Alpy tak trochu jinak

Byla to jejich první pořádná dovolená od začátku vztahu. Útulný hotýlek v rakouských Alpách, kilometry sjezdovek, vynikající jídlo, relax v sauně, vířivce a bazénu, neskutečně nádherný sex... Jedinou vadou na kráse byl fakt, že tohle byl jejich poslední den. On by to nepřiznal, ale protože nebyl vůbec zvyklý na tak velkou fyzickou zátěž, jakou byl týden intenzivního lyžování, skoro se těšil domů načerpat síly. Ona se snad narodila s lyžemi na nohou, takže měla pořád energie na rozdávání a její nekonečný optimismus udržoval oba v relativně dobré náladě.
„Ale no tak! Poslední jízda! Nahoře už skoro nikdo není, máme sjezdovku sami pro sebe, a kdy se sem zase podíváme? Nebuď lenoch!“ Vyplázla na něho jazyk jak drzá puberťačka.
„Hele já už začínám bejt vážně promrzlej, nohy pomalu necejtim a ozvalo se koleno... Nalyžovali jsme se až až ne?“ On byl očividně unavený, nehledě na to, že ho ještě čekala jízda autem domů.
„Prosím! Naposled! Uvidíš, že se Ti to bude líbit! A zimou trpět nebudeš...“ Ten šibalský úsměv v její tváři a jiskřičky v těch nádherných očích znal tak dobře. Tušil, že to nebude jen tak.
„Ok. Poslední. Ale zveš mě potom na kafe, budu ho potřebovat minimálně litr.“
Políbila ho na tvář, otočila se a rázovala k nástupní stanici lanovky. Kde jen bere tolik energie, divil se, když ji následoval.
V celém ski areálu zbylo sotva pár skalních fanoušků lyžování, proto se do kabinky dostali bez čekání a navíc ji měli sami pro sebe.
„Jak jen to děláš, že vždycky dosáhneš svého?“ Zeptal se, když se pohodlně usadil na protější sedačce.
„Prostě vím, co je pro tebe nejlepší.“ Naklonila se a ne zcela nevinně ho políbila. „Tobě je vážně zima, máš úplně promrzlý rty.“
„Nevymýšlel jsem si.“
Políbila ho znovu. Vášnivěji. Hřála jeho studené tváře ve svých teplých dlaních a užívala si spojení jejich rtů a jazyků. Pokusila se vstát a obkročmo si na něho sednout, ale kabina v tu chvíli projela kolem sloupu a celá se rozkymácela. Chytil ji za boky, aby neupadla.
„Jak dlouho to asi trvá k mezistanici?“ zeptala se.
„Asi deset minut. Myslíš na to, na co myslím, že myslíš?“
Jen se usmála. Pak si sundala bundu, položila ji na sedačku vedle a začala rozepínat tu jeho. On ji jen pozoroval, rád se nechával laskat a věděl, že ona to dělá ráda a s chutí. Rozepnout jeho kalhoty pro ni byla otázka vteřin, měla v tom praxi. Vysvobodila jeho tvrdnoucí penis z thermoprádla, pohladila ho teplou rukou a políbila jeho špičku.
Martin roztáhl nohy a umožnil ji kleknout si mezi ně. Mokrá podlaha kabinky nebyla v tu chvíli předmětem k přemýšlení. Protože mu bylo opravdu chladno, dotyk jejích horkých rtů na jeho studeném údu byl elektrizující. Chvíli ji pozoroval, jak si vychutnává kouření a sání a laskání jeho pyje, potom se podíval z okna kabinky na údolí hluboko pod ním a těch pár lyžařů – různobarevných teček v záplavě bílého sněhu – a na malý moment si dovolil usmát se té situaci, než se nechal kompletně pohltit tím nejkrásnějším pocitem pod sluncem, umocněným desítkami metrů dělícími je od země.
S každým sloupem, který kabina míjela, jak se pomalu sunula vzhůru, s každým zatřesením si ona strčila jeho penis hlouběji, sevřela jeho chloubu pevněji a sála vášnivěji. On se dostával do extáze. Chtěl být v ní. Chtěl cítit její vlhko. Chtěl ji pořádně ošukat. Na všem ostatním v tu chvíli přestávalo záležet. Chytil ji za hlavu, zvedl k sobě a políbil ji. Stále ještě zkřehlými prsty ji stáhnul kalhoty i s thermoprádlem ke kolenům, nesmlouvavě ji otočil a donutil ji předklonit se.
Ona měla co dělat aby udržela rovnováhu, ale ve chvíli kdy do ní hladce až nadoraz zaplul chladný pyj, oddala se jen tomu pocitu. Nechala se držet za boky a šukat. Každý příraz ji kousek po kousku sunul do jiného světa. Nechtěla nic jiného, jen se nechat unést tím pocitem...
Pak kabina přejela kolem většího sloupu. On z ní vypadl a ztráta rovnováhy ho s trčícím pyjem posadila zpátky na sedačku. Ona narazila čelem do plexiskla kabiny, podlomila se ji kolena a jen tak tak to ustála, když si klekla na sedačku. Podívali se na sebe a nahlas se zasmáli. Ne na dlouho, jeho mysl byla zaměstnána jedinou myšlenkou – šukat, vrátil se k tomu okamžitě. Ona si přála jen jediné – být ošukána. Chytila se pevně sedačky, rukou se zapřela o sklo a s koleny na sedačce vyšpulila zadeček a chtivou mokrou kundičku co to šlo. Poslední, čeho si všimla, než zavřela oči ve slastném opojení, byla varující samolepka na okně „Please, do not rock the gondola!“. Zasunul. Pro větší stabilitu se chytl madla dveří a sedačky. Pak už jen šukal. A šukal. A kabina se třásla s jeho přírazy. Oba se oddali tomu tak slastnému pocitu, oba měli zavřené oči a vychutnávali si to úžasné spojení těl. Byli v tom tak ponořeni, že si vůbec nevšímali blížící se stanice....

Rodina Millerových byla jednou z toho druhu. Celý rok šetřili, aby si mohli dovolit týden v maličkém apartmánu v Alpách a dopřát tak jejich dvěma dětem pořádné lyžování. A že se snažili, aby ani koruna nepřišla na zmar. Ráno byli u sjezdovky téměř o půl hodiny dřív, aby byli první, kdo si užije čerstvě upravený sníh, oběd pro celou rodinu vozil pan Miller v batohu, aby se neztrácel čas a neutráceli peníze v restauracích, odpoledne byli Millerovi úplně poslední, kdo sjezdovku opouštěl. Naneštěstí před chvílí pan Miller špatně odbočil na jedné ze sjezdovek a tak rodina přišla o cenný čas, během kterého by ještě stihla dojet do první nástupní stanice a stihnout poslední kompletní jízdu až nahoru. Paní Millerová byla vzteklá. Museli dojet do prostřední stanice, což znamenalo, že stihnout jen polovinu toho, co původně stihnout chtěli. A to si ještě musí pospíšit!
„...a je to jen tvoje vina! Kdybys uměl líp číst v mapě nebo si to pamatoval, mohli jsme už být dole! Ale takhle....“ Paní Millerová vypadala jako malý vzteklý psík, který ustavičně štěká na velkého apatického medvěda, kterého její manžel tak silně připomínal. Malé Markétce a Jiříkovi bylo matčino reptání úplně jedno, byli zvyklí. Zajímalo je jen, aby byli v kabince první, protože chtěli nejlepší místa s nejlepším výhledem.
Celá rodina byla konečně připravena nastoupit do kabiny. Naneštěstí jim poslední prázdná ujela před nosem, tak netrpělivě čekali na další. Jak to vypadalo, někdo v ní byl. Tak možná počkají na další....

Protože oba byli jako v transu a na kývání lanovky u sloupů si zvykli, nevšimli si, že se blíží do prostřední stanice, nevšimli si mohutného zakymácení ani náhlého potemnění v kabině. Bylo to až otevření dveří, které ho vytrhlo ze snění a rázně bez skrupulí vrátilo do reality. A že to byla realita. Stál uprostřed kabiny, péro hluboko v útrobách své milenky a neschopen slova ani pohybu zíral otevřenými dveřmi na rodinu se dvěma dětmi, která se snad chystala nastoupit. Ona s krásným bílým pozadím vystrčeným do prostoru se z míry vyvést nenechala ani zvukem otevíraných dveří, ani náhlým poryvem mrazivého vzduchu hladícím její půlky. Její „..tak dělej, mrdej!“ a zvuk mokré kundičky hladově přiražené na jeho najednou pomalu vadnoucí penis byly jedinými zvuky, které zazněly během nejdelších 12 sekund jeho života.

Když kabinka konečně přijela a její dveře se otevřely, i nekonečně mrmlání paní Millerové bylo utnuto. Chlapské instinkty pana Millera reagovali automaticky, a tak se jeho oči okamžitě zafixovali na krásně tvarované alabastrové pozadí a úžlabí mezi půlkami, které po chvilce nabídlo krásný výhled na právě mrdanou mladou kundičku. Erekce se dostavila hned. Když se pak ještě ozvalo „..tak dělej, mrdej!“ pan Miller mimoděk udělal krok vpřed, jakoby chtěl nastoupit k tomu zjevení. Ruka paní Millerové reagovala samovolně, když manžela nekompromisně poslala o dva kroky zpět. Pak se ozval instinkt mateřský, a obě děti měly najednou zakrytý výhled, takže neviděly, jak se kabinka vzdálila, dveře se zavřely a výjev skončil.
„Vi.. Viděls to?! To snad není možný! Tohle se mi je zdá! Oni normálně.. Normálně mrdali jak nějaký zvířata! Před dětma! Viděls to? Jak zvířata!“ Paní Millerové se pomalu vyrovnávala se ztrátou její psychické rovnováhy.
„Ahm.“ Přikývnul zasněně pan Miller. „Jako zvířata.“ Jeho mozek byl najednou zcela vyplněn bělostnou krásou, a představa toho, jak na místě toho chlapa stojí on a plení tu mladou krásnou....
„Na co jako myslíš! Prober se! Jedem domů! Děti, seberte se! Dneska konec!“
„Haha, dělej, mrdej!“ zahlásil ještě Jiřík, než ho facka jeho matky téměř poslala k zemi.

Když se dveře kabinky zavřely, on totálně ztratil erekci, jen seděl na sedačce s povadlým penisem komicky vykukujícím z jeho kalhot a zmítal se v záchvatu smíchu. Ona, protože se probrala až těsně před tím, než kabina opustila stanici, pomalu sbírala myšlenky, aby dávaly nějaký smysl. Pak se začala smát taky. Zbytek jejich cesty vzhůru byl vyplněn záchvaty smíchu, kdykoli se na sebe podívali, a urychleným oblékáním se chvíli před tím, než dorazili do finální stanice. Tohle rozhodně bylo nezapomenutelné zakončení dovolené...