Panenský alarm... Denny-01

26. 4. 2016 · 9 299 zhlédnutí denny-01

Panenský alarm

   Tenhle zážitek se mi stal v době, kdy jsem začínala chodit s mým ,už skoro čtvrt století, manželem

   Abych to malinko přiblížila,chodili jsme spolu pár dnů, když jsem dělala maturitní zkoušku.Podotýkám..jen  chodili...byla jsem ještě panna a byla jsem na to celkem hrdá.Až se divím, že mi to  tak dlouho vydrželo,protože jsem hodně pány provokovala a několikrát si i zdatně "koledovala"...a tohle je vlastně poslední případ "koledování".Ještě je nutné říci, že se toto odehrálo v porevoluční době 1990 a ještě nebyly rozšířené mobilni telefony.Můj milý mi slíbil, že mě v den D po zkoušce vyzvedne a odveze domů, abych se včas stihla vrátit osvěžená a převlečená na maturitní večírek své třídy, který se konal v jisté zahradní restauraci.Den proběhl v nervozitě a po menších zádrhelech...kdy jsem třeba nedokázala při zkoušení z technických materiálů odpovědĕt na banální otázku...."Čím slepíte dva papíry k sobě?" ...nakonec pro mě a většinu maturantů úspěšně.Na smluveném místě jsem na milého čekala...deset minut...dvacet minut ...půl hodiny a nic.Naštvaná a zoufalá jsem letěla přes celé město...a nakonec stihla jediný autobus domů a obratem zase zpět do města.

...Cestou mi to samozřejmě šrotovalo v hlavě..proč nepřijel....moje divoká mladá mysl vydedukovala, že se se mnou beze slova rozešel.. (Samozřejmě to byl technický problém a on dorazil pět minut po tom, co jsem já odběhla...projel celé město i nádraží..ale minuli jsme se).Stále víc jsem upadala do splínu..ale nakonec   jsem se rozhodla, že si večírek užiju.Bylo tím myšleno...že si vychutnám tolik alkoholu,kolik snesu...abych umlčela ve své hlavě ten hlas, který mi neodbytně našeptával..."vykašlal se na tebe..haha".Normálně jsem totiž alkohol skoro nepila.

   Večer ubíhal v družné zábavě nejen nás maturantů , ale i některých pozvaných pedagogů.V tomto duchu proběhlo smíření s nesmiřitelným fyzikářem, co mi pil krev celé  čtyři roky.Po pár  sklenkách..z obou stran...jsme si překvapivě dobře popovídali.Ovšem s mistrem odborného výcviku, který byl jen o pár let starší než já, mi šlo družení ještě daleko lépe...pohled střídal pohled...slovní přestřelky hýřily vtipem a  napětí se dalo krájet...zejména to sexuální.Už se nad tím pozastavovali I spolužáci a zejména spolužačky..Čím dál častěji došlo na dotyky...a když nás  všechny  z restaurace konec  pracovní doby vyhnal.. ani  nevím jak ...skončili jsme spolu na lavičce v parku,v odlehlém koutě.Dlouhou dobu jsme se mazlili a hlavně líbali..pro mě, skoro nepolíbenou to byl velký zážitek, protože to fakt uměl.Vystupňovalo se i vzrušení a tak ho napadlo,že půjdem k němu na pokoj, na internát.Už to byl adrenalin, muselo se přes vrátnici.To ovšem proběhlo v klidu.To ,co pak ovšemnásledovalo  na pokoji...to byl pro mě nezapomenutelný zážitek.

   Sotva jsme zavřeli dveře pokoje..tak jsme se na sebe hladově vrhli, začal mě svlékat...líbal mě , hladil..trochu zápolil s podprsenkou, ale nakonec se mu to podařilo a tak moje prsy laskal a sal bradavky...to vše už vleže na posteli.Libilo se mi to do téhle doby....ovšem , když ze mě stáhnul kalhoty a kalhotky...najednou mi došlo, co se opravdu děje.Popadla mě  panika, co budu dělat....že opravdovýj sex s ním vlastně nechci.Pak se  zvedl z postele a začal se svlékat on, košili, džíny a trenky a najednou tam proti mě stál nahý velký chlap, s chlupatou hrudí, a opravdu velmi  vyvinutým nádobíčkem, které trčelo jako kopí.Dodnes nevím proč...asi z té zoufalosti jsem se začala smát, a kdyby jen smát, byl to nezvladatelný záchvat smíchu.Pořád vidím , jak se tvářil, nejdřív se vyděsil,pak se mračil, to kopí rázem zvadlo a pak nevydržel a smál se se mnou...smáli jsme se jako blázni.A když jsme se konečně uklidnili a já mu dokázala vysvětlit u kávy, že jsem se mu rozhodně neposmívala, to že zafungoval panenský alarm, tak mě ještě za tmy odvedl přes celé město na autobus a zůstali jsme kamarády.Dokonce jsme se i domluvili, že oba řekneme, že jsme na té lavičce v parku probudili až ráno...to v rámci zachovaní klidu jak našeho, tak hlavně spolužactva.

   Vždycky když jsme se pak sešli, tak jsme na to vzpomínali, smáli se a on litoval, ze své započaté dílo nedokončil a k této větě přidal mlsný vzrušený pohled.I po létech mi při té vzpomínce naskočí příjemná husí kůže a vlna vzrušení.