Na statku

Venkovský statek stál na kraji světa, obklopený poli, kde se prohýbalo obilí, a lesem, co šuměl jako stará píseň. Žena, co si ho pronajala na víkend, chtěla utéct – od města, od rozchodu, od všeho, co jí svíralo dech. Byla po čtyřicítce, tělo měla plné křivek – kozy pevné, s bradavkama, co se draly ven, když bylo chladno, prdel široká, co se houpala při chůzi, a kunda, co už teď, jen při pomyšlení na samotu, lehce vlhla. Přijela v džínách a volném svetru, vlasy rozpuštěné, trochu rozcuchané od větru. Statek byl starý – dřevěná podlaha vrzala, okna byla zaprášená, a všude vonělo seno a něco, co připomínalo zapomnění. Myslela si, že tu bude sama, jen ona, ticho a flaška červenýho vína, co si přibalila. Když ale otevřela dveře do podkroví, narazila na něj. Stál tam, nahý, jen s foťákem v ruce – ne žádný svalovec, ale štíhlej chlap, kolem třiceti, s neupravenýma vlasama, co mu padaly do očí, a kůží, co voněla po chemikáliích z temný komory. Pták mu visel, dlouhý, neoholený, s chlupama, co se táhly až na koule. „Kurva, co tady děláš?“ vyjekla, ale oči jí sjely dolů – ne jen na jeho ptáka, ale na jeho boky, na tetování, co mu lezlo přes rameno, na ruce, co vypadaly, jako by uměly víc než jen mačkat spoušť. „Promiň, myslel jsem, že tu nikdo není,“ zamumlal, ale nezakryl se. Místo toho se usmál – drze, ale s něčím v očích, co jí říkalo, že ji vidí jinak, než ji viděl kdokoli předtím. „Jsem Viktor, fotím tu… inspiraci.“ „Inspiraci, jo? Nahatej v podkroví?“ odsekla, ale už cítila, jak jí pod svetrem tvrdnou bradavky. On se zachechtal, položil foťák na stůl a řekl: „Zůstaň, jestli chceš. Mám víno. Nebo se bojíš?“ To ji vytočilo – a zároveň rozjelo. „Bojím? Kámo, to ty bys měl mít strach,“ odpověděla, hodila svetr na židli a zůstala v tílku, přes který se jí rýsovaly kozy. Sedli si ke stolu, otevřeli její flašku vína – žádný plechovky, pořádný červený, co chutnalo jako hřích. Pili rovnou z láhve, střídali se, a jak se jejich prsty občas dotkly, cítila, jak jí kundička tepe, jako by volala po jeho rukou. „Ty fotíš nahý, abys co? Šokoval lidi?“ zeptala se, když víno začalo hřát. „Ne,“ řekl tiše, „fotím nahý, protože pak cítím všechno – světlo, vzduch, každý detail. A ty, proč jsi tady?“ Podíval se na ni tak, že jí přeběhl mráz po zádech – nejen chtíč, ale něco hlubšího, jako by ji chtěl vyfotit duší. „Abych zapomněla,“ přiznala a dopila víno. „Tak zapomeň se mnou,“ zašeptal, vstal a přistoupil k ní. Stál tam, pořád nahý, pták mu začínal tvrdnout, a ona už nevydržela. „Kurva, ty jsi troufalej,“ vydechla, ale vstala, chytila ho za krk a políbila ho – divoce, jako by chtěla vypít všechno, co v něm je. Jejich rty se mísily, víno chutnalo na jeho jazyku, a ona cítila, jak jí rukama sjíždí po těle – přes tílko, přes džíny, až jí stiskl prdel. „Ty máš zadek jako umění,“ zamručel, a ona se zasmála, ale hned zasténala, když jí strhl tílko přes hlavu. Kozy se jí houpaly, bradavky tvrdý, a on je hned chytil, mačkal, líbal, cucal, jako by byly jeho poslední večeří. „Jebat, Viktore,“ funěla, když jí tahal za bradavky, až bolely, a ona cítila, jak jí kunda teče, kalhotky už úplně promáčený. Strhla si džíny, hodila je do rohu, a stála tam jen v kalhotkách – mokrých, přilepených k pyskům. Táhl ji na seno v podkroví – vonělo suchem, prachem, a něčím, co ji rozjíždělo ještě víc. Ležela na zádech, seno jí šimralo kůži, a on se sklonil nad ni. „Chci tě vyfotit jazykem,“ zašeptal, a pak jí strhl kalhotky. Kunda jí byla mokrá, chlupy se jí leskly, poštěváček trčel jako třešeň. Lízal ji – pomalu, jako by maloval, jazykem kroužil kolem poštěváčku, pak sjel k pyskům, strkal do ní, a ona ječela: „Kurva, to je ono!“ Rukama mu drtila vlasy, boky jí lítaly, kozy se jí třásly, a šťávy jí tekly po seně. „Dělej, lízej mě!“ prosila, a on přidal prsty – dva, pak tři, šukal ji jima, třel jí poštěváček, až cítila, jak se blíží výbuch. „Chci tě kouřit,“ vydechla, otočila ho na záda a klekla si nad jeho ptáka – tvrdýho, žilnatýho, s kapkou na špičce. Vzala ho do pusy, cucala ho, jazykem objížděla žalud, a on funěl: „Ty jsi děvka, lásko!“ Sliny jí tekly po bradě, strkala si ho hluboko, až se dávila, ale milovala to – jeho pach, jeho chuť, jeho sténání. Mačkala mu koule, třela mu hráz, a on jí chytil za vlasy, šukal ji do pusy, až měla slzy v očích. „Kurva, ty to umíš,“ ječel, a ona cítila, jak jí kunda pulzuje, i když se jí nikdo nedotýkal. „Šukej mě,“ zašeptala, když ho vytáhla z pusy. Lehl si na ni, pták zajel do její kundy – pomalu, až po koule, a ona zařvala: „Ááá, ty prase!“ Šukal ji divoce, seno se pod nima drolilo, jeho boky mlátily, koule jí pleskaly o prdel. „Jsi krásná,“ funěl jí do ucha, a ona cítila, jak jí srdce buší – nejen z jeho ptáka, ale z toho, jak na ni kouká, jako by byla jediná. Obmotala ho nohama, drápala mu záda, a on jí mačkal kozy, tahal za bradavky, líbal ji, jako by ji chtěl spolknout. „Chci víc,“ zasténala, otočila se na všechny čtyři a nastavila prdel. „Do prdele, ty jsi můj sen,“ zamručel, plivnul si na ptáka a přiložil ho k jejímu análu. Zajel dovnitř – pomalu, bolelo to, ale ta bolest byla sladká, jako víno, co pili. „Jebat, to je těsný!“ funěl, a ona ječela: „Šukej mě, Viktore!“ Přirážel – rychle, tvrdě, jeho pták ji roztáhl, až cítila každý žilnatý detail. Rukou si třela kundu, prsty strkala dovnitř, poštěváček jí pulzoval, a šťávy jí stékaly po stehnech. „Plácej mě!“ prosila, a on jí plácal po prdeli – plesk, plesk – až měla půlky rudý, a ona to milovala, sténala, prosila o víc. „Chci něco špinavýho,“ zašeptala, a on se usmál, vytáhl ptáka a pustil na ni proud – horký piss, co jí stékal po prdeli, po kundě, po stehnech. „Kurva, ty jsi šílenec!“ ječela, ale líbilo se jí to – ten smrad, ta špína, ta svoboda. Natáhla se, chytila jeho ptáka, honila ho, a on stříkl pissem na její kozy, na břicho, a ona si to roztírala, třela si kundu, až byla celá mokrá. „Jsi moje múza,“ funěl, a ona cítila, jak jí orgasmus přichází – jako vlna, co smete všechno. „Já budu!“ zařvala, třásla se, kunda jí stříkala, prdel se jí svírala, kozy se jí houpaly, a on ji chytil, políbil, jako by ji chtěl zachránit. „Kurva, ty jsi všechno,“ ječel, zajel zpátky do její kundy a stříkl – hustý semeno, co jí plnilo, teklo z ní ven, míchalo se s její šťávou. Padli na seno, funěli, lepkaví, celí mokří. Leželi tam, jeho ruka na její prdeli, její hlava na jeho hrudi, a ona cítila, jak jí srdce bije – nejen z té divoký šukačky, ale z toho, jak ji viděl, jak ji chtěl, jako by byla jeho umění, jeho láska na jednu noc. „Přijď zítra,“ zašeptal, a ona se usmála. „Jen jestli mě ještě najdeš,“ odpověděla, políbila ho a věděla, že ten statek, ten chlap, ten moment byl víc než jen sex – byl to okamžik, kdy byla královnou, milovanou, špinavou, ale tak kurva šťastnou.