Externí pedagogická výpomoc, 1. část

Tak tohle, milí Amatéři, bude o něco delší, nevím jestli tu už něco takové bylo. Příběh má něco přes dvacet stran, je to kratší "novela"... Není to tak storka pro okamžité vzrušení během krátké polední přestávky. Snad je to vhodné číst i na víc krát, tak se pak v textu orientujte podle jednotlivých dnů v týdnu, na které je příběh rozdělen. Jelikož erotické povídky na Amatéřích spočívají převážně v jedné "události", tak tahle pak obsahuje snad čtyři takové povídky v jednom celku.

Proto jsem se rozhodl opatřit jí i "nastiňující" předmluvou, kterou ovšem není nutné brát příliš vážně (menší parodie na literárně teoretické knižní úvody), i když je ve všem pravdivá. Jestli vám to už "tam dolů" nekontrolovatelně pulsuje nebo vás "teorie" a omáčka kolem nezajímá, přeskočte ji. Jestli vás zajímá jen samotná erotika, "pořádní akce" začíná tak od středy. Ze začátku jde o lechtivé naznačování a přípravu pozdějšího děje, které jsou ale pro jeho plné prožívání docela potřebné. Řady hvězdiček oddělují jednotlivé dny, které jak za sebou následují, postupně vystupňovávají erotičnost událostí. Povídka je psána s větším ohledem na ženy - obsahuje lechtivé detaily, dvojsmyslnou a metaforickou řeč, zpočátku jen nepřímé naznačování "sexuálních dějů", pozvolné stupňování jejích erotičnosti, širší kontext, určité vykreslení vnitřních pocitů, spíš submisivnější mužskou část a dominantnější ženskou (jo, šéfuje tomu dáma, chlapi...).

Akce se ovšem taky docela "zvrhne" a její explicitní opis polahodí i mužským představám. Erotická jemnost a sexuální zdivočelost se podle mě hezky doplňují a vzájemně obohacují. Jednotlivé večery druhé poloviny týdne pak sice mohou z erotického hlediska tvořit i kratší samostatné povídky (každý má vlastní začátek a očekávatelné zakončení), ovšem společně vytvářejí i v erotickém smyslu jeden ucelený provázaný celek, který se lineárně vyvíjí do "velikého vyústění". Pro jeho maximální vychutnání si je tak nejlepší na odpoledne nebo večer vyhradit nějakou tu hodinku soukromí, zapálit svíčku, odložit kalhotky a podprsenku bokem a lehnout si s noťasem a případně i malým plastovým pomocníkem do postele (mluvím samozřejmě o dámských čtenářkách...;).

* * * * * P ř e d m l u v a * * * * *

Rád ve svých příbězích spojuji erotiku s analýzou různých "vývojově-psychologických problémů";-) Myslím, že to přidává na jejích realističnosti a lepší seznámení se s postavami a pochopení nitra posiluje jejích "živost" a naše spolucítění s nimi. Díky tomu s nimi můžeme lépe prožívat jejích sexuální prožitky. Je to tedy účelové, nesnažím se nic řešit. Taky se snažím, aby to jen stupňovalo erotické napětí a ne jej brzdilo zbytečným oddalováním akce. V tomhle příběhu bude "omáčka" trochu bohatší, ovšem doufám, že funkční. Nechci jít do životů nebo vykreslovat nějaký příběh, rozvedu jen intimní okolnosti, které pak prožitek ze samotného sexu snad jen prohloubí.

V prvním příběhu (Čínská pastička v rychlíku EC - https://www.amateri.com/cs/story/3162) jsme vedle "genitální penetrace" byli svědky i té analytické, duševní. Problém měla za mlada sexuálně svobodnější dáma, teď ovšem uzavřená v manželství s docela nápomocným, ale poněkud strohým manželem. Spočíval v ne zcela úspěšném přechodu ze zhýralé mladosti do věrnosti manželství. Proto i ta dvojsmyslná metafora v názvu "Čínská pastička" - nejen naplnění dámy dvěma údy současně z obou stran, ale taky duševní rozpoložení svobodomyslné bytosti uzavřené v monogamním manželství (co se projevovalo v úpadku jejich intimního života a ne zcela povedených snahách o jeho oživení, které jakoby vypadli ze stránek ženského magazínu). Řešením byl návrat zpátky do "starejch časů", ovšem teď už spolu s manželem (jo, moc naivní, vím:-).

Dnes se podíváme na jinou věkovou/pohlavní/sociální skupinu, 16-leté panice. Považuji je z fyzického a psychického hlediska za více-méně dospělé muže. Vše co píši je v mých očích normální "adult sex", jen prostě mladších mužů bez zkušeností a ve zvláštním (infantilizujícím?) institucionálním prostředí. Čili nejde o žádné "pedo-", jedná se o sex normálních kanců, jen nezkušených a poněkud nesmělých a nervóznějších (to ale tvoří podstatnou část "erotického náboje" příběhu).

Myslím, že problém v téhle povídce nemusím vysvětlovat:-). Sporné samozřejmě je, jestli se vůbec jedná o problém i z hlediska někoho jiného než samotných mladých aktérů. Aby nezůstali nepochopeni, poslal jsem jim strážného anděla v určité autoritativní pozicí, který jejich pohled na věc sdílí. Slečnu doktorku filosofie je samozřejmě při jejím vykonstruování dané situace jako problematické (a tedy vyžadující si "řešení") možné podezírat z vedlejších, čistě osobních úmyslů. Má slečna aspirující docentka ráda větší množství mladých tvrdých údů najednou? Potřebuje si jen zkrátit dlouhou chvíli při povinné pedagogické praxi? Taky může jít o nějaký tajný výzkumní projekt Pedagogické fakulty nebo Ministerstva školství.

Příběh dává víc otázek než odpovědí, přičemž i mě jako autorovi je víc věcí nejasných jako jasných. Slečna po celou dobu zůstává velice efemérní, neuchopitelnou bytostí, pořád bloudící tou metaforickou tmou pokoje tří spolužáků, kteří jen hádají, kde se opět objeví a jaké má umysli. Jakoby vždy jen zůstávala stát mezi pootevřenými dveřmi, jednou částí uvnitř, ale druhou někde venku. Jednou učí na škole, pak probádává nové stezky myšlení v uzavřené akademické obci. Podobně i v průběhu dne opouští hlavní svahy a na druhém "tajemném páru lyží" sjíždí vedlejší nedotčené prašany. A když pak v noci svým vědomím opouští tělo, které tam třem kamarádům nechává chvějící se v orgasmu, ti opět mohou jen hádat, kde asi polétává. Je ztělesněním tajemné ženské sexuality a její neuchopitelností mužským rozumem.

Záměrně tak neříkám, jakou postavu Jitka zosobňuje, ani co cítí, jen vám ji představím a už jen na ní ponechám, aby se před vámi svým konáním sama odhalila. Tak snad do jejího pozadí získáte hlubší vhled než já... Osobně si myslím, že jde o první možnost a Jitka si jako neobyčejně inteligentní děvče prostě jen umí najít potěšení, které současně dělá radost i druhému (respektive třetímu a čtvrtému?). Ale kdo ví, co těmhle intelektuálům běhá po rozumu a taky nevíme, jakou má vlastně minulost - jsou kluci jejími prvními, druhými, pátými, desátými? Možná ovšem sama slečna jen spontánně experimentovala a nechala se unést neočekávanými okolnostmi, proč za vším vidět nějaký plán...

Jinak čerpám i ze vzpomínek na vlastní pocity, i když bohužel ne na vlastní zkušenosti. Uvedená katarze "mladické tragedie" je jen výplodem mé fantasie za účelem ukojení libida (mého a taky vašeho), jeho praktičnost ať posoudí každý sám;-). Omlouvám se všem kdo máte 16-leté syny, které v mysli opatřujete jako ti malé andílky, nevím jestli by jste měli číst dál. Jinak si nemyslím, že by z hlediska psychického vývoje daných jedinců šlo o něco negativního. Možná si je Jitka mohla "brát" po jednom, aby měli větší pocit výjimečnosti celé události a své osoby v ní. To by ovšem šlo na úkor peprnosti příběhu a ta je nakonec účelem toho všeho:-). A jsem si jist, že to budou číst i nějaké pedagogické pracovnice a to mě docela bere... (budu rád, když mi pak, anonymně, napíšete možná i o vlastní zkušenosti, mám mnoho otázek;).

Jo a holky a ženy, jestli milujete erotičnost ve slovech, napsat mi můžete vždy, rád odepíši (co snad vyústí i do další korespondence). Milovat se jde i prostřednictvím slov...

* * * * * S o b o t a * * * * *

Když jsem v sobotu s lyžemi na ramenou scházel ke škole, autobus byl už přistavený před vchodem. Kolem něj se odehrával totální chaos, nějaké holky lítali po parkovišti a volali na rodiče, co všechno si doma zapomněli. Ti už se ale ani netvářili, že je to moc trápí a pod nepatrným úsměvem byla znát ukrývaná radost z přicházejícího týdne bez jejích ratolestí.

Pozdravil jsem se s Láďou a Petrem a hodil brašnu s lyžemi do kufru pod autobusem. Prohlédl jsem si známé lidi ze školy kolem. Především učitele bylo hezké vidět za jiných okolností než před tabulí. Vždy mě tou svojí proměnou do civilního života uměli překvapit. Najednou měli docela prima oblečení a s dobrou náladou a občasným smíchem se spolu bavili, proměnili se zkrátka v normální lidi. V jejích hloučku mě nejvíc zaujala jedna mladá žena. Nebyla to studentka, ale na učitelku nebo rodiče vypadala nějak mladě. Jen stála s uvolněným úsměvem a poslouchala jiné učitele. Nevypadala na to, že by měla nějakého z těch malých pobíhajících prevítů na odpovědnosti. Jako kdyby jen šla na dovolenou a jediný problém byl, jestli si vzala ten správní opalovací krém. Měla dlouhé hnědé vlasy a krásnou sportovní postavu. Když se otočila, z přiléhavé zimní bundy se jí z profilu tyčili krásné plné ňadra a těsnější rifle obepínali malý pevný zadeček. Najednou se na mě zadívala a mě přeskočil tep, musela vidět, jak ji očumuji. Naše neznámá se na mě ale jen mile usmála a nastoupila do autobusu.

Tam se už vše odehrávalo podle tradičního scénáře, my si šli sednou doprostřed pod televizi a čekali, kdy ta kraksna odjede.

- "Kdo to je?" zeptal se Láďa. Nemusel upřesňovat, o kom mluví, bylo mi to jasné. Stejný zájem jako ve mě vzbudila asi u ostatních...

- "Brácha ji zná, měli ji na občanské výuce. Byla tehdy, myslím, právě po výšce. Říkal, že byla docela odtažitá a nesmělá. Možná jí moc nepomohlo, že se na jejích hodinách všichni kluci přesunuli do předních lavic..." řekl Petr.

- "Jo, ale holka nemusí být přímo modelka, aby mezi našimi účami zaujala..." prohodil Láďa a všichni jsme věděli, že to nemyslí moc upřímně. Nikdo nechtěl dát najevo, že její přitažlivost je zcela výjimečná. Všichni jsme se tvářili nezúčastněně, opatrné pohledy ovšem jasně prozrazovali, kdo ovládl většinu naší pozornosti.

Když se autobus rozjel, třídní nás tradičně uvítala a vysvětlila několik organizačních záležitostí. Pak nám představila doktorku Jitku Zikovou, která má na našem soustředění dělat externí pedagogickou výpomoc. Prý to není doktorka jakou známe z ordinace, ale doktorka filosofie z Pedagogické fakulty UK. Má potěšení říct, že je velikým akademickým talentem a i když jí ještě není ani 30, už se odhodlala aspirovat na docenturu. Máme se prý chovat slušně a dělat gymnáziu dobré jméno, kdo ví, jestli se neocitneme v nějakém jejím budoucím výzkumu. Slečna Ziková vstala a krátce poděkovala. Měla modré oči a moc hezkou a milou tvář. S líčením si moc starostí nedělala, asi i proto že to nebylo vůbec nutné. Byla trochu nesmělá, ale měla jiskru a sálala z ní veselost a pohoda.

- "Jo, čili šprtka..." prohodil Láďa suše a my se zasmáli. "Jestli takhle skončí i Andrea, tak si jí rezervuji. Ta se ale spíš vyvine v naši třídní..." dodal skepticky.

* * * * * N e d ě l e * * * * *

Po prvním dni lyžování jsme byli v neděli docela unaveni, i když spíš jen z nošení lyží, čekání na učitele a ostatní spolužáky a postávání na svahu. Na ten nás nahnali, aby nás pak na něm nechali si hezky zalyžovat snad jen půl hodiny. Jen jsme si zahráli karty a chtěli jít spát.

Jo jinak, jmenuji se Martin. Nedávno mi bylo 16, stejně jako Láďovi a Petrovi. Známe se už od základky, kterou jsme spolu v jedné třídě vychodili od prvního ročníku. Byli jsme poměrně slušní a dobří studenti, i když za nudné šprty jsem se nepovažovali a zábavu nikdy nepokazili. Tohle léto jsme všichni nastoupili na stejný gympl, ne proto že jsme se nedokázali oddělit, ale prostě proto že je jediný dobrý bilingvální v Praze. Vlastně jsme se poslední ročník připravovali právě na něj a nějak nám to všem třem vyšlo. Vyšlo to taky Karin, kterou pořád cítíme za zády už posledních devět let...

- "Tak co, kluci, hezké ubytko?" vlítne bez zaklepání do našeho pokoje. Tenké těsně triko prozrazuje, co vlastně skutečně přišla ukázat. Všichni se nezvykle pozorně začteme do knížek, které před sebou máme.

- "Jo, je to fajn", prohodím a slušně se na ní usměji.

- "Tak kdyby něco, jsme s Andreou hned vedle jo? A žádný chlast, vy!" zasmála se a odešla. Nikdo nic nekomentoval a událost spíš urychlila přípravu na spánek.

Bylo jasné, že všichni otáleli s převlékáním a jen čekali, když ten druhý odejde. Byli jsme stydliví a i po těch letech spolu nám to pořád přišlo trapné.

- "Tohle je úplně pitomé, kluci, vždyť se známe celou věčnost". Prohlásil Láďa a prostě se svlékl.

- "Mě to už taky otravuje..." řekl Petr, dal si dolů trenky a začal natahovat pyžamo.

Najednou slyšíme zaklepání a otevřou se dveře bez toho, aby někdo stihl něco říct nebo něco skrýt. Všichni v nich čekáme Karininu tvář, ale jako kdyby překvapení nebylo už dost, objeví se v nich s nesmělým úsměvem slečna Ziková a vesele zavolá

- "Tak večerka, klu..." najednou se zarazí a neúmyslně pohledem na moment zamrzne na Láďově visícím údu. Byla to jen chvilka, sama v šoku nevěděla co udělat, ale ta doba nám připadala jako věčnost.

- "Promiňte, nevěděla jsem..." zamrmlala, otočila se a zavřela za sebou dveře.

Chvíli stojíme jako opařeni, pak si oba "naháči" rychle natahují pyžamo. Jsem najednou celkem rád, že jsem jako oni dva tak spontánně a žoviálně neodhodil svojí stydlivost...

- "Sakra!" prohodí Petr.

- "To jsem zvědavý, jak se nám podaří se jí týden vyhýbat..." připomíná Láďa to, že jako jediná z učitelů umí lépe lyžovat a tak má naší pokročilé skupině dělat instruktorku.

- "Ještě, že jsem si vzal svojí balaklavu..." říká Petr, natahuje si na hlavu zvláštní textilní punčochu se třemi malými otvory a s výzorem bankovního lupiče se hlasitě zasměje. Láďa si už mezitím před zrcadlem kontroluje, jestli přes dva šály omotané přes tvář dokáže dýchat.

- "Jo a to jste věděli, že na gymplu se dělá večerka?" nechápavě utrousím.

- "Jo, taky si vzpomínám jak nám ředitelka na začátku roku říkala něco o tom, jak už jsme dospělí a samostatní a každý musí dozírat sám na sebe..." dodal rozmrzele Petr.

* * * * * P o n d ě l í * * * * *

Jitka byla samozřejmě profesionálka a v pondělí to na svahu bylo jen o lyžování. Jen po polední svačině se mě zeptala, jestli jsou ti dva v pořádku a koukla směrem k páru pitomců, co seděli za nejvzdálenějším stolem zády ke skupině.

- "Jo, to je přejde..."odpovídám jí, potěšen její bezprostředností.

- "Tak jim raději připomeň, že večerka je v deset a že mají být už připraveni na spánek!" prohodila autoritativně, ovšem s mrknutím oka a odešla k lyžím.

Když se přesně v deset ozvalo na naších dveřích zaklepání, byli jsme už všichni v pyžamu. Po pozvání dovnitř se pomalu otevřeli dveře, ve kterých se objevil Jitčin úsměv.

- "Tak to jsem ráda, že je už vše jak má být. A jinak promiňte, že jsem tu včera tak vlétla." Usmála se na nás a Láďa s Petrem se ještě jednou začervenali. Vešla dovnitř, prohlédla si naše lyžařské boty a zeptala se, proč je nemáme ve spodní místnosti na lyžařské vybavení. Řekli jsme, že jsou promočené a báli jsme se, že do rána nestihnou vyschnout.

- "Tak jo, ale nedávejte je přímo na radiátor ať se nepřipečou. Jinak jste si vybrali nejlepší pokoj, trochu vedle od všeho dění, tady máte opravdu soukromí od zbytku třídy." Dodala, když pomalu vycházela ze dveří. Pohled mi padl na její zadeček ve sportovních kalhotách. V momentu se ohlédla a očima jej zachytila. Lekl jsem se, ale jen se usmála. Zhasla světlo a prohodila

- "Dnes jste tedy vzorní, kluci..." a tišeji, ale zcela zřetelně dodala "...ale včerejší večerka byla zajímavější." A zavřela za sebou dveře.

Uvnitř nastalo absolutní ticho. I když jsem ty dva neviděl, věděl jsem, že zírají do tmy šokováni a s mozky rozběhnutými na plné obrátky. Následujících 24 hodin bude celou naší mysl zaměstnávat otázka, co tou větou slečna Ziková chtěla říct...