Lepší kulky a kost dříti

Po včerejší, vlastně dnešní hodně brzký živelný jízdě se super sexbombou, jsem se na její doporučení rozhodl napsat i další zkušenost ze zdejšího prostředí. Když už jen jedna dobrá zkušenost, mohl bych se podělit o všechny ty špatné.

Tato událost se odehrává par měsíců po té první. Tento název se odvíjí od bájné příšery s rozměry dost identickými jako tato prostorově rozměrná žena. Minimálně co se hmotnosti týče určitě.

Po první zkušenosti jsem se rozhodl zapracovat na svých detektivních skills, možná trosku marně. Nicméně však na konci příběhu se dopátráme happy endu. Sice né pro všechny zúčastněné, avšak má osoba skončila bez auta v servisu, což je velký úspěch.

Tuto slečnu budeme oslovovat slečna, protože mne nenapadá žádný vhodný název pro toto stvoření. Napsal jsem si se slečnou, jako v jakýkoliv všední den. Vše vypadalo v pořádku podle jejího bia. BMI vykazovalo lehkou obezitu, což pro někoho kdo není povrchní jak já není žádný problém. Vyžádal jsem si více fotografií, abych mohl ověřit pravost dané osoby a vše odpovídalo. Pihy na stejných místech, stejné míry, stejně zuby. Říkám si, že by to stálo za zkoušku.

Po pár dnech v dms, jsme se dohodli, že si dáme sraz venku. Půjdeme se projít a dále se uvidí. Dorazil jsem na nejmenovaného zastávku ve svém autě, zaparkoval na rohy ulice, tak abych měl přehled nad všemi příchozími. Přísahám jedna slečna v šatech krásnější než druhá. Říkám si, že dneska to bude úžasný den. Šeredně jsem se však spletl, najednou se z východu metra vynoří stvoření o velikosti lochneské příšery. Říkal jsem si, co to je? To se někdo dobrovolně zabíjí? Kotníky jsem svým jestřábím zrakem nevidel, kolena nebyly kolena. Obrovský vážení, o-bro-vský. Směju se a čekám dále na svoji oplácanou princeznu. Tahle slečna nemohla být má slečna. Šaty měla ušitý asi z plachty na vojenský stan. Nemyslím barvu avšak množství materiálu spotřebovaného na tenhle balón.

Všímám si jak tato prostorově rozměrná slečna bere do ruky telefon a něco píše. V tu chvíli mi přišla zprava : ,, Čauky, jsem tady. Kdy dorazíš ? “. Polil mne už dobře známí ledový pot. Nebe se jejími kroky zatáhlo, ptáci začali létat pryč. Říkám si, ze tohle nevěstí nic dobrého. Přemýšlel jsem, jak se z toho vymotat. Nemůžu si ji vzít do auta. Můj rapid 1.2 TSI není žádný tahač, rozsedne mi sedačku. Po padesáti metrech bych sjel vzorek na pneu. Spotřeba paliva by z příjemných 5.2l vzrostla tak na 18l. Nemluvím o mých čerstvě měněných tlumičích.

Začal jsem vymýšlet jak se z toho vyvléct. Pravdivý důvod říct nemohu, kvůli všeobecným zásadám, avšak stal za to. Zařadil jsem jedničku a mít silnější auto, trhám asfalt.

Rad bych apeloval na všechny catfish slečny, co svoji skutečnou postavu a své skutečně proporce schovávají za photoeditory. Nedělejte to. Pokud máte potřebu obelhávat ostatní tím, jak ve skutečnosti nevypadáte. Zajděte do fitka, upravte jídelníček. Buďte nejlepší verzí sama sebe.

Příští povídka bude další z mých nešťastných setkání zde, ale můžete se těšit na setkání, které mi možná krátkodobě změnilo pohled na místní sebranku s dívkou, která je dělo vážení! Dě-lo.