Sousedská výpomoc 2.

Dny plynuly a náš mladý soused Marek se u nás začal objevovat čím dál častěji. Vždycky přišel s nějakou záminkou – pomoct mi nasekat dřevo, přenést pytle s uhlím nebo posekat trávník. Já jsem ho rád pustil k práci, protože byl šikovný, a hlavně proto, že jsem věděl, co přijde po tom. Silvia si z něj udělala svou hračku, a on, mladý a nezkušený, se jí poddával s nadšením, který by se dal krájet. Byl jako štěně, co se těší na každý povel. Silvia se do toho pořádně opřela. Začala si na tyhle naše „večery“ oblékat sexy prádlo – černé krajkové korzety, punčochy s podvazky, průsvitné negližé, co jí sotva zakrývalo ty její pevné trojky. Marekovi pokaždé málem vypadly oči, když ji v tom viděl. Učila ho nové věci – jak ji líbat na krku, jak si hrát s jejími prsy, jak ji pomalu svlékat. „Pomalu, Marku, žádný spěch,“ říkávala mu s tím svým šibalským úsměvem, zatímco on se červenal a třásl vzrušením. Ale musím říct, že se učil rychle. A jeho péro – to byla kapitola sama o sobě. Větší než moje, tvrdé jako kámen, a koule plné semena, které pokaždé skončilo hluboko v Silviině kundičce. Silvia si to užívala naplno. Věděla, že díky tělísku nemůže otěhotnět, a tak se nechávala plnit jeho mladým, plodným semenem bez obav. „Stříkej, Marku, všechno do mě,“ špitla mu pokaždé, když se blížil ke konci, a on poslušně vyprázdnil všechno, co v sobě měl. Marek o tělísku nevěděl – vždycky se nejistě ptal: „Můžu dovnitř? Neudělá se z toho něco?“ A my s Silvií jsme se jen usmáli a řekli mu, ať si nedělá starosti. Bylo to naše malé tajemství. Museli jsme být ale opatrní. Vesnice je malá, všichni všechno vědí, a kdyby se někdo z jeho rodiny nebo sousedů dozvěděl, co se u nás doma děje, byl by z toho pořádný skandál. Marekova rodina byla slušná, ale představa, že jejich osmnáctiletý syn šuká sousedku o dvacet let starší, by je asi pěkně vytočila. Tak jsme si dávali pozor – žádné náznaky venku, žádné podezřelé pohledy, všechno se odehrávalo za zavřenými dveřmi našeho domu. Jak šel čas, Marek se zlepšoval. Ze začátku vydržel sotva pár minut, ale postupně se z něj stal pořádný borec. Jednou za večer zvládl tři čísla – šukal Silvii zezadu, pak si na něj sedla, a nakonec ji vzal na gauči v misionáři, kde ji plnil tak velkou dávkou, že to z ní ještě chvíli teklo. „Ty jo, ten kluk má talent,“ řekl jsem si, když jsem je pozoroval. A musím přiznat, že mě to bavilo – dívat se, jak si ho Silvia ochočuje, jak z něj dělá svého býčka, co ji poslouchá na slovo. Jenže Marek začal nabývat sebevědomí. Čím víc jsme se scházeli, tím víc si dovoloval. Jednou, když ji šukal na kuchyňském stole, ji chytil za boky a zašeptal: „Chci tě oplodnit, Silvie. Chci, abys byla moje.“ Silvia se zasmála, myslela si, že je to jen taková hra, ale já jsem viděl, že to myslí vážně. Stříkal do ní větší a větší dávky, jako by se snažil překonat to tělísko silou vůle. Jenže samozřejmě se nic nedělo – žádné těhotenství, žádný výsledek. A Marek to nechápal. Jednou, uprostřed šukání, když ji měl zezadu a jeho koule pleskaly o její zadek, se zastavil a zeptal se: „Silvie, proč ještě nejsi těhotná? Vždyť do tebe stříkám pořád.“ Silvia se na chvíli zarazila, pak se otočila a s klidným úsměvem mu řekla: „Mám tělísko, Marku. Nemůžu otěhotnět.“ Viděl jsem, jak se mu v obličeji míchá zklamání s šokem. „Takže... nikdy?“ zakoktal. „Nikdy,“ odpověděla mu a pohladila ho po tváři. Marek se na chvíli odmlčel, pak ji došukal, ale bylo vidět, že mu to vrtá hlavou. Ten večer mi to Silvia vyprávěla u sklenky vína. Seděli jsme v obýváku, ona v županu, já s rukou na jejím stehně. „Víš, Lukáši, on byl z toho úplně mimo. Říkal, že mě chce mít navždy pro sebe. Dokonce i s děťátkem,“ pověděla mi a zasmála se. „Chtěl, abych si to tělísko nechala vyndat. Tajně, abys o tom nevěděl.“ Zamračil jsem se. „To myslí vážně?“ Silvia pokrčila rameny. „Asi jo. Začíná si na mě dělat nárok. Přemlouvá mě, že bychom spolu mohli mít něco víc. Že bych byla jeho žena, jeho... no, víš co.“ Chvíli jsme mlčeli. Musím říct, že mě to trochu zaskočilo. Marek byl pořád jen kluk, ale najednou se z něj stával chlap, co má plán. „A co ty na to?“ zeptal jsem se jí. Silvia se zadívala do sklenky. „Láká mě to, Lukáši. Ne to dítě, ale ta myšlenka, že bych ho mohla mít úplně pod kontrolou. Ale vyndat si tělísko? To bych nikdy neudělala bez tvýho vědomí.“ Usmál jsem se. „To rád slyším.“ Další dny byly zajímavé. Marek přišel zase jednou pomoct, ale tentokrát měl v očích něco jiného – odhodlání. Když jsme skončili s prací, sedl si v obýváku a čekal na Silvii. Ona přišla v červeném krajkovém prádle, co jí zvýrazňovalo každý kousek těla. Začali se muchlovat, pak šukat, ale tentokrát to bylo jiné. Marek ji chytil za vlasy, přitáhl si ji k sobě a zašeptal: „Řekni mi, že si to dáš vyndat. Chci tě celou, Silvie.“ Ona se jen usmála, položila mu prst na rty a řekla: „Užij si mě tak, jak jsem, Marku. Nic víc nepotřebuješ.“ Šukali dál, ale viděl jsem, že Marek to nevzdává. Pořád ji plnil svým semenem, pořád ji prosil, aby mu dala šanci. A Silvia? Ta si ho nechávala prosit, užívala si tu jeho touhu, ale držela ho na uzdě. „On mě chce oplodnit, Lukáši,“ řekla mi později s šibalským úsměvem. „Ale já ho nechám, ať si to jen představuje. Je to tak mnohem zábavnější.“ A tak to pokračovalo – Marek se snažil, Silvia ho sváděla a já jsem se díval, jak se ten kluk mění v chlapa, co neví, že hraje hru, ve které nikdy nevyhraje. Ale musím říct, že nám to všem třem pořád vyhovovalo..........