Poprvé I.

V přítmí uzavřeného prostoru zářil displej mobilu výrazným světlem, stejně jako obrazovka televize, ve které zrovna někdo někoho šukal. Prapodivná blondýna neurčitého věku s plastovým poprsím dostávala zabrat od nerealisticky vysvaleného chlapa jižanského typu. Solidní kláda, to jistě. Dotyk prstu posunul text na mobilu o kus dále, druhá ruka zabloudila k rozepnutému poklopci. Kroky, někdo bere za vedlejší dveře. Mobil zmizel v kapse, můj pohled se s očekáváním upřel na kruhovitý otvor v papundeklové přepážce. Tep začal bušit tak prudce, až mi přišlo, že to musí být slyšet. otvor vedle potemněl a ozval se zvuk zavíraných dvěří. Vrzly a bouchly. Neurčité šustění. Napětí a očekávání vzrůstá. Cítím, jak mi tuhne penis. Vtom se v otvoru objevila špička žaludu. Vzápětí celé, lehce povadlé, přirození. V klidu tak 10 - 12 cm. Olízl jsem si rty a dotknul se toho ptáčka. odstrčím židli a kleknu ke stěně. Přivoním k žaludu, v pohodě, umytej... celou rukou uchopím péro a přitáhnu ho k sobě co to jde, lehce začnu honit. Reaguje, žalud se začíná krásně zvětšovat, na špičce se objevuje kapička touhy. Olíznu ji, slyším skrz otvor prudký nádech na druhé straně. To je motivující, beru žaluda mezi rty a lehce saju. Krásně se zvětšuje a tvrdne mi v puse, když zasouvám penis hlouběji do úst.
Za stěnami kabinky slyším kroky, asi už je tu víc lidí, občas registruju, že někdo nakukuje skrz škvíry. Tvrdé péro už mám v podstatě nadoraz v puse, pomalu ho začnu vysouvat a opět zpátky. Dýchání, pronikající odvedle se zrychluje, ještě párkrát zopakuju ten pohyb a už cítím, že se začíná cukat, najednou se objeví ruka, chopí se ho, vytáhne z mé pusy, párkrát zahoní a už mi cáká na obličej, vzdychá... pane jo! To je dávka. Rukou ještě vymačkám poslední zbytky spermatu z vadnoucího péra, to vzápětí mizí, opět slyším šustění oděvu a vrznutí dvířek... otevírají se a vlastně hned zavírají, to znamená, že je tu hned někdo další. Srdce mi buší jak o život, na obličeji mám sperma a v otvoru už se objevuje další péro, menší, s mokrým žaludem... Nesmrdí. No beru ho do úst, tvrdne téměř okamžitě, je to nakonec pěknej macek! Kouřím ho pomalu, jak jsem zvyklý, jazykem dráždím uzdičku, lížu nádhernej žalud, i ruku přidám, jemně mnu koule a pak stahuju předkožku a honím ho. Vzdychá taky dost nahlas, ale zdá se, že má daleko větší výdrž než ten předchozí. Nezastavuju, naopak zrychlím, zasouvám ho až do krku, kouřím po celé délce a po čase skutečně začnu opět cítit záchvěvy signalizující vyvrcholení. Zrychlím ještě, exploduje mi do pusy, poslušně saju do poslední kapky, dokud nezmizí z otvoru, pak se zvedám a vše co mám v puse posílám do ubrousku a do koše. Je to škoda, prolítne mi hlavou. Slyším vrznutí dveří, ale nezavírají se... utřu si ještě ubrouskem obličej a vycházím z kabinky, několik pohledů upřených na mne ignoruju. Jdu se opláchnout a vykloktat. Cestou zaslechnu divné zvonění, zesiluje, skoro až k řevu...
Cuknu sebou a zprudka se posadím na posteli. Péro mi trčí, teče z něj, celej se klepu, venku svítá... Jsem zpocený, nemůžu se pořádně ani vymočit. Pak jdu do sprchy kde sám sobě způsobím orgasmus s mohutným výstřikem, takový ani nepamatuju. Celý den jsem jako ve snu, přemýšlím nad tím, co jsem v noci zažil. Bylo to tak živé, pamatuju si i tu chuť! V práci se mě ptali, co se děje, dva kolegové a moje oblíbená kolegyně - dnes byla oblečena velmi pěkně, mám rád její styl, má decentní ňadra a nestydí se za ně. Když se s účastí naklonila nad mým stolem, ptala se jestli je něco špatně, odkryl se výhled do jejího hlubokého výstřihu, zaregistroval jsem i roztomile drobounkou bradavku. Vzrušilo mě to. Ten pohled, kterým jsem se na ni podíval asi každá žena zná, v jejích očích se zračilo zmatení, ale jen chviličku, pak se dotkla mého ramene a s pozdravem odešla. Opět mi srdce bušilo jako kanonáda...
Nepřítomně jsem dodělal rutinní práci, posbíral své věci a dal se na odchod. Prakticky poslední. Na parkovišti u mého vozu stála ona. V předvečerním podzimním světle se její štíhlá postava rýsovala neobvykle ostře proti tmavé barvě mého vozu. Už něco říká a já pořád koukám, odpověď.... nemám.... nu, zeptám se tedy, zda by to mohla zopakovat. Mohla, usmála se, nádherně. Ano, dnes bych určitě uvítal společnost, její asi i v jiné dny. Sedli jsme do vozu, krásně tvarované nohy poutaly můj zrak do té chvíle, než jsem nastartoval a auto opatrně vyjelo z parkoviště a zapojilo se do provozu. Tak kam? Kam to pojedeme? Pokud bych chtěl pít, musím zaparkovat poblíž svého domu, můžeme jít na drink někde tam? Tak domluveno.

Pokračování příště.

Všechny osoby a místa jsou smyšlená a jakákoliv podobnost čehokoli s čímkoli je čistě náhodná.