Rozvedený záletník a nadržená sousedka

Karel se pohodlně uvelebil na nadýchaném polštáři a očima přelétl prostornou ložnici. Muselo být čerstvě povlečeno, protože jeho naškrobená vůně mu téměř okamžitě vnikla do nosu a rovnou nekriticky uznal, že její rekonstrukce se vážně povedla. Podle Nadiných slov ji s manželem dokončili teprve nedávno, ačkoliv se mu ji rozhodla odprezentovat sama, manžel dnes odjel na služební cestu a měl se zdržet do konce týdne. Náhle sem od koupelny dolehly tlumené kroky, dovnitř vplula spoře oděná žena a on se spokojeně usmál. Na čerstvých padesát vypadala Naďa úžasně, přeměřila si nahého Karla ležícího na posteli, pohodila blonďatou záplavou vyžehlených vlasů a rozvázala si pásek u pastelově růžového župánku, splývajícího jí sotva do půli stehen, na její věk úctyhodně hladkých a souměrných. Mezi rozvolněnými cípy vykoukly obliny jejích velkých prsů a upravený klín. "Jen zatáhnu závěsy," uculila se a rázně vykročila přes místnost, zatímco přemýšlel, kdy se na sex s nějakou ženou naposledy těšil tak, jako teď. Přistoupila k oknu, rozpaženýma rukama uchopila závěsy a nabídla mu pohled na svoji žensky plnou siluetu prosvítající pod vzdušnou látkou v matném světle stropních bodovek. Pak si ale Karel uvědomil, že u něj setrvala o něco déle, než by původně očekával, už dávno se měla svléknout a lehnout si vedle něj. Místo toho se k němu s vyděšeným výrazem otočila a vyjekla: "Musíš pryč, okamžitě!" "Cože?" vytřeštil na ni nechápavé oči, "a proč?" "Manžel! Jde nahoru!" "Co?" vyhrkl a vyskočil na nohy, "on neodjel?" "No, zřejmě ne!" zaúpěla Naďa a hlas se jí rozčilením třásl, zatímco si spěšně utahovala pásek u župánku. Karel se horečně nasoukal do trenýrek a posadil se na postel, aby si oblékl ponožky.

"Není čas, oblečeš se venku!" Podala mu zbytek svršků, zatímco ho postrkovala do chodby, kde mu vrazila do rukou kabát a boty. Opatrně otevřela dveře bytu, výtah jel zrovna dolů. "Schovej se, počkej, až bude vzduch čistý, a pak hned odejdi!" zavelela a nevybíravě ho vystrčila ze dveří na chodbu. "A ať tě tu nikdo nevidí, rozumíš?!?" Karel se zmateně rozhlédl po ztemnělé chodbě a naposledy se podíval na Naďu. "Promiň!" odezíral jí ze rtů neslyšnou omluvu než rezolutně zabouchla dveře a okolní prostor se propadl do pološera. Ve stejný okamžik se výtah vydal na cestu vzhůru a on bosý seběhl do nižšího patra, kde se přitiskl zády na zeď a snažil se zklidnit zrychlený dech.

Třiačtyřicetiletý Karel byl pátým rokem rozvedený, ale jak často a s oblibou jedním dechem dodával, šťastně. Nebyla to tak úplně pravda, Karlova bývalá manželka prostě neunesla jeho neustálé flirtování s jinými ženami, požádala o rozvod a odstěhovala se i s jejich nezletilým synem zpět k rodičům. Karel byl pohledný sympaťák a působil mladším dojmem, vždycky byl až bytostně přitahován ke starším ženám, takže když do firmy nastoupila Naďa, hned mu padla do oka. Pracovali na stejném oddělení a nejprve společně obědvali v jídelně, kde se během každodenních rozhovorů stále více sbližovali a jednou se mu ve slabé chvilce svěřila, že s manželem už to není, co to bývalo a že už bezmála dva roky usínají vedle sebe, aniž by se o něco pokusili. Přemohli se pouze jednou ročně na dovolené v Itálii, i když i tam to často končilo fiaskem kvůli jeho nedokonalé erekci a pro tyto případy si s sebou Naďa vozila robertka. Po nějakém čase ji Karel pozval k sobě, ale odmítla. Tvrdila mu, že by se v cizím prostředí nedokázala dostatečně uvolnit a raději volila domácí prostory, proti čemuž nic nenamítal, určitě by ji neohromil tak pečlivě naklizenou ložnicí, jako byla ta její.

Nad tím vším teď Karel přemýšlel, když pozoroval osvětlenou kabinu výtahu, která vystoupala do patra nad ním, o chvíli později zachrastily klíče v zámku u Nadina bytu, a poté se na chodbě opět rozhostilo hrobové ticho. Mimoděk ho napadlo, jestli si její manžel schválně nerozsvítil, aby svou manželku překvapil, ale vlastně mu byl vděčný, aspoň mohl nepozorovaně sestoupit do suterénu, kde se chtěl obléct a rychle vyklidit pole. Odlepil se od výtahové šachty a opatrně sestupoval po schodech, studily ho do bosých chodidel a teprve teď si uvědomil, že mu po celém těle vyrazila husí kůže, za okny bytového domu panovaly typické únorové teploty s hodnotami hluboko pod bodem mrazu. Zbývalo mu překonat poslední schody do přízemí, když zámek u vchodových dveří do domu hlasitě cvakl a světlo na chodbě se rozsvítilo. Karel strnul uprostřed pohybu, rychle se otočil a chtěl vyrazit zpět vzhůru, když mu z kapsy u kabátu vypadl mobil a hlasitě třeskl o špinavou podlahu. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal, rychle se k němu sklonil a když se opět narovnal, jeho oči se setkaly s očima mladé ženy, která si ho prohlížela jako zjevení. Mohlo jí být mezi pětadvaceti a třiceti, měla zelené oči, ofinu do čela, jemné rysy ve tváři a protáhlou bradu. Několik dlouhých vteřin na sebe mlčky zírali, než si otřela zarudlý nos hřbetem ruky a zahlaholila: "Tak to ti moc nevyšlo, co?" Karel si nakrátko oddechl, že ji pohled na polonahého muže s oblečením v náručí pobavil, mohla reagovat jinými, jemu mnohem nepříjemnějšími způsoby, jako byl například hysterický jekot, kterým by bezpečně vzburcovala celý dům. Pomalu vystoupala až k němu a nespouštěla z něj oči. "Tak která to byla?" křenila se na něj a Karlovi neuniklo, že stojí na vratkých nohách a mírně se komíhá ze strany na stranu. "Nechci problémy, slečno," vydoloval ze sebe přiškrceným hlasem, "jen projdu a za moment budu pryč!" Mimoděk se zachvěl zimou a chystal se ji obejít, ale zastoupila mu cestu. "A nechceš ke mně raději zajít na čaj s rumem?" pozvedla tázavě jedno obočí. "Vždyť se klepeš jako ratlík!" "Copak? Manžel je na služebce?" odsekl podrážděně. "Já nemám manžela!" vyprskla, popadla ho za ruku a táhla ho s sebou do schodů. Půlky v přiléhavých džínách se jí svůdně rozvlnily a Karel ji beze slova odporu následoval.

Jeho zachránkyně bydlela o dvě patra výš než Naďa a jakmile za nimi zapadly dveře bytu, s úlevou si vydechl. "Věci si nech klidně tady," utrousila k němu přes rameno, svlékla si prošívanou zimní bundičku s kožešinovým límcem, a pak i tmavý pletený rolák a džíny, odhodila je na podlahu před botníkem a Karel ji ochotně napodobil. Prohlédla si jeho urostlé tělo, rozkročila se před ním s rukama v bok a znovu se zeširoka usmála. V tu chvíli by se nejraději propadl hanbou, chlad na chodbě způsobil, že jeho trenýrky vypadaly poněkud prázdněji než tomu bývalo v optimální situaci. "Teda, která tě takhle vyhodila, ty můj chudáčku? To bych ti nikdy neudělala!" Spiklenecky na něj mrkla a kývla hlavou ke svým bokovým kalhotkám a krémovému nátělníku bez podprsenky. "To aby ses necítil tak hloupě!" dodala na vysvětlenou, Karel se rozpačitě poškrábal na nahém hrudníku a konečně trochu pookřál, její bezprostřední chování očividně posílené několika sklenkami alkoholu se mu víc než zamlouvalo. "Já jsem Karel," natáhl k ní paži. "Mně říkají Míša." "Slíbila jsi mi čaj," usmál se, mladá žena si přitiskla dlaň na ústa a rychle přikývla. "Hned to bude, pojď se mnou!" Vzala ho za ruku, vedla ho do kuchyně a on vteřinu počkal, než sklouzl očima k jejímu zadku. Jako by si ten pohled chtěl schválně odepřít. Vypadal pevný a pěkně kulatý, tenoučká látka květovaných kalhotek věrně kopírovala rýhu mezi naducanými půlkami a on ucítil, jak se mu do prochladlých spodních partií opět vlévá krev. Voda v rychlovarné konvici už nějakou dobu bublala a ke stropu kuchyně z ní unikal bachratý oblak horké páry, vedle ní stály na kuchyňské lince dva hrnky, ulepená sklenice od medu a poloprázdná láhev tuzemáku. Muž a mladá žena svíjející se v jednom klubku na podlaze jí ale nevěnovali žádnou pozornost, tu i nadále věnovali pouze jeden druhému.

Nahá Míša klečela skloněná u Karlova rozkroku a dlouhé prameny vlasů v matném odstínu cihlově červené si narychlo upravovala za ušima. Zbytečně by jí překážely a s přerývaným oddechováním vtahovala jeho napnutý klacek do horkých úst, až měl pocit, že se snad zalkne. Se zalíbením si prohlížel její hubenou, ale dokonale souměrnou postavu s oblými boky a dlouhýma nohama. Její prsa byla plná, se světlounce hnědými dvorci a naježenými bradavkami, visely mu k břichu a skoro se ho dotýkaly. Karel si mimoděk vzpomněl na Nadiny výrazné křivky, které obvykle tak úzkostlivě ukrývala pod svetříky, blůzkami a sukní dlouhou až ke kotníkům. Vždycky by se raději ohlédl za ní než za mladou holkou jako byla Míša, ale teď ho její nahá kůže fascinovala a hřála na stehnech jako lávové kameny. Natáhl ruku a dotkl se jí, zvedla k němu oči, vyprostila si jeho čuráka z pusy a otřela si bradu. "Mmmh," zavrněla, "to je ale pořádnej klacek, ta, co tě vyhodila o dost přišla!" A znovu po něm hltavě vyrazila. Vykachlíkovaná podlaha v kuchyni studila Karla do zad, ještě chvíli vydržel, ale pak se rychle zvedl, mladá rusovláska se posadila na paty a upřeně ho pozorovala. "Kde tady máš postel?" vyhrkl nedočkavě, vyskočila na nohy a přitom se jí do tváře nahrnula horkost, až mírně zavrávorala. "Spím na gauči v obýváku, je rozkládací," špitla a promnula si oči. Karel ji popadl do náručí, a zatímco ji odnášel s sebou, vrážel jí jazyk hluboko do pusy plné lepkavých slaných slin. Chutnala jako jeho klacek, ale v tu chvíli na to z vysoka kálel. Položil ji na gauč, převalila se na kolena, vystrčila zadek a hlavu si položila na stranu, aby mu při sexu viděla do obličeje. Natáhla paži za sebe, promnula si půlky a jednu letmo odtáhla do strany, jako by mu chtěla usnadnit cestu. Maličký terčík její tmavé řiti se přitom nepřirozeně rozevřel a Karel ztěžka polkl. V klíně neměla ani chloupek, a když si do něj poté zajela nasliněnými prsty, už na nic nečekal. Opřel jí žalud o ulepené pysky a ona si ho přeochotně zavedla dovnitř, na okamžik ztuhla a dlouze vydechla, aby si zvykla na jeho objem, ale moc času stejně nedostala.

Širokou dlaní se opíral o Míšin vystrčený zadek, zatímco jí prudce vrážel čuráka do mokré kundy. Házela sebou čím dál zuřivěji a její hlas pomalu přecházel v souvislý jekot. Třásla se a přitom si spojenými prsty masírovala naběhlý klitoris mezi rozevřenými pysky. "Už budu..!" sípala zadýchaně a Karel se pro sebe slastně pousmál. "Řekni to ještě jednou," zamručel a plácl ji přes heboučké půlky. Hlasitě sykla, ale pak na něj rozpustile vyplázla jazyk a zavzdorovala mu: "Neřeknu! A pořádně přitlač!" Karel ji popadl za boky a zahrnul jí dávkou rychlých a tvrdých tahů, a když ucítil, že už má namále, rychle se z ní vytrhl, lehl si na záda a převážil ji na sebe. Mladá rusovláska se na něj vyhoupla, opřela se bosými chodidly o sedadlo gauče a s dlouhým vydechnutím zakroužila pánví, byla ho úplně plná. Prsa se jí přitom ladně převalila přes hrudník a svezla se mírně do stran jako dva přerostlé maršmelouny. Znovu a znovu se ztěžka nabodávala na jeho klacek, než začala táhle vřískat, nadzvedla se a v širokém podřepu mu pokryla břicho lepkavými cákanci, které rozstřikovala spojenými prsty do všech směrů. Karel na ni chvíli nevěřícně zíral, zatímco mu její jekot masíroval ušní bubínky na hranici snesitelnosti. "A teď mi ho hezky vyhoníš kundou!" štěkl na ni a ona mu začala poslušně jezdit zbrocenými pysky po celé délce klacku, dokud se mu šťáva na břiše nepromísila v jedné kaluži s jeho vlastním semenem. Rajtovala na něm jako zběsilá, a když se mu čurák přestal konečně škubat, vyčerpaně se svezla vedle něj a útlé paže si překřížila na zpocené tváři. Její dech se pomalu uklidňoval, otočila se k němu zády, přitáhla si jeho ruku pod bradu a Karel do ní zezadu vklouzl. Lehce v ní pohyboval pánví, dokud úplně neodpadl, stejně už pravidelně oddechovala a nevěděla o světě. Sáhl za sebe a přikryl je oba pleteným přehozem. Bral to tak, že tu může zůstat přes noc.

"Vstávej, ospalče!" vzbudil ho Míšin zvonivý hlas, poletovala po pokoji a oblékala se. Udivilo ho, že je tak svěží, on sám by klidně ještě spal. "Honem, za deset minut musím vyrazit!" "Vyrazit? A kam?" zamumlal a protřel si ospalé oči. "Jdeme s tetou nakupovat," opáčila a dopnula si náušnici s lesklým kamínkem. "A to nemůže jít sama?" Ne, slíbila jsem jí to, bude tu co nevidět!" Karel se pomalu napřímil a podíval se na hromádku oblečení vedle sebe. Na to, jak se cítil unavený, se mu nakonec podařilo obléct v rekordním čase. "Tak vidíš," usmála se na něj, "pojď, pomož mi!" A sotva společně ustlali, dolehl sem z chodby zvuk domovního zvonku. "To bude ona!" zahlaholila, a než stačil cokoliv říct, vyrazila ke dveřím. No, to mu ještě scházelo, pomyslel si nevrle. To poslední, po čem toužil, bylo seznamovat se s její tetou. "Tak to je Naďa, úplně nejlepší teta na světě," zahlaholila Míša, když se vrátila zpět do obýváku v doprovodu pohledné blondýny v letech, "a tohle je Karel." Karel zkoprněl, a úsměv na tváři mu ve vteřině zamrzl, stejně jako úsměv příchozí ženy. "Co je to s váma dvěma..?" Míša se nejdřív nechápavě ušklíbla, ale vzápětí oněměla a v náhlém uvědomění si přitiskla obě dlaně na ústa.