Jak mě v samoobsluze nechtěli obsloužit

Mám jednu samoobsluhu, kam občas chodím nakupovat. Výhoda je, že není daleko, jen na dosah ruky. Stačí sejít od nás kousek dolů a pak už je jedno, jestli jdete zprava nebo zleva, i když se přece jen častěji obracím ze směru pravé ruky. Otevřeno mívají podle potřeby; dá se říci, že v každou denní či noční dobu, když zrovna nespí. Výběr tam není nijak velký, ale můžu říct, že vždy umí nabídnout něco, co člověku padne šikovně do ruky. Moc to tam nestojí, ale když už něco stojí, tak to stojí za to. Všechno tam nabízí nejraději otevřeně a bez obalu a vždy je připojeno i to, co by u toho ani být nemuselo. Člověka vedou a vychovávají k samostatnosti, protože se důsledně řídí pravidlem „Udělej si sám". Kdo si v této situaci neví rady a neumí celou záležitost vzít za správný konec, nedočká se kloudného výsledku. Pokaždé, když tam zavítám, dotkne se mě kousek specificky lidského a milého tepla. Jako všude jinde i zde je důležitá forma a tvar, ale nezapomíná se ani na obsah. Ten bývá někdy velmi bohatý, jindy zeje prázdnotou a často nemá, co nového by ještě přinesl.
Při své poslední návštěvě jsem doufal, že mi vyhoví stejně ochotně, jako už tolikrát. Že stačí jen obvyklá smluvená gesta a vše potřebné bude v hojné míře k dispozici. Ale tentokrát ne. Tentokrát mi nechtěli rozumět. Námahou zmořený jsem dorážel na zavřené dveře a nebylo nikoho, kdo by si všimnul vyčerpaného poutníka ochablého dlouhým stáním a čekajícího na vlídné zacházení. Nic. Pusto, tma, prázdno. V jednu chvíli se užuž zdálo, že přece jen mi vyjdou v ústrety, ale to jen náhodný svědek se pobaveně díval na zoufalou námahu vydobýt aspoň něco. Když se zdálo, že přece jen kdosi přichází, byl to smeták uklízečky, která nejevila nižádného zájmu o znaveného zákazníka. Když se mi po vyčerpávající námaze konečně podařilo vzbudit zájem natolik, že se věci daly do pohybu, události dostaly svůj obvyklý spád a já se dočkal svého. Jen na závěr se mi dostalo ponaučení, že už jsem tam ten den už byl, a ne jednou, a že se nedá ze všeho dělat holubník a že jeden nemůže skákat jen proto, že druhý zapíská, a že kdo si počká, ten se nakonec taky dočká.
I když jsou doby, kdy člověk zrovna nutně cosi potřebuje a proto do samoobsluhy rád zajde, přece jen nakupovat v útulném obchůdku s klasickou dámskou obsluhou má rovněž své nezaměnitelné kouzlo. Už proto, že když je zavřeno (inventůra), tak je prostě zavřeno a basta. Jeden takový docela milý a ochotný obchůdek znám.