Když to chlapi spolu zkusí X.

V dobrém rozmaru se vracím od Emila domů. A protože jsem řádně vyhladovělý, hlavou mi probíhá jen jediná myšlenka: „Řízek by bodnul.“ Odemknu, vejdu do našeho bytu a hrdě v předsíni hlásím: „Miláčku už jsem doma.“ Rozhlížím se po předsíni, všude takový klid, jako by má žena ani nebyla doma. Pak ale zaslechnu její hlasité sténání, které se ozývá z naší ložnice. První myšlenka, která mi proběhla hlavou, byla: „Do prdele, ona tam má nějakého chlapa!“ Už si živě představuji, že tam má toho namakaného svalovce z pátého patra, který si co chvíli vede k sobě nějakou ženu nebo spíš děvku pro své potěšení. Ale jak jsem měl možnost některé potkat na schodech, leckterá by za hřích rozhodně stála. Nářky mé ženy se pozvolna stupňují a já přes zavřené dveře slyším: „Ach, ty hajzle, ach, ty mi dáváš, ach, ty šmejde…“ Seberu v sobě odvahu, opatrně otevřu ložnici, a co nevidím. Má žena dovádí s mým umělým pérem, které při úklidu vyštrachala z mojí skrýše a je tak rozdováděná, že mne ani nevnímá. Když se holka tím mým umělým pérem konečně dodělala, spokojeně ležela na posteli a prostěradlo bylo pod ní úplně mokré, jak tekla blahem. Při pohledu na ni, mi bylo skoro líto, že ji nemůžu poskákat jako za mlada. A že jsem si na ní občas s chutí zadováděl, jako na té největší děvce, až mi pak odmítala znovu podržet, ale to už je dávno. Když mne konečně zahlédla, ani se nelekla a nezastyděla, jen se zeptala: „Kde se to tu vzalo? Proč to máme doma?“ Nějak jsem neměl potřebu se vymlouvat a něco skrývat a tak řeknu: „To víš miláčku, spolu už si to skoro ani nerozdáváme, pérko mi ochabuje a tak jsem hledal něco nového, co by mě uvolnilo a uspokojilo.“ Žena na mě divně civí, dál polehává nahá na posteli a v ruce stále drží moje umělé péro. Nedá jí to ale a zeptá se: „A můžeš mi říct, jak se tímhle může chlap uspokojit.“ „No normálně, strkám si ho do zadku a protahuji se tak jak ty před chvílí,“ pronesu s patřičnou euforií. „Ty jsi takové čuně,“ je první reakce mé ženy. Po chvíli ticha ale dodá: „To bych chtěla vidět, jak si ho strkáš do zadku ty jedno čuně!“ „No to není problém,“ vyřknu jako velký hrdina, přestože si nejsem jist, jestli to má Emilem důkladně protažená zadnice zvládne. „Tak do toho,“ pobízí mě žena a uvolňuje mi místo na posteli. Já se svlékám, rozkládám se na posteli, na nočním stolku vidím lubrikační gel, který sdílel skrýš s umělým pérem a tak jej hned použiji. Dal jsem si ho na prsty možná až příliš a prsty s gelem začaly pronikat hluboko do mojí uspokojené zadnice. Ta se začala uvolňovat až nečekaně lehce a důkladně promáznutá lubrikačním gelem byla brzy připravená přijmout do svého nitra umělé péro. Nedbaje toho, že je umělé péro potřísněno výtokem mé ženy, jdu do akce. Na čtyřech je sebeuspokojování umělým pérem pro mne příjemnější, proto se přetáčím na posteli a vystrkuji svou uvolněnou zadnici vstříc umělému péru a taktéž dychtivému zraku mojí ženy. Vklouzlo do mě vskutku lehce a hezky hluboko. Já se začínám oddávat radovánkám s pérem a po pár chvílích si s umělým pérem užívám, jakoby mě ani Emil dopoledne vůbec neojel. Sténám a naříkám, připadám si jak ta největší děvka, která to pořád chce a nemá nikdy dost. Co dělá a nakolik mé počínání sleduje má žena, příliš nevnímám, jen zaslechnu její povzdech: „To čuně to prožívá, jakoby opravdu držel chlapovi.“ Už jsem celý schvácený a řádně vysílený, důkladně protažený padnu na postel, umělé péro si ponechávám v zadnici, leč ono ze mne záhy lehce vyklouzne a já unesený s onoho prožitku bezmyšlenkovitě vyřknu: „A to si ještě neviděla, jak pěkně umím držet Emilovi.“ V ložnici nastalo dlouhé ticho, které nakonec přerušil povzdech mojí ženy: „To moje čuně, se snad opravdu chodí někde válet s chlapem.“ A po dalším dlouhém tichu dodává: „To ti nevěřím, to si toho tvého Emila klidně přiveď domů a předvedete mi, jak to spolu děláte.“ Do velkých diskuzí jsem se s mou ženou pouštět nechtěl, a proto jsem silácky vyřkl: „Klidně, to není problém.“

Po víkendu se v práci s Emilem scházíme tak normálně a on brzy nadnese: „Doufám, že v sobotu zase přijdeš a budeme spolu prověřovat mou postel.“ „To si nepůjde, protože ještě nevíš, že v sobotu musíš přijít k nám,“ naznačuji mu, co jej v sobotu čeká a nemine. „A proč?“ táže se hned Emil. „Protože budeme tentokrát prověřovat mou postel a mojí ženě předvádět, jak si to spolu rozdáváme,“ nanesu mu popravdě. On sebou škubne úlekem a řekne: „Ty vole to nemyslíš vážně, to si to jako budeme spolu rozdávat před tvou starou?“ A já ho uklidňuji: „No a co, neboj, bude sranda. Já bych to viděl tak, že mě pořádně ojedeš, ať holka vidí, jak ti umím držet.“ Emil se odmlčel a po usilovném přemýšlení se zeptá: „Co když se to zvrhne a já protáhnu i tvou ženu?“ Já s tím žádný problém neměl a docela živě bych si dokázal představit, kterak Emil obdělává mou ženu a ona si ve svém nitru užívá jeho mladé, krásně tvrdé péro. Silně ale pochybuji, že něco takového nastane, a proto zvesela Emilovi řeknu: „No tak co, když ji protáhneš, celkem se asi hovno stane, já ti to péro určitě neutrhnu.“ Emil se ale stále zdráhá a do sobotní akce se mu příliš nechce. Ovšem, když mu pohrozím, že mu s takovou asi už nepodržím, změkne a souhlasí. Jeho souhlas je sice takový hodně nepřesvědčivý, ale já doufám, že jeho touha zasunout mi péro do zadnice bude silnější, než ostych před mou ženou. V pátek se ještě ujišťuje: „A zítra to opravdu platí?“ „No jistě, žena už se těší. Dojdi tak ve dvě, já už budu připravený a můžeme na to hned vlítnout,“ potvrdím mu.

Nadešla sobota, já si po poledni dopřál důkladnou vnitřní i vnější očistu, nahodil na sebe tanga a ležérně přes sebe přehodil bílou košili, kterou jsem si ani nezapínal. Má žena nezůstala vůbec pozadu. Najednou se producírovala po bytě v bílých tangách a nahoře bez. Na mou otázku: „Kde najednou vzala tanga?“ jen odpověděla: „Když je můžeš nosit ty, proč bych nemohla já?“ Pak si oblékla bílé šaty s červenými puntíky, které na sobě měla, když mi kdysi poprvé podržela v březovém háji za městem. Byly jí trochu těsnější, ale budiž. Nakonec se ještě namalovala a vypadala jako nějaká šlapka, která je připravená vyrazit do ulic. Takto jsme oba netrpělivě očekávali příchod Emila. Ten si dával na čas a dorazil s půlhodinovým zpožděním. Má na sobě asi to nejlepší, co měl v šatníku a má žena ho vítá slovy: „Takový mladý a dovádí se starým kozlem, holky byste měl nahánět.“ Nevím, jestli to byla ta pravá věta na uvítanou a tak se snažím zachránit situaci, přistoupím k němu a začnu ho líbat, což má žena hned komentuje větou: „Fuj, čuňata, takhle se olizovat!“ Když mu zajedu rukou do kalhot a promnu mu péro a koule, naše polibky jsou najednou plné vášně a já vím, že Emila začal ovládat nezvladatelný chtíč. Jeho péro krásně tvrdne a já Emila nenápadně táhnu do ložnice. Jen Emil ucítí blízkost postele, už se svléká, což já činím také. Klekám si nahý na postel, vystrkuji na Emila svou nadrženou zadnici a čekám, co na to on. Postává a možná až nechtěně předvádí své krásně tvrdé péro mojí ženě a ta si jen povzdechne: „Jejda, ten je krásný.“ Pak už se vše začíná odvíjet tak, jak předpokládám. Emil se při pohledu na mou zadnici samozřejmě neovládne a už se na ni vrhá. Roztahuje mi ji rukama a začíná mi ji lízat svým mrštným jazykem. Pěkně se rozvášnil a já cítím, jak mi jeho sliny tečou až po koulích, stejně jako minule. Zaslechnu mou ženu: „Fuj, čuňata, jak může někdo někomu lízat prdel!“ Její komentáře nás ale vůbec nemůžou rozhodit, protože myšlenky obou se brzy protnou. Já už cítím Emilovo péro hluboko ve své zadnici a on se určitě nemůže dočkat, až ho do mne zasune. Tak se také děje, jen mi přestane lízat zadnici, už se do ní dere jeho krásné péro a hned od počátku pěkně hluboko. Sténám jako ta největší děvka, ostatně Emil nezůstává příliš pozadu. A jak je nadržený, moc velkou výdrž nepředvede a už se má zadnice plní jeho horkým semenem. Emilovo péro mou zadnici opouští a já jen zaslechnu další povzdech mé ženy: „Fuj, já mám doma ale takové prase, on mu fakt podržel.“

Emil se dál jaksi k ničemu nemá, sedne si na okraj postele, oddychuje a pokukuje po mé ženě. Já si lehám na záda a jako nějaká neuspokojená děvka žadoním: „No tak brouku, já jsem tak rozdělaný, přece mě dnes jen tak neodbudeš.“ Když si pak sednu a sáhnu mu na jeho tvrdé neklesající péro, hned ví, co má dělat. Sápe se na mě, začne mě líbat, a když správně zvednu nohy, už mám jeho péro hluboko v zadnici. Emil se záhy pěkně rozjede a vůbec mě nešetří. Stává se z něj ten správně divoký kanec a já ho ještě pobízím: „Och, víc, och, hlouběji, och, nešetři mě…,“ což má žena hned komentuje slovy: „Do prdele, on to prožívá víc než já!“ Emil na mě krásně cvičí, má rozdováděná zadnice úplně mlaská blahem a já si s ním náramně užívám. Trvá dost dlouho, než to na Emila znovu přijde, a když se tak stane a má zadnice se naplní další dávkou jeho semene, já jen žadoním: „Och, nepřestávej, och, pokračuj, och, ještě…“ Emil má přání vyslyší a dál mě píchá jako šicí stroj. Jsem v té správné extázi, každý průnik Emilova péra hluboko do mojí zadnice doprovodím patřičným sténáním a nářkem a užívám si ty dlouhé minuty, kdy Emilovo péro neúnavně rejdí v nitru mé rozdováděné zadnice. V momentě, kdy to na něj přijde, na mne padne zcela vysílen, péro mi nechává v zadnici a jen si povzdechne: „Do prdele, tys mi dnes dal pořádně zabrat.“ Když se ze mne znaveně odvalí, nenápadně se poohlédnu, co činí má žena. Sedí s roztaženýma nohama zcela nahá na stoličce a rukou si velmi důkladně projíždí rozkrok. S Emilem jsme velmi znaveni a příliš pozornosti jí nevěnujeme. Ovšem za chvíli se začíná ozývat její sténání. Pohlédnu na stoličku, ale tam není. Leží na zemi a do své škvírky si v docela svižném tempu vráží moje umělé péro, o které jsem tak asi definitivně přišel. Převalíme se s Emilem na posteli a sledujeme počínání mé ženy, které doprovází samé: „Ach, pojď, ach, vlez do mě, ach, rozervi mě…“ Když se konečně udělá, pohlédne na nás a řekne: „Co koukáte volové, celé odpoledne hledím na vás, jak jeden ze sebe dělá děvku a druhý ho jak děvku protahuje, to už se prostě nedalo vydržet.“

Naše představení s Emilem je asi u konce. Já s důkladně protaženou zadnicí, řádně znavený, usínám, ani nevím jak. Co se děje kolem mne nijak nevnímám, natož abych se zajímal, co dělá má žena nebo Emil. V pozdním večeru procitám a zjišťuji, že ležím v posteli sám. Když však procitnu tak nějak víc, slyším sténání a nářky mojí ženy ozývající se z koupelny. Vydám se tedy tam. V předsíni se svítí a dveře do koupelny jsou pootevřené. Když je otevřu víc, vidím svou ženu přehnutou přes pračku, kterak nastavuje svou zadnici vstříc Emilovu péru a pochvaluje si: „Ach, tak, ach, ještě, ach, moc hezky, ach, hezky mi to děláš…“ Emil se řádně činí, aby ji učinil šťastnou, a jeho péro do ní vniká v pravidelném tempu a pěkně hluboko. Když se na ty dva v šeru nepříliš osvětlené koupelny zadívám důkladněji, všímám si, že si Emilovo péro asi spletlo dírky a rejdí hluboko v jejím zadečku. Tam to má žena nikdy nechtěla a najednou ano, to se hodně divím. Poslušně Emilovi drží, nechává ho, ať jí pérem rejdí hluboko v zadečku a ještě ho pobízí: „Ach, ano, ach, ještě, ach, nepřestávej…“ A Emil se snaží, seč může. Ovšem ve stoje píchání mé ženy přestává zvládat, přestane rejdit pérem v zadnici mojí ženy, posadí se na okraj vany a vyzve ji: „Pojď si nasednout.“ Ona nelení, a posadí se na Emilovi na klín, nohy si dá do vany a on jí své péro namíří do rozkroku. Jeho péro se automaticky samo dere do její přední škvíry. „Ne, do kačenky ne! Pěkně do prdelky!“ ohradí se má žena, když jí chce Emil proniknout pérem mezi stydké pysky. Dohodnutí jsou v mžiku a už je znovu Emilovo péro hluboko v ženině zadečku. Má žena jezdí po Emilově péru jako divá a náramně si ho užívá v nitru své rozdováděné prdelky. Na ty dva je tak vzrušující pohled, že se i mé péro probudilo k životu a já se chtě, nechtě musím udělat rukou a v mžiku ze mne krásně stříká semeno. Ti dva mě ani nevnímají a jsou velmi zabráni to toho, aby si navzájem udělali dobře. Já ustupuji do ložnice a zanedlouho se v ní objevují i oni. Oba veselí a patřičně uspokojení, Emil vysemeněný do poslední kapky a má žena s důkladně protaženou prdelkou. Všichni tři uleháme do naší manželské postele a krásně znavení hned usínáme.

Ráno se všichni tři, po té co si dopřejeme ranní očistu, scházíme u snídaně. Má žena nám hned po ránu činí pomyšlení, protože se po kuchyni producíruje jen v tangách a nahoře bez. Jen Emil vstane od stolu, už se mu věší kolem krku a potom se její ruka vrhne do Emilova rozkroku a tahá ho za pokleslé péro. Než jsem se stačil rozkoukat, oba se z kuchyně nenápadně vytratili. Samozřejmě do ložnice, jak jinak. A po chvíli se z ní začalo ozývat sténání mé ženy na znamení toho, že Emil je skutečně výkonný sameček a může pořád. Nářky mojí ženy se zvolna stupňují a mohu zaslechnout stále dokola se opakující: „Ach, nešetři mě, ach, přidej, ach víc, ještě víc…“ Neodolám a nenápadně nakouknu do ložnice a viděl, jak si to ti dva spolu rozdávají. A pohled to byl moc hezký. Má žena je pěkně rozložená na posteli a Emil na ní usilovně cvičí, aby ji co možná nejvíc a nejlépe uspokojil. Koule má určitě prázdné a tak než dosáhne nějakého náznaku orgasmu, bude to trvat hodně dlouho. Aby se patřičně nabudil, mezi svým sténáním ještě stačí občas ze sebe vydat: „Ty děvko, já ti ji natrhnu…“ A má žena nezůstává pozadu, když ze sebe vysouká: „Ach ano, natrhni…“ Už oba vypadají, jako by mleli z posledních sil, celí upocení a schvácení si oba nepřestávají spolu užívat a chvílemi to vypadá, že Emilovo péro zůstane navždy v sevření stydkých pysků mojí rozdováděné ženy. Na znamení toho, že se jejich pohlavní akt neochvějně blíží ke svému konci, Emil z posledních sil vyřkne skoro nesrozumitelné: „Uf, já ti ji naplním…“ „Ach ano, naplň…,“ špitne má žena a Emil do ní zasune své utahané péro nadoraz a za velkého sténání skutečně ženinu škvíru obdaří těmi několika málo kapkami semene, které v něm ještě zbyly. Jen z mojí ženy Emil ztěžka sleze, belhá se od postele skoro po čtyřech a z posledních sil řekne: „Já už raději půjdu, než mi toho mého malého úplně chudáčka strhnete.“ Oba se ženou víme, že Emilovo péro žádným chudáčkem není, natož malým a oba nás dokáže patřičně uspokojit. Po chvíli se Emil objeví v ložnici již oblečený, připravený k odchodu a na rozloučenou řekne: „Tak zase někdy…“ Když odejde, žena leží celá strhaná, ale Emilem důkladně protažená na posteli a hned nahlas uvažuje: „Ve středu přijdu dřív z práce, to by mě Emil mohl protáhnout ještě víc než dnes.“ Já její choutky raději nekomentuji, byť mám chuť říct: „A co já? Moje nadržená zadnice také potřebuje protáhnout.“ Začínám mít obavu, že se nakonec budeme s mou ženou o to Emilovo péro snad i hádat.