Stránská skála

Byl krásný den, slunečný a ani příliš nefoukalo. Bylo to 22. 7. 2022. V té době jsem bydlela ve středu Brna, ale popravdě jsem se hrozně nudila. Což se vše změnilo, když mne pan Dokonalý vzal na výlet. Já spíše připravená do města, baleriny a šatičky.

Téhož dne jsme se potkali někde na Maliňáku, protože den předem u mne spal. Byli jsme hodně na sebe navázáni.

Já jsem samozřejmě byla velmi ráda, za to , že mne zase někam sebou vytáhl a ukázal mi zase jiný pohled na svět. Jako klasicky jsem po cestě měla mnoho námitek a že se mi nechce, představte si pesimistu na výletě. Dneska bych se už zachovala jinak a byla ráda za každý okamžik. Je pravda, že když to máme, tak si toho nevážíme. A když to ztratíme, tak krvácíme hodně dlouho.

Když jsme 10 šalinou dojeli na místo, tak nás čekalo hned překvapení, stádo beranů a oveček. Hmmm, hned jsem si jej musela zvěčnit. Ten jeho Dokonalý šibalský úsměv.

Cesta nahoru byla v těch balerinkách opravdu na houby, ještě že pán si vzal lezačky. A taky se v nich pěkně předvedl. Jak já jsem jen koukala a obdivovala jej na skále, že se ani nebojí a dal to levou zadní. No posléze, že bych měla jít já, v těch oných balerinkách, což jsem si odpustila nějakým způsobem vylezla nahoru.

Pár páru nás obešlo, jak jsme byli na nejvyšším bodě, ale pomalu se stmívalo kolem 21 hodiny. Nafotila jsem si ještě pár fotek na památku a pak jsme se zadívala do těch jeho očí, moc jsem jej chtěla.

Popravdě on vždy věděl kam sáhnout, jak se pousmát, jak mne dostat do kolen jako nikdo jiný.

Prožili jsme dokonalé milování se vším všudy. Já byla nejspokojenější holka pod sluncem samotným.

Teď již jen vzpomínám a doufám, že někdy budu mít příležitost napravit vše zlé, co jsem udělala.

Bylo krásně a snad i bude ...
Čekání ... nic jiného nezbude ...