Svatební

Máš všechno?“ zavolala na mě Klára, když jsem nesl oblek, šaty a kufr z auta.
„Jo, snad jo,“ odpověděl jsem, zatímco jsem si prohlížel horský hotel v Krkonoších, náš víkendový domov.
Klára byla svědkyní nevěsty – své kamarádky Andrey – také proto jsme dorazili den před svatbou. Hotel byl malý, útulný, už dnes plný svatebních hostů. Někdo popíjel na terase, jiní relaxovali v bazénu nebo sauně.
Bez plavek nám zbyla sauna. Po cestě nám to ale vůbec nevadilo. Seděli jsme v horké finské sauně, když dorazil muž kolem pětatřiceti – sportovní postava, ostřejší rysy. Jen kývl na pozdrav a posadil se kousek od nás.
„Taky na svatbu?“ prolomil jsem ticho.
„Jo, Zdeněk, svědek ženicha,“ usmál se.
„Klára a Pavel,“ představila nás moje žena.
Příjemně jsme konverzovali. Všiml jsem si, že Zdeněk po Kláře pokukuje – a Kláře to zjevně lichotilo. Když si upravovala vlasy nebo se protahovala trochu se předváděla.
Ráno nás ženich oficiálně seznámil, netušíc, že už se známe.
Celý den Klára a Zdeněk organizovali svatbu – smáli se, šeptali si. Nebylo možné si nevšimnout jejich lehké chemie.
Obřad byl povedený a večer se rozjela pravá svatební party. Já se bavil s Hankou – Zdeňkovým doprovodem, která mi svěřila, že spolu vlastně ani nechodí.
Kláru jsem potkával jen letmo, až po půlnoci jsem ji našel u baru – se Zdeňkem. Smáli se, byli si až podezřele blízko.
„Neruším?“ zeptal jsem se.
„Vůbec,“ zasmála se Klára. „Řešíme, jestli bys mě někomu půjčil.“
Zvedl jsem obočí.
„Kdyby to bylo tvoje přání… možná ano,“ řekl jsem klidně.
Klára vypadala překvapeně. „Fakt?“ … „Fakt.“
Zdeněk na chvíli odešel na cigaretu a Klára mě vážně sledovala.
„Ty to opravdu myslíš vážně, půjčil by si mě?“
„Asi, ano,“ přikývl jsem.
Po návratu Zdeňka Klára nečekaně navrhla:
„Půjdeme k nám na pokoj?“
Cestou panovalo tiché napětí. Klára se mě letmo dotýkala. Po příchodu do pokoje se na mě podívala a zasmála se:
„Tak jako když bych chtěla něco mít se Zdeňkem, to by ti nevadilo?“
„Asi bych to zvládl,“ přikývl jsem.
Klára se na Zdeňka podívala a pomalu k němu přistoupila. Jejich pohledy se spojily a ani na okamžik se nepřerušily. Klára k němu přistoupila blíž, políbila ho nejprve na tvář a pak na ústa. Při tom si musela zout lodičky a postavit se na špičky, aby na něj dosáhla.
Položila mu ruku na záda, pak na bok a její prsty klouzaly níž, až k poklopci jeho kalhot. Jednou rukou mu obratně rozepnula pásek i zip. Elegantní kalhoty z modré látky sklouzly až ke kolenům. Klára ho jemně zatlačila, aby si sedl na postel, a stáhla mu kalhoty úplně dolů.
Zdeněk zůstal jen v bílé košili a trenýrkách. Když se chtěl zvednout, lehkým gestem ruky ho Klára zarazila zpět. Otočila se ke mně a s úsměvem mě požádala:
„Pomůžeš mi s šaty?“
Přistoupil jsem k ní a rozepnul zip na zádech jejích tmavě modrých šatů. Šaty z ní sklouzly na zem. Zůstala stát jen v krajkových kalhotkách v téměř stejné modré barvě. Podprsenku pod šaty neměla, její pevná drobná prsa se volně rýsovala v jemném světle pokoje.
Klára se opět obrátila ke Zdeňkovi, který na ni fascinovaně hleděl. Naklonila se k němu, políbila ho na rty a nechala jeho ruce, aby ji pohladily po bocích a po prsou. Pak mu začala rozepínat košili. Každé rozepnutí knoflíčku doprovázela drobným polibkem na jeho odhalenou kůži.
Když mu sundala košili, klekla si před něj a razantním pohybem mu stáhla trenky.
Zdeněk byl celý napjatý očekáváním a vzrušením.
Já zůstal sedět v křesle a sledoval tu scénu, srdce mi bilo rychleji. Nyní už mi bylo jasné, že to Klára myslí naprosto vážně.
Na chvíli se podívala přes rameno na mě, jako by se chtěla ujistit, že je všechno v pořádku. Jen jsem nepatrně přikývl.
Klára se znovu obrátila k Zdeňkovi. Pohladila ho jemně v rozkroku, její prsty si pohrávaly s jeho údem, než ho uchopila a nasměrovala mezi své rudě namalované rty.
Ze začátku byla něžná, věnovala se jen špičce, pomalými, opatrnými pohyby. Její jazyk kroužil kolem žaludu, zatímco oči se občas zvedly a podívaly na Zdeňka.
Postupně ztrácela zábrany, Klářiny pohyby byly hlubší, razantnější a rychlejší – mnohem odvážnější než na začátku.
Po chvíli Zdeněk zasténal, jemně položil dlaně na Klářinu hlavu a na okamžik zastavil její pohyby.
„Teď já,“ řekl tiše s úsměvem a chtěl vstát.
Klára ho ale zatlačila zpět na postel.
Postavila se, přejela si rukama po bocích a stáhla si krajkové kalhotky dolů. Ty sklouzly po jejích nohách až ke kotníkům a mně se naskytl dokonalý pohled na její zadeček – pevný, svůdně tvarovaný.
Když si kalhotky sundala, přistoupila ke Zdeňkovi, obkročmo na něj nasedla a přitiskla se k jeho tělu.
Opřela se mu dlaněmi o hruď a políbila ho dlouze, hluboce.
Zdeněk ji objal kolem pasu a přitáhl si ji ještě blíž.
Klářina ruka sjela mezi jejich těla, chvilku hledala, pak našla, co chtěla – a pomalu ho nasměrovala do své vlhké štěrbinky.
Chvíli na něm jen nehybně seděla, oči zavřené, rty pootevřené, jak vnímala každý centimetr.
Pak se pomalu napřímila a začala pohybovat pánví vpřed a vzad v pomalém, pravidelném rytmu.
Celou dobu při tom upřeně sledovala Zdeňkův výraz.
Zdeněk pevně chytil Kláru za boky a začal pomalu udávat rytmus. Klára na něm nadsedávala, její dech byl hluboký a zrychloval se. Jejich pohyby se sladily a nabíraly na intenzitě.
Zdeněk jí jemně bloudil prsty po bocích a zádech, hladil ji, zatímco Klára se držela jeho ramen, aby se mohla více nadzvednout a Zdeněk do ní pronikl hlouběji.
Měla přivřené oči, pootevřené rty, ze kterých unikalo tiché sténání. V jednu chvíli se úplně narovnala, podívala se Zdeňkovi do očí a s úsměvem tiše pronesla:
„Chceš zezadu?“
Zdeněk neodpověděl, jen se usmál a lehce ji plácl po zadečku.
Klára se poslušně přetočila na všechny čtyři, ladně se prohnula v zádech a zavrtěla zadečkem. Přitom se po něm ohlédla vyzývavým pohledem.
Zdeněk si rychle klekl za ni, jeho ruka pevně svírala připravený nástroj. Přisunul se blíž, jednou rukou ji přidržel za bok a druhou navedl svůj úd do její štěrbinky.
První vniknutí bylo opatrné a pomalé. Klára hlasitě zasténala a hned zašeptala:
„Buď opatrný, ano…“
Zdeněk téměř zastavil, nechal Kláru, aby si sama určovala tempo. Nejprve zasunula jen špičku, postupně si ho brala stále hlouběji, až v ní opět zmizel úplně celý.
Jakmile se uvolnila, chytil ji za boky a začal přirážet – zpočátku něžně, potom s čím dál větší odvahou.
Klára mu pohyby zadnice vydatně pomáhala, její sténání byly čím dál hlasitější.
Dech obou se zrychloval, pohyby ztrácely na jemnosti a nabývaly živočišné intenzity. Klára se opřela o lokty, ještě víc se prohnula a nechala se Zdeňkem unášet vstříc vyvrcholení.
A pak to přišlo – Klára několikrát hlasitě vyjekla, její tělo se zachvělo ve vlnách slastného orgasmu. Vzápětí se s hlubokým výdechem složila na postel, unavená, ale spokojená.
Zdeněk ji ještě něžně pohladil po zadečku, políbil ji na záda a pomalu se odtáhl.
Po chvilce se zadýchaná Klára přetočila na záda, rozevřela stehna a s tichým úsměvem natáhla ruce ke Zdeňkovi.
„Ještě můžeš?“
Zdeněk se pousmál, sklonil se a bez váhání na ni zalehl. Jeho pohyby byly zřetelné a pravidelné, úd hladce pronikal hluboko do Klářiny horké štěrbinky.
Klára ho sledovala s pootevřenými rty a hlasitě oddechovala. Občas ho nohama objala kolem stehen, jindy je zvedla vysoko do vzduchu až propnula špičky.
Sténání zesilovalo. Dýchání obou se znatelně zrychloval, když se Zdeněk mírně nadzvedl a zadýchaným hlasem se zeptal:
„Kam se můžu udělat?“
Klára s úsměvem odvětila:
„Kam bys chtěl?“
Chvíli bylo slyšet jen jejich rychlý dech a tlumené vzdychání, než dodala:
„Do mě ne… neberu prášky. Na břicho?“
Zdeněk jen kývl a ještě párkrát silně přirazil.
Pak rychle vytáhl svůj pulzující úd a během okamžiku vystříkl první mohutnou dávku na Klářino břicho a prsa. Další následovaly - tři, čtyři – stejně vydatné výstřiky, pokrývaly téměř celou pokožku na jejím plochém bříšku. Udivená Klára se jen slabě chvěla.
Když Zděňka opustily poslední kapičky, Klára se pomalu zvedla a sledovala, jak jí bílá lepkavá tekutina stéká z břicha přes jemné chloupky nad pipinkou, mezi stehna až na mušličku, kterou si už nestihla včas přikrýt dlaní.