KASTELÁN II (gay povídka na pokračování)

„Zlobíš se?“ zeptal se mě Matěj.
Bylo skoro sedm večer a seděl jsem na terase hotelu pod hradem a pil už asi čtvrté pivo. Kdybych to dokázal, měl bych jich v sobě asi víc. Ale nebyl jsem průtoková nádoba.
Po tom, co jsem, zažil na hradě jsem byl plný rozporuplných pocitů. Zažil jsem něco, co jsem nikdy nezažil, snad ani nechtěl, ale zároveň jsem na to stále myslel.
Ono mě to nakonec vzrušovalo.
Z mučírny jsem skoro utekl, sice neumytý, plný zloby, ale zároveň nesmírně vzrušený. Když jsem skoro běžel průjezdem k poslední bráně z hradu. Cítil jsem, jak se mi lepí boxerky na neumytou díru a ocas. Neměl jsem se ani kde umýt. Byl jsem ponížený, plný zloby, ale zároveň vzrušený z něčeho co jsem nikdy nezažil, snad ani nechtěl, ale … .
Matěj mě pustil u brány a i když na mě mluvil, volal, já skoro utíkal. Neposlouchal jsem ho, zlobil jsem se na něj, ale přitom jsem ho nedokázal nenávidět.
Dole pod hradem byl hotel s restaurací a terasou a já tam zamířil a objednal si pivo a panáka becherovky.
„Zlobíš se Mirku?“ zeptal se Matěj znovu a napil se piva, které mu přinesli.
Podíval jsem se mu do očí. On tam seděl tak nevinný, bezelstný a upřeně se mi díval do očí.
Vážně jsem nevěděl, co mám dělat. Na jednu stranu se mi chtělo křičet, ať jde do háje, uhodit ho. Na druhou stranu se mi hrozně líbil a někde podvědomě mě stále vzrušoval. Byl jsem totálně zmatený.
„Co po mě chceš!?“ vyhrknul jsem a znovu se hluboce napil.
Cítil jsem, že alkohol už působí. Nebyl jsem opilý, ale mé smysly byly otupělé.
„Moc se mi to líbilo Mirku a nechtěl jsem Ti ublížit. Měl jsem pocit, že to sám chceš,“ řekl Matěj a pohledem zabloudil někam do neznáma.
Nevím proč, ale najednou jsem měl pocit, že to myslí vážně. Jeho hlas zněl smutně, dokonce důvěryhodně. Ale co mě nejvíc dostalo, on snad plakal. V jeho očích jsem viděl, jak se mu lesknou.
„Já nevím!“ vykřikl jsem, až jsem se sám lekl.
Rychle jsem se ohlédl kolem, ale na terase jsme seděli sami. „Já nevím,“ zašeptal jsem, „bylo to moc krásné, vzrušující. Ale ponižující“, dodal jsem a znovu se zhluboka napil.
„Já vím Mirečku a omlouvám se,“ zašeptal Matěj nesměle a nesměle se mě snažil pohladit po hřbetě ruky, která ležela na stole.
Ucuknul jsem. Jako by na mě sáhla smrt, ale i přes ten krátký dotyk mnou projelo šílené vzrušení. Zase se mi postavil.
I když jsem měl zadek špinavý od jeho šukání, ocas olepený mrdkou a čůráním, zase mi stál. Ale přitom jsem se cítil špinavý, ponížený a ublížený.
Podíval jsem se mu do očí. Byly to krásné, hluboké oči krásného klučíka, který málem plakal, ale zároveň v nich bylo něco divokého. Až hrubého. Ale ne zlého.
„Co po mě ještě chceš? Jsem špinavý, ponížený!“ vykřikl jsem a podíval se někam k rybníku. Hlavně ne jemu do očí.
„Mirku, já nechci nic, co by ti ublížilo. Jsi hezký chlap, líbíš se mi a myslel jsem, že to co jsem chtěl, chceš i ty?“ zašeptal Matěj a znovu mi položil ruku na hřbet mé.
Nyní jsem neucuknul.
Mně se to snad líbilo. Já mu snad věřil. On byl tak krásný, nevinný a nebýt toho co se stalo, asi bych se do něj i zamiloval. Byl to přesně kluk mých snů. Skoro holčičí typ, štíhlý a hlavně měl krásné oči a upřímný pohled.
„Mně se to líbilo!“ vyhrknul jsem.
Nevím, jak se to stalo, já se bál, byl ponížený, ale to ze mě vylétlo, aniž bych chtěl.
„Líbíš se mi a nechci se rozejít ve zlém,“ řekl Matěj a ruku, kterou měl, položenou na mě mi stisknul.
„I ty se mi líbíš Matěji, ale já nevím, bolelo to, ublížil si mi a já nevím co…!“ vyhrknul jsem a málem se sám rozbrečel.
Přitom jsem byl šíleně vzrušený a ocas mi stál. Byl jsem z toho všeho zmatený.
„Nechtěl jsem Ti ublížit,“ řekl Matěj a napil se. „Jak se nyní dostaneš domů? Autem jet nemůžeš, pil si,“ dodal a sám svá slova podpořil dalším douškem ze své sklenice. „Ještě dvakrát,“ poručil Matěj, když se v té chvíli kolem našeho stolu mihnul číšník a prstem ukázal na skleničku mého frťana. Ani jsem nestačil zareagovat.
On mě snad chtěl opít? Bože a čím víc jsem pil, tím víc mi stál. Už mi zase slintal. Cítil jsem na špinavých boxerkách, jak mi zase vlhne.
„Ty jsi prase!“ zasyčel jsem, když Matěj pozvedl sklenku s becherovkou a chtěl si připít.
„Já vím,“ pousmál se spiklenecky Matěj a přiťuknul si se mnou.
Měl pravdu. Už jsem byl opilý. Nemohl jsem odjet a přitom mi stále stál.
„Zaplatím si hotel,“ zašklebil jsem se, když jsem do sebe hodil panáka.
„Není to zbytečné?“ zeptal se spiklenecky Matěj.
„A budu spát v autě?“ zeptal jsem se přihlouple, než mi došlo, o co mu jde.
„Ne, třeba u mě.“
„A zase mě ošukáš.“
„A nelíbilo se ti to?“
Podíval jsem se mu znovu do očí. Neuhnul.
Byly krásné, pravdivé a moc divoké. A já vytekl do boxerek. A to se mě ani nedotknul. Byl jsem z něho šíleně, nadržený.
„Líbilo, ale bolelo,“ přiznal jsem po pravdě.
„Kurvu to bolet musí,“ pousmál se Matěj, něžně mě pohladil po ruce, ale přitom neuhnul pohledem.
Já v té chvíli věděl, že kurva jsem. Nepřišlo mi to urážlivé a naopak, stále víc jsem po něm toužil. Chtěl jsem být jeho děvka, kurva.
„Ale já jsem i špinavý… .“
„Nejlepší kurva, je špinavá kurva,“ zašeptal Matěj a v jeho očích mu zajiskřilo.
Přitom mě něžně pohladil po ruce.
Ještě jsem stihnul další dvě piva, než jsme se vydali k Matějovi do jeho kastelánského bytu přímo na hradě. Už jsem byl opilý. Ne tolik, abych nevěděl, co dělám, ale dost, abych dokázal překonat svůj stud. Byl jsem špinavý, neumytý, nadržený. A jak jsem se přesvědčil po cestě, tak nadržený byl i Matěj, nedalo mi to a po cestě k němu do hradního bytu, jsem mu šáhl do rozkroku. Nebránil se a já se ujistil, že mu taky pěkně stojí. Dokonce jsem v průjezdu zjistil, že má celý rozkrok mokrý.
„Ty ses počůral?“ zeptal jsem se ho, když jsem sundal v průjezdu ruku z jeho mokrých šortek.
„Vadí Ti to?“ zeptal se Matěj a smyslně se olíznul po rtech a ruku mi opět přitisknul na svůj rozkrok.
Jen jsem zavrtěl hlavou a rukou ho znovu prohrábnul v rozkroku. Opět mě to vzrušilo. „Ne, klidně čůrej,“ vyhrknul jsem nadrženě.
Matěj mi tedy přitisknul ruku na jeho rozkrok ještě pevněji a já po chvíli cítil, jak mu kalhoty vlhnou.
On vážně, jak tam stál v průjezdu, čůral do kalhot a nejen, že se zvětšoval flek na jeho šortkách, ale oni doslova protékaly, jeho močí.
Nevím, co mě to napadlo, ale kleknul jsem si a přitisknul obličej na mokrý flek. Čím víc byl mokrý, tím víc jsem se tisknul a olizoval, co šlo. Dokonce jsem sál každou kapku chcanek, která prosakovala.
„Ještě!“ vykřikl jsem vzrušeně a přitisknul obličej ještě silněji do mokrého rozkroku.
Matěj byl nejen krásný, ale i krásně voněl. I čůráním a já byl opět hotový. Neudržel jsem se a aniž bych rozepnul zip, stáhnul jsem mu šortky přes boky. Byl pod nimi nahý. Ocas mu stál. Na chvíli zadržel moč a když jsem vzal jeho ocas do pusy, znovu ten proud spustil.
Nemohl jsem jinak a vše jsem sál a polykal, Poprvé v životě. Až do poslední kapky.