s rozevřením stehen, aby mi sestra mohla nohy přivázat do třmenů. Při představě, že pololežím s doširoka roztaženými stehny a vystrkuji svůj klín do místnosti, jsem se začala potit hanbou. Korunu tomu dala sestra, když mi na klín ještě nastavila ostrý kužel světla z reflektoru. Křečovitě jsem si skrývala aspoň prsa oběma rukama. Nikdo si toho však nevšímal. Ani jsem nezaregistrovala, že mi sestra povídá, že mě zatím vycévkuje, aby měli moji moč. Než jsem si to stačila uvědomit, už mi potřela štěrbinku studenou desinfekcí a obratně zasunula do močového měchýře cévku. Úspěch její akce prozradil typický zvuk tekoucí kapaliny do sklenky. Zdálo se mi, že vytékající proud moči snad nikdy neskončí. Stále to vytékalo a zvyšovalo mé rozpaky. Konečně už nezbyla ve mně ani kapka. Sestra zručně vyndala cévku z mé dírky, odložila nádobu s močí i použitou cévku. Vzala suchý tampón a důkladně mi začala utírat štěrbinku. Po prvním šoku a studu jsem najednou cítila, že se mi to líbí. Cítila jsem jak rudnu ještě víc, ale držím svoji lasturku jejímu něžnému hlazení. Cítím, že vlhnu a uvědomuji si, že to musí vidět i ona. Místo, aby přestala, tak se mi zdá, že si to naopak také užívá. Klidně mi rejdí na poštěváčku s takovým citem, že to ani Jirka tak neumí! Všechno hezké však musí skončit. Koutkem oka vidím, že doktor vstává od počítače a jde k nám. Pobaveně se dívá na snažení své sestry, ale naštěstí nic neřekl. Nechal ji pokračovat a sám se mi vrhl na prsa. Jemně mi je prohmatává. Nevím, zda to patří k vyšetření, ale je mi to příjemné a když mi trochu promačkává i bradavky, div nekřičím slastí. Připomíná mi to hrátky s Jirkou. Nejraději bych byla, kdyby mi je začal kousat a sát! Sestra zatím zápasí s množstvím mých vytékajících šťáv z pochvy. Důkladně mi klín otírá tampony. Než se stačím zbláznit, tak mi doktor poroučí, abych se postavila. Mylně si myslím, že je po vyšetření a radostně skáču z křesla. Jenže místo odchodu se musím postavit s rukama nad hlavou a doktor mi důkladně znovu vyšetřuje prsa až do podpaží. Stydím se, že tam stojím takhle nahá a jsem asi jako pivoňka červená! Mé utrpení však tímto nekončí. Znovu se musím položit a nechat si přivázat nohy. Sestra mě navádí do správné polohy, aby mi zadeček ležel až na samém okraji. Zoufale pozoruji doktora, který si navléká rukavice. Sestřička mi jakoby mimochodem přejede rukou přes celý klín a utěšuje mě, abych se ničeho nebála. Pak dělá místo lékaři. Podvědomě svírám všechny dírky a jsem napjatá jako luk. Kupodivu mi nestrká ruce do dírky, ale něžně mi hladí bříško. Jemně mi prohmatává celé bříško a já pomalu taji. Pomalu jsem si ani nevšimla, když mi levou rukou jemně rozevřel malé stydké pysky. Jeho ukazováček pravé ruky cítím, jak mi hladí poštěváček. Znovu cítím jak mě polévá horko a pot! Celá napjatá čekám až mi pronikne jeho prst do pochvy. Bojím se toho. Poznám, že je překvapený. „Vy jste panna?“ zmůže se po chvíli na otázku. Skoro neslyšně špitám, že ano. Vidím, že je zaskočený. To nepředpokládal. Pro mě to však znamená, že mě nebude vyšetřovat v zrcadlech. Domlouvá se se sestrou. Než se vzpamatuji už mi prstem potírá vazelínou konečník. Sestřička mi pak zasune klystýr do konečníku a nechá do mých střev vytéct sice 1 litr vody, ale mám pocit, jakoby to byl hektolitr. Strašně to tlačí v břiše. Chvíli mne nechávají trápit s plným bříškem vody, ale pak příjde další ponížení. Znovu dostávám hadičku do zadečku, ale nyní k vypuštění obsahu střev do připravené mísy. Nemohu nic dělat a jen útrpně poslouchat, jak se vyprazdňuji. Skoro jsem ráda, že jsem měla ráno průjem a nyní teče ven jen skoro čistá voda. Nutí mě vytlačit i poslední zbytky. Pak následuje důkladná očista, na které si sestra dává záležet a znovu zvládne polaskat mi i poštěváček. Doktor se zájmem sledoval, jak skrývám, že se mi to líbí. Po velmi důkladné a krásné očistě si vyměnil místo se sestrou a nyní mi zajel prstem pravé ruky hluboko do konečníku. Měl dlouhé štíhlé prsty a měla jsem pocit, že se mi chce provrtat až na prsa. Byla jsem v šoku, ale brzy jsem si na nezvyklý pocit zvykla. Druhou rukou mi jezdil po podbřišku a společně s ukazovákem v mé zadní dírce mi vyšetřoval útroby. Nebylo to moc příjemné, ale během vyšetřování mi palcem dráždil poštěváček a to bylo k nevydržení. Brzy jsem zapomněla na všechno a jen jsem si uvědomila, jak se mě zmocňuje nekontrolovatelné vzrušení. Bojím se, že jsem snad i přirážela proti jeho palci celým tělem, protože jsem se vzpamatovala až když mi doktor silně tiskl prsa, abych ležela klidně v křesle a pravou rukou hladil v klíně. Nechal mě vzpamatovat a předal mě do péče sestry, která mi opět způsobila vzrušení tampony při otírání. Když jsem seskakovala s křesla, dobře jsem si všimla jakou potopu jsem pod sebou nechala. Bohužel si toho všiml i doktor. Sestra musela vyměnit podložku za novou a já musela znovu do křesla. Snad už mi to bylo i jedno. Doktor mi odebral vzorky na bakteriologické vyšetření, abych prý neměla náhodou nějaký zánět. Nechtěla jsem se přiznat, že to není zánět, ale vzrušení, které mi oba způsobili. Po vyšetření mi už vůbec nebylo zatěžko povídat o své menstruaci a sexuálním životě doktorovi při následném pohovoru. Konečně jsem odcházela na roztřesených nohou z ordinace s receptem v kapse. V kabince jsem se rychle oblékla a utíkala domů se smíšenými pocity. V duchu jsem se styděla za své vzrušení, ale nešlo to překonat. Ráda bych se někomu svěřila, ale bylo mi jasné, že Jirka by se zbláznil, kdyby věděl, jak jsem to vyšetření prožívala. Po zralé úvaze jsem došla k názoru, že to se nesmí nikdy dozvědět a také nedozví. Občas se přistihnu, že si večer před spaním hraji se svou lasturkou a myslím na doktora a jeho dlouhé prsty a vzrušující dotyky. Snad se i těším na kontrolu za měsíc.