Když to chlapi spolu zkusí XIII.

Odjezd na školení se kvapem blížil a tak doma ženě nadnesu: „Ve středu a ve čtvrtek nebudu doma, jedu na školení.“ „Na jaké školení prosím tě? Vždyť už si několik let na žádném nebyl,“ pronese má starostlivá žena. „No právě proto, že jsem dlouho nikde nebyl, tak letos musím,“ vysvětluji jí. „A to tam pojedeš sám?“ stará se dál. „Ne pojedeme s Emilem a vedoucího nám bude dělat Marcel,“ já na to. Ona se trochu zamyslí a zcela vážně řekne: „Ještěže s vámi pojede Marcel a bude vás hlídat. Určitě byste tam s Emilem jen dováděli v posteli.“ Kdyby tak holka věděla, že to byl právě Marcel, kdo mě svedl a svým krásným pérem rozbouřil mou zadnici a já vím, jak s největší pravděpodobností dopadnou společné večery a noci s Marcelem, ale to ona nemusí vědět. „Jedeme už v úterý odpoledne, abychom byli na ráno čerství,“ oznamuji dál svojí ženě. Ona jen poznamená: „To teda bude náročné školení.“ No jak v čem myslím si, ale to jí raději neříkám. V pondělí si do tašky sbalím pár věcí, abych byl na úterní odjezd připraven, a celý natěšený se nemohu dočkat, až ve třech vyrazíme vstříc dalšímu, zajisté intimnímu dobrodružství. Je úterý kolem čtvrté odpoledne a Marcel mě vyzvedává doma. Žena mě doprovází až k autu, loučí se semnou skoro jako za mlada a Marcelovi řekne: „Dávejte mi na ty dva pozor, ať tam neprovádějí nějaké lumpárny.“ Emila už vyzvedl cestou, sedí vedle něj a jen vyjedeme, Marcel začne s intimními narážkami: „Tak co chlapi, vymydlení a připravení?“ Emil na něj nechápavě civí, ale když mu rukou lehce přejede po stehně a neopomene ho nenápadně podráždit v rozkroku, přičemž řekne: „Nebojte, nebude to jen o školení, i naše pérka si určitě užijí,“ Emil asi pochopí, že dojde na nějaké ty radovánky mezi chlapy.

Když dorazíme na hotel nebo spíš lepší ubytovnu, dáváme si v místní jídelně lehkou večeři a pak míříme na pokoj. Vstupujeme do něj, všichni tři se rozhlížíme po pokoji a vidíme uprostřed manželskou postel a v koutku se krčící postel třetí. Než se vůbec stačíme dohodnout, kdo kde bude spát, Marcel prohodí: „Kdo mi bude dělat manželku?“ Tou větou začal rozdávat karty na dnešní večer a než jsem se mu stačil nabídnout, Emil byl rychlejší a táže se ho: „A co by ta hra na tvou manželku obnášela?“ Marcel na něj pohlédne a praví: „Správná manželka by mě asi měla hezky uspokojit, pěkně mi podržet…“ Emil se příliš nezdráhá a vezme jej útokem: „No sice nejsem holka, ale když mě oslní tvé péro, třeba se ze mne stane hodná a povolná Emilka.“ Marcel sebou škubne úlekem, asi nečekal, že Emil k němu bude tak vstřícný, ale na jeho větu zareaguje: „Tak pojď kluku, strč mi ruku do kalhot a zkontroluj mi ho.“ Emil ani chvíli neváhá a už jeho ruka rozepíná zip u Marcelových kalhot a záhy mu z něj vytáhne péro a koule. Jeho péro je prozatím takové gumové, ale jenom Emil na něm stáhne předložku a prsty silně promne žalud, v mžiku tvrdne a Marcel si jen povzdechne: „Ty krávo, ty se nezdáš.“ A Emil, když vidí Marcelův krásně ztopořený nástroj, nezůstává pozadu a řekne: „Hm, pěkný, moc pěkný, ten bude do Emilky krásně pasovat.“ Jeho ruka přestává masírovat Marcelovo pevně stojící péro, svlékne se do naha a se slovy „Jdu se nachystat,“ zmizí v buňce se sprchou a toaletou. Marcel na mne koukne, nic neříká a záhy je také nahý. Předvádí mi své překrásné péro a než mu stačím něco vůbec povědět, utrousí: „Já musím…,“ a následuje Emila do příslušných míst. A já jako ten největší šmírák poslouchám za dveřmi, co se tam děje. Nejprve slyším jen cákání vody ze sprchy, ale když pomine, začnou se ti dva spolu bavit. Ani se nemusím příliš domýšlet, co se tam asi děje. „Emilko, ty máš pěknou mladou svalnatou prdelku,“ vyřkne Marcel. Emil sekunduje: „Marceli, já to tvoje krásné péro v sobě musím mít.“ „Když musíš, tak musíš, vystrč na mě tu svou prdelku.“ Ozývá se lehké sténání obou, Marcel si pravděpodobně připravuje Emilovu zadnici pro své péro a Emil po chvilce žadoní: „Ach, už pojď do mě, protáhni mě.“ Po další chvíli už krásně zasténá na znamení, že se Marcelovo péro ocitá hluboko v nitru jeho zadnice. Oba moc hezky sténají a Marcel si pochvaluje: „Moc hodná Emilka, ach, moc pěkně mi drží Emilka.“ Samozřejmě, že jejich spojení netrvá dlouho a patřičně nadržený Marcel se řádně vycáká Emilovi do zadnice. Ten si pochvaluje: „Ach tolik semene jsem v sobě ještě nikdy neměl.“

Než se ti dva vyhrabou ze sprchy, rychle se svléknu, abych byl také nahý, a polehávám na manželské posteli. Když se zjeví v pokoji, já mohu jen sledovat, jak oběma krásně stojí péra, a proto se nabídnu: „Já budu taky hodná a povolná.“ Rozjetý Marcel se na mě hned vrhá, jeho prsty mám hned v zadnici a on řekne: „Tak mi ji taky nastav, ty sprostá děvko!“ Víc mě pobízet nemusí, klekám si na čtyři a vystrkuji na něj svou neuspokojenou zadnici. Záhy cítím, jak se jeho péro otírá o mou zadnici, pak mi ji ještě důkladně projede prsty a už se do ní dere jeho péro. Naříkám a sténám, po delší době má zadnice zase okouší v sobě Marcelovo péro, což velmi intenzivně prožívám. Dávám mu najevo svou spokojenost s tím, jak mě hezky protahuje: „Ach Marceli, ach, ty kanče, ach, ty mi to děláš nejlíp…“ A Marcel je také naplněn uspokojujícími pocity, protože pronese: „ Ach, ta tvoje prdel je stejně nejlepší, ta Otova mě poslední dobou už moc nepřitahuje.“ To vyznělo jako doznání, že ho intimní radovánky s Otou nějak omrzely, a proto spískal naši cestu na školení, aby si s námi mohl užít. Nicméně já mu to nemám za zlé a naplno si užívám těch chvil, kdy mám jeho tvrdé péro ve své zadnici a ono v ní neúnavně rejdí a rejdí. Jak tak sténám a nastavuji svou zadnici Marcelovu péru, najednou se mi před očima míhá Emilovo pevně stojící péro a už se mi tře žalud o rty. Při svém vzdychání mám pusu pootevřenou a záhy Emilovo péro hluboko v ní. Musím to dát, nechat se dál ojíždět Marcelem a uspokojovat orálně Emila zároveň. A zvládám to kupodivu dobře. Jen to sténání mi moc nejde, když mě Emil svým pérem téměř dusí. Oni dva si ale pěkně užívají, oba spokojeně sténají a dávají mi z obou stran náležitě zabrat. Nedokážu v tuto chvíli posoudit, jestli mi větší uspokojení přináší Marcelovo péro v mé rozpíchané zadnici nebo to Emilovo, které mám chvílemi až v krku. Co ale vnímám, je sílící sténání obou a zintenzivňující se zasouvání jejich pér do příslušných míst. To vyústí v téměř současné orgasmy obou. Marcel mi několikrát prudce zasune své péro do zadnice až po koule, a když mi jí začne plnit svým horkým semenem, spokojeně si povzdechne: „Tak ty děvko a máš ji plnou.“ Emil nezůstává pozadu, jeho péro mám několikrát až v krku, div se nezadusím a on řekne: „Ach, polykej ty prase, ach, jen pěkně polykej…“ Obě péra opouští příslušné otvory a chlapi spokojeně oddychují. Já padnu zcela vysílen na postel a oni záhy vedle mne. Jak tak společně poleháváme na posteli, já nenápadně pohlédnu na Emila a jeho stojící péro, vyřknu nahlas svou okamžitou myšlenku: „Marceli, ty nadržený hajzle, nikomu nedržel, tak podrž mladému.“

Marcel pohlédne na Emila, důkladně si přeměří jeho péro a pronese: „Výměna rolí, jo?“ Emilova reakce je téměř okamžitá: „Proč ne, s takovou hezkou svalnatou prdelí si to moc rád rozdám.“ Já takticky ustupuji s postele do ústraní, aby si ti dva nadržení kanci mohli spolu užívat. Emil pobídne Marcela: „Tak na mě vystrč tu svou krásnou prdel.“ Marcel klečí na čtyřech a vystrkuje svou svalnatou zadnici na Emila. Ten neváhá a hned se jí začne patřičně věnovat. Roztahuje rukama půlky, aby se jeho jazyk mohl věnovat otvoru do ní. Naskýtá se mi pohled, který už moc dobře znám. Emil líže Marcelovu zadnici s takovým nadšením, že je celá mokrá od jeho slin, které stékají téměř proudem po Marcelových koulích na postel. Po chvíli už Marcel žadoní: „Ach ty divochu, pojď do mě.“ Emil přestane lízat Marcelovu zadnici, uchopí rukou své tvrdé péro do ruky a namíří ho tam, kam je třeba. Vnikne tam jako po másle, od počátku pěkně celé až po koule. Emil se řádně rozjel a nasadil dost ostré tempo. Marcel sténá slastí a pochvaluje si: „Ach, ty se nezdáš, ach, tak divoce mě dlouho nikdo neprotahoval…“ A Emil si přisadí: „Och, taková krásná prdel se musí ojíždět pouze divoce…“ Oba jsou v sevření slastných prožitků, Marcel oddaně drží a Emil do něj neúnavně v docela zběsilém tempu vráží své péro. Ovšem nic netrvá věčně a tak jak se stupňují nářky obou, blíží se Emilův orgasmus. Mezi svými nářky ze sebe záhy vydá: „Ach, Marcelko, ach, ty čubko, ach, už, už…“ Marcelova zadnice se plní Emilovým semenem a vypadá to, že je jejich intimním chvílím konec. Avšak jen se Marcel položí na postel, Emil se na něj znovu vrhá, pokládá se na něj a jeho zdivočelé péro se záhy ocitá hluboko v Marcelově rozpíchané zadnici. Ten jen instinktivně zvedá a roztahuje nohy a poslušně Emilovi dál drží. On Marcela chválí: „Ach, Marcelko, ach, ty moje hodná čubičko, ach, ty mi tak hezky držíš…“ „Ach, ty divoký kanče, ach, takové péro je radost mít hluboko v sobě…,“ opětuje jeho chválu Marcel. Já vše jen sleduji v ústraní, mezi ty dva rozvášněné milence se nepletu, ale pohled na mě mi samozřejmě přináší vzrušení a mé napůl stojící péro teče blahem. Emil řádně cvičí na Marcelovi několik dlouhých minut, oba si naplno užívají společný „pohlavní“ akt a já mohu poslouchat jejich sténání a nářky, jež doplňuje mlaskání Marcelovy zadnice, která si dosytnosti vychutnává Emilovo péro. Když nastane pro Emila vytoužená chvíle slasti, své opětovné nacákání semene do Marcelovy zadnice, provází slovy: „ Ach, ty děvko, ach, máš to tam…“ Jen se znaveně odvalí z Marcela, ten si povzdechne: „Fuj, to bylo hrozně hezké,“ a dodá: „To jsem si naivně myslel, že děvku mi celý večer budeš dělat ty a nakonec sis mě vychutnal jako svou sprostou děvku sám.“ „To víš, chlape, nemůžu být jen poslušná děvka,“ na to Emil. Oba nazí a řádně znavení hned usínají.

Nad ránem, ležíce na posteli v koutě pokoje, v polospánku zaslechnu šramot na posteli a šeptání: „Marcelko, kde máš tu krásnou dírku, pusť mě do ní.“ Načež se ozve: „Ty dobytku, tobě to večer nestačilo?“ Po chvíli dalšího šramotu zaslechnu: „Ty divochu, ty si nedáš pokoj, ach, nech mou dírku v klidu.“ „Ne, nenechám…“ Záhy vše pokračuje: „Ach ano Marcelko, postav mi ho, ach, už mi tuhne.“ Pak se si spolu chlapci asi olizují a Emil pobízí Marcela: „Marcelko, roztáhni nožky, já tě chci, já chci do tebe zasunout.“ „Tak pojď do mě, ty nenasytná potvůrko.“ Co se děje dál, mohu pozorovat v přítmí pokoje, lehce osvětlovaného pouliční lampou. Emil se pokládá na Marcela, ten zvedá nohy, a když se ozve: „Ach, ty víš lak na mě,“ je to znamení, že jsou chlapci na sobě a Marcel má Emilovo péro hluboko v sobě. Oba hezky sténají a rozdávají si to spolu, jako by ani večer na žádné intimní radovánky mezi nimi nedošlo. To je pořád samé: „Ach ty divochu, ach, krásně mi ho tam vrážíš, ach, nepřestávej…,“ nebo: „Marcelko, ty moje děvko, ach, ta tvoje díra, ach, já ji chci, ach, chci ji protahovat…“ Naslouchaní tomu, jak si ti dva užívají, mě natolik vzrušilo, že se na posteli ocitám nahý, palec jedné ruky si zasouvám do zadnice a druhou si mnu péro, které tvrdne a slintá touhou. Dovádění těch dvou neustává, spíše nabírá na intenzitě, stejně jako mé vzrušení, já se nakonec neovládnu a musím se udělat jako malý kluk. Z mého tvrdého péra vylétne několik dávek semene a já si nahlas povzdechnu: „Do prdele, já také chci péro v prdeli.“ Ti dva mě ani nevnímají a naplno se věnují sobě.“ Jejich dovádění poněkud postoupilo, protože můžu slyšet Marcelovo: „Ach, ještě, ach, hlouběji, ach, přesně, ach, přesně tak…“ Načež na to Emil: „Ach Marcelko, ty děvko, ach, ty mi ho chceš opravdu strhnout…“ Dál zaslechnu: „Ach musíš, ach, musíš, musíš to do mě cáknout…“ „Do prdele neblázni, ach už nemám co do tebe pustit, ach…“ „Ale máš, ach, to dáš, ach, snaž se ty prase…“ Trvá další dlouhé minuty, než se Emil dočká a jeho řádně vysemeněné pohlavní ústrojí ze sebe vydalo alespoň nějakou tu kapku. Tuto chvilku Emil okomentoval slovy: „Ach, konečně, ach, Marcelko, ty jsi ale dala zabrat.“ Marcel na to: „Ale zvládnuls to, máš parádní výdrž ty býku. Příště ti budu držet celou noc a ráda.“ Emil si jen povzdechne: „Uf, celou noc? To asi nedám…“ Pak se oba hrabou z postele do sprchy, aby se po divokém ránu vzpamatovali, když rozsvítí lampu u postele, zahlédnou mě nahého na posteli s břichem potřísněným mým semenem. Jen na mě koukají a nic neříkají. Já to nevydržím a řeknu: „No co koukáte, když jsem vás musel celou dobu poslouchat, nenechám si přece roztrhnout koule.“ Po ranní očistě a snídani jsme se společně odebrali na školení. Byli jsme naprosto nepoužitelní, ale po společně prožité noci náramně uspokojení. A to nás tu čeká ještě jedna noc, která asi bude neméně náročná.